autor: Raiju
Pod povrchem
Stále na sobě cítil následky včerejšího pití. Bill se opřel o umyvadlo v koupelně a pomalu se svlékal. Bylo to divné, když byl Adam vedle v pokoji, ale věřil mu natolik, aby věděl, že je vše v pořádku – jen rychlá sprcha, možná objetí a další hrnek kávy a bude to… že?
Pod horkým proudem vody se unaveně myl, snažil se probudit a vystřízlivět, jelikož si stále připadal trochu opilý. Nemohl se k Tomovi vrátit opilý, jeho bratr by mu urval hlavu. Dokonce kdyby věděl, že Bill pil, pak by si začal myslet ještě horší věci, což by vedlo pouze k hádce a ničemu jinému.
Zpěvák se zhluboka nadechl, držel to v sobě, jak dlouho mohl, a pak vydechl, snažil se uvolnit, zatímco mu voda tekla z vlasů do obličeje a přes ustarané semknuté rty. Rukama si přejížděl přes paže a přes ztuhlý krk. I když si nic moc detailně nepamatoval, na něco si vzpomněl – najednou znovu cítil Adamovy ruce na svých bocích – jak je jemně tiskly, nebo jeho ramena. Přivřenýma očima se podíval na své břicho, na své kostnaté boky – přemýšlel, jestli vypadají jinak po tom, co se jich dotýkal někdo jiný – obzvlášť muž. Nebyl si jistý, jestli něco takového čekal, ale nebylo to od něj tak špatné, ne? Nebylo od něj předpokládáno, aby se ho dotýkali kluci… nebylo to potřeba. Nezajímali ho. Možná část jeho předpokládala, že to podráždí jeho kůži a zrudne tam, kde byly jeho ruce, nebo že bude teď trochu hrubší na omak.
Jeho ruce se zvědavě toulaly po umyté kůži, přes slabou křivku jeho boků, dokud se za ně nechytil tak, jak ho včera držel Adam. Stiskl, přemýšlel, jak se cítil Adam. Líbilo se mu, co cítí?
Počkat. Stop. Takhle by neměl přemýšlet
Bill se znovu zhluboka nadechl. Zvedl hlavu a nastavil obličej horké vodě, snažil se smýt své pocity. To bylo to – nemohl se k němu dostat tak blízko, vždyť byl slavný! To by znamenalo, že by lidi začali přemýšlet a předpokládat různé věci, a z toho by vzešly jen špatné věci. Až dnes vyjde z tohohle hotelového pokoje, tak bude konec. Rande už skončilo. Adam dostal, za co si zaplatil.
***
Unavené modré oči se dívaly dolů z velkých oken, zatímco odhrnul záclony, aby dovnitř šlo světlo. Z vysokého dvacátého patra viděl tolik nebe – přes den to bylo dech beroucí. Část jeho si přála, aby nebyli tak opilí, když včera přišli na hotel, aby se mohli dívat i na noční oblohu.
Ale… už bylo pozdě. Bill nejspíš odejde hned, jak se umyje a obleče – přeci jen, rande skončilo. Dostal, za co zaplatil. I když hluboko uvnitř Adam opravdu doufal, že udělal větší dojem, že na pobyt s ním se bude dívat jako na něco víc než jen ‚další obchodní zakázku‘. Chtěl, aby si ho Bill zapamatoval, aby se mu zalíbil alespoň na to, aby zůstali kamarády.
Zhluboka vydechl, Adam se znovu položil na gauč a dal si ruce pod hlavu – jen přemýšlel. Pamatoval si skoro celou noc, ale co bylo nejdůležitější, pamatoval si ten polibek. Oh, bylo to všechno, o čem kdy snil. To nemohla být zdvořilost – udělal to protože chtěl, že ano?
Jemně si olízl rty, vzpomínal na ten horký kontakt, ten jednoduchý dotek pro něj byl tak velký. Pamatoval si to šimrání, které to přineslo, jiskry a vření, které mu jemné rty posílaly do každého nervu, do každého svalu. Vzpomínal, jaké to bylo držet Billovy boky, cítil, jak se pohybovaly do pomalého rytmu, to horké teplo, které se tisklo k jeho tělu, když se mu Bill opíral hrudníkem o hrudník.
