autor: KarlaSka
Ahoj úchyláčci,
jsem tu s dalším dílem. Strašně mě potěšily vaše reakce na první díl (píšu vám to až teď, protože druhý díl jsem posílala společně s prvním, takže ho měla Janule a já se jí naotravovala dost, tak jsem k tomu nechtěla přidávat nic dalšího). Udělali jste mi strašnou radost a opravdu jste mě utvrdili v pokračování. Mám pro vás jednu horší zprávu: Bill se ještě dlouho nesetká s Tomem, ale bude tam dřív nebo později, jak mi to vyjde. Ale bude hodně flashbacků, tak vám to snad zatím vynahradí. Zkusím ho tam šoupnout co nejdřív, protože vím, jak na něj netrpělivě čekáte. Jinak ještě jednou děkuju za všechny komentáře. Nebudu vás dál zdržovat a pusťte se do čtení.
KarlaSka
P.S.:Děkuju ještě Januli za betaread, vím že to se mnou a mojí gramatikou musíš mít těžký 🙂
Jo, tehdy mezi námi bylo všechno v pořádku. Už druhej rok jsme, celkem úspěšně, hráli s našima dvěma kamarádama Gustavem a Georgem v kapele Tokio Hotel. Dalo by se říct, že jsme byli jedna z nejúspěšnějších kapel Německa, dokud jsme se díky Billovi nerozpadli.
*flashback*
Zaparkuju s Willie před domem. Právě jsme měli mít zkoušku s kapelou, ale Bill se neukázal. Nevím, co se stalo. Nic mi neřekl, ale ráno byl dost roztržitý.
Chtěl jsem se přenést přes své city k Billovi, a tak jsem včera sbalil jednu sexy spolužačku. Šel jsem bráškovi říct o svém prvním skutečném vztahu. Srdečně mi pogratuloval, a pak mě ze svého pokoje téměř vykopal, že chce jít spát.
I když jsem byl dneska s Claire, stejně jsem myslel na Billa. Tak jsem se s ní radši hned rozešel, abych jí nezlomil srdce, až se do mě opravdu zamiluje. Vzala to naprosto v klidu. Říkala, že stejně tušila, že to nevydrží.
Tak jsem se rozhodl, že Billimu dneska po zkoušce řeknu, jak moc ho miluju. Strašně jsem se bál odmítnutí, ale on nepřišel.
Řeknu mu to teď. Třeba mu nebylo dobře. I když nechápu, proč mi to neřekl.
Téměř vlítnu do jeho pokoje a pln odhodlání zakřičím na rovinu:
„Bille, já tě milu-… Bille?“
Pokoj je prázdný. Nejenže tam nikdo není, ale nejsou tam ani Billovy věci. Kouknu do skříně. Nic. Všechno oblečení je pryč. Jenom na stole leží kus papíru s Billovým krásným rukopisem. Stojí tam jenom jedna jediná věta.
Nehledej mě! B.
*konec flashbacku*
Srdce mi puká stejně jako tehdy. Všechny city, které jsem těch dlouhých deset let držel v sobě, se vyvalí na povrch. Pořád sedím ve sprcháči a brečím. Miluju ho i po těch deseti letech, kdy jsem stesk po něm utápěl v alkoholu, děvkách a hlavně v autech a závodění.
I do toho mě vlastně uvrtal Bill.
*flashback*
Billovi samým vzrušením září očíčka. Je na něj úžasný pohled. Právě jsme dojeli naše první turné a za vydělané peníze si teď můžeme koupit, co chceme.
Oba chceme auto, ale je nám teprve 14 a nikdo by nám ho neprodal, a tak jsme se domluvili se Samem, bratrem jednoho kluka z mojí party. Je to dobrej kluk, a tak se neobávám, že by nás podrazil.
Sam nás vzal svým autem do autosalonu na kraji Berlína. Byla to dlouhá štreka, ale Sam nám řekl, že tam mají nejlepší auta, a teď jsme tu.
Bill si s úsměvem prohlíží BMW 650i. Je maximálně nadšenej. Mně zatím žádný auto do oka nepadlo, a tak se jdu ještě porozhlédnout.
Už jsem si myslel, že si nevyberu, když na mě úplně vzadu vykoukla sněhově bílá Audi.
Ano. To je přesně to co potřebuju. Nebo spíš chci. Připomíná mi trošku Billiho. Na první pohled vypadá plaše, ale pod kapotou má ohromnou sílu a výdrž. Bože, kde se tohle ve mně bere? Asi mám k autům blíž, než jsem si myslel. Každopádně, už mám pro tuhle krásku i jméno. Moje dvojčátko je William, a když je mu tahle Audinka tak podobná, tak to bude Willie.
„Tak co? Máš vybráno, bráško?“ zeptá se Bill a štípne mě do boku. Přihlouple se zachichotá.
„Jasně. Tuhle bílou krásku. Co ty?“
„Já měl vybráno hned, jak jsme sem přišli,“ řekne a neurčitě mávne rukou ke dveřím. Asi to bude to, které si tak radostně prohlížel.
„Dobře, kluci, tak já to jdu vašima kreditkama zatáhnout a napíšu to na vás od 18-ti let, jo?“
„Super, díky Sami,“ usměju se a prohlížím si svého miláčka, který bude co nevidět stát v Samiho garáži. Je to undergroundový závodník, a tak má celou budovu bývalého skladiště na kraji Berlína jen pro sebe. Přestavěl si to tam na obrovské garáže s bytem nad nimi. Až budu moct, tak se sem přestěhuju, abych mohl být co nejvíc se svojí Willie. A vezmu s sebou i Billa, protože je pro mě ještě důležitější než to auto.
*konec flashbacku*
Kapky vody mi smývají z obličeje slané slzy. Očima opuchlýma pláčem hypnotizuju dlaždičky na stěně. Kdybych aspoň věděl, že je v pořádku.
Vypnu stále tekoucí vodu a rozehřátý vylezu do studené koupelny.
Tenhle být dřív patřil právě Samovi. V 18-ti jsem se sem na jeho pozvání nastěhoval a užíval si svou krásku. Pak Samiho čapli benga, a on teď sedí už přes šest let v chládku. Za rok ho už mají pustit. Štěstí, že tehdy nepřišli na tohle místo, jinak by zabásli i mě a vzali by nám naše autíčka. Jenom na Sama jich tu čeká pět.
Osuším se a jenom na Adama si vlezu pod deku. Zase uvažuju o tom závodě. Měl bych si tu trať nejdřív projet, abych přesně věděl, kde je jaká zatáčka a hrbol. Udělám to zítra, ale teď už půjdu spát.
***
Celou noc se mi zdálo jenom o G-Trickovi. Ten sen byl šílený. Jeli jsme okruh a těsně před cílovou rovinou, kdy už se zdálo, že vyhraju, se mi Willie proměnila v Billa. Ten mě shodil ze svých zad a běžel obejmout Tricka, který stál za cílovou čarou a smál se mi. Začali se líbat a Trick po mně celou dobu házel dost hnusný pohledy svýma červenejma očima.
Až teď mi dochází, že jsem ho nikdy neviděl bez jeho zrcadlovek. Je to kvůli jeho image. Nikdy je nesundává, takže ani nevím, jaký má oči. Ne, že by mě to zajímalo. Pro mě za mě, ať si je má obě skleněný.
Ta představa mi vyloudí na tváři přiblblej úsměv.
Jdu do koupelny a vyčistím si zuby. Ještě v zrcadle zkontoluju svoje copánky a jdu se obléct.
Dlouhou dobu si rozmýšlím co na sebe. To máme s Billem společné. Sakra! Už zase na něj myslím.
Nakonec vytáhnu velkou černou mikinu, volné džíny stejné barvy, žluté tričko a žluto-černý šátek. Navlíknu to na sebe a běžím dolů.
Dole už se Andy hrabe v motoru mého červeného Porschátka Megan.
„Čau,“ pozdravím ho.
„Nazdar,“ houkne na mě zpátky, „jdeš na snídani?“
„Jo. Chceš se přidat? Zvu tě.“
„Ne, dík už jsem jed. Hele, co jsi to s Meg prováděl? Chudinka má úplně zavařenej motor.“
„No neměl jsem čas dolejt vodu do chladiče, a pak mě honili fízlové a asi to trošku nezvládla,“ pokrčím rameny a vlezu si do jedovatě zeleného BMW.
„Kdyby něco, budu u Meca.“
Andy na mě jenom mávne rukou a dál se hrabe v autě. V tomhle mu absolutně věřím. Je to nejlepší automechanik na světě.
Rozjedu se s Jennifer směr McDonald natěšenej na snídaňový menu.
Když jsem tam, zajedu k okýnku McDrive a čekám, až se pohne nedlouhá fronta. Když jsem na řadě, slečna v okýnku se na mě usměje.
„Jako normálně, Rone?“
Abyste chápali, v mý branži je nebezpečný používat svý pravý jméno, a tak mi všichni říkaj Ron. I tahle holka je od nás. Každej potřebuje nějaký krycí zaměstnání. Já občas prodávám v autosalonu. To jediný mi jde.
„Jo. Díky, kočko,“ řeknu. Mischell se nepatrně začervená.
Popojedu si a tam mi už nějakej uhrovatej kluk podává papírovej sáček s logem McDonald. Kouknu dovnitř. Jahodovej shake a tři čokoládový donuty. Musím se pousmát. Tohle jím už sedm let, každý ráno, a ještě se mi to neomrzelo.
Zaplatím a chystám se odjet, když mi cestu zablokuje černej Renault Thalia. Nic moc, ale ideální na nenápadný ježdění do města. Taky bych si měl pořídit alespoň jedno nenápadný autíčko.
Okýnko u řidiče se otevře a na mě vykoukne ten nejhorší ksicht na světě. Na hlavě má černou kšiltovku a na očích ty zrcadlovky.
„Připrav se na venčení psa, Ronánku. Mám dogu, tak si přines velkej pytlík na bobky. Už se těším,“ řekne Trick a zase odjede. Nasraně drtím v rukách volant a zírám před sebe. K jízdě mě donutí až netrpělivé troubení aut za mnou.
Rozjedu se ke garážím.
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Nějak by mě zajímalo, proč Bill zmizel…. ale to se urcite dozvim… nevím proč ale mám takový menší tušení 🙂 ale nechám se překvapit…. jen tak dál
Bill zmizol, kvôli tomu, že Tom sa mu priznal s tou svojou ženskou, nie? Chalani bláznivý, že to v takmer každom príbehu musia takto hrotiť a ja potom trpím, keď sú tak dlho preč od seba. Som zvedavá či ten Trick je Billi, alebo nie.
Tak ja idem (ne)trpezlivo čakať na to avizované zjavenie Billa – dúfam, že to nebude až tak dlho ako sa bojím, že bude 😀 a budem si nedočkavosť liečiť flashbackmi.
Vďaka za kapitolu.
Mě napadlo.. že Bill měl Toma taky rád.. a když se tu novinu dozvěděl.. málem to s ním šlehlo a od zmizel!.. *twincestní duše… :D* jááj! Nicméně se těším na závod!!! a to moc.. doufám že Tomí vyhraje.. i když si myslím.. že ho necháš prohrát xDD!.. Joo těším seč na Billa.. snad se brzy objeví.. :)) hahaha.. 3 donuty… a šejk! takové "lehké" jídlo!… Hmmmm!.. Doufám.. že ty hovínka nebude sbírat!
Čím dál víc se obávám, že ta kreatura Trick je moje princezna Billí…
Ty zrcadlovky, schovává se za nima…nejdříve jsem si říkala, že není možné, aby ho Tom nepoznal, ale když se takhle zohavil, kdoví 🙂
Každopádně si myslím, že Tom ten závod prohraje, půjde k Trickovi "sloužit" a tam potom zjistí, že je to Bill.Ale já nechci, aby to byl on xD
myslim si, ze ten kluks kym ma Bill zavodit je Bill ..
Uz tomu chapem. .. 😀
mě by se scénář, co popisovala Janča ale hodně zamlouval. 😀 většinou mi jsou třetí osoby v povídce dost nepříjemné, jsou často záporáky, nikdy nepřinesou nic dobrého. proto radši doufám, že tahle "třetí osoba" bude ve skutečnosti Bill a nějaký speciální záškodník se příběhu vyhne. stačí kolik problémů mezi sebou mají dvojčata. 😀