autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Bylo krátce po šesté hodině, když jsem zaslechl dveře. Byl jsem v kuchyni a pil už nejméně deset minut sklenku vody. Nic se neozvalo. Až po pár minutách se ve dveřích objevila kytice rudých růží. Zvedl jsem k ní hned pohled a pootevřel rty. To je pro mě?
„Tomi?“ šeptnu potichu. Vzápětí vešel do dveří. Usmíval se.
„Ahoj,“ věnuje mi hned jeden sladký úsměv a pomalu se ke mně rozejde.
„Ahoj,“ odložil jsem sklenku na linku a narovnal se. Taky jsem se trošku usmál. Cítil jsem jisté uklidnění, když jsem ho konečně viděl.
„Pro tebe. Nevěděl jsem, jaký kytky máš rád, tak jsem vzal tohle,“ broukne nesměle a podá mi kytici. Je to od něj milé. Jsem idiot, když jsem myslel hned na nejhorší.
„Mockrát děkuju,“ usměju se lehce a vezmu si to od něj. „Jsou nádherné,“ přivoním si a přivřu oči.
„Ale ne jako ty,“ zasměje se. Přistoupí ke mně, vezme mi tvář do dlaní a měkce mě políbí. Oplatil jsem mu to a trošku sklopil oči. Jednou rukou jsem ho objal kolem krku a přivinul se k němu. Měl jsem potřebu ho cítit u sebe, spíš to byla nutnost. Byl to snad jediný okamžik, kdy jsem se mohl uklidnit. Objal mě kolem boků a políbil mě na tvář.
„Co se děje? Stalo se něco? Něco v práci?“ zeptá se něžně.
„Mm-mm,“ zakroutil jsem trošku hlavou a přitiskl se k němu, jak to jen šlo. Přímo jsem se mu kolem krku pověsil. Nasál jsem jeho vůni a hned ho líbnul pod ouško.
„Promiň, že jsem přijel tak pozdě. Ztratil jsem pojem o čase,“ pošeptá a začne mě hladit po zádech, jako by se mě snažil utěšit.
„Však se nic nestalo, já se… jen bál, měl jsem starost. Já… neopouštěj mě,“ zakňučím a odložím kytici opatrně na linku a hned ho obejmu oběma rukama. Ne, nesmím brečet. Nezaslouží si to, nic neudělal a já se prostě jen bojím, je to můj problém.
„Proč bych tě měl opustit?“ poodtáhne se ode mě se zaraženým výrazem ve tváři.
„Já nevím,“ zakroutil jsem hlavou a provinile se na něj díval. „Jsem tak rád, že jsi tady,“ zašeptám a políbím ho.
„Já taky. Proto nemám důvod tě opouštět. Co tě to napadlo?“ dívá se mi oddaně do očí.
„Promiň,“ dám mu omluvnou pusinku a sjedu pohledem na tu kytici. On mi lítá kupovat kytky a já tu brečím nad tím, že šel do Starlightu. Bože, já patřím vážně někam do ústavu. „Vážně moc děkuju, je krásná. To jsem si nezasloužil,“ šeptnu.
„Ale zasloužil. Je to maličkost,“ políbí mě s úsměvem a odtáhne se ode mě.
„Já jsem ti taky něco koupil,“ řeknu o něco veseleji a dojdu k ledničce. Vyndám zabalené zákusky a podám mu to.
„Ahm… děkuju,“ zasměje se. „Ty asi chceš, abych byl tlustej, viď.“
„I kdybys byl, nevadilo by mi to,“ usměju se a pohladím ho po tváři. „Snad ti to bude chutnat a neděkuj,“ rovnou se k němu nahnu a políbím ho. „Stýskalo se mi,“ přiznám, když se od něj trošku odtáhnu, ale i přesto mu šeptám do rtů. Je to pravda, proč mu to neříct. Chyběl mi, tak moc.
„Mně taky a… děkuju,“ usměje se a položí zákusky na linku. Poté mě zase obejme kolem pasu a políbí mě. Opřel si čelo o mé.
„Už mám auto,“ usměje se nadšeně.
„Vážně? To je skvělé,“ vydechnu radostně a pohladím ho po ramenou.
„Byl jsem za mámou. Dali jsme si spolu oběd a pak byli celé odpoledne spolu. Ukazovala mi fotky, videa, vyprávěla mi plno historek z mého dětství. Vybavil jsem si plno pěkných okamžiků,“ broukne se šťastným úsměvem a skloní pohled. Spokojenost z něj přímo vyzařovala. A ač to není vidět, i já jsem spokojený. Zase si na něco málo určitě vzpomněl.
