autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
„Tomi,“ houknu na něj. Nic se neozvalo. Vyšel jsem tedy z kuchyně. „Tome,“ řeknu znovu. Žádná odpověď. Rozešel jsem se přes obývák do ložnice, ale Tom tam nebyl. Nahlas jsem povzdechnul a zaťukal na dveře od koupelny. Uvnitř bylo ticho. „Tome?“ řeknu hlasitěji. Nic. Šel jsem tedy ještě do obýváku podívat se na balkon. Tom tam seděl na židli, nohy měl na zábradlí a kouřil, přičemž si hrál se zapalovačem. Jezdil si s plamínkem po kůži na zápěstí. Tiše jsem otevřel dveře od balkonu a vystrčil ven hlavu.
„Už mám… to jídlo hotové,“ řeknu. Sleduju to, jak si hraje. Dělá mi to schválně nebo co? Nebudu ho hlídat, ale kdyby aspoň něco řekl.
„Přijdu, až dokouřím,“ kývne. Přejede si plamínkem až k předloktí a opět se vrátí k zápěstí, kde to chvíli podrží. Dělá si ze mě prdel?!
„Proč to děláš?“ vyhrknu náhle a svěsím hlavu. Nic neřekl. Zhluboka se nadechl, odhodil zapalovač na stolek a potáhl naposledy z cigarety, načež ji típl do popelníku. Skousnul jsem si zevnitř spodní ret a zašel dovnitř. Na tohle jsem jednoduše neměl. Zavřel za sebou dveře a šel za mnou. Po cestě se ještě stavil v koupelně. Opřel jsem se o opěradlo židle a na okamžik zavřel oči. Cítil jsem se divně. Srdce mi bušilo pomalu až v krku, ale před očima jsem měl mžitky. Byl jsem podivně slabý.
Po chvilce v koupelně zhasl a přišel do kuchyně. „Proč tu tak stojíš? Je ti blbě nebo co?“
„…to přejde,“ vydechnu a nasucho polknu. Přišlo mi, jak bych ho slyšel zdálky.
„Nechceš vodu?“ nabídne mi a přijde ke mně blíž.
„Ne,“ svěsím trošku hlavu a dlaň si přiložím přes oko.
„No, tak… dobře,“ řekne nakonec.
„Omluv mě,“ šeptnu a pomalu se rozejdu do koupelny. Podlamovala se mi kolena, cítil jsem se, jako bych tam neměl za žádnou cenu dojít. Nikdy jsem snad takovou slabost nepocítil. Bylo toho na mě příliš. Tížilo mě něco na hrudi jako velký kámen, ale já nevěděl, co to je.Nechal mě na pokoji. Došoural jsem se do koupelny a přivřel dveře. Hned jsem došel k umyvadlu a pustil studenou vodu. Trošku jsem si opláchnul obličej. Rty jsem měl vyprahlé. Opřel jsem se zadkem o skříňku za sebou a oddechnul. Vodu jsem pak vypnul, obličej si trošku osušil a napřímil se. Cítil jsem se divně, ale bylo to už lepší, proto jsem se vrátil.
Došel jsem do kuchyně. Na stole už bylo prostřeno. Tom seděl u svého talíře a hrabal se v jídle. Podíval jsem se na něj. „Nechutná, viď?“
„Ještě nevím…“ podívá se na mě.
„Dobře,“ brouknu jen. Najednou mám pocit, jako bych mu neměl snad ani co říct. To, jak se chová, mě ničí. Nenacházím v něm najednou svého Toma. Samozřejmě, že z většiny ano, ale tohle… Ne, to není on. Dojdu k lince a naliju si trošku vody. Chuť k jídlu jsem ztratil, ale naprosto. On nic neříkal. Opřu se o linku a tiše upíjím pomalu ze sklenky. Pohled jsem zabodnul kamsi do zdi. Možná by bylo nejlepší, kdybych vypadnul do práce, ale já ho tu nechci nechat samotného. Chci mu nějak pomoct, být s ním, být mu oporou, ale… on o to očividně snad ani nestojí. To na mě bude naštvaný jen proto, že jsem ho odmítnul? On se snad ještě diví. Jo, fakt bych měl jít do práce. Zdravý snad na to už jsem, když nebudu brát v úvahu tu dnešní nevolnost. A aspoň ho tady nebudu celý den štvát. Ale copak já mám svědomí na to, abych ho tu nechal, i kdyby byl sebevíc protivný? Zakroutím sám nad sebou hlavou a odložím sklenku na linku.