Adam zalapal po dechu, vrátil se zpátky do reality, když se dveře od koupelny otevřely. Jeho pozornost se upřela ke koupelně nebo spíše na mladého zpěváka, který z ní vyšel – vlasy měl stále mokré a jen hozené dozadu, oblečení měl jiné a obličej naprosto bez make-upu. Starší z nich se na Billa dlouze zadíval, aby si uvědomil, že to, co se na něj dívá zpět, je ve skutečnosti to, co se skrývalo pod maskou kosmetiky.
Nechtěl, aby byl přistižen při zírání, a tak se Adam zadíval radši na postel. Opravdu nechtěl, aby Bill odešel.
„Můžeš… um,“ skousl si ret, snažil se nedívat na Billa, „můžeš použít můj make-up… jestli chceš. Je v té černé tašce, horní šuplík ve skříňce.“ Zastavil se a nervózně se na Němce podíval, modlil se, aby to Bill nevzal špatně. „Ne že… víš, ne že bys ho potřeboval.“
Bill se nejistě a zahanbeně usmál, když se podíval staršímu muzikantovi do očí. „Díky.“
„Cítíš se líp?“
„Jo.“ Začal hledat tašku, o které Adam mluvil, vyndal ji ze šuplíku a překvapilo ho, že byla lehčí než ta jeho. Pak ale Adam nemusel mít tolik make-upu – nepotřeboval to. Bill sklopil pohled a nervózně se k němu otočil. „Děkuju ti za včerejšek. Vážně jsem se bavil. Opravdu, já… už roky jsem nemohl být takhle uvolněný.“
„Zasloužil by sis to častěji. Znám tě jen den, a už teď tě vidím uvolněnějšího, než jsi byl předtím.“
„To jsem tak průhledný?“ začervenal se zpěvák, znovu se podrbal na krku. Jeho svaly ho vážně obtěžovaly, možná měl zůstat ve sprše trochu déle.
„Ne, jen… já nevím, zdáš se mi uvolněnější.“
„Nejspíš protože mi nikdo celý den nedýchal za krk. Potřeboval jsem od toho pauzu.“ Zmizel znovu do koupelny, nechal dveře otevřené a začal si prohlížet, co bylo v tašce.
Nejspíš na to nebyla ta nejlepší chvíle, ale ta věc mu pobíhala myslí celé ráno. Možná neměl nic říkat a možná to měl ignorovat… ale část Adama to nemohla nechat jít. To, co Bill včera zmínil ve svém opilém stavu – vážně ho to užíralo. Chvíli počkal a pak se zvedl z gauče a šel do koupelny – jen se zmíní a uvidí, co se stane. Když se Bill začne bránit nebo bude znít, jako by ho zahnal do kouta, samozřejmě o tom mluvit nebude, ale musel říct to, co měl na mysli.
Opřel se rukama o trám dveří, nakoukl k Billovi, který si dělal oční linky. „Opravdu ti řekli, že jsi tlustý?“
Billovi se v očích objevil pohled plný hrůzy, a Adam ho zachytil dřív, než to mladík dokázal zakrýt.
„To jsem řekl, když jsem byl opilý?“ dokončil linku na zbytku oka a položil tužku, najednou se na sebe do zrcadla díval jinak. Jako by byl sám sebou znechucený. Ten výraz nebyl tak zřejmý, ale vyzařoval z něj a starší zpěvák to cítil.
„Řekli?“
Bill sklopil oči, nebyl si jistý, co říct.
„Protože nejsi. Snaž se, jak chceš, ale nenajdeš na sobě nic, co by přebývalo, Bille.“ Adam se odmlčel, když se Němcovy skoro vyděšené oči setkaly s jeho v zrcadle a pak se zase rychle odvrátily – nelíbila se mu ta reakce, to nebyl Bill. „Včera ses snažil… než jsme šli do taxíku. Říkal jsi, že ti chlapi z D-Squared říkali, že jsi tlustý.“
„No, vždycky bych mohl vypadat líp…“
Zněl najednou tak nejistě. Kdo byl ten člověk před ním?