„Tomi,“ pošeptal jsem a pohladil ho po šíji, „ani nevíš, jak rád tohle slyším. Je to výborné… Jsem tak rád,“ políbil jsem ho hned radostně. „A jak se Simone má, hm?“
„Myslím, že dobře. Vypadala… šťastně. Vážně jo,“ usměje se na mě.
„To jsem rád,“ přejedu mu něžně nosem po tváři. „Takže už jsi přijel sám svým autem, jo?“ Vím, že z toho má velkou radost.
„Kdybys slyšel, jak krásně přede!“ vybafne na mě naprosto rozzářeně. Tiše se zasměju. Jak jsem čekal. Láska k jeho Audi se projevuje.
„Však já vím. Svezeš mě někdy?“ zaculím se.
„Jasně,“ zasměje se.
„Dobře,“ usměju se. „Máš hlad? Co ti můžu připravit k jídlu?“ zajímám se.
„Jen sebe,“ zaculí se a přichytí si mě za tvář. „Mmhh,“ zavrní tiše a dychtivě se mi vpije do rtů. Jak já ho za tohle miluju. Miloval jsem, když tohle dělal, jak si mě držel. Oplatil jsem mu to stejně tak a zapředl, ale určitě ne tak, jako jeho Audinka. Ovšem i tak jsem mu omotal ruce kolem krku a přivinul se k němu. Za boky si mě k sobě přitisknul a začal mě líbat. Mazlil se s mými rty, sál je. A já mu to jen a jen oplácel. Po chvilce jsem mu ovšem spodní ret skousnul a něžně ho za něj zatahal. Nechtěl jsem, aby ho to bolelo, proto jsem mu skousnul piercing mezi zoubky a se sladkým úsměvem po něm začal přejíždět jazykem, a tak jsem se dotýkal i jeho rtů. On mi však během vteřinky jazyk nasál. Hned mi ho obkroužil svým a začal proti mně tisknout rty mnohem víc. Sevřel mi v dlani bok. Ucítil jsem tu příjemnou vlnu slasti. Přeběhl mi mráz po zádech a naopak v podbřišku mě polilo horko. Tohle jsem zažíval jen a jen s ním. Tak moc mě vzrušuje, až to hezké není. Jak se má potom člověk ovládat. Vychutnával jsem si ho. Podmanil jsem se mu a nechával se jím unášet. Přitlačil mě zadkem na linku a opřel se o mě. Jeho polibky byly od okamžiku stále vášnivější a vyzývavější. Stále si hrál s mým jazykem, postrkoval se s ním. Mezi našimi rty začaly unikat znovu ty dokonalé vzrušující zvuky, to lechtivé mlaskání. Sjel jsem mu rukama na zadeček a stiskl ho v dlaních.
Náhle se se smíchem odtrhl.
„Co bys řekl na zítřejší odpolední nakupování?“ zeptá se s úsměvem, načež mě znovu políbí. Vážně chce jít nakupovat? No, proč ne.
„No, proč ne,“ usměju se hned. „Kam bys rád šel nakupovat? Lépe, co by sis chtěl koupit?“
„Mám už nějaký tip,“ usměje se jen tajemně a pohladí mě po boku.
„Vážně? Tak to se nechám překvapit. Mmm, a kde se sejdeme?“
„To se ještě domluvíme,“ políbí mě a odtáhne se.
„Počkej, počkej, neutíkej mi,“ zabrzdím ho a přitáhnu si ho k sobě za tričko. Hned by mi taky zdrhnul, pacholek jeden. Povytáhne obočí a kousne se pobaveně do rtu. Hned ho drze políbím a sjedu mu po bříšku. „Nedal by sis… horkou vanu?“
„Čekal jsem, že se zeptáš na horkou čokoládu,“ rozesměje se. No, to je ale romantik.
„Tu ti klidně udělám, jestli chceš,“ zasměju se.
„Ne, to ne. Jen, že na to se mě obvykle ptáš, když přijdu domů. Horkou čokoládu nebo kakao,“ vyplázne na mě jazyk.
„No, dobře, dobře, přiznávám,“ vlípnu mu polibek, „ale neodpověděl jsi.“
„Já vím,“ zasměje se.
„A odpovíš mi, hm?“ uchechtnu se.
„To ještě nevím,“ pokrčí pobaveně rameny. Okay, budu se tedy asi koupat sám. Dnes to potřebuju, chci si odpočinout.
„Dobře,“ usměju se a otočím se k němu pomalu zády. Natáhnu se nahoru pro jednu z větších váz. Odstoupil ode mě, aby mi udělal prostor a vydal se pryč. Jen, co jsem vázu sundal, natočil jsem do ní potřebné množství vody a dal do ní kytici růží. Hned jsem ji došel postavit na konferenční stolek. Poté jsem se s úsměvem rozešel do ložnice, kde jsem si vzal ze šuplíku čisté boxerky. Jen jsem si je odložil na postel a usadil jsem se na ni. Natáhl jsem se pro tašku, co jsem měl dnes s sebou v práci, a začal z ní vyndávat ještě nějaké papíry, které jsem potřeboval. Vše jsem si dal stranou do fochu, kde jsem měl nějaké věci do práce. Až pak jsem si sedl na postel a oddechnul. Byl jsem unavený, bolela mě záda a vyloženě jsem se potřeboval odreagovat. Proto jsem se zvedl, vzal si čisté prádlo do ruky a šel do koupelny.
Ovšem, když jsem vešel, čekalo mě příjemné překvapení. Tom už ležel ve vaně plné pěny. Pohlédl na mě a usmál se.
„Tak tady jsi mi zmizel,“ usmál jsem se a zavřel za sebou tiše dveře.
„Překvapení,“ broukne s úsměvem a posadí se. Opřel se o dlaždičky a zpříma mě pozoroval, přičemž si pokrčil nohu. A to jsem na něj chtěl čekat. Ještě, že jsem sem šel.
„Mhh, milé,“ usměju se. „Můžu k tobě?“
„Už ti tu držím místo,“ usměje se.
„Super, děkuju,“ zasměju se a začnu se pomalu svlékat. Opřel si bradu o koleno a tiše mě sledoval. Svlékl jsem si tričko a odložil ho na skřínku. Poté jsem si rozepnul pásek, poklopec a džíny ze sebe začal soukat.
„Skoro jako v televizi,“ šeptne pobaveně.
„Jak to myslíš?“ kouknu se na něj s úsměvem. Připadám si jak striptér, ještě když mě tak pozoruje.
„Striptýz,“ zasměje se.
„Uhm,“ zasměju se. No dobrý. Jako bych si to nemyslel. „Chtěl bys ode mě udělat striptýz?“ směju se.
„Ani ne,“ vyplázne na mě jazyk.
„Už jsem si říkal,“ ušklíbnu se pobaveně a sundám si zbytek oblečení. Semknu rty k sobě a pomalu si k němu vlezu. Uhnul mi stranou a nic neříkal.
„Uhmm,“ oddechl jsem spokojeně, tohle jsem potřeboval. Sklouznul jsem do vany trošku víc a pokrčil obě nohy, abych mu nepřekážel. Jen se pousmál, kousnul se do rtu a opřel se naproti mně.
„Ještě šampaňské a znovu jsme ve filmu,“ zaculím se a nohou mu přejedu po lýtku.
„Znovu? Ve filmu?“ pozvedne obočí. Ah, blbě jsem to řekl.
„Spíš jako ve filmu, no,“ poopravím se. Jen se pousmál a semknul rty k sobě.
„Pojď ke mně,“ šeptnul jsem po chvilce a roztáhnul nohy od sebe. Chci ho mít u sebe. Je ode mě tak daleko.
„Ahm… nevím jak,“ uchechtne se.
„Otoč se a polož se na mě,“ usměju se. Chvilku tuto informaci zpracovával, až se otočil a přišoupnul se ke mně zády.
„Ano, přesně tak… a polož se,“ přitáhnu si ho k sobě a sám sjedu trošku níž, aby se mu dobře leželo. Opatrně si na mě nalehl.
„Nejsem moc těžký?“ zeptá se starostlivě stejně jako tenkrát, když jsme spolu byli poprvé ve vaně.
„Ne, neboj se,“ uklidním ho a přitisknu si ho na sebe, aby se vážně uvolnil.
„Dobře,“ šeptne a pomalu se na mě položí celou vahou. „Je to takhle ok?“
„Ano,“ pohladím ho po hrudi a skloním se k němu. Jemně ho líbnu na ouško a oddechnu. „Je mi nádherně.“
„To jsem rád,“ pošeptá a pohladí mě po koleně.
