autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Asi po čtvrt hodině se objevil Bill ve dveřích. Podíval jsem se na něj a poté odvrátil pohled k televizi, kde běžel nějaký dokument o delfínech. Neslyšel jsem ho poté pomalu ani vydechnout.
„…líbí se ti delfíni?“ zašeptal náhle u mě.
„Jsou hezký, ale… nijak zvlášť,“ zavrtím hlavou a pohlédnu na něj.
„Vážně ne?“ posadí se mi k nohám. Proč se tak ptá? Má je rád?
„No, jsou chytrý a jsou pěkný, ale… Já nevím, připadají mi normální. Proč?“ nechápu, na co naráží.
„Vždycky jsi je měl rád a Molly také,“ opře se lokty o pohovku.
„Ah…“ skloním pohled. Takže moje oblíbené zvíře. A Mollyino. Neměl bych mít zájmy stejné? Většinu údajně mám. Nakonec si zase normálně lehnu a zadívám se na obrazovku.
„Jsi na mě naštvaný?“ zeptá se náhle. Jak dlouho mi to bude předhazovat? Nikdy tohle neskončí? Stále se to bude opakovat? Blázním už teď, co teprve potom?
Povzdechnu, promnu si kořen nosu a znovu se na něj kouknu. „Proč bych měl být?“
„Zajímá mě to,“ řekne upřímně. „Připadám si jako hajzl…“ Tohle už je vážně moc. Jak si on může připadat jako hajzl?
„A jak si myslíš, že si asi připadám já?“ zvýším zoufale hlas. Sklopí oči.
„…nevrátíme to, už to nechci rozvádět. Hlavně, že sedíš vedle mě a jsi zdravý,“ pošeptá. Nechce to rozvádět, a stejně to sem furt tahá. Raději se kousnu do jazyka, abych držel hubu, a odvrátím pohled k televizi. Chvíli vládlo ticho. Náhle se ale posadil na zem těsně před můj obličej. Pohladil mě něžně po hlavě a věrně se mi díval do očí. Co teď čeká? Že si dáme pusu a všechno bude okay? Tiše ho sleduji. Vypadal, jako by mi chtěl něco říct, ale byl tiše. Jen dál přejížděl bříšky prstů po mé tváři. Nedokážu se mu dívat do očí. Už ne. Skloním pohled a nakonec oči zavřu. Nechám se jím hladit. Potom ale přestal. Klekl si a nahnul se nade mě. Otevřu oči, abych zjistil, k čemu se chystá. Ale on jen bezbranně ovinul paže kolem mě, i když mu to příliš nešlo, a dal mi jemnou pusinku na tvář. Zavřel jsem oči a tiše oddechl.
Jak dlouho budu tohle schopný snášet? Má to vůbec meze? Celá tahle situace mi připadá tak divná. Nevědět, co se přesně děje, myslím si, že Bill je milující přítel, který je rád za to, že drží svého přítele doma. Možná to tak i je…
„Měl bys… dnes čas?“ pošeptá. Vážně se po tom všem ještě ptá, jestli dnes večer někam jdu? To myslí vážně?
„Jo, nikam nejdu…“ šeptnu a polknu slzy. Teď bude šťastný, že konečně dosáhl svého a já budu sedět celý den doma? Tohle je jak vystřižené ze špatného filmu.
„A mohl bych… být s tebou?“
„A kde bys asi tak byl… Leda že bys šel raději do práce,“ vydechnu.
„Já nevím, co máš v plánu ty, proto se ptám. Do práce nepůjdu,“ zamítne hned tuto možnost.
„V tom případě spolu budeme doma…“ Je mi tak hnusně, jako nikdy dřív.
„Dobře, jen… Napadlo mě, že bychom mohli někam vyrazit.“ Teď se mi to bude snažit všechno vynahradit?
„Ne, díky… Raději budu doma,“ pošeptám a trochu se od něj odvrátím.
„Myslel jsem jít se třeba projít nebo tak, ale pokud chceš být doma, tak budeme doma. Já jsem to jen navrhl,“ pohladí mě po paži. Už mi dokonce i vadí, když se mě dotýká… Kam to až dospěje?
„Jo, a já ti odpověděl,“ podívám se mimo něj. Odtáhl se a sedl si na zem.
„Dobře,“ vydechl tiše. Zavřu oči a víc si k hrudi přitisknu polštář.
Poměrně dlouho jsme tam byli v těchto pozicích a mlčeli. Oba dva jsme dělali, že si všímáme televize, ale upřímně? Ani jsem se na ni nepodíval, a jak znám Billa, určitě na tom byl stejně. Podíval jsem se na něj a v duchu si nadával. Nemůžu se takhle chovat a dělat si k němu averzi nějakými pitomými myšlenkami a náladami. Vždyť s ním žiju, jsme spolu dlouho a ten kluk nešťastnej mě miluje jako blázen. Musím se nad tím usmát. A já jeho taky… Povzdechnu, vztáhnu k němu ruku a opatrně se dotknu jeho jemných vlasů. Zabořím do nich prsty a něžně jimi projedu.
„To budeš na té podlaze sedět věčně? Bude tě bolet zadek a nastydneš,“ šeptnu. „Třeba ti nastydnout varlata a budeš neplodnej,“ brouknu s úsměvem. Třeba ho obměkčím. Koneckonců se nezdá být naštvaný. Hned ke mně vzhlédl a lehce se usmál.
„Snad to až tak zlé nebude, i když… možné je všechno,“ pokrčil lehce rameny.
„Přesně tak. A přece nechceš být neplodný,“ podívám se mu do očí. „Co když mi jednoho dne jebne v bedně a vydupu si po tobě dítě. To nikdy nevíš,“ rozesměji se.
„Jo? Tak to já abych rychle vstal,“ zaculil se a pohladil mě něžně po ruce, kterou jsem ho hladil ve vlasech. „Myslíš, že bych ti zvládnul udělat mimčo?“
„No, po pár obtížných chirurgických zákrocích na mém těle možná,“ zasměji se.
„Uhm, nechci, abys to podstupoval,“ zavrtí hlavičkou, „…ale pokoušet se můžeme.“ Pokoušet se? Chce sex? Huh? Co tak najednou?
„Tos mi úplně připomněl jeden vtip, co mi říkal Rick,“ zasměji se. „Tak schválně… Jestlipak víš, proč mají spermie ocásky,“ povytáhnu napjatě obočí.
„No, tak to nevím,“ ušklíbne se.
„Aby se daly dobře vytahovat ze zubů,“ vyprsknu smíchy a překulím se na záda.
„Ježiš,“ zasměje se se mnou, ale trošku se přitom mračí. „No, dobře, taky možnost.“ No on tu prdel ze země prostě nezvedne. Co já jen… Ah, už vím.
„No jo,“ zasměji se ještě a sundám ze sebe polštář. „Je mi docela zima…“
„Dojdu ti pro deku,“ vyhrkne, a hned se začne zvedat. Konečně…
„Ne-e,“ přichytím ho za ruku a stáhnu ho k sobě na gauč. Zůstane se na mě jen vyjukaně dívat a kulí trošku oči.
„…mikinu?“ šeptne, ale trošku se mu už na tváři rýsuje úsměv. Ťunťa…
„Myslel jsem, že mě zahřeješ sám. Kdosi mi jednou řekl, že lidské teplo hřeje nejlíp,“ brouknu nesměle a trošku se usměju.
„To je pravda… Přesně to jsem dělal v noci,“ pošeptá a namáčkne se ke mně. Obejme mě kolem pasu a sám roztřeseně oddechne. „Tak…?“
„Nechceš vlézt za mě? Bylo by to pohodlnější,“ přesunu se na kraj gauče.
