autor: Fee
Ahoj, jsem zpátky a věřím, že pro vás moje přestávka nebyla příliš trýznivá. 😉 Jistě jste si všimli, že tu máme jednu novinku, a to že se změnil úvodní obrázek. Tahle dokonalá animace je z dílny Lenny, a já jí tímto ještě jednou značně děkuji. Výsledek její práce je úžasnej, vystihuje ideu povídky a tak nějak to fluidum, které mezi sebou ti dva mají. Jsem hrdá, že něco takového zdobí právě moje dílo. I kdybyste k dnešnímu dílu neměli co říct (což se doufám nestane :P), buďte tak hodní a Lennu pochvalte. 🙂
pairing: Bill/Brian Molko
Brian
Byli jsme naplno ponoření v kolotoči vystupování. Úmorný, ale příznivý čas. Ve společnosti blízkých přátel a zároveň svých kolegů jsem se cítil příjemně. S oblibou jsem škádlil Steva. Stef s kameramanem z týmu průběžně natáčeli nezávaznou tour documentary a umisťovali ji na net. Volné chvíle jsem trávil čtením, vegetěním se Stefanem a zamlklým potloukáním se kolem za účelem nerušeného snění o Billovi.
Ostatní si kvůli tomu o mně povídali a mysleli si, že o tom nevím. Trochu mi to vadilo. Jednali, jako bych měl nevyléčitelnou chorobu. Byl jsem jednoduše jen intenzivně zamilovaný. Nemůžu říct, že by mě naše opětovné odloučení neubíjelo, ovšem teď jsem se skrz to cítil rozhodně lépe než zpočátku. Jeho návštěva způsobila mnohé.
Tak jako tak, stále jsem měl potřebu si o něm s někým povídat. Věděl jsem, že míra mého zbožňování je asi dětinská, ale Stef byl ochotným posluchačem.
„Dokud jsem nepoznal Billa, nevěděl jsem, že člověk může na druhém obdivovat něco jako ruce. Jen se na něj podívej, jsou tak sexy a krásné…“
„Ty jsi jím vážně uchvácený, co? Takového jsem tě za těch 15 let nezažil…“ odmlčel se a potměšile potáhl z cigarety, kterou mi vzápětí podal. „Miluješ ho?“
„Na to je přece jen ještě brzy, ne?“ opáčil jsem vyhýbavě.
„Komu jsi to kdy řekl?“
„Heleně. Benedicte. A jemu.“ Tím jsem měl na mysli onoho mladíka, který mě inspiroval k napsání My Sweet Prince.“A pokaždé jsem toho nakonec litoval.“
Objeli jsme Skandinávii, Pyrenejský poloostrov, Balkán a malou Asii a v mezičase ještě natočili klip k druhému singlu Ashtray Heart. Také jsme měli pětidenní pauzu, kterou jsem využil k návštěvě Codyho. Bylo mi jasné, že se Bill potýkal se zklamáním, ale se svým synem jsem se zase neviděl tak dlouho, že jsem nemohl jinak. Toužil jsem vzít ho s sebou na turné, stejně měl letní prázdniny. A celý tým ho naprosto zbožňoval. Nebyl už tak malý, na podzim mu měly být čtyři roky. Ale Helena byla proti.
Tourbus nás vezl do další destinace. Dopoledne po snídani jsem si s laptopem zalezl do lounge a přihlásil se na skype. Bill už byl na mě připravený; na obrazovce jsem viděl jeho postavu, držel v ruce zrcátko a maloval si řasy. Chvíli jsem ho s úsměvem pozoroval, aniž bych na sebe upozornil.
„Hej,“ zamumlal jsem pak a on vypísknul a se spoustou povyku mě přivítal. Vzápětí se na mě ovšem zaškaredil.