„Co budeš… dělat?“ vydechnu.
„Kdy?“ broukne.
„Dnes…“
„Nevím… Myslel jsem, že bych se podíval po okolí, šel na čerstvý vzduch. Máš něco v plánu?“ zeptá se tiše.
„Já? Nechám to na tobě, co bys rád,“ přisednu si naproti němu.
„Dobře,“ přikývne a vezme si první sousto. To jsem zvědavý, jestli se bude šklebit.
„Takže, jak bys rád?“ brouknu.
„Asi půjdu někam ven, podívám se kolem…“ Zpozorním a podívám se na něj. Půjdu, podívám… Skvěle. Tiše jsem doufal, že třeba řekne, že bychom mohli jít spolu, ale to je asi jen sen. Ale proč ne, já ho přece dostal z léčebny, bydlí u mě, je volný…
„Jo… tak dobře,“ kývnu. Také kývl a soukal do sebe jídlo.
„Dobrou chuť,“ vydechnu tiše a zvednu se. Vzhlédl ke mně. V očích měl otazníky. Nic jsem ale neřekl, jen jsem se pokusil o hodně lehký úsměv. Povzdechl, odložil příbor a ruce si založil mezi stehna. Nejradši bych… uhm, hraje mi na nervy.
„Už nebudu…“
„Nechutná?“ zeptám se.
„Tys toho taky moc nesnědl,“ oplatí mi, aniž by odpověděl a zvedne se. Podá mi talíř. Vezmu si ho od něj a jen přikývnu. Koušu se do rtu, abych nic neřekl. Hm, tak zatím se mi to vede.
Vyhodím zbytek jídla a talíř dám do myčky. Když jsem se otočil, už nebyl v místnosti. Nahlas jsem povzdechl, přešel do obýváku, kde jsem si vzal cigaretu a vyšel na balkon. Zapálil jsem si a opřel se o zábradlí. Jen jsem v tichosti a klidu vydechoval kouř a odklepával. Sledoval jsem, jak popílek dopadá nebo jej rozfoukal lehký vítr.
Vyhodím zbytek jídla a talíř dám do myčky. Když jsem se otočil, už nebyl v místnosti. Nahlas jsem povzdechl, přešel do obýváku, kde jsem si vzal cigaretu a vyšel na balkon. Zapálil jsem si a opřel se o zábradlí. Jen jsem v tichosti a klidu vydechoval kouř a odklepával. Sledoval jsem, jak popílek dopadá nebo jej rozfoukal lehký vítr.
Co pořád dělám tak špatně? Tlačím na něj nebo jsem na něj nepříjemný? Já nevím. Kdybych si o tom chtěl promluvit, musím si vybírat slova, abych ho náhodou nějak neurazil, a ono se to pokaždé taky nepovede. Je toho na mě už nějak moc. Jsem unavený. To, co se událo během zhruba posledních dvou měsíců, je taková etapa, kterou někdo neprožije za celý život. Aniž bych si to uvědomil, já jsem málem umřel. Ale tak, jednou to prostě přijde… Až teď mi dochází, že z toho kvůli sobě samému nemám strach. Jediné, co by mě trápilo, kdybych umíral, je to, že bych nevěděl, co bude s Tomem. Nemohl bych se o něj nijak postarat, vidět ho, pomoct mu, kdyby to potřeboval. Neviděl bych, jestli je šťastný nebo nešťastný, zda má radost anebo je na tom špatně a něčím se trápí… Už bych ho neviděl, a to je to, co mě užírá. Jsem asi už patetický. Někdy si říkám, o čem já to vůbec přemýšlím. Jak se ten čas strašně rychle mění. Je to u mě celkem chvilka, co jsem pořád uvažoval o tom, že bych si ho chtěl vzít, žít s ním a už nikdy se ho nevzdat. Ale teď… jak to vůbec je…
Típnul jsem nedopalek cigarety a s povzdechem se vrátil dovnitř. Tom už byl oblečený a připravený k odchodu. Ještě se upravoval v koupelně. Došel jsem k němu a skoro jsem zbledl. Slušelo mu to, snad víc než kdy jindy.