„Dobře,“ usměje se hned a vyhoví mi. Položí se za mě. Udělám mu víc prostoru, aby měl pohodlí, a když se konečně uprdelí, zavrtím se já a přitisknu se k němu.
„Tak,“ šeptne a obejme mě zezadu. „Je to tak dobré?“ ujišťuje se.
„Ani ne. Pořád je mi zima, měl bys jít ještě blíž,“ zasměji se tiše.
„A jak mám jít ještě blíž?“ usměje se a přehodí si přese mě nohu. Však on je vynalézavý.
„Nevím. Nějak. Počkej,“ šeptnu se smíchem a schválně se mu zadkem zavrtím na rozkroku. „Ah, už je mi fajn. Tohle místo hřeje nějak víc,“ začnu se smát.
„Hej,“ zasměje se a trošku jinak se uvelebí. „Tlačíš na nesprávném místě, to je nebezpečný,“ pohladí mě po bříšku.
„Děláš, jako bych se měl snad bát,“ usměji se bezelstně.
„No tak tím si jistý nejsem, ale nic bezpečného se tam neskrývá,“ zasměje se.
„Kouše snad?“ uchechtnu se a zas se zavrtím. Hihí, tohle mě baví.
„Zeptej se ho,“ zachichotá se a zadek znatelně tlačí proti opěradlu pohovky. Mám se zeptat? No fajn… Schválně se od něj kousek šoupnu, natočím se k němu a rukou ho pohladím přes tepláky po penisu.
„Tak co, malej Trümpere? Hryzneš mě?“ zeptám se naprosto vážně. Jak já ho rád provokuji.
„Joo, pokoušu, kousnu tě. Chramst,“ změní Bill trošku hlas a začne se smát. No to ne… Mamíííí! To už nevydržím a začnu se smát jako šílený.
„Ty jsi takový… uh… pako,“ hulákám mezi záchvaty smíchu a plesknu ho po stehně.
„Skoro jsi ho zabil! To bylo o fous!“ vyjekne se smíchem a polechtá mě ještě na břiše.
„Né, né!“ začnu se smíchem ječet.
„Ale jo,“ vydechne.
Nevím jak, ale chytne mi ruce a začne mě volnou rukou lechtat.
„AAAAAAAAAAAA!“ začnu pištět a smát se. Tohle si ale teda za klobouk nedá! Začnu sebou cukat, snažím se mu vytrhnout a také se mi to povede. Jak sebou ale trhnu, sklouznu z gauče a s hlasitou ránou dopadnu na zem. „Au… Jau,“ začnu kňučet se smíchem a pohladím si stehno.
„Tomi,“ vyprskne smíchy a posune se po pohovce dál. Dívá se na mě a se smíchem se vrtí. „Dobrý?“
„Tohle sis u mě ale pěkně posral, Trümpere,“ zasměji se a pomalu si sednu.
„Mám ti to pofoukat?“ šeptne naprosto nevinně.
„Ne, ty už se ke mně nepřibližuj,“ ukážu na něj výhružně prstem, ačkoli se směji. Zvednu se a dřepnu si na gauč. Au, moje prdel. Ale on si vedle mě na gauči klekne na čtyři a tak rozkošně se culí.
„Ale když… já…“ šeptá. Oči ke mně upíná jako drobné štěně. Jo, seš roztomilej, to už vím…
„Ty nic,“ šťouchnu do něj pobaveně. „A uhni, chci se o tebe opřít. Teď si mě budeš pěkně opečovávat, abys mi vynahradil mojí bolavou prdel,“ zasměji se.
„Velmi rád,“ zasměje se, a hned si jen klekne ke straně, aby mi udělal místo. Ještě, aby protestoval. Opřu se a chci ho obejmout, jenomže je to docela nepohodlný, tak ho položím a zase si lehnu k němu.
