Novel of Dreams – My Nightmare 29.

BILL

Ráno mě probudil až ten nepříjemný zvuk budíku, proto jsem po něm hned máchnul rukou a vypnul ho. Toma to naštěstí nevzbudilo, takže jsem ho jen něžně líbnul na rameno, jelikož ležel na břiše rozvalený vedle mě. Vyhrabal jsem se tiše z postele a rovnou zašel do koupelny. Udělal jsem si ranní hygienu, převlékl se a upravil. Byl jsem nějaký rozespalý a trošku protivný i sám sobě. Proto jsem vše dělal v takové rychlosti a jen co bylo nutno. Chtěl jsem jet do práce o trošku dřív, abych co nejdříve skončil, proto jsem ještě před osmou došel za Tomem zpět do ložnice, vzal jsem si věci a připravil si je na křeslo.

„Lásko,“ pošeptám tiše a pohladím ho po zádech. Tomi zakňučel a víc se zahrabal do peřiny. Tiše jsem povzdechl, nechtěl jsem ho budit. Možná by bylo lepší mu napsat jen vzkaz. Ale to je tak neosobní.

„Medvídku,“ špitnu a líbnu ho na rameno.

„Hm?“ broukne, rozlepí oči a zvedne rozespale hlavičku. Jak na to hned slyší, tss.

Sladce se na něj usměju a pohladím ho po tvářičce. „Půjdu už do práce, spinkej, ano?“

„To už?“ protře si hřbetem ruky oko. Koukal na mě jako právě vylíhlé kuřátko. Právě teď bych ho spapal. On je tak ňuňuňu.

„Ano, ale vrátím se dřív,“ pošeptám, abych ho příliš neprobudil. „Spinkej, ozvu se ti.“

„A co pusinku?“ posmutní. Ah, snad jako bych na ni někdy zapomněl. To nikdy.

„Třeba dvě,“ špitnu, a hned ho co nejněžněji políbím. Usmál se, vyhrabal ruku zpod peřiny a přidržel si mě u sebe. Věnoval jsem mu ještě pár polibků, a nakonec mu dal pořádnou pusinku.

„Opravdu se vrátíš brzo?“ pošeptá mi pak a vyžádá si ještě jeden polibek. No, podle toho, co včera šéf říkal, bych mohl odejít už po obědě, takže, proč ne?

„Jak to jen půjde, klidně uteču,“ usměju se, a hned mu polibek dám, a poté ještě další a další… Sladce se usmál a každý polibek mi oplácel.

„Pořádně se vyspi, ať jsi na odpoledne čilý, hm?“ pohladím ho po bříšku.

„Miluju tě,“ pohladí mě po tváři. Tolik mě potěší, když to řekne sám od sebe, takhle přirozeně. Doslovně se mu vpiju do očí a usměju se.

„A já tebe, medvídku můj,“ pošeptám.

„Tak už běž, ať už jsi zpátky,“ usměje se.

„Dobře a ty šup pod peřinu,“ přikryju ho, líbnu ho ještě na rty. „Dobrou noc,“ zasmál jsem se.

„Dobrý den,“ popřeje mi se smíchem.

„Ahoj, lásko,“ šeptnu a rozejdu se už pryč, jinak bych se od něj neodtrhl. Znovu mě totiž přepadá ta chuť si k němu lehnout a neodejít.

„Ahoj,“ zaslechl jsem ho ještě, jak se zase hrabal do peřiny. Poté jsem už vážně odešel a rozjel se do práce. Po cestě jsem se ještě zastavil v pekárně a koupil si latté. V práci se povedlo Deb totiž rozbít náš menší kávovar.

V práci to šlo dnes celkem rychle. Celé dopoledne jsem kmital, ale před obědem se to uklidnilo. Šéf mi vážně potvrdil, že si můžu jít domů, kdy chci, jen ať dodělám jeden návrh pro jeho známou. Jak jinak, známosti musely kupředu. Jak já tohle nesnášel, ale to jsem hodil za hlavu. Pro mě bylo podstatné, že jsem chtěl volat Medvídkovi a domluvit se s ním na odpoledne. Proto jsem si zalezl do kanceláře, uložil na notebooku několik rozdělaných prací a vytočil Tomovo číslo. Snad ho neprobudím. Trvalo nějakou dobu, než to zvedl.

„Haló?“ ozvalo se poté. Copak nemá v mobilu moje číslo pod jménem?

„Ahoj, medvídku,“ usmál jsem se do telefonu a posunul se po křesle níž.

„Jéé, ahoj,“ řekl hned nadšeně.

„Jakpak ses vyspal, nevzbudil jsem tě?“ zajímám se.

„Né, právě jsem přišel ze sprchy,“ zasměje se.

„Aha,“ usměju se a přehodím si nohu přes druhou. „Platí to odpoledne?“

„Já přijedu za tebou,“ zasměje se. „Ah… Ty jsi v práci vlastně autem, viď… Hmmmmm…“ A jo vlastně, to jeho autíčko.

„Chceš mě svézt? Tak víš co? Já přijedu domů a pojedeme spolu z domova, bereš?“

„Tak jo,“ odsouhlasí vesele. Skvěle, má radost. Aspoň, že tak.

„Dobře. Tak se koukej připravit, hm? Po obědě, po té jedné, si pro tebe přijedu, méďo.“

„Tak jo,“ odsouhlasí rozhodně s úsměvem.

„Tak zatím ahoj,“ šeptnu.

„Miluju tě,“ řekne mi ještě.

„Já tebe, Tome,“ řekl jsem vážně a až pak jsem zavěsil s ním. Potom jsem se sám pro sebe usmál a dal se zase do práce. Chtěl jsem vážně mít už konečně hotovo. A povedlo se, po jedné hodině jsem už byl skoro doma. Zaparkoval jsem a šel rovnou nahoru. Nic mě nezdrželo tolik jako hledání klíčů, ale nakonec se podařilo. Vešel jsem dovnitř.

„Tomi?“ zavolám. Zaslechl jsem dunivou ránu, a hned na to se ke mně z kuchyně přihnal už připravený k odchodu s čokoládovou tyčinkou v ruce. Jemu to sluší vážně pořád. Nemůže nikdy nic ničím zkazit, jelikož ten jeho sladký úsměv, rozzářená očíčka a šibalský pohled vyřeší vše. Sladce jsem se zasmál.

„Mhh, sluší ti to,“ usměju se a olíznu si rty.

„Díky,“ zasměje se. Omotá mi ruce kolem krku, div se na mě nepověsí, a dlouze mě políbí.

„Mhhh,“ hned mu polibek oplatím a chytnu ho za boky. „Ta tyčinka je dobrá, ale ty tvoje rty jsou mnohem lepší,“ zaculím se. Tomu se začal smát, ale zároveň mě začal líbat. Přitiskl jsem si ho na sebe, načež jsem naklonil hlavu ke straně, abych k němu měl lepší přístup.

„Chyběl jsi mi,“ vydechne mi do rtů a vpije se mi do nich mnohem dychtivěji. Rukou mě pohladil po šíji.

„Ty mně ještě víc,“ povzdechnu a sjedu mu po boku. Strčil jsem schválně nosem do toho jeho a donutil ho tak trošku nahnout hlavu. Hned jsem se jazykem dostal hlouběji a začal se s tím jeho v jeho pusince prát a pošťuchovat.

Miluju jeho rty, jeho jazyk, jeho polibky, to jak si je vždycky bere a chce je, on se jich dožaduje. Spolupracoval tak intenzivně a naléhavě, jako by mě snad neviděl celý měsíc. Tlačil se rty proti mým a spokojeně funěl nosem. Zatlačil jsem ho dovnitř do bytu a nohou zavřel dveře. Hned jsem ho o ně opřel a sjel mu po těle dlaněmi.

„Mmm,“ oddechne omámeně. Jo, mám na něj chuť, ale nechci ho nějak uhánět. Když on je tak sladký, tak nádherný, dokonale voní a… mmm, miluju ho. Ovinul se mi rukou těsněji kolem krku, druhou mi vjel do vlasů a celkem silně stiskl, ačkoli to nebolelo. Vášeň v něm se dala téměř krájet. Byl jako utržený ze řetězu. Stále se na mě tlačil, dožadoval se mě a naléhavě mě líbal. Očividně jsem v tom nebyl sám, za což jsem byl rád. Pořád jsem mu to tak žhavě a vroucně oplácel. Nešlo to zastavit, připadalo mi to jako rozjetý vlak, který se řítí po kolejišti dál, aniž by se obával, že přejede jednu z dalších stanic. Sjel jsem mu na zadeček a přitiskl si ho na sebe. Tlumeně jsem mu oddechl do úst. Vytáhnul se ke mně, jako by se snažil být výš. Náhle mi přitiskl stehno k boku. Ohm, tohle zbožňuju. Zatraceně, hajzle, lež! Za vlasy mi naklonil hlavu na stranu, sám ji natočil na druhou a začal mě hluboce líbat, přičemž stále celkem hlasitě, ačkoli spokojeně funěl.

„Ohhmm,“ musel jsem alespoň trošku oddechnout. Bude to dělat ještě chvilku a odtáhnu ho do ložnice nebo kamkoli jinam. Pořádně jsem se mu prodíral do pusinky a přímo bojoval s jeho jazykem. Tahle hra byla nekonečná. A on si to také uvědomoval. Nejspíš proto začal po chvíli zvolňovat tempo, dokud se udýchaně neodtrhl úplně. Vypadal, jako by nemohl popadnout dech. Polkl a olízl si rty.

„Promiň, nechal jsem se trochu unést,“ zasměje se udýchaně a sundá ze mě nohu. Rty jsem nechal pootevřené a jazykem si přejel po zubech.

„Ale mně se to sakra líbilo,“ ještě mu tu nohu chytnu. Hezky si ho přidržím pod kolenem a přitisknu si ho ještě k sobě. „Nemám tě dost, hm…“ líbnul jsem ho i s jazykem. Nad tím se jen zachichotal, vzal mi obličej do dlaní a začal mě nanovo líbat. Nebyl už tak divoký, ale to odhodlání a touha v něm stále plála. Začal jsem ho proto hladit po tom stehně. Odevzdával jsem se mu, musel to cítit a vědět. Do každého polibku jsem vkládal naprosto všechno. Oddechl mi tiše do pusy a jen si něžně hrál s mým jazykem, přičemž mi prsty projížděl vlasy. Byl klidný a něžný. Ještě chvilku jsem v tom pokračoval, až jsem se poodtáhnul, něžně ho pohladil po hlavičce a usmál se.

„Půjdeme?“ pošeptám. Jsem si vědom toho, že jinak bychom se dostali zase někam jinam.

„Jasně, jen… Ahm,“ zasměje se. Zvedne ze země obal od čokoládové tyčinky a odnese ho do kuchyně do odpadkového koše. Po cestě si vzal iPhone a peněženku a vrátil se ke mně. Vzal si bundu jen do ruky a poté z věšáku vzal klíčky od své Audi. Usmál se na mě. Úsměv jsem mu hned oplatil a vzal ho kolem pasu. Společně jsme poté vykročili ven.

TOM

Zajel jsem ke kraji, aby mohlo projet protější auto, a poté jsem se znovu rozjel. Uličky tu byly poměrně úzké. Naštěstí už nebyla hlavní nákupní zóna daleko. Nechtěl jsem jít do nějakého obchodního domu, kde je plno krámů. Zkrátka se mi zachtělo do luxusnějších kolem náměstí. Na tom nevidím nic špatného. Jakmile mi GPS oznámila, že jsme na místě, rozhlédl jsem se, našel volné místo na parkování a po zaparkování jsem vypnul motor.

„Jsme tu,“ usměju se na Billa a vytáhnu klíčky ze zapalování.

„Dobře,“ usměje a odpoutá se. Pomalu otevře dveře a s úsměvem vystoupí. Hned se porozhlédl kolem. Vystoupil jsem, zamknul auto a došel k němu.

„Tak jak řídím? Co auto?“ zeptám se s úsměvem a vezmu ho kolem pasu. Jestli neuslyším chválu, jdeš ke dnu, hochu.

„Výborně, na jedničku,“ usměje se, a hned se ke mně přivine. „Auto je skvělé. Mně se vždycky líbilo,“ pochválí mou Audi, „…a jsem rád, že jsem se v něm konečně projel.“ Huh? To jsem byl takový kokot, že jsem ho ani jednou nikam nesvezl? Chmpf…

„Ještě jsi v něm nejel?“ povytáhnu obočí a rozejdu se po ulici, jeho vláčím vedle sebe.

„Ne, ne, ještě ne,“ zakroutí hlavou.

„Chmpf,“ zamračím se jen a začnu se dívat pod nohy. Co jsem to byl za člověka? I když jsem asi musel mít důvod. Přece to nebylo jen tak. Jo, určitě jsem měl důvod, proč jsem ho nesvezl. Jen si ho teď nepamatuju. Ale co to mohlo být? Strach o bílé kožené potahy?

„Jezdíš ale moc dobře,“ pochválil mě, přičemž mě pohladil po boku.

„Díky,“ pousměju se jen. Konečně uvidím krámek s nápisem Gucci, tak k němu dojdeme a já zajdu dovnitř. Bill cupital poslušně za mnou. Jen co vešel, chytl se mě. Bojí se, že ho kousnou nebo co? Jen se na něj podívám, pozdravím prodavačku a jdu butikem dál. Moc lidí tu sice není, ale někdo přece jen.

„Tak já si jdu najít to, co mám vyhlídnutého a ty… můžeš se zatím kouknout kolem, jestli nenajdeš něco pěknýho, ok?“ navrhnu mu.

„Jo, jo, dobře,“ usmál se a pomalu se mě pustil.

„Ok, počkám kdyžtak u kabinek,“ kývnu na něj. Kývnutí mi oplatil jako souhlas a zašel kamsi mezi další oblečení. Nechal jsem ho být a vytratil se z jeho dohledu. Vydal jsem se ke kalhotám a začal hledat ty, co se mi zalíbily na internetu. Stále jsem hledal a hledal, až mě vyrušil ženský hlas.

„Smím vám nějak pomoct?“ nabídne mi ochotně mladší prodavačka.

„Hledám kalhoty. Díval jsem se na internetu, jedny se mi zalíbily, a teď se je snažím najít,“ zasměju se.

„Aha, a byly z nové kolekce?“ zeptá se.

„Právě že jo. Byly docela tmavý a zadní kapsy měly tak jako… zvláštně prošívaný,“ snažím se jí je nějak popsat. „Nebyly až tak moc široké, ale ty kapsy měly docela nízko. Byly tam takový bílý… nevím, jak to popsat. S něčím červeným.“ Bože, to je trapas. Vyjadřuju se jako nějaký negramot. Prodavačka jen sáhla a vyndala je.

„Tyhle?“ usměje se na mě pobaveně.

„Jo, to jsou přesně ony,“ zasměju se. Jen si mě prohlédla, vyndala velikost 32 a 34 a dala mi je. „Děkuju.“

„Není zač,“ oplatí mi úsměv a odejde někam jinam. Prohlédl jsem si kalhoty, poměřil je se svými a nakonec si nechal 32. Byl jsem nějaký pohublý. Když tak si pro ně dojdu. Podle mě mi ale tyhle budou. Zašel jsem mezi trika, kde jsem si vybral jedno tmavé bez nápisu. Chtěl jsem jen obyčejné triko. Následně jsem si vybral černé moderní sako.

