autor: Fabiana
Přesvědčené pacifisty musím upozornit na absolutní nepacifičnost této epizody, pokud tedy nemáte rádi násilí, raději ji vynechejte. Nebo alespoň její první část.
Fabiana
2. 1., 16:00
„Pane, prosím, ne!“ vykřikl Felix. Jeho zoufalý hlas se rozlehl poloprázdnou místností tak, až se Tom na pár sekund vyděsil, že ho snad někdo uslyší a přijde. Věděl ale, že není nikdo, kdo by se v tuhle dobu ještě potloukat ve firmě. Atraktivně krátká oficiální pracovní doba zmůže zázraky.
Levou rukou pevně držel obě Felixova zápěstí a tisknul je k podlaze nad jeho hlavou, takže se asistent nemohl ani pohnout. Pravou rukou ho chytil za krk a trochu stiskl; neškrtil ho, jen si hrál. Jeho prsty se brzy přesunuly k Felixově hrudi, zkoumal jeho bradavky, ale moc ho nezaujaly. Na jeho těle toho moc zajímavého nebylo.
Chvíli ohmatával jeho zadek, napadlo ho ale, že by bylo praktičtější mít obě ruce volné, aby si to celé více užil. Aniž musel moc měnit polohu, natáhl ruku dozadu a zpod jednoho ze sedáků na pohovce vytáhl policejní želízka. Žádný sexshopový model s kožíškem, nýbrž kvalitní pouta na pravé zločince. Dovlekl Felixe ke stolu, přinutil ho obrátit se na břicho a připoutal mu ruce k jedné z jeho noh.
„Klekni si,“ rozkázal. Asistent se chvíli zdráhal, přece jen ale uposlechl požadavek svého nadřízeného a vysoukal se do kleku. Po celém těle se třásl. Tom si sundal kravatu a odhodil ji pryč, aby nepřekážela.
Bez dalšího zdržování ho přiměl roztáhnout nohy, naslinil si prst a pomalu ho vsunul do jeho konečníku. Neměl náladu na romantické muchlování. Začal prstem prudce pohybovat a bolestná syknutí, která Felixovi občas unikla, mu zněla lépe než ta nejkrásnější hudba.
Nedokázal už snášet pnutí, které v sobě cítil. Vytáhl z asistenta ukazovák a na jediný příraz do něj pronikl. Felix vykřikl a přitiskl horní polovinu těla k zemi ve snaze si lehnout, aby unikl bolesti, Tom s tím ale počítal a pevně ho držel. V úctě k tělu objektu svého uspokojení chvíli vyčkal bez hnutí, aby si na něj Felix zvyknul. V úctě ke svému vlastnímu penisu se ale nemohl zdržovat příliš dlouho. Prudce přirážel, ignoroval veškeré jeho hlasové projevy včetně vzlyků, nevšímal si prudkého cukání, jak se asistent pokoušel uvolnit své ruce z želízek a zbavit se ho.
Během chvilky ucítil, že se blíží slastný konec. Chopil se svého penisu, aby se dodělal rukou. S několika steny se udělal na Felixova záda. Nechal si chvíli na vydýchání, pak se pomalu zvedl, oblékl si kalhoty a otřel pot z čela. Malým klíčkem chlapce zbavil jeho pout. Felix se rozplácl na koberci a rozplakal se. Tom zahlédl mezi jeho nohama trochu krve, ale nebylo mu ho ani trochu líto. Sám sebe tím trochu překvapil.
Z milosti mu podal krabici papírových kapesníků.
„Zamkni, až budeš odcházet,“ řek mu, popadl svůj kabát a opustil místnost.
Ani při vycházení z budovy necítil jedinou špetku lítosti. Bylo mu trochu trapně, protože se nechal tak unést, ale o stav svého asistenta se nezajímal.
Ušel patnáct kroků, když si náhle uvědomil, že parkuje v podzemní garáži. Nechtělo se mu vracet se dovnitř a jet dolů výtahem, prošel tedy dolů po výjezdové rampě. Nic mu nehrozilo – nebyl nikdo, kdo by ho přejel, ani nikdo, kdo by mu za to vynadal. I kdyby na něj nakrásně zírali všichni lidé, co jich ve firmě bylo, nikdo by se neodvážil mu nic říct.
Odemkl své auto, posadil se na sedadlo řidiče a nastartoval motor. Už už se chystal zařadit jedničku a rozjet se vstříc domovu, když ucítil, jak mu někdo položil ruku na rameno. Prudce sebou trhnul a otočil se. Na zadním sedadle seděl Bill. V přítmí garáže, zesíleném tmavými zadními okny a černým potahem sedačky, se pro svůj oděv téže barvy skoro ztrácel. Jediné, co bylo dobře vidět, byl červený bod, vznášející se ve vzduchu přibližně půl metru od Tomovy tváře.
