Životní závod 2.

autor: KarlaSka





„Co chceš?!“ vyjedu na něj a pokusím se zvednout. Bože, motaj se mi nohy.

„Chci se vsadit!“ křikne na mě.

Prohlídnu si ho opileckým pohledem. Má na sobě černý kalhoty, obyč černý tričko a přes něj svítivě zelenou koženou bundu s ostny na ramenou.

„Ty? Se mnou?“

„Yeah,“ odpoví klidně.

„Co je sázka? Co je v sázce?“

„Vsadim se, že tě porazím v posledním závodě. Na Středním okruhu,“ usměje se samolibě. Nejradši bych mu dal jednu do držky, ale nejsem si jistej, jestli bych ho v tomhle stavu vůbec trefil.

Střední okruh. Ten poslední jsem ještě nezajel a závod je už za tři dny. Je to nebezpečná trať. Ani ne tak, co se týče zatáček a terénu, ale vede centrem Berlína a kolem dvou policejních stanic. Poslední v závodě jdou většinou bručet, protože nemají šanci bengám ujet.

„A co dostanu, až vyhraju?“ vzkřiknu zpátky najednou zcela střízlivý.

„Neboj se, ty nevyhraješ. Ale klidně si něco zvol, aby ses cítil líp.“


„Přestaneš jezdit!“

Davem přihlížejících to začne bručet. Splývá mi to v jeden velký šum. Doufal jsem, že mu ten úsměv povadne, ale on se ještě rozšíří!

„OK. To budu jezdit do konce svejch dní. Ale co dostanu já, až vyhraju?“ dělá naoko zamyšlenýho. „Mám to! Tohle se ti bude líbit,“ slizce se usměje. „Celý měsíc, počínaje dnem po závodu, u mě budeš pracovat. Budeš uklízet, zahradničit u garáží a vůbec, budeš dělat cokoliv budu chtít.“

Zadrhne se mi dech. Cokoliv? Co když bude chtít… Ne, to ne. Je na ženský, kolikrát jsem ho s některou viděl. Nebo není?

„OK. Uvidíme se na závodech.“ Možná je to tím alkoholem nebo jsem si chtěl zachovat hrdost, že jsem souhlasil.

„Budu se těšit, brouku,“ houkne na mě přes rameno a vezme za pas nějakou číču, co stála opodál. Ona jde ochotně s ním.

Ano. Kdo by nechtěl velkého Green Tricka.

Chci si zubama hrát s piercingem ve rtu, ale zjistím, že tam není.

*flashback*

„Hlavně nebuď nervózní.“

„Kurva, Andy, já nejsem nervózní! Dej mi pokoj,“ okřiknu ho.

„OK… OK, jen se tolik nečerti. Jdu tě zapsat.“

„Jo, díky, brácho,“ usměju se na něj a on mi úsměv opětuje a odejde.

„Čau Velkej Ronánku,“ řekne někdo vedle mě. Polekaně se otočím za tím hlasem. U okýnka mýho autíčka se opírá nějakej týpek. Má strašně piercingů. Má propíchaný uši, nos, rty i obočí, a to je jen to, co vidim. Kdo ví, kde je ještě píchlej.

„Kdo, kurva, seš?“

„Já? Já nejsem nikdo, jenom sám Green Trick.“

„Vážně?! A podepíšeš se mi?“ vyhrknu a v tu chvíli si připadám jako nejblbější člověk na světě. Praštěná puberťačka. Green Trick je na prvním místě v Kodexu. Tak říkáme seznamu nejlepších jezdců. Já jsem zatím pátej, ale jenom pár závodů a Big Ron bude na špičce.

„V žádnym případě. Nepřišel jsem se kamarádit.“ Hodí po mn opovržlivý pohled. „Jen jsem ti chtěl říct, že tě rozdrtim jako švába, až na to přijde. Užij si závod, budu tě sledovat,“ opovržlivě se usměje a odkráčí. Čumim za ním s otevřenou pusou.

*konec flashbacku*

To byl závod na východním okruhu. Vyhrál jsem ho s přehledem, ale celý závod jsem přemejšlel, co jsem mu udělal.

Nakonec se mi zhnusil tak, že jsem si vyndal i pierc ze rtu, abychom toho měli co nejmíň společnýho.

„Zvládneš dojet domů?“ zeptá se mě Andy.

„Jo,“ brouknu a šinu si to ven z Chicaga.

Nasednu do Willie a jedu směr garáže. Mám apartmán přímo nad nima, takže mám ke svým miláčkům opravdu blízko.

Zaparkuju Audi do garáže a vyběhnu schody a padnu do postele. Chvilku jenom zírám na bílý strop a utápím se v myšlenkách na ten závod, co mě čeká. Nakonec se zvednu a jdu do koupelny.

Svlíknu ze se všechno svoje volný oblečení i ty těsnější boxerky a vlezu si pod sprchu. Pustím si pořádně horkou vodu a nechávám jí, aby mi uvolnila ztuhlá záda.