Když jsem byl se svým výběrem jakžtakž spokojený, přesunul jsem se ke kabinkám. Bill tam sice nebyl, ale zato tam byly dvě dívky, co si zkoušely nějaké kabelky, zda jim sedí k oblečení. Byly jen u velkého zrcadla před kabinkami, takže jsem na ně dobře viděl, aniž bych je musel šmírovat. Když jsem kolem nich procházel, obě se na mne usmály, a když jsem jim úsměv oplatil, blondýnka se dokonce začervenala. Ženská psychika je oproti mužské tak rozdílná… Zalezl jsem do jedné z kabinek a svlékl se. Jakmile jsem se oblékl do těch věcí, prohlédl jsem se potěšeně v zrcadle. Všechno mi perfektně sedělo a musel jsem uznat, že i slušelo. Vypadal jsem tak… elegantně a dospěle. S úsměvem jsem vyšel z kabinky, abych se ukázal Billovi. On tam však stále nebyl. Místo toho tam byly u velkého zrcadla ty dvě slečny. Stočily ke mně hned pohled a celého si mě prohlédly, jako bych byl snad panák s oblečením.

„No páni,“ usmála se ta bruneta. Ačkoli mě to překvapilo, zasmál jsem se. Ta se nezdá, ale tak… Bill tu není, proč bych se s nimi nemohl bavit. Vypadají mile.

„Hrozný?“ zeptám se zvědavě.

„Ne, ne naopak, sluší,“ usměje se bruneta a blondýna se k ní hned přidá.

„Mhh, to je slabé slovo, vypadá to dokonale, naprosto,“ našpulí trošku rty.

„Ahm, tak… to děkuju,“ usměju se a přijdu k nim blíž, abych se prohlédl ve velkém zrcadle. Celý jsem se shlédl, trošku si upravil rukávy od saka a popotáhl si triko dolů. Otočil jsem se k zrcadlu zády a pokýval pro sebe spokojeně hlavou. Má pravdu. Naprosto dokonalý.

„Smím?“ natáhne ke mně ruce bruneta. Ehe? Aniž by vyčkala na odpověď, trošku mi poupraví límec u saka.

„Díky,“ šeptnu s malým úsměvem a zblízka ji pozoruji. Není ošklivá… Vlastně… Řekl bych, že mě i přitahuje… Jsem bisexuál? Hned se sladce usměje, olízne si rty a nahodí svůdný výraz.

„Není zač,“ pohladí mě po ramenu. Usměju se, skloním trošku pohled a poté zase vzhlédnu. No fajn, neměl bych se stydět, ale… já se fakt stydím. To jsem byl vždycky takhle nesmělý?

„A… co zkoušíte vy dvě?“ zeptám se raději.

„No… chceme si koupit stejnou kabelku, ale nemůžeme se rozhodnout,“ ujme se slova blondýnka a ukáže mi obě kabelky.

„Tak já to rozhodnu. Ukažte se mi v nich obě dvě,“ zasměju se a usadím se do měkkého křesla. Obě se zachichotaly a následně se mi ukázaly v obou kabelkách. Po celou dobu jsem si je prohlížel a zamyšleně špulil rty jako módní policie.

„Tak co myslíš?“ zeptají se mě napjatě. Hm, asi nebudou spokojené s mým úsudkem.

„No…“ našpulím rty, „to je složitý. Na tobě vypadá líp ta tmavá a na tobě zase světlá… Sluší vám jiný barvy,“ řeknu jim pravdu a pokývám hlavou. „Podle mě byste si měly koupit obě a půjčovat si je. Podle mě je blbost koupit si stejné kabelky. Každá byste měla mít jinou, každé sluší jiná barva…“

„Mmm,“ zamračí se trošku ta blondýnka. Prohlédne si tašku na sobě i na své kamarádce a poté se znovu zaměří pohledem na mě. „A víš, že máš pravdu? Jo, měla bys mít tu tmavou, Jess,“ zakroutí hlavou blondýnka. Holky jsou rozkošné… Chtěl bych mít jejich starosti… I když já jsem skoro stejný.

„Však to říkám,“ zasměju se a pomalu se zvednu.

Zaslechl jsem za sebou klapání podpatků o podlahu. Pootočil jsem se, abych se podíval, kdo to je. Bill.

„Už sis vybral?“ usmál se sladce, až poté sjel pohledem na ty dvě holky. Nadechnu se, ale přeruší mě bruneta, teď už vím, že Jess.

„To je tvůj kamarád?“ zasměje se a dá mi ruku kolem pasu, jako bych byl snad její majetek. Co to dělá? To holky takhle běžně dělají? Nebo si myslí, že je to můj zvláštní kamarád a balí mě tu? No, snad se Bill nenaštve a nepřetáhne jí tou svojí velkou kabelou. Viděl jsem, jak Bill sjel pohledem po té její ruce, kterou mě objala. Rozeznal jsem, že jeho tvář byla téměř kamenná. Čekal, jednoznačně čekal, co řeknu. Sakra…

„To je… Bill,“ pousměju se. Jsem docela zvědavý, jak se děvčata budou tvářit, až zjistí, že jsme gayové. Tedy… já pravděpodobně gay nejsem, jsem bisexuál.

„Jo,“ vydechne a sklopí oči k zemi. Nakonec se sám pro sebe vážně zlehka usměje.

„A ty jsi gay, Bille? Tady Susan má ráda zženštilý kluky, viď? Jestli jsi jenom bisexuál a jsi volný, tak byste spolu určitě měli někam zajít,“ šťouchne do ní Jess. To už mi začne cukat v koutcích, ale mlčím. Tak že zrovna z Billa udělá někdo bisexuála, by mě ani za boha nenapadlo. Bill se na ni ovšem sladce usměje.

„Já…“ vydechne a podívá se na mě, „…jsem šťastně zamilovaný, vážně ne, díky,“ řekl už vážně.

„To je škoda, hm,“ řekne Jess. „A co ty, hm?“ zaculí se na mě, přičemž se ke mně přivine jako nějaké kotě. To už mi ovšem začalo být trochu nepříjemné, tak jsem se ji snažil od sebe alespoň trochu odstrčit. Nechtěl jsem být ale hrubý. Ona však začala povídat znovu. „A Bille, ty jsi určitě spodní, viď? Vypadáš na to… Já když dělala anál se svým bývalým, bolel mě zadek ještě týden…“ začala se smát. Hm dík, hned se víc těším. Johóóó.

„Jess,“ sykne na ni Susan a převrátí oči v sloup. Jess očividně nebude zrovna stydlivá osoba.

„Asi tě to překvapí, ale Bill je zrovna dominantní,“ usměju se na něj.

„Víš,“ rozejde se k ní ladným krokem Bill, „…je jedno, jestli jsi dominantní nebo submisivní. Když toho člověka miluješ, tak jako Toma miluju já, tak na tohle nekoukáš,“ dojde až ke mně. Jess trošku odstrčí a sám se ke mně přivine. Hóhó, za chvíli si vyškrábou oči.

„Cože? Miluješ svýho kamaráda? To je trochu trapný, ne?“ zasměje se Jess. Proboha… Podíval jsem se na Susan, které to už očividně došlo. Začala rudnout. Je roztomilá.

„Takže jsi Tom? Jsi dominantní nebo máš rád něžnosti?“ zeptá se mě napjatě, jako by tam Bill snad ani nebyl.

„No…“ dám Billovi ruku kolem ramen a kousnu se do rtu, abych se nezačal smát. „Mám rád něžnosti, ale dominantní moc nejsem. Líbí se mi dominantní… kluci, jako je Bill.“ Chudák holka, až mi je jí líto.

„Víš, má drahá, pokud ti to ještě nedošlo, tak my dva jsme pár,“ řekl Bill s úsměvem a sledoval Jess, jíž úsměv už opadl. Tohle ale už docela přehnal… Pomalu jsem se od něj odtáhl.

„Takže jste gayové, jo?“ nakrčí Jess nos.

„Jo,“ odpovím bez tónu.

„Susan, pojď…“ Otočila se na podpatku, popadla tu svoji kabelku a odkráčela.