„Ahm… ty jdeš ven?“ šeptnu.
„Mmmm jo, říkal jsem ti to přece,“ pozoroval se v zrcadle a upravoval poslední nedostatky na svých vlasech. Nikde mu netrčel jediný vlásek.
„Jo, jo,“ brouknu. Opřu se o futra. „Sluší ti to…“ Když jsme se šli projít, nikdy se až takhle neupravoval. Kam… kam jde?
„Díky, dal jsem si záležet,“ zasměje se. Přesune se k poličce a chvilku si prohlíží parfémy, až sáhne pro svůj. „Je můj, že jo?“
„Ano,“ kývnu hlavou. Vzpomíná si. Nebo to jednoduše cítí, já… já už nevím.
S úsměvem se navoněl a odložil ho zpátky. Očividně byl spokojený sám se sebou. „Tak… asi můžu jít.“
„…jo,“ šeptnu a odstoupím. „Dávej na sebe pozor,“ neodpustím si.
„Když jsme u toho, neměl bys mi dát můj mobil a doklady? Asi je budu potřebovat,“ stáhne zamyšleně obočí. K čemu to bude potřebovat, netuším. Teda, kromě mobilu.
„Samozřejmě, dám ti to, taky jsem na to myslel…“ rozejdu se do ložnice. Zhasl v koupelně a přišel za mnou. Hned jsem ze zásuvky u nočního stolku vyndal jeho mobil i doklady. Měl jsem to tam skoro až připravené.
„Jo, díky,“ broukne. Vezme si iPhone, strčí si ho do kapsy, a poté si ode mě vezme i peněženku. Hned se do ní podíval. „Páni, mám tu i peníze. Hele, i kreditku. Pin náhodou nevíš?“ zasměje se.
„1383…“ brouknu a zavřu šuplík.
„Jak to, že znáš můj pin?“ zasměje se a schová si i peněženku. …skoro jsme spolu žili, víš.
„Platili jsme spolu, tys mi… dovolil ho znát,“ usměju se lehce, jak to jen jde. „A… počkej, dám ti nějaké peníze, abys nemusel vybírat,“ brouknu a dojdu do skříně, kde mám tašku i s peněženkou.
„Ne, to je dobrý. Nepotřebuju tvoje peníze. Nemám v plánu si něco kupovat. Navíc se svým vzhledem peníze ani nepotřebuju,“ řekne se smíchem a vyndá si ze skříně bílou mikinu. Zůstanu na něj koukat. I přes jeho smích mě zapálí slzy.
Půjde se někam pobavit. Však proč ne, vždyť na to má právo. Bude tam po něm koukat každej chlap a vím, že i ženská. Každej mu koupí drink. Každej ho bude chtít… Kurva!
„Jo, dobře,“ polknu a zase skříň zavřu.
„Tak se měj, Bille. Kdyby něco, zavolám ti,“ vlípnul mi malou pusu na tvář a odešel.
„…ahoj.“ Jak jsem to dořekl, tak jsem zavřel oči a opřel se předloktím o skříň. Během chvilky už bouchly dveře. Propukl jsem v pláč. Jsem vzduch, jsem naprosté nic. Kdyby šel na procházku, sakra, tak mi tohle neřekne, nebude se tolik strojit a… uhm. Proč? Za co tohle mám… Sednu si na postel, obličej si vložím do dlaní a brečím jako malý kluk. Je toho uvnitř mě tolik. Připadám si, jako bych se měl každou chvíli zřítit. První den a hned tohle… Co bude dál?