„Pojď sem.“ Nečekal, až Bill zaváhá – natáhl po něm ruku a jemně ho chytl za jeho, maličko zatáhl, aby mu naznačil, že má jít k němu, byl překvapen, když tak zpěvák udělal bez boje.
Šli přes pokoj k velkému zrcadlu vedle gauče – Adam musel odkopnout jeden kufr, aby byli oba dva vidět v celé výšce. Držel rukama Billa za ramena, postavil ho před sebe, aby viděl celé své já. „Nepotřebuješ vylepšit.“ Palci ho hladil po ramenou, jeho dlaně a Billova kůže byly jen sotva odděleny slabou látkou. „Jsi překrásný, Bille. To to nevi-?“ zastavil se, viděl, že Bill neměl hlavu rovně – díval se jinam. „Bille, proč se na sebe nemůžeš podívat?“ najednou jím projela naprosto jiná vlna starosti.
„…Protože to nemám rád.“ Billovy oči to zkusily znovu, ale uhnuly ještě víc.
„Proč se někdo tak nádherný jako ty nedokáže podívat na svůj vlastní odraz?“
„Já… nelíbí se mi ten člověk, co se na mě dívá zpátky.“
„Ty se stydíš?“
„Ne… ne, to není ono.“ Jeho oči to zkusily znovu, dívaly se ale namísto na něj na Adama. Obava, která prošla před modrýma očima, byla tak zřejmá a tak těžká pro jeho srdce. Nenáviděl, když dělal jiným starosti. „Jen pak vidím všechny své chyby. To je všechno, co vidím: vady. Moje tváře jsou moc tlusté, můj pas je moc široký, moje stehna jsou moc velká-„
S každou věcí, kterou jmenoval, klesalo Adamovo srdce hlouběji a hlouběji – padlo přímo do jeho žaludku. Ten kluk… to se takhle opravdu vidí? Nebo má vymytý mozek těmi, kteří mu říkají, že tyhle chyby opravdu má? Adam sebou trhl dřív, než by mu Bill řekl další seznam. „Bille…“ obešel ho – naschvál si stoupl před zrcadlo a čekal, dokud se mu Bill nepodíval do očí. „Takhle by ses neměl cítit. Jsi perfektní. Jsi ten nejperfektnější člověk, jakého jsem kdy viděl.“
„To říkáš jen tak.“
Přišlo dlouhé ticho a pak Adam spustil ruce dolů. Bill nechtěl nic jiného než změnit téma, ale část jeho chtěla tomuhle klukovi víc věřit, a konečně někomu říct o svých pocitech. Dokonce ani jeho bratr nevěděl to, co řekl naprostému cizinci.
Starší zpěvák otevřel rty, aby něco řekl – chtěl něco říct, aby Billa trochu uvolnil, ale nic mu nepřišlo na mysl, a tak je znovu zavřel. Opravdu otevřel ránu, kterou neměl ponětí, jak zahojit…
autor: Raiju
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Bill je jako ženská – taky se vidí ve špatným světle, kdykoliv se podívá do zrcadla. Ale na druhou stranu se mi líbí, jak v Adamovi vzbuzuje starost. Kdyby ho nechal, vrátil by mu všechno, čeho se mu v minulých letech nedostávalo, a to i s úroky. Bill by ze všeho nejvíc potřeboval upustit plyn, na nějakou dobu úplně vypnout a nechat se jen tak hýčkat. Ale stejně se držím dojmu, že sebekritiky je nemožné se zbavit, i kdyby bylo člověku denně opakováno, jak dokonalý je…
Přiznám se, že se mi ani nelíbí, že Bill využil možnosti půjčit si Adamova líčidla. Jako by před ním chtěl schovávat svoji podstatu, schovat se do té ulity, kterou si vytvořil pro ostatní.
Nechci, aby se Bill vracel zpátky ke kapele… a podle rychlosti, jakou se to vyvíjí, mám pocit, že u Adama ještě nějakou chvíli zůstane – alespoň v to teda doufám 😀
Strašně se těším na další díl, i když tenhle mě svým způsobem hrozně rozesmutnil… Snad další už bude veselejší =)
Bill je ale truhlik mněl by se naučít mít se rád pak by se tak netrapil jak vypada doufám že mu Adam z toho trochu pomůže.
Souhlasím s Helie, taky si absolutně nepřeju, aby kdy Bill vyšel z toho pokoje. Myslím, že kdyby se zdržel aspoň pár dní, obdržel by od doktora Lamberta kompletní výstavbu sebevědomí a léčivou kůru pro svou psychiku. 😀
Jinak musím říct, že jsem byla zklamaná z Billovýmch pocitů ze začátku dílu. Kdyby byl v téhle povídce na kluky, všechno by bylo mnohem jednodušší a hezčí, už dávno by o Adamovi přemýšlel v romantickém duchu nebo alespoň tak, že je přitažlivý. Je mi to fakt k vzteku. Takhle cokoliv, co by se mezi nimi mohlo udát, bude trvat třikrát dýl.
Další neznámou pro mě je, kdo tu bude mít ty avizované problémy s drogami. Samozřejmě to nevím, ale zatím tipuju Billa, když je takhle osobnostně v háji.
Jinak ta scéna s nesebevědomým Billem (ještě jednou) – moc se mi líbila. Nejsem tak úplně přesvědčená o tom, že by o sobě náš reálnej drahoušek smýšlel podobně, i když u panen bývá obvyklé, že svým suverénním vystupováním maskujou nulovou sebelásku, a právě proto se mi o tom četlo pěkně.
Děkuju za překlad!
Proč to bylo tak krátké??:-D Já na to nemám slov, tahle povídka mě prostě dostává, už jsem pomalu zapomněla, co jsem psala u prvního dílu:-D
Moc moc moc se těším na další.
Děkuju za úžasný překlad!
Achjooo krátký díl .. :/ .. Proč ten Bill je tak složitý? .. Dyť ,, tenhle díl jsem moc nepochopila , Opravdu je perfektní místo toho aby věřil Adamovi tak spíš naopak ,, To je divný .. 🙁
Bill má očividně problém sám se sebou, a bojí se otevřít… mrzí mě, jak na tom je a pevně věřím, že mu Adam pomůže 🙂
Adam se pomalu, ale jistě dostává pod povrch líbivého obalu a dneska nalezl první část skutečného Billa Kaulitze…
Ano, to, že se Bill tak rychle toužil znovu nalíčit není zrovna pozitivním rysem jeho uvažování, touha schovat se co nejrychleji zpátky pod svou masku, skrýt své Já, svoje myšlenky, svoji osobnost…
Adam je hodně vnímavý a citlivý, takže jeho obranu překonal, ale škoda, že jenom částečně, protože tohle je bohužel jenom špička ledovce, skrývajícího se hluboko uvnitř v Billově mysli.
Jinak se mi moc líbí, jak o sobě navzájem přemýšlejí. Billův strach a taková vnitřní rozpolcenost je v protikladu s Adamovým láskyplným smýšlením, ale myslím, že se Bill skutečně CHCE s Adamem sblížit, ale bariéra kolem něj mu to prostě nedovoluje, alespoň prozatím…
Dneska opět krásný díl, na ten další už se moc těším ♥
A děkuju za překlad.
doufám, že to nebude vážnější problém než se zdá. 🙁 jsem hrozně ráda, že se Bill svěřil, snad to bude to pojítko, které je sblíží a nedopustí, aby se od sebe vzdálili. protože ani já si nepřeju, aby Bill ten pokoj opustil. 🙂
Líbí se mi, jak Adam objevuje toho skutečného Billa, líbí se mi jak ho Bill k sobě pouští, z toho pokoje nesmí odejít! Prosím, musí se ještě něco stát ^^