„A tobě, leží se ti dobře?“ zeptám se starostlivě.
„Jo, jo, dobrý, neboj.“ Zaslechnu v jeho hlase úsměv. Není to jako dřív. Je tu něco jinak, ale i tak se cítím spokojený, i když mě to trošku znervózňuje. Musím si na to zvyknout. On za to nemůže, tohle mu nemůžu vyčítat a ani nechci.
„Dobře,“ usměju se a začnu ho hladit po hrudi.
Nakonec se natáhnu pro houbičku, dám na ni trošku sprchového gelu a začnu mu hruď omývat. Nic neříkal. Jen si to nechával líbit, přičemž mě hladil prsty po kolení jamce. A to jsem si užíval. Ten naprostý klid a pohodu, kdy jsme spolu. Dál jsem ho omýval, až jsem vyjel na jeho ramena a krk. Spokojeně oddechl a naklonil hlavu ke straně. Trošku jsem se k němu sehnul a uculil se. Jen jsem ho líbnul na tvář.
„Takovou péči bych si nechal líbit denně,“ usměje se.
„Však klidně můžeš,“ líbnu ho pod ouško. I když ne. Ještě by se mu to okoukalo. Nad tím se jen tiše zachichotal.
„Ale ono by se ti to časem mohlo okoukat, takže to budeme muset nějak vymyslet,“ zasměju se.
„Okoukat?“ zopakuje nejistě.
„Mohlo by to pro tebe být, mm, jak to jen říct… takové každodenní,“ brouknu tiše. „Ale já si stejně myslím, že by to tak nebylo,“ zavrtím sám pro sebe hlavou.
„Jo, to nikdy nevíš,“ odsouhlasí mi.
„To ne,“ pošeptám a na okamžik od něj odvrátím hlavu. To umí ale pořádně zabolet. Pokýval hlavou a mlčel.
„Máš na zítra nějaký plán?“ optám se náhle.
„Ještě nevím. Možná,“ pokrčí rameny. „Ah… chtěli jsme jít vlastně nakupovat, ne?“
„Jo, jo, s tím počítám, pokud tedy chceš jít,“ pohladím ho po ramenou.
„Jasně,“ usměje se a položí si mi hlavu na rameno.
„Dobře, tak se zítra ještě domluvíme. Nebudu v práci dlouho,“ položím si hlavu na hranu vany. To jeho chování mě stále překvapuje. Chvilku je ke mně tak přítulný, milý a milující, poté má ale ty svoje poznámky, kterými mě přímo kope do prdele.
„Ok,“ šeptne. Natočí hlavu do strany, podívá se na mě a s úsměvem zavře oči. Jen ho líbnu na spánek a usměju se. Usmál se, ale dál ležel se zavřenýma očima a klidně oddechoval.
„Není ti zima?“ ujišťuji se po chvilce.
„Je mi fajn,“ broukne.
„Dobře,“ kývnul jsem lehce hlavou. Sjel jsem mu dlaněmi na bříško a začal ho jen něžně hladit. Nijak nereagoval. Spokojeně oddechoval. Ještě chvilku jsem tam s ním jen takhle polehával, ale poté jsme se oba zvedli. Společně jsme se omyli a vanu vypustili. Voda už začínala být stejně studená. Osušili jsme se, oblékli si boxerky. Což vypadalo zvláštně. Potom jsme se přesunuli do obýváku. Vzali jsme si deku, lehli jsme si k sobě, přikryli se a zapnuli si televizi. Tom se však po chvíli vyhrabal se slovy, že jde něco pojíst a odebral se do kuchyně. Ani jsem nepočítal, jak dlouho tam byl. Byl jsem ospalý, takže jsem televizi sledoval a očka měl tak malá, že jsem na ně už sotva viděl. Po nějaké době se vrátil s talířem o kapacitě pěti sendvičů a velkou miskou čokoládové zmrzliny. Sedl si ke mně, přikryl se a začal spokojeně jíst, přičemž sledoval televizi. Tohle mě probralo. Podíval jsem se na něj a sladce se usmál. Poté jsem ulehl zpět. Byla sranda na něj koukat, byl vážně rozkošný, jak se cpal a měl místo tváří spíš nafouklé bouličky. Viděli jste někdy tak roztomilého člověka?
Když dojedl, odložil talíř na stůl a vzal si místo toho misku. S chutí se dal do zmrzliny, přičemž si občas spokojeně pomlaskával. Nemohl jsem od něj odlepit pohled. Byl jako malé dítě, které dostalo poprvé do ruky čokoládu. Byl dokonalý. Pusu měl téměř celou zamazanou od čokolády přesně jako to dítě. Jakmile dojedl, misku odložil, olízal si prst, a poté si začal olizovat z koutků čokoládu. Až v ten okamžik se na mě podíval. V tu chvíli se snad až zadrhnul. Zaculil jsem se, nahnul se k němu a jemně mu prstem otřel z brady zbytek zmrzliny. Šmudla můj. Je tak kouzelný. Nevinně se usmál, zvedl peřinu, vlezl si ke mně a poté si lehnul.
„Napapanej?“ usměju se a pohladím ho po paži.
„Hm, teď už můžu já i moje bříško spokojeně spinkat,“ broukne roztomile. Překulí se ke mně čelem a schová se mi do náruče. Tak tohle je můj konec. On je tak rozkošný. Jaké jiné slovo by tohle vystihlo, to vážně nevím.
„To je moc dobře,“ přijal jsem ho, a hned si ho do náruče přímo schoval. Pod dekou jsem ho začal hladit po zádech.
„Dobrou,“ šeptne s úsměvem a hlavičku si mi schová pod ruku.
„Chceš vážně spinkat?“
„Ten film je stejně o ničem,“ zasměje se.
„To souhlasím… Tak pojď do ložnice, pokud chceš, hm?“ líbnu ho na čelo.
„Když mně se dobře usíná tady,“ zakňučí.
„Tak dobře,“ pošeptám a hned kolem něj stáhnu paže.
Jestli ráno vstanu a budu se moct hýbat, toť otázkou. Líbnul mě na rameno a spokojeně oddechnul. Pousmál jsem se nad tím a nechal ho v klidu usínat. Sice se chvilkami vrtěl, ale netrvalo dlouho a on opravdu usnul. Poznal jsem to, když mu ztěžkla hlavička a začal třepotat řasami. Naprosto klidně oddechoval. Proto jsem se natáhl pro ovladač a televizi vypnul. Poté jsem už zůstal klidně ležet, abych ho neprobudil. I mně se chtělo spát, ale stále jsem se držel. Až asi po hodině jsem se s ním trošku narovnal. Vím, že kdybych tu s ním zůstal takhle ležet, ráno bychom se oba ani nepohnuli. Proto jsem se opatrně posadil a vzal ho do náručí. Naprostým zázrakem se neprobral, musel být vážně unavený. I když já byl také. Co nejrychleji, avšak v klidu jsem ho odnesl do ložnice a položil ho na postel. Trošku jsem oddechl a položil se vedle něj. V ten okamžik však otevřel oči. Ospale pozvedl hlavičku, podíval se na mě, a hned se ke mně zase schoval, přičemž zavřel oči.
„Spinkej,“ zašeptal jsem jen tiše a přivinul si ho k sobě. Je jako dítě, někdy vážně ano.
„Hm,“ brouknul jen a dřív, než jsem ho přikryl, už zase spokojeně spal, což mě nutilo se usmívat. Položil jsem se a zase se k němu přitulil. Po chvilce jsem už upadal do říše snů společně s ním.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
Nejkrásnější díl co jsem tady u té povídky zažila! Opravdu! Takhle by to mělo jít furt ,akorád je zvláštní že v hlavní pozici je Bill že Tom je tokový to miminko co se musí opečovávat a to je nezvyk 😀 ,, Ale jinak! .. Jestli to takhle půjde dál! Tak jedině dobře 🙂 Palec nahoru! 🙂
Sem zvedava na jejich nakupovani, co ot bude za prekvapko 🙂
Nádherné!!!!!!!!!! moc se těším na další pokračování!!!!:):) Opravdu moc nádherné a tom mi přijde neskutečně rozkošný!!!°:)
Tenhle díl byl opravdu nádherný, moc pěkný a pez hádek.
Toman se mohl aspoň poděli, nenažranec 😀 Ale jinak to bylo moc pěkné, takové roztomilé 🙂
Takový krásný díl <3 Opravdu mě překvapilo, že Bill unese Toma =) 😀 to je silák :*
Já z nich umřu. <3 Bože, to je taková nádhera. :))* A když už jsou poslední díly tak idylické, nedá mi to a začínám opět přemýšlet nad prstýnkem stejně jako před tou nehodou. Vím, že je na to ještě brzo, ale prostě bych si to přála. :))
Moc pěknej a klidnej díl.