TOM
Procházel jsem se městem, ale nikde mě nic nezaujalo. Tuhle část už jsem docela znal a byla tu nuda. Zalíbil se mi až barevně blikající nápis jednoho klubu – Starlight. Zvenku se to zdálo jako solidní klub a stejně zajdu jen na sklenku. Okouknu konkurenci. Zašel jsem dovnitř a jaké bylo mé překvapení, že tu byli téměř samí chlapi.
Zavřel jsem za sebou a pomalu se rozešel k baru, za kterým stála nějaká ženská. Usadil jsem se na židli a pohlédl na barmanku. Až teď jsem si všiml, že to je transka. Jen jsem se usmál a rozhlédl se kolem. Všude to byl samý chlap nebo transka.
„Tohle je ráj…“ zasměji se.
„Copak, koloušku? Jsi tu nový?“ zeptá se mě s pozvednutým obočím barmanka.
„Jo, jsem. Jsem Tom, dala byste mi, prosím, nějaký dobrý drink, co mě pěkně rozšoupne?“ řeknu pobaveně.
„To víš, že jo, zlatíčko,“ našpulí rty a na někoho mávne. „Patricku, pojď se kouknout na toho slaďouška,“ zavolá na kohosi. Ohlédl jsem se tím směrem, odkud už se ke mně nesl vysoký blonďák na podpatkách. Oblečení měl upnuté, vlasy natužené, oči namalované a hlavně modré. Lehce jsem se na něj usmál a sjel si ho pohledem.
„Ohm, taková ctěná návštěva. Proč jsi mi to neřekla dřív, trošku bych se na to připravil,“ usměje se, až mu za vrstvou červené rtěnky vykouknou bílé zuby.
„Teď přišel. No není k pomilování? Takoví roztomilí koloušci se tu často nevidí,“ zasměje se ta transka za barem, přičemž mě zatahá za tvář. Nad tím se jen začnu smát.
„Takové prdelky by sem mohly chodit vážně častěji. Udělej mu nějaké výborné pitíčko, aby se cítil lépe, hm?“ usměje se na ni, a hned se ke mně nahne přes bar.
„Jak se jmenuješ, drobečku?“ No to je úžasný, takovéhle chování se mi líbí. Takhle by se ke mně mohl chovat i Bill. Ten o mě takový zájem nejeví. Ten odmítl i sex. Pche.
„Tom,“ vykouzlím na tváři úsměv. „Hezky voníš,“ pokusím se o malý flirt.
„No vidíš ho? Ten je rozkošný!“ zapiští ta transka za barem. Proboha.
„A ty se jmenuješ jak?“ zajímám se.
„Mně říkají Lady Carmen,“ usměje se pyšně.
„To se k tobě vážně hodí,“ pochválím ji.
„Ano? Připadá ti to tak? Hmm, jsi roztomilý brouček,“ pošle mi vzdušnou pusu.
„Díky. Ty jsi Patrick, tuším správně?“ zajímám se a ukážu mu na židli, aby si ke mně přisedl. Nějaká společnost se mi hodí. Carmen mi zatím dá pití, tak ho vezmu do ruky a trošku si usrknu. Mňam, dobrota. Napíchnu si brusinku v drinku a začnu ji olizovat. Takový fajnový drinky bych si dával klidně častěji.
„Ano,“ hned docupitá ke mně a přisedne si. Sleduje mě a při tom si olizuje rty. „Dáš mi ochutnat?“ nakloní se ke mně a laškovně se zaculí. On mě vážně balí… No nevadí, mně se to líbí.
„No, proč ne,“ připustím nakonec trochu nesměle. „Chceš tuhle nebo jinou?“
„Samozřejmě, že tuhle,“ ukáže na tu, co jsem olizoval. „Ochutnáme ji spolu, co říkáš?“
„No… dobře,“ zasměji se a nakloním se k němu. Vyzývavě se mu podívám do očí. Ihned povystrčí jazyk směrem k mojí puse, ale zároveň tak, aby si mohl olíznout tu brusinku. Hravě mu přejedu brusinkou po rtech, a když už si ji chce vzít, pobaveně rukou ucuknu. Tady se mi začíná líbit. Vložím si brusinku mezi zuby a přejedu po ní špičkou jazyka.
„Mhh, prdelko, dej mi ochutnat,“ zazubí se a nahne se ke mně. Nakloním trošku hlavu, aby ke mně měl lepší přístup. Hned toho využije a přejede mi jazykem po rtech. Usměji se a za bradu si ho k sobě trochu přitáhnu. Nechám si brusinku sklouznout na jazyk a ten opatrně povystrčím, aby mi nespadla. Hned mi jazyk nasaje i s brusinkou a hladově mě políbí. Tiše zavrním a s mlasknutím našich rtů se odtáhnu.
„Nebuď tak nedočkavej,“ brouknu s úsměvem a skousnu si spodní ret. Jde na to trochu rychle, ale je to docela pěkný.
„Kluci, vy jste sladký. Na vás bych tu mohla koukat celý večer,“ zalibuje si Carmen, nad čímž se zasměji.
„Ale, ale, Patricku,“ ozve se za mnou. „Nezmínil ses mi, že randíš s takovým zajíčkem.“
Ohlédnu se. Za mnou stál další manekýn, tentokrát černovlasý. Měl plno piercingů a jen krátkou koženou vestičku, která mu odhalovala krásné tělo plné tetování. Líbí se mi, jak se tu u mě všichni sbíhají, jako bych byl nová atrakce. Možná i jsem. Každopádně mi to dělá dobře.
„Pojď si ho prohlédnout, Ricku,“ vydechne blaženě Patrick. „K pomilování, králíček náš,“ šeptne. Tak už jsem i králíček.
„Vskutku,“ zaculí se na mě. „Ahoj, jsem Rick, rád tě poznávám,“ dá mi hned pusu na tvář.
„Ahoj, jsem Tom,“ řeknu se smíchem a trochu si tvář otřu. Cítím, jak mi tam lepí ten jeho lesk.
„Žádný Tom, budeš můj méďa,“ zasměje se sladce, a hned si přisedne k nám.
„No viděli jste, jak si otřel tu tvář? Pojď sem, ty dítě nešťastný,“ přitáhne mě k sobě Carmen a dá mi pořádnou pusu na tvář tou svojí rudou rtěnkou.
„Carmen, zlato, dej nám třem nějaký drink,“ požádá ji Rick.
„A ty si dej taky, na mě,“ usměju se na ni.
„No kluci, není k pomilování? Musíme ho ukázat Felimu,“ řekne rozněžněle Carmen a já jen pobaveně zavrtím hlavou. Slítávají se tu na mě jako vosy na zmrzlinu.
„Feli by si ho hned odnesl, to nemůžeme,“ řekne téměř vážně Patrick. Hned se napije z drinku, který mu Carmen dá. „A kde ses nám tu vzal, broučku? Sám?“
„Jo, sám. Můj přítel v uvozovkách se se mnou nechtěl vyspat,“ postěžuji si smutně a usrknu si z dalšího drinku. „Tak jsem se šel projít a narazil jsem na tenhle klub.“
„To je ale hulvát!“ vyjekne Carmen.
„Co? Jaký hulvát?“ přijde nějaký vysoký muž. Bylo mu asi třicet, ale vypadal… Mmm, sexy!
„Ale, tady našemu Tomimu ublížil jeho přítel v uvozovkách,“ našpulí Carmen vážně rty.
„Tom? Jaký Tom? To jsi ty?“ podívá se na mě.
„Jo, to jsem já, ahoj,“ pozdravím ho.
„Ahoj, jsem Samuel. Carmen, dej nám sem další rundu. Musíme tohohle čumáčka utěšit,“ řekne jí, nad čímž se usměji. Čím dál tím lepší…
„Utěšujeme ho celou dobu,“ podívá se na něj Patrick. „Jak to, že nevyspal? Takovou prdelku, jako jsi ty, bych si dával každý den, kolikrát by sis jen žádal,“ mrkne na mě a přejede mi po stehně. To zní hezky… Kéž by takový byl i Bill a splnil mi každé přání. Jemu naopak jde jen o sebe a svoje potěšení… Ach jo…
„Řekl mi, že je brzo. Je to složitý… Každopádně to zabolelo, ale… nemůžu ho nutit, no,“ povzdechnu a chopím se dalšího drinku.