Zničehonic se mi spustí slzy. Je to tak dávno, co jsem naposledy brečel.

„Proč, Bille?! Kurva! Proč?“ zařvu a uhodím pěstí do kachliček. Nebyla to moc velká rána. Ruka bude nanejvýš drobet naražená. Sesunu se podél zdi a složím obličej do dlaní.

„Proč?“ zašeptám plačtivě

*flashback*

„Tomi! Tomi!“ vyřvává Bill dole moje jméno. Už jsem, kurva, spal, když se to moje praštěný dvojče rozeřvalo dole v obýváku. Co je, kurva? pomyslím si.

Natáhnu na sebe nějaký kalhoty a jdu se na něj dolů podívat. Projdu kolem ložnice mamky a Gordona a podivim se, že je Bill nevzbudil. Dojde mi, že nejsou doma.

Dojdu pod schody.

„Co j-“ zarazim se, když si všimnu černovlasého klubíčka brečícího uprostřed pokoje. Obličej má v dlaních a mezi prsty mu utíkají černé stružky, jak se mu rozmazává make-up.

Sednu si k němu na zem a jenom ho obejmu. Nemusím nic říkat. On mi to řekne sám. Nemáme před sebou žádná tajemství.

Teda alespoň donedávna. Už pár měsíců mám předním obrovské tajemství, které mu nemůžu prozradit.

„Dala… dala m-mi k-ko-kopačky,“ vyláme ze sebe mezi vzlyky.

Hladím ho po zádech a houpu s ním jako s miminkem. Moje srdce nad tou zprávou zaplesalo, ale to mu říct nemůžu, a tak jenom mlčím.

Nakonec mi vyčerpáním usne v náručí. Opatrně ho odnesu do jeho pokoje a položím ho na postel. Vysvleču ho z jeho oblečení a nacpu ho do pyžama. Nenápadně pohladím jeho hvězdičku. Spokojeně se zavrtí.

Napadne mě, že je ještě jedna věc, kterou pro něj můžu udělat. Odběhnu do koupelny a vezmu tam pár kulatých tampónů a odličovací mléko. Několikrát jsem ho sledoval se malovat i odmalovávat, a tak vím, co mám dělat. Když je jeho obličej bez jediné tmavé skvrnky, až na pihu pod spodním rtem, políbím ho na čelo.

„Miluju tě. Kéž bych ti to nemusel tajit,“ pošeptám a odejdu z jeho pokoje. Opatrně zavřu dveře a jdu taky spát.

*konec flashbacku*

autor: KarlaSka

betaread: J. :o)

11 thoughts on “Životní závod 2.

  1. [1]: Já taky!… Né fakt ten Green něco je Bill? protože měl jeho ovlečení a piercingy.. a nebo jsou tam Bilové dva??… No tvl.. ztrácím se v tom hrozně.. :DD Takže nevím co si o tom mám myslet! =3

  2. Tak jsem si to myslela dobře, že je Ron Tom =)
    A Willie je určitě pojmenovaná po Billovi. Akorát by mě teď zajímalo, proč Bill odešel, řekla bych, že se mezi nimi něco stalo…
    Navíc to vypadá, že o něm Tom nemá žádné zprávy, o to více se na něj těším a jsem zvědavá, jak žije 🙂

  3. Tak jedno tajomstvo je odhalené Ron alias Tom, sa o brášku postaral nádherne. Ale ten predsa nemohol chrápať tak silno, že sa neprebudil keď ho odličoval. Určite to Tomove vyznanie počul, nie?

  4. sice sem nejdřív nechápala kdo je kdo ale už to začínám chápat 😀 tahlke povídka se mi začíná líbit 🙂

  5. vííííc. potřebuju víc! to je vždycky tak málo a díl skončí tak rychle a já jsem napnutá, co kde kdy jak a s kým! 😀
    zatím se mi moc líbí Tomova postava. 🙂 popravdě jsem si ale myslela, že mu Trick ten pierc vykousl, když se na něj třeba opilý Tom vrhl. 😀 to by byla prostě hezčí představa.. 😀
    a mám takové tušení, že by Trick mohl být Bill. už teda podle toho, jak jsi ten chodící šroťák se zelenou bundou popsala. 😀 tak že by přeci jen kdysi Tomovo vyznání slyšel, utekl před jeho i svými city a teď se vrátil do Tomova života? 😉

  6. [9]: No, mě už to že je Trick Bill taky napadlo, podle té svítící zelené bundy, mimochodem pěkně ohavné, ale tak strašlivou představu jsem hned zavrhla xD Ale jestli to tak fakt je, tak to bude nejspíše nad moje síly, protože tohohle ohavného Billa si do svého povídkového světa prostě nepustím. Tam má místo vždycky jenom Princezna xD

  7. [10]: určitě se časem v princeznu promnění. 😉 já si ho radši taky moc představovat nechci, ale jako nějakého hajzlíka..zlé trojče..klidně. 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics