autor: Danchen & Sisa
Čaute lidičky 😀
Se Sisou jsme začaly společně tvořit obrázky a jedna slečna, se ptala, jestli uděláme i povídku. No a nějak tak to vzniklo. Já chtěla něco fakt napsat, tak jsme požádala právě Sisu. Tenhle nápad vznikl u písničky. Každý tu písničku nemusí mít rád, ale podle toho vznikl název povídky. Není to naše první povídka, ale je to první povídka, kterou chceme zveřejnit, tak snad se Vám to bude líbit. 🙂
Tak přejeme příjemné čtení. 🙂
Ps: Za každý komentář budeme rády 🙂
Stál na malém balkoně a bez přestání sledoval hvězdy na nebi. Spokojeně se usmíval. Na pár minut zavřel oči. Před očima se mu přehrávaly scény jako z filmu. Scény z jeho života. Jejich společného života s Billem. Tak moc to své usměvavé sluníčko miloval.
Kamkoliv se podíval, viděl jeho, jeho úsměvy, všude, kde byl on, byli lidé šťastní a já jsem vždy mezi nimi. Nevím, co bych bez něho dělal. Usmál se, když ho ruce objaly okolo pasu, a mohl cítit velmi známou vůni.
„Doufám, že ses vyspal dobře. Celé odpoledne jsem se nudil.“ Ale nemohl se na něj zlobit. Nikdy to nedokázal. Otočil se k němu. Zvedl dlaň a nepatrně pohladil jeho vlasy. Miloval jejich hebký povrch. Byly stejně dokonalé jako celé jeho tělo. Usmál se na něj.
„Miluju tě, Bille. Víš to, že jo?“
„Vím.“ Zašeptal černovlasý přítel. „Ale stále ne tak jako já tebe. Udělal bych pro tebe cokoliv.“ Jejich rty se spojily ve vášnivém polibku, nemohli se sami sebe navzájem nabažit. Starší z chlapců byl přitisknutý k zábradlí a mohl sledovat, jak si ten černý ďáblík kleká na kolena.
„Tomy, kdy jsem tě naposled kouřil?“ Zvedl k němu pohled nahoru a usmál se.
Odpovědí mu byl laškovný úsměv.
„Je to dávno, Bille. Hodně dávno. Ty přece víš, kdys mi to dělal naposled. Nebo snad ne? Bille?“
„Právě proto, že si to pamatuju moc dobře,“ začal pomalu rozepínat kalhoty, které samy spadly. Hned za nimi šly boxerky. Bill mohl vidět Tomův týčící se penis. Spokojeně si zamlaskal a políbil ho na špičku.
„Tady na balkoně?“ Zašeptal rasta nejistě. Musel si ale sám přiznat, že tahle adrenalinová situace se mu líbila. To, že je mohl kdokoliv vidět, bylo… vzrušující.
„Neboj se projevovat, Tomy, sousedé už nás znají,“ ukazováčkem si projel jeho celou délku, nikdy si na jeho velikost nezvykne. Vždycky ho bude udivovat. Zasunul si jeho špičku do pusy a koukal při tom nahoru, aby mohl vidět jeho obličej při orgasmu, který mu způsobuje jen on.
„Víc, Bille, vezmi si ho celého do pusy. No ták, kotě.“ Zašeptal tak, aby to mohl slyšet jen on.
„Chci vidět, jak v tobě mizí. Celý. Chci vidět, jak ho máš v pusince.“ Propletl prsty do jeho vlasů.
„Chci tě, Bille. Hrozně moc tě chci.“
„Mhm…“ tohle nebyla odpověď, kterou si přál. Najednou na svém penisu necítil nic.
„Můžeš chvíli mlčet a jen sténat?“ znovu si ho vzal do pusy.
„Ah…“ Prohnu se v zádech a začal mu přirážet do pusy, jako by mu ji snad chtěl vyšukat. Bez námitek poslechl. Zaklonil hlavu a zasténal. Pevně sevřel kořínky jeho vlasů Bez varování mu do ní hodně tvrdě přirazil. Hlasně zasténal a udělal to znovu.
„Oh bože, Bille. Jak já tohle miluju. Seš tak zatraceně vlhký tam uvnitř,“ začal ještě více přirážet. Nebral vůbec ohledy na Billa a na to, jestli se dusí nebo ne, potřeboval se uvolnit a to bylo celé. Pevněji sevřel vlasy u kořínku a cukl mu s hlavou. Uchopil svůj penis do ruky.
„Chceš to mít na obličeji anebo v puse, hm? Řekni mi, kde.“ Druhou rukou si ho honil.
„Bože Bille,“ zasténal a začal mu to stříkat po obličeji. Černovlásek poslušně držel a nechával si stříkat po tváři Tomovo sperma. Provokativně si oblízl rty a nespouštěl pohled z těch Tomových.