„Oh, koťátko, to mě mrzí,“ pohladil mě Sam po ramenu.
„Nemohl bych s tebou koukat na to, zda je brzo či ne,“ rozhořčeně do sebe kopne Rick panáka. „Odmítnout tebe? Oh, byl bych idiot.“
„Díky, to jste hodní,“ skloním s úsměvem pohled.
„Ale, broučku, no tak. Hlavu vzhůru, kašli na něj. Teď máš nás, denně tě tu budeme čekat. Lady Carmen ti bude vždycky odevzdaná,“ zacukruje na mě a jemně mě políbí na rty. Musím se usmát.
„Na rukou bych tě nosil,“ nakloní se rázem i Rick a líbne mě.
„Moment,“ rozhodí rukama Sam. Přitáhne si mě k sobě, trošku mě až podzvedne a hladově mě políbí i s jazykem. „Dovolíš mi si pohrát? Maličko, broučku,“ šeptne mi.
„Počkejte, já…“ nadechnu se a zamrkám, „já-já… nejsem zvyklý, aby se mi někdo takhle věnoval.“ Cítil jsem krev v tvářích. Tahali se o mě jako psi o hračku.
„Ten tvůj v uvozovkách se ti snad nevěnuje?“ zalapá po dechu Patrick.
„Přiveď mi ho sem a já mu ukážu péči,“ zatne ruce v pěst Sam. No, to by ještě chybělo, aby mu dali přes hubu.
„Ale né, Bill není zlej, on je hodnej. Jen prostě… je jinej,“ povzdechnu. Ježiš, já jsem idiot. Řekl jsem jeho jméno. Co když ho někdo z nich zná? „Nedělá to, co bych chtěl.“
„A co bys chtěl, čumáčku?“ zacukruje na mě Rick.
„Já nevím… Když chci sex, on nechce. Nejí maso, tak já ho taky jíst nebudu. Navíc u něj musím bydlet… No, nemusím, ale prej spolu bydlíme a bydleli jsme, takže… jsem tam u něj. Mám pocit, že se ve všem musím podřizovat jemu. Chci… volnost,“ vydechnu a promnu si oko. Odložím sklenku a beru si další drink. Ah, už to začínám cítit. Začíná mi být horko a těžknou mi nohy. Uh…
„Musíš papat masíčko, drobečku,“ pohladí mě Patrick.
„Na toho tvýho Willa, nebo co jsi to říkal, se vykašli. Aspoň dneska. My si tě rozmazlíme,“ líbne mě pod ucho Sam. Vyjde ze mě tiché zavrnění, aniž bych chtěl. Tohle mám tak rád.
„Líbí se ti to?“ usměje se a udělá to znovu i s jazykem.
„Mmhh,“ oddechnu spokojeně a trochu nakloním hlavu.
„Oh, a co krk? Na ten seš taky citlivej?“ usměje se Patrick a začne mě po něm líbat. Zavřu oči a zakloním trochu hlavu.
„Kluci, nechte mi taky něco. To je tak nefér, že musim trčet za tímhle podělaným barem,“ zanadává Carmen, ale já už ji nevnímám. Užívám si probouzejícího se tepla v mém těle a dokonalý polibků.
„Mhh, pojď ke mně, kocourku,“ šeptne mi Sam a začne mi přejíždět po vnitřní straně stehna.
Pak už se toho dělo moc najednou. Jeden mě líbal na krku, druhý pod uchem a třetí mi sál rty. Stále do mě lili nějaký alkohol a já ztratil pojem jak o čase, tak o realitě. Byl jsem mimo tuto dimenzi.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
Tome ty svině!!!!