Bill mu vyfoukl kouř přímo do obličeje a zamáčkl cigaretu do popelníku.
„Jeď,“ vyzval Toma chladně.
Tom si povzdechl, přeci jen ale stlačil spojku, povolil ruční brzdu a pomalu se vydal k domovu.
Bill celou cestu mlčel. Jediný zvuk, který dolehl k Tomovým uším, bylo cvaknutí zapalovače. Až do téhle chvíle neměl tušení, že kouří. Jako soukromý řidič ho dopravil až před dům, vystoupil a otevřel mu dveře. Bill na něj podezíravě pohlédl, posunul se po sedadle a vystoupil druhou stranou.
„Tak si naser,“ zašeptal Tom. K Billovým uším se to naštěstí nedostalo.
Ploužil se za ním jako stín, počkal, dokud neodemkne dveře, a když se tak stalo, zmizel v útrobách bytu. Tom si povzdechl. Proč nemůže být jednou jedinkrát něco v jeho životě normální?
Zavřel dveře, vysoukal se ze svých těsných bot a postavil je ke zdi. Ze země pak zdvihl Billova pohozená bagančata a postavil je hned vedle.
Našel ho nataženého na pohovce. Beze slova se chopil ovladače, zapnul hudební kanál a posadil se na Billova stehna. Čekal, že na něj začne okamžitě křičet, dokonce už měl připravenou větu na odseknutí, něco ve stylu: „Nemáš mi ubírat životní prostor!“ Ale nic se nestalo. Bill nevypadal, že by jeho váhu vůbec zaznamenal. Tom si povzdechnul a televizi, kde zrovna do rytmu popu křepčila jakási polonahá blondýna, kterou nedokázal jednoznačně pojmenovat, vypnul.
„Jak dlouho tady plánuješ zůstat?“ zeptal se Billa. Tázaný pootevřel pravé oko.
„Jak dlouho si mě tu plánuješ nechat?“
Skoro zapomněl, že to byl on, kdo si sem Billa přitáhl, ne naopak. Pokud toho dříve začínal litovat, teď by si za trest nejradši rozbil hubu. Pod tou andělskou tváří se skrýval ten nejhorší vládce pekla.
„Sedíš na mně,“ upozornil Toma.
„Všiml jsem si,“ přitakal oslovený. „Nemám si kam jinam sednout.“
„Sedni si na zem,“ zahučel, zapřel se rukama do Tomových zad a bez dalšího varování jej ze sebe shodil. Tomovo tělo dopadlo na podlahu s tupým žuchnutím. Praštil se přímo do lokte, ale zaťal zuby a pokusil se předstírat, že si ničeho nevšiml. Opřel se zády o pohovku a zarytě se zahleděl do zčernalé obrazovky televizoru.
Neměl tušení, jak se mu na záda dostala Billova ruka. Po několika vteřinách ucítil na tváři jeho dech. Naskočila mu husí kůže a srdce se mu rozbušilo se zřejmou nepravidelností, jako by se pokoušelo napodobit šimrání v jeho břiše. Zavřel oči a na chvíli zadržel dech. Ani neslyšel, co mu Bill říká; netušil, jak se dostal před něj a proč se vůbec chopil jeho ruky a dovolil mu, aby mu z podlahy pomohl vstát, proč se jím nechává vést do ložnice jako omámený, proč ho nezastaví.
autor: Fabiana
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Boží povídka!Miluju jí,kdykoli jdu na TWC. těším se,jestli nenajdu další díl.Líbí se mi,jak se tom chová,jak hrozná autorita v práci a u sebe doma se zněj stává povolný a otupělý..Miluju jakej má Bill charakter,v týhle povídce..Vůbec mi není líto Felixe takovej trouba malej..zasloužil si to :D..doufám že v dalším díle bude nějaké vzrůšo O_Ö :DDDD a nějaké ty násilnosti!!
Čo sa stalo Felixovi bolo krúte, ale to je vedľajšie 🙂 Konečne sa zjavil Bill :):):):)To je smiešne, aký sa Tom tvári byť BOSS, keď nie je na blízku BIll, ale keď je s ním je úplne teľa, ktoré je z neho úplne hotové 😀 Páči sa mi aký je Bill dominantný a tvrdý na Toma…ale už by sa mohli trošku prelomiť ľady z jeho strany :):):):) chceme vzrušooo .:):):):)
Je to zvlastne … Tomove chovanie je strasne zvlastne .. 😀
Bill si sním hraje jak s panenkou.
Fascinuje mě,jak Bill Toma dokáže ovládat…v práci je Tom drsňák a kdykoliv je s Billem,tak je to hned o něčem jiném…a k Felixovi se fakt chová jako naprosté hovado.