„Chutnáš tak dokonale.“ Zašeptal a opět projel jazykem po celé jeho délce. „Miluji tvou chuť ve svých ústech, Tome. Řekni. Líbí se ti, když tě kouřím? Líbí se ti to vlhko a teplo? Tome?“
„Kurva ani nevíš jak moc,“ mluvil skoro neslyšně, že mu šlo sotva rozumět. Zapíral se o zábradlí a vydýchával se. Potřeboval si tuhle dokonalou kuřbu vrýt do paměti.
„Miluju tě.“ Byla to slova, kterými se dost často plýtvalo, ale Tom je vyslovil od srdce. Myslel je upřímně, a Bill to věděl. Pro něj tato dvě slova znamenala celý svět.
***
Stál na střeše vysokého paneláku a díval se na hlučné město pod sebou. Nemohl přestat myslet na Billa. Bylo to už víc jak půl roku, co jej neviděl. Nemohl mu do očí říct, že umírá, a tak utekl. Nechal ho samotného, trápit se.
Flashback
Ráno se mladší z partnerů vzbudil, myslel si, že jak včera usnuli, tak se i ráno probudí, ale opak byl pravdou. Druhá půlka postele byla prázdná. Okamžitě vstal z postele a šel prohledat každou místnost, ale nikde neviděl žádnou stopu, kde by mohl být. Že by od něj odešel?
„Tohle nemůže být pravda,“ z očí mu začaly padat slzy, když si všimnul, že všechno jeho oblečení je pryč. Našel si někoho lepšího? Proč odešel bez rozloučení? Tyhle dvě otázky se mladému chlapci stále opakovaly v paměti.
Konec flashbacku
Dlouho se díval na display mobilního telefonu, nakonec se odvážil vytočit Billovo číslo. Chvíli tiše naslouchal chlapcovu hlasu.
„Bille,“ Zašeptal po chvíli ticha. „To, to jsem já. Tom“ Tak moc toužil opět slyšet jeho smích.
„Tomy? Tomy, kde jsi? Já přijedu.“ Tohle slyšet nechtěl, jeho slzy rozhodně ne. Nemohl mu říct, kde je. Ještě by se ho lekl, jak vypadá. Jediné, co si přál, je naposled slyšet jeho hlas.
„Miluji tě, Bille,“ bylo to to jediné, co mu řekl, a po tvářích mu tekly slzy.
„Tomy, prosím, ať se děje cokoliv. Jen mi řekni, kde jsi,“ zavzlykal, to samé mohl slyšet na druhé straně telefonu.
„Nechtěl jsem ti ublížit, Bille. Vím, že mne miluješ, ale musíš na mě zapomenout, rozumíš? Já odjel. Pryč z Německa. Pryč z Evropy. Už nikdy tě nechci vidět, rozumíš? Chci, abys byl šťastny beze mě, je ti to jasné! Zapomeň na mě!“
„To-Tome?“ nevěřil svým uším, tohle by mu nikdy neřekl. Tohle je ten nejhorší sen, co za ten půl rok měl.
„Ne, Bille, mezi námi je prostě konec. My dva se už nikdy v životě neuvidíme.“
Oba dva chlapce tato slova bolela, ale kdyby Bill věděl pravdu, bylo by to těžší. Pro oba. Tom nechtěl, aby Bill viděl, jak trpí. Musel to udělat, prostě musel.
„Sbohem, Bille. Miluju tě.“ Zaklapl telefon a nechal ho spadnout z celé té výšky na zem. Neudělal to, co chtěl. Neskočil. Právě naopak. Vrátil se do nemocnice. Proč by to dělal? Proč by si dobrovolně vzal čas, který mu zbyl na všechny hezké, hořkosladké vzpomínky?
Netrvalo to dlouho. Jeho leukemie byla v pokročilém stádiu a on chemoterapii odmítal. Zemřel ve spánku, i po smrti jeho rty zdobil úsměv. Úsměv, který patřil JEMU, stejně jako jeho srdce. Patřil Billovi. On sám mu bude na věky patřit.
autor: Danchen & Sisa
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Holky já vás nesnáším…. (v dobry slova smyslu) bylim tu jak malej harant…. Chudáčci…. tak smutný to je a já z toho bulim :'(
Pěkně napsané.
Smutné povídky mám ráda.
Koizora remake…škoda, žádný nový téma…:-/
Štýl písania je pekný,ale obsah sa mi nepáči. Nie som odborník, ale toto téma je už napísané mnohokrát a znie trochu klišoidne. Vždy ma naštve to, keď sa dvaja milujú a jeden z nich nech už je to akýkoľvek dôvod, opustí toho druhého pre jeho dobro. Ide ma z takého správania rozhodiť. Je to sebecké a zlé. Mohol Billovi dopriať tie posledné dni s ním, nemyslí na to, že takto bude trpieť oveľa viac ako keby mu dovolil byť sním?
Bulím,ale Bill se mohl dozvědět co se stalo určitě by se mu líp žilo dál.