Achjo, chudáček Bill.. :/
Brečim…..cítím Billovu bolest a brečím,jako on doma zatímco si Tom takhle užívá. Je mi z toho zle! přímo na zvracení ! Tohle je tak..tak hnusné. Nemám slov. Po tom všem,co pro něj Bill udělal a dělá..po tom všem..si tohle jako zaslouží?!!!!!!!
oh bože :´((((! To je tak ..hnusné! nehorázně hnusné.
Prej že pro něj nic nedělá a jde mu jenom o sebe…tvl!…Chudák jak to s nim málem seklo v tý kuchyni…bože….bojim se o Billyho…nevím,jak dlouho ještě tohle vydrží. Tomovu část jsem četla pěkně znechuceně z toho důvodu,jak je to hnusné vůči Billovy….Já jsem si myslel,že Tomovy city k Billovi se v něm probouzí..po tak krásných věcech,co si říkali než Tom vyslovil to,že se chce milovat. Ach jo…myslela jsem si to,ale asi jsem se mýlila nebo já nevím. Chudák Billy :´(! Tohle je strašné.
Uuuuu ,, tak to je hodně blbí … Myslím si ,že to půjdu do kytek .. 😀 … Sakra …
Chúda Bill je mi ho tak ľúto, toto si od Toma nezaslúžil. Tom ma štrasne sklamal svojím spravaním najmä keď mu bolo skoro jedno keď prišlo Billvy zle a potom aj s tým obedom. Poďla mňa sa chval odporne aj keď išiel von. Ten klub a čo v nom Tom povedal ma nahnevalo, Tom bysi mal uvedomiť že on nieje ten ktorému je ukrivdené a ubližované, ale že je to on aj keď nepriamo kto Billovy krivdý a ubližuje mu. O Billa sa začínam báť a dúfam len že Tom sa spametá skôr než sa Bill zosype úplne.
Tomane, to si ze me kurva delas prdel ne?! Ty si opravdu hajzl .. na toi, ja ksem te litovala doufam, ze Bill te posle za tohle do haje :/
Chudák Bill 🙁 Tom je debil !! Billy pro něho dělá první poslední a on takhle ! :O
Ok, Tom si nic nepamatuje, ale to mu nedává oprávnění ranit Billovy city! Je mi z něho zle… blbec :/ A já myslela, že se mu ten cit vrací 🙁 radši se k tomu nebudu moc vyjadřovat, tenhle díl mě dost naštval 😀 těším se na pokračování, snad se to nějak vyřeší =)
tak tohle jsem nečekala! totálně mě to dostalo ! wtf tom je kretén!
Výborně Tome, vedeš si skvěle! Jen tak dál a nakopu ti osobně prdel … twl ty si asi neuvedomuješ jak tím Billovi ublížíš už tak je skoro na dně. jéé já bych tě nečím praštila až se ti v té hlavě rozsvítí, noo a to bude až si pán vzpomeme, pokud si teda někdy vzpomene …. jinak krásný díl honem další 🙂
Bože, niee!!!! Je mi z toho Toma tak zlee!!! Že Bill mysli, len na seba??? No neviem, kto tu myslí len sa svoje potešenie!!! Kvôli takej kravine sa on urazi??Ten Tom sa úplne zmenil, ale k horšiemu…takto sa vysrať na BIlla a ešte ho aj ohovárať a BIll sa pritom tak snaží, urobil pre neho všetko, dostal ho z tamade, chudak BIlly, takto sa na neho vysral!!!! Dufam, že ho tie transky tam tak ošukaju do bezvedomia, aby sa uvedomil jaky je debil :(:( joj ma tak nasral 🙁
Ja pořad říkam že Tom je pořad stejnej bastard a není to nemoci.
Tomane, ty seš to hold kretén.
To si země dělá prdel ne? 🙁
páni tohle bylo takové hodně smutné…. ale myslím si, že nadávat jednomu nebo druhému opravdu nebude mít smysl, protože Tom to udělal z nějakého důvodu…:-( ale možná si o tom měl promluvit s Billem a ne takhle ohrožovat zbytek jejich vztahu…:-(no jsem zvědavá na další díl…:)