It’s Good to Be King 3.

autor: zeph317

„Oh, ty můj chudáčku. Takhle to vypadá, když se nedržíš plánu.“

Bill očekával od své matky soucit, ale nevypadalo to, že by s ním nějaký měla.

„Mami, je mi zima, jsem mokrý a pro dnešek už jsem byl poníženej dost, děkuju.“

„Ne, dítě. Musíš se tam vrátit a ukázat mu, kdo je alfa.“ Matka se nad ním tyčila a Bill se jen stočil do těsnějšího klubíčka, zastrčil čumák pod zadní tlapy. „Vstávej, vstávej, vstávej!“

„Neee,“ Bill se snažil zakrýt si tlapou uši, ale jeho matka ho znova pleskla, dokud si nepovzdechl, nerozmotal se z klubíčka a neposadil se. „Fajn, když tě nemůžu ignorovat, prostě odejdu. Kdybys mě potřebovala, budu na svém místě snažit se osušit si srst.“

„Ne, nebudeš,“ řekla Natali, když vešla do Billovy skrýše.

„No tak, Nat, ty ne!“ Bill se cítil velice oklamaný.

„Promiň, Bille. Myslela jsem to tak, že nemůžeš jít na svoje místo, protože někdo jiný tam šel dřív.“ Když Bill nechápavě naklonil hlavu, dovysvětlila to. „Tom se právě sluní na tvojí skalní římse a vypadá to, že se chystá si zdřímnout.“

Billovy uši vystřelily tak rychle, že se do sebe málem zapletly. „Oh, ne, to neudělal.“

„Ano, udělal,“ kývla Natálie.

„Sakra! Co budu dělat?“ Bill začal chodit dokola kolem dvou lvic namáčklých v malé noře.

„Totálně jsem to podělal. Vím, že jsem se nedržel plánu, ale nemohl jsem si pomoct. Jakmile jsem ho viděl, chci říct, no tak! Podívejte se na něj! Je úžasný! Je silný a vymakaný a jeho srst má tu nejkrásnější zlatou barvu. Jako zářící slunce za jasného dne. Jeho hříva je tak krásná a dlouhá. Chci říct, chtělo by to ji vykartáčovat, ale to, jak je slepená do těch pramenů, mu tak nějak sluší. Je žlutohnědý a krásný a jsem si jistý, že bych mu mohl pomoct rozčesat některé z těch chomáčů.“

Bill si povzdechl, zatímco si lvice vyměnily dlouhý pohled, který mluvil sám za sebe.

„A když jsem se k němu dostal blíž, všechno, co jsem si nacvičil, vyletělo z mé hlavy, když jsem ho ucítil. Oh můj bože, cítily jste ho? Bylo to, jako by se všechny dobré věci spojily do jedné, nebo možná on je spojil. Tak nebo tak, bylo to vynikající. On je vynikající. Tom.“ Bill si znovu povzdechl.

Jeho matka si decentně odkašlala.

„Bille, zlatíčko, chceš mi říct, že se ti tenhle Tom, tenhle samec, líbí?“

„Mňami, jo,“ řekl Bill, než si to uvědomil. „Totiž ne, nelíbí se mi! Je zlý! A krutý! A viděly jste, jak mě shodil do vody, a pak se mi smál.“

Natálie se mu to pokusila připomenout. „On tě doopravdy nestrčil…“ ale Bill pokračoval.

„Byl opravdu zlý a slyšely jste, že říkal, že chce být alfa, jenom aby se mohl… aby se mohl…“

„Pářit?“ doplnila Natálie.

Bill se zachvěl. „Jo, tohle, s váma! Myslel jsem, že jste chtěly, abych vás bránil, ale teď se vám tenhle Tom líbí!“

Matka ho praštila po hlavě.

„Bille, uklidni se! Ptala jsem se, jestli se líbí tobě. Mně určitě ne.“

Bill svěsil hlavu. „No, myslím, že tak nějak jo. Ale je hrozně zlej.“

„Možná, že je zlý, ale musíš se mu znovu postavit. Jestli se mu nepostavíš, převezme to tady jako alfa, a ty víš, co to znamená,“ řekla jeho matka.

Billovy uši byly sklopené až k hlavě, když odpověděl: „Ano, mami.“

Párkrát ho olízla přes tváře, aby ho uklidnila a upravila. „Teď jsi pořád ještě mokrý. Musíš najít hezké, teplé místo na slunci a uschnout. Až si trochu odpočineš, sejdeme se a zkusíme to znova, dobře?“

„Ano, mami.“

Bill počkal, než lvice odejdou, pak vykoukl ven. A opravdu, Tom zabral Billův oblíbený výstupek, jenž byl trochu širší a výš než ostatní, na kterých rády spaly lvice. Taky to bylo perfektní místo na řvaní pro lidi, protože akustika tam byla skvělá a jeho hlas tak zněl ještě líp než normálně.

Teď když bylo jeho místo obsazené, Bill si našel jiné, neméně příjemné místo k dopolednímu odpočinku. Jak se ukázalo, byla tam jiná skalka, trochu menší a pokrytá oblázky, dostatečně daleko od Toma a plná slunečního světla. A když se schoulí ve správném směru, uvidí dobře na Toma. Jen pro případ, že by na Billa chtěl zaútočit, samozřejmě.

Pokojně dřímal a cítil se v teple a suchu, když ho vzbudil rozruch lidí, kteří byli venku. Široce zívnul a přetočil se na záda, aby se podrbal. Slyšel lidské dítě vykřiknout:

„Podívej, mami, ten lev má nohy ve vzduchu!“

Bill tak vydržel další minutu, prodlužujíc svoje drbání, když slyšel dítě křičet:

„Páni! Teď jsou tu dva kluci! Podívej, jak velký tamten je!“

Bill se přetočil zpátky a zamračil se v Tomově směru. Druhý lev nevypadal na to, že by ho to nějak zajímalo, dokud se nepoškrábal zadní nohou za uchem.

Bill se rozhodl, že by měl Tomovi ukázat jeden z důvodů, proč je on lepší alfa samec smečky. Párkrát se zhluboka nadechl předtím, než se předvedl s hlasitým, zuřivým řevem.

Lidské děti tleskaly a několik jich zamávalo jeho směrem. Nadechl se, aby to udělal znova, když Tom zařval:

„MOHL BYS SAKRA DRŽET HUBU?! NĚKTEŘÍ Z NÁS SE SNAŽÍ SPÁT!“

Bill byl tak šokovaný tím odporně hlasitým výbuchem, že trochu povyskočil a jeho zadní nohy zasáhly zadní část jeho skalní římsy. Chvíli tam jen tak visel předtím, než jeho nohy sklouzly přes okraj. Zoufale se chytil předními tlapami, vysunul drápy ve snaze chytit cokoliv, co by ho mohlo zachránit. Ale nebylo to nic platné. Sklouzl z římsy a přistál dole na trávníku, naštěstí na nohy.

Podíval se na Toma, který jen pootevřel jedno oko, aby se podíval dolů na něj předtím, než zívnul a uvelebil se zpátky ke spánku.

Když zmizel, slyšel jiné mizerné lidské dítě křičet:

„Páni, mami! Ten lev byl tak hlasitý, že mě z toho bolí uši. Je úžasný!“

Nejhorší na tom bylo to, že Bill si taky tak trochu myslel, že Tom je úžasný.

autor: zeph317