„Tak,“ omotám kolem sebe ještě jeho packu a zavrtím se. Spokojeně se usměji. Náhle mi zaboří nos mezi krk a rameno a spokojeně vydechne.
„Mmm,“ povzdechne si a začne mě bříšky prstů hladit přes tričko po hrudi.
„Ještě tu nožku dej tam, kdes ji měl,“ brouknu s úsměvem. Hned si ji hodí přese mě a rošťáčky se zaculí. Hned je veselejší, když ví, že nikam večer nejdu. A už ani nikam chodit nebudu. Už mu nechci dál ubližovat. Stejně jsem nedostal to, kvůli čemu jsem chodil pryč. Když došlo na věc, kvůli Billovi jsem nemohl. Svědomí mi to nedovolilo.
„Teď už mi ke spokojenosti stačí pusa a můžu spát,“ usměji se.
„A chceš už spát?“ zeptá se opatrně.
„Ne, vždyť je teprve odpoledne…“
„Takže… ani pusa nebude?“ sklopí hlavu, ale oči na mě dál upíná. Trochu k němu hlavu natočím a podívám se mu do očí.
„Podle toho, jestli ji ode mě chceš nebo ne,“ pošeptám. Taky se mi dívá do očí, přímo se mi do nich vpíjí.
„…vždycky,“ šeptne. Vydechnu, sjedu pohledem na jeho rty a pousměji se. Tyhle dva měkké polštářky by mi nenahradilo ani sto chlapů. Nadzvednu hlavu. Trošku rty pootevře a zadívá se na ty mé. Je vždycky tak rozechvělý, jako by to bylo poprvé.
„Pojď ke mně,“ šeptnu s úsměvem. Hned se vedle mě zapře dlaní a nahne se ke mně víc. „Ještě kousíček,“ brouknu a poolíznu si rty.
„Ah,“ oddechne tiše a přiblíží se víc. On si nedá pokoj a furt bude provokovat…
„No tak,“ zasměji se tiše a otřu se mu něžně o rty svými. Hned se ke mně nahne a dá mi takovou odvážnější pusinku. Usměji se a za týl si ho ještě stáhnu kousek k sobě.
„Mmm,“ tiše zavrní a opravdu něžně mě políbí. Tohle miluju… Polibek mu opětuji. Přivřu při něm oči a znovu ucítím to známé teplo v podbřišku. Ach bože, co se mnou jenom dělá… Nechám ho poodtáhnout se a poté se mu podívám do očí.
„Líbej mě,“ pošeptám mu.
Trošku povyleze a tak trochu si na mě lehne. Zapře se mi vedle hlavy a oddechne mi na rty. Je u mě tak strašně blízko a dívá se mi při tom do očí. Roztáhnu nohy, abych mu udělal větší pohodlí. Jakmile mezi ně spadne, stehno si opřu o jeho bok. Zavrtí se, očividně mu to je příjemné, jelikož mi nasaje spodní ret. Tiše to mlaskne, nad čímž se sladce usměji. Pohladím ho po tváři, podívám se mu do čokolád a vyžádám si alespoň jeden něžný polibek. On mi ho hned ochotně věnuje, a poté se mi už do rtů vpije. Něžně je líbá a hladí svými, aniž by byl jakkoli divoký, naopak je jemný a opatrný. Přitisknu si jeho tělo trošku víc na své a dlaní mu sjedu po boku. Začnu mu polibky oplácet. Oči zavře a dál mě líbá. Zatím bez jazyku. Je pomalý, jako by vyčkával. Vyjedu mu dlaní k ramenům a poté uchopím jeho obličej do dlaní.
„Mmh,“ vydechnu, otřu se mu mazlivě o nos a dožaduji se dalších polibků. Nemusím se jich ani dožadovat. Věnuje mi je sám od sebe, a to s takovou vervou, že už hladí svým jazykem ten můj. Nakloní hlavu víc ke straně a vroucně mě líbá. Oddechnu, přitisknu mu stehno k boku a prsty mu vjedu do vlasů. Obkroužím mu jazyk svým. O kousek se na mně posune a začne mě líbat hlouběji. Trošku mi jazyk nasaje, přičemž na jeho tváři rozpoznám lehký úsměv. Tělem mi projede jemný záchvěv. Bezbranně vzdychnu a spustím z něj ruku, jíž si položím vedle hlavy. Jen trošku nakloním hlavu ke straně. Oči stále nechávám zavřené, abych si ho mohl co nejvíce užít. Ta jeho vůně, ty doteky, ta jeho dominantnost… To miluju. Za to jeho ruka sklouzne na můj bok. Začne mě hladit a jemně mačkat. Stále se dožaduje víc a víc mých polibků.
„Miluju, když jsi tak dominantní…“ vzdychnu mu tiše do rtů a dychtivě ho políbím.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
Snad už se ledy prolomněj.Doufám že už Bill nebude poslouchat rozum ,ale srdce.
Aaaa konečnee!!! :):):):) Dúfam, že teraz zajdu už ďalej ako iba bozkávanie :):):):) Kráásaaaa 🙂
Myslím, že teď už je snad konečně ta chvíle, kdy by měli zajít dál. :)) Mám z toho úžasný pocit. :))* Ach pááááni, tahle povídka mě vždycky tak dostane… 😀
Jsem ráda, že se ta atmosféra mezi nimi konečně trochu uvolnila a už to začíná být dobré. Snad Tom zase nevyvede nějakou hloupost a nezkazí to celé, protože to vypadá, že je to na dobré cestě.
Krásný díl, konečně se to zlepšuje.
Z Tomových změn nálad jednou zešílim, je jak těhotnej 😀 Dokonalý díl <3 Ani nevíte, jak jsem zajásala, když jsem si přečetla, že Tom s těma chlapama nespal! Jooo =) Že by se do Billa zamiloval? Asi joooo =) Jupíí! Já mám radost =)
Jéé! Konečně něco kráásnýho!
Kdyby to zašlo dál?? .. Ach bože!
^^
Další díl prosím'' :DD*
😀 No konečně se Tom nechová jako pokrytec!!.. ňuňu.. jsem zvědavá jak dloouho tahle idylka vydržíí!…♥ těším se na další dílek holky!!.. ;)!
No konecne 😀 Doufam, ze dojde v pristim dile k sexu 😀
Pani, doufam, ze Bill uz neucukne…. :);) uz to vypada celkem nadejne, ze by Billuv rozum mohl alespon na chvilku mlcet…:):):)
Ale je to nadherny pribeh:) rozhodne nebudu odsuzovat Tomovo chovani, protoze to je hodne tezke, aby chapal neco, kdyz si na to nepamatuje…. Musi to byt silene, kdyz je vlastne vsechno pro nej nove, ackoli v podvedomi to zafixovane ma…
Nebudu ani soudit Billa, protoze ten by pro nej udelal prvni posledni a ted se musel divat, jak se jeho laska doslova promenila mu pred ocima a je jiny, i kdyz je vlastne stejny….:( 🙂 a i kdyz se bill porad ujistuje, jestli se na neho zlobi, tak je to vlastne jenom kvuli tomu, ze ma strach, aby ho neopustil, protoze si Bill neumi predstavit zivot bez Toma…:):)
Myslim si, ze tohle je opravdu nadherny pribeh a vy dve, pisete neuveritelne nadherne pribehy…:) muzu rict, ze tohle je moje nejmilejsi povidka a hodne rada ji ctu a nemuzu se dockat dalsiho dilu!!!:):):):) opravdu nadherne….:) silene se mi to libi….:) opravdu nadherne!!!:):):):) tesim se na pokracovani!!!!:):):):)
aaaaaaw!!! no konečně..už jsem místama myslela, že Toma plesknu, ale nakonec to začalo vpadat dobře 🙂 takže doufám! že Bill necouvne