„Abys věděl, tak vůbec nejsem nadšený z toho, co jsem před chvíli našel na netu. Viděl jsem tu vaší žertovnou půlminutu v Taratatě ve Francii, tvojí a Stefana, a nějak moc jste se k sobě měli,“ našpulil rty. „Hm, řekni mi, kde měl ruce? Kolem tvýho pasu, přiznej se!“
„Co blázníš?“ nechápavě jsem nakrčil obočí. „Přece jsi viděl, jak blbě ta kamera byla daná. Museli jsme se vejít do záběru. Od té doby, co víš, že jsme spolu párkrát ulítli, jsi strašně paranoidní.“
„Nene.“
„Ale ano. Co, jsi na Stefana naštvaný? Doufám, že ne, zkroušilo by ho to. Víš, že na tebe trpí. Nebo jsi naštvaný na mě?“
„Nezlobím se. Jenom možná trochu žárlím. Sedět na klíně jsi mu zrovna nemusel.“
„Dobře, tak už to víckrát neudělám.“
Smířlivě se na mě usmál a přiklonil se trochu blíž, podpírajíc si bradu. Měl vlhké vlásky.
„Koupal ses?“
„Jojo, včera večer jsem totiž vytuhnul u Toma v posteli a nedošlo na to.“
„Určitě voníš jako mléko s medem,“ culil jsem se.
„Ba ne, tentokrát jsem sáhnul po kokosu.“
„Aw, nekaž mi to!“
„Kdepak jsou všichni?“ zašvitořil, když se dosmál.
„Tak různě dole, zašil jsem se do lounge. Chtěl bys je pozdravit?“
„Jasně.“
A tak jsem čapnul notebook, snesl ho do přízemí a svolal všechny zúčastněné. Každý si radostně zamával a prohodil pár slov. Zábavné.
„Co je nového?“ zeptal jsem se, jakmile jsme zase měli klid.
„U mě a Toma nic, kromě toho, že spustil svůj blog, zato u kluků! Georg si našel přítelkyni a Gustav dostal v baru sklenicí do hlavy.“
„Shit,“ usyknul jsem. „Kvůli tomu, že je z vaší kapely?“
„To naštěstí ne, jinak bych už asi nikdy nešel bez ochranky ani na benzínku pro jídlo. Tomu pošukovi nejspíš vadilo, že se bavil s holkama, který znal. Chudák Gugí, museli mu to celý zašít. A opět negativní publicita…“ rozmrzele stáhnul ramena.
„Díval jsem se na video z focení bookletu,“ prohodil jsem, abych ho rozptýlil.
„A co tomu říkáš?“
„No samozřejmě jsi tam divukrásný. Ale překvapila mě celková stylizace vašeho alba.“
„Čím?“
„To téma mi připadá podivné. Roboti, androidi, krunýře místo oblečení… Vím, jsi z toho nadšený, ale podle mě jsi na něco takového tuze jemný.“
„Podle mě je to originální.“
„Podle mě ne. Navíc, proč se s deskami do něčeho stylizovat? Nechte být nepodstatnosti, prostě se jen soustřeďte na hudbu, která ve vás vzniká, aniž byste jí nějak tématizovali. Nemusí mít zastřešující motiv.“
„A my se nemusíme shodnout ve všem.“
„To jistě ne.“
Usmáli jsme se na sebe.
„Když jsme u té hudby, věnoval jsem nějakou pozornost vaší diskografii.“
„Ale ne. Však jsem ti říkal, že si nepřeju, abys poslouchal naše písničky. Co sis pouštěl?“
„Zimmer a některé anglické. A neměl by ses stydět za vaši práci.“
„Já se nestydím, jenom… Prostě to není hudba pro posluchače, jako jsi ty. Je to úplně jiná třída kvality, než na jakou jsi zvyklý. Bože, vždyť posloucháš PJ Harvey!“
Slabě jsem se zasmál.
„Nečerti se! Nebylo to špatné. Víš, že miluju tvůj hlas. A třeba takové Don’t Jump nebo Stich ins Glück se mi líbily.“
„Vážně?“ blaženě se usmál. „To jsi mě potěšil. Za odměnu ti něco ukážu,“ spiklenecky na mě mrknul a začal si rozepínat knoflíky na tričku. Zaujatě jsem naklonil hlavu na stranu.
„Mám se bát?“
„Myslím, že to oceníš.“
Vyjeveně jsem zíral na propíchnutou bradavku. Bill nevinně sklopil řasy a špičkou prstu se dotknul kroužku v ní.
„Neodolal jsem, pokušení bylo příliš velké.“
„Pojď blíž,“ přál jsem si a on se přisunul. „Lízal bych to.“
„To doufám,“ uchichtnul se. „Ale ještě to není zahojené. I když jazyk byl horší, bojím se, aby to nezhnisalo.“
Usouženě jsem povzdechl.
„Víš, jaké je to utrpení, vidět tě takhle nádherného a nemoct tě mít u sebe?“
„Mohl bych říct to samé,“ pousmál se a zahalil se zpátky. „Chtěl jsem s tebou o něčem hovořit,“ nevyrovnaně si prohrábnul vlasy. „Uvědomuju si, že kvůli konzertům nemůžeš, ale předtím, než jsem to zjistil, jsem si myslel, že bychom mohli být na moje narozeniny spolu. Že bys přijel, představil bych tě našim… Navíc, prvního září je naše výročí. Budeme se znát rok. Netuším, jestli ti na takových věcech záleží, a-ale…“
Zatvářil jsem se zuboženě a skoro jsem se nepřinutil vyslovit potvrzení, které mu mělo přivodit další zklamání.
„Moc bych s tebou chtěl ve tvůj den být, ale víš to sám, jsme v Americe. Kdybych mohl cokoliv udělat, udělal bych to.“
Svěsil hlavu a statečně přikývnul.
„A tvoji rodiče už o mně něco vědí?“
„Ne, jen Andreas.“
Hm, Andreas. Jeho nejlepší přítel a bývalý milenec. Beztak se mi moc nechtělo věřit tomu, že by jejich tehdejší milostnou eskapádu oba zapomněli a chovali se k sobě nepoznamenaně. Ovšemže, v tomhle ohledu jsem podezíral toho, pro mě cizího, kluka. Budu ostražitý.
„Jak si myslíš, že budou reagovat, až jim o nás řekneš?“
„Oh, žádný strach, jsem si jistý, že s tím nebudou mít problém. Určitě si budete mít co říct, když jste vlastně vrstevníci… Netvař se tak,“ zasmál se.
„Tak mi znovu ukaž ten piercing,“ zalaškoval jsem. Pochopitelně najust odmítl.
„Co bys chtěl k narozeninám? Bude ti dvacet, to je velký.“
„Nechci nic, Briane. Materiální dárky pro mě dávno ztratily hodnotu, když mám na všechno peníze. Ale když nad tím tak přemýšlím… moc bych si přál, abys mi někdy zahrál na saxofon.“
„Uh, překvapivý. No mohl bych to zkusit, i když jsem ho v ruce neměl pár let, ale to bych nejprve musel zjistit, kam se poděl. Asi ho mám doma v Londýně.“
Povšimnul jsem si, jak sklopil pohled při obratu „doma v Londýně.“ Ještě stále jsem se nenaučil se tomuhle tématu vyhýbat. V každém případě jsem se nechystal zůstat jen u tohoto skromného přání. Popravdě už jsem docela přesně věděl, co mu věnuji.
„Chybí mi Paříž. Není nic krásnějšího, než usínat a probouzet se vedle tebe.“
Bill
Jakmile jsme se rozloučili, šel jsem se před cestou do studia dopřipravit. Dnes jsem měl kromě dabování i něco málo propagačního natočit a nafotit, aby to později mohlo být vypuštěno mezi fanoušky. Tom mě bral svým autem, stejně jel do města kvůli posilovně.
„Všechno v pořádku?“ pohlédl na mě poté, co jsem si vzal pás a melancholicky se podíval ven. Neurčitě jsem zamručel.
„Mám pocit, že po každém rozhovoru s ním jsi akorát tak smutný. Nelíbí se mi to. Sice jsem ho vzal na milost, ale to neznamená, že na tebe přestanu dávat pozor.“
„Jistě, že jsem smutný, když se mi po něm stýská,“ povzdechl jsem. „Cítil bych se líp, kdybychom mohli být spolu, ale to není možné.“
Kouknul jsem se do mobilu, kolik dní schází do konce měsíce. Doufal jsem v to, že v srpnu bude všechno jinak než teď.
autor: Fee
betaread: J. :o)
takže prvně samozřejmě velká pochvala a uznání pro Lennu a opravdu krásnou animaci. 🙂 prvních pár minut jsem se pokaždé zamračila, když Brian zmizel. 😀 zadruhé jsem neskonale ráda, že se ti vrátila opět chuť do psaní Movie, už mi opravdu chybělo. a za třetí, nesmíš dávát do povídky tak nádherný fotky Briana, málem jsem se neodtrhla a nedočetla. 😀 ..což by byla velká škoda, protože díl to byl velmi uvolňující a moc dobře mě naladil. 🙂 doufám, že se Brianovi nějak podaří se z Ameriky utrhnout a jako překvapení na Billovy narozeniny dorazit a jako dáreček Billovi povědět, jak moooc ho miluje. ♥ :D:D
oh oh oh ! moje nejoblíbenější povídka je zpátky! *-*nyuuuf těším se moc, co mu dá za dárek…jestli něco >:D a ten banner…och <3 dokonalost :3už sem ho autorce chválila na FB ^^<3perfektní práce :))
Tááák veľmi som sa potešila, keď som to tu uvidela. Som šťastnáááá.
Animka je nádherná, uložila som si ju do pc 🙂
A kapitola… Brian počúval TH? to je od neho krásne, aj to ako je naozajstne zaláskovaný. Helen má pravdu, že 4 ročné dieťa je na takú cestu ešte malé ale chválim Briana, že keď mal voľno šiel za synom. Predsa Bill je dospelý a pochopí aj keď bude chvíľu smutný ale Cody otca potrebuje aspoň občas.
Rozhovor na skype je málo, ale aj tak bol rozkošný. Jemne žiarlivý Bill je zlatý 🙂 Brian je krásne rozumný. Neviem ako inak ho definovať. Správa sa tak pekne takmer rozvážne, ale cítiť ako Billa naozaj miluje.
Vždy ma poteší ako krásne vsunieš do kapitoly vzťah Tom-Bill. Zbožňujem to a mám z toho vždy také krásne pocity. Vlastne z celého príbehu.
Som rada, že pokračuješ. Táto poviedka patrí medzi moje najobľúbenejšie. Ďakujem.
[1]:[2]:[3]: Děkuju, berušky, další kapitola bude jen pro vás, za to, jak krásně komentujete. 🙂 ♥
Ouch, jak jsem se zpočátku tak mile zasmála nad jejich rozhovory, na konci na mě padla melancholie a smutek stejně jako na Billa, neměla bych číst tvé povídky v půl třetí ráno, kdy mě rozhází i rozpláclá moucha na stěně O.o
Každopádně je to skvost a já jsem ráda, že se to zase navrátilo ♥
Juu! To bylo hezký, ostatně jako každá kapitola této povídky. Naprosto ji miluju…
Chápu, že Brian v některých chvílích upřednostní syna před Billem. Je to přece jenom jeho krev, že ano.
Aaa! Kéž by Brian mohl zdrhnout z Ameriky a strávit aspoň ten jeden den s Billem… no… kdo ví, co nachystáš v dalších dílech, že? =)
Páni… jsem tak ráda, že se ta povídka vrátila a já mám zase nad čím vypouštět srdíčka z očí ^-^
aww jak moc my TMOYE chybělo…ale nelíbí se mi smutný bill ani smutný brian :((( 😀