„Ahoj,“ šeptne k nám jen Susan a jde za ní. Zakroutím nad nimi hlavou a otočím se zpět k zrcadlu. Bill tam vedle mě postával jako socha. Teď ještě bude dělat uraženého nebo co? Zachoval se jak… nevím co. Byla to sranda, byla trochu vlezlá, ale byla milá. Nemusel se takhle chovat. Bylo mi… trapně. Choval se jak nějaká hysterka. Má štěstí, že tu neudělal žádnou větší scénu, jinak bych se k němu nehlásil. Prohlédnul si mě v zrcadle.

„Sluší ti to,“ přiznal.

„Hm, dík,“ řeknu jen. Zajdu do kabinky, zavřu ji za sebou a začnu se svlékat.

„Dobře,“ zaslechl jsem ho ještě. Moc jsem ho nevnímal. Možná odešel, možná ne. Neřešil jsem to. Svlékl jsem to ze sebe, vrátil to na ramínka a oblékl se do svých věcí. Vzal jsem si věci, vyšel jsem z kabiny a rozešel se k pokladně. Bill jen šel v tichosti za mnou. Na pokladně byla Jess se Susan a akorát platily. Raději jsem to neřešil a postavil se vedle nich. Čekal jsem, až přijdu na řadu. Obě se na mě hned podívaly a poté na vedle postávajícího Billa. Mlčky jsem se na ně podíval. Jess si zřejmě všimla toho napětí mezi námi, jelikož se usmála. Náhle jsem ucítil v kapse něčí ruku, přičemž mě pohladila po rozkroku. No to snad…! Byla to její. Jen jsem ji zaskočeně bez hnutí pozoroval. Ruku s úsměvem vytáhla, jako by se nic nestalo.

„Nashledanou,“ pozdravily prodavačku a odešly.

„Dobrej,“ brouknu jen stále trochu zaraženě směrem k pokladní a podal jsem jí věci. Sáhl jsem mezitím do kapsy. Nechala mi nějaký papírek. To je určitě číslo… Vážně mě balila holka… Wow. Rychle jsem ho schoval zpátky a usmál se na prodavačku, přičemž jsem začal vyndávat peněženku. Bill se po ní prudce otočil. Dlaně sevřel v pěst a vydechl. Nakonec se rozešel trošku stranou k východu, skoro za nimi. Raději jsem snad ani nechtěl vědět, kde a co dělá. Bylo mi trapně. Vážně bylo. Vím, že pár lidí ten výstup vidělo, ale snažil jsem se nepřipouštět si to. Chtěl jsem jen odtud už vypadnout. Jakmile jsem zaplatil, vzal jsem si tašky a vyšel z butiku. Bill už stál před butikem. Podíval se na mě a vydechl.

„Jsi na mě hodně naštvaný, že?“ šeptl náhle.

„Radši o tom nemluv,“ vydechl jsem. Minul jsem ho a rozešel se k autu. Náladu jsem měl pod bodem mrazu. Chtěl jsem být už doma. Až teď na mě teprve dolehlo pravé naštvání, jelikož jsem si uvědomil, co se uvnitř přesně dělo. Po chvíli mě došel. Zastavil se u auta, čekajíc, zda si může nasednout. Beze slov jsem odemkl, hodil tašky do kufru a nasedl na místo řidiče. Čekal jsem, až nastoupí, zatímco jsem se připoutal a nastartoval. Nastoupil si. Připoutal se a podíval se na mě.

„Promiň mi to,“ řekl provinile. Mrzelo ho to a bylo to jasně vidět. Já byl ale tak naštvaný, že jsem raději mlčel, abych neřekl něco, čeho bych později litoval. Aniž bych něco řekl, prudce jsem se rozjel směrem domů. Tohle byla síla. Ani jsem si nevzal cigarety. Teď bych jednu vážně potřeboval… Možná jednu krabičku, ne jednu cigaretu. Po zbytek cesty nepromluvil. Jen tiše seděl a mnul si prsty. Jel jsem jako šílenec. Už jsem chtěl být doma a dát si cigaretu.

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne