Wenn es manchmal regnet 17.

Chci znovu moc poděkovat za vaše komentáře, kterých se u minulého dílu objevilo mnohem více, než jsem čekala 🙂 Mám nesmírnou radost, že se k nám připojili i noví čtenáři a doufám, že si vaši přízeň zachovám i nadále :p

„Byl jsi opilý,“ řekl nakonec potichu. Chvíli zvažoval, jestli má Tomovi připomenout, co se včera stalo, ale nakonec se rozhodl, že to neudělá. Pokud si na to sám nevzpomene, nebude o tom začínat.

Nestál o žádné omluvy, ani o vysvětlení. Jak by vůbec mohl být tak domýšlivý a požadovat po bratrovi omluvu, když věděl, že to, co se stalo, je jeho vina. To on v Tomovi probudil všechno to špatné, tím, jak ho soustavně ničil pouze svým bytím. Poprvé mu došlo, že to není pouze o něm.

Jako by mu bratr otevřel oči. Donutil ho, vidět pravdu. A on měl teď najednou v hlavě podivně jasno o tom, co by se mělo dít dál. A proto nechtěl, aby se Tom ve včerejšku nějak rýpal, protože potřeboval nutně jeho pomoc.

V tom, jak se včera Tom zachoval, nacházel i jakési zvrácené uspokojení. Protože ve skrytu duše mu chtěl patřit, chtěl mu dokázat, že mu může věřit. Protože potřeboval vědět, že existuje aspoň jeden člověk, který ho ještě úplně neodepsal a který v něm má naději. Byl si jistý, že s Tomem zvládne to, co se chystal udělat. A taky si byl jistý, že ten pravý čas právě přišel. Tentokrát se nerozhodl proto, že si včera dal poslední dávku a na dnešek už neměl nic. Tentokrát to dělal proto, že už nikdy nechtěl cítit to prázdno, které v něm momentálně přebývalo. Protože to bylo něco, co k němu nepatřilo. Byl ztracený. Nemohl se v tom prázdnu najít, a najednou začal pochybovat, jestli z něj ještě vůbec něco zbylo.

A to bylo to, co mu nahánělo ten největší strach. Věděl, že s každou dávkou riskuje smrt, ale ani ta ho nedokázala vyděsit tak jako možnost, že by ztratil sám sebe. Cítil se podvedený. – Heroin měl přece vymazat všechno to špatné, ne jeho. Vždycky měl pocit, že je to on, kdo ovládá situaci. Bylo to jako nějaký vypínač uvnitř jeho těla – stačilo si dát trochu fetu a mohl vypnout všechno to, co nechtěl cítit, nebo s čím se nechtěl vypořádávat. Ale teď se cítil naprosto mimo kontrolu. Jako by se jeho zázračný vypínač porouchal a obrátil se proti němu prostřednictvím Toma.

„Jo… vím, že jsem to včera s pitím přehnal. Ale mám pocit, že se něco stalo, že… že jsem ti ublížil,“ pohlédl bratrovi do očí a v mysli mu vytanul obraz toho, jak před ním klečí na zemi, jenže si nemohl vzpomenout proč. Co mu udělal?
„Hmm… ne, Tome. Asi se ti jen něco zdálo, tak to máš popletené. Vím, že bys mi neublížil,“ zavrtěl Bill hlavou a snažil se působit přesvědčivě.
„My jsme usnuli spolu?“ Nepamatoval si ani to, že by šel s bratrem do postele.
„Vlastně ne, jen – nemohl jsem spát,“ hlesnul Bill potichu a bázlivě se zadíval do jeho očí.
„V pořádku,“ usmál se na něj Tom a nepřestával se mu probírat ve vlasech. Zamyšleně těkal pohledem po pokoji. Byl zmatený. A nechápal, proč není na bratra pořád naštvaný. Protože ještě včera mohl vyletět z kůže kvůli tomu, co se dozvěděl. A dnes? Nemohl v sobě najít jediný záštiplný pocit vůči člověku, který se k němu momentálně tiskl až s dychtivou oddaností. Opět měl pocit, že mu něco uniká. Že se stalo mnohem víc, než si ze včerejška pamatuje. A než je Bill ochotný mu říct.

„Chci to zkusit znovu, Tome,“ zašeptal Bill a zadíval se mu odhodlaně do očí. Jeho zorničky byly rozšířené a na čele se mu leskly kapičky potu, jak u něj přestávala působit droga, a začínal absťák. Přesto byl jeho pohled pevný a tón jeho hlasu rozhodný.

Jak by mohl odmítnout, když na něj bratr úpěnlivě zíral svýma očima, které dnes dosud nebyly poznamenány heroinem? Jak by mohl říct ne, když se jeho paže něžně ovíjela kolem jeho pasu, tak důvěrně, až se mu tajil dech? Byl ochotný se vydat kamkoli, ať už bylo sebeméně pravděpodobné, že se doberou k úspěšnému konci. Ať už všechno hrálo proti nim, byl ochotný to zkusit, i přes všechen strach, který se v něm vzdouval při představách toho, co by se dělo, kdyby to zase nezvládli.

„Udělám pro to všechno, jestli je to to, co doopravdy chceš,“ pohladil ho pořád trochu zaraženě po vlasech a přitiskl ho více k sobě.

„Teď,“ zachraptěl Bill a odkašlal si. „Nechci už čekat. Nemám už na co čekat.“ Tom byl více než překvapený. Myslel, že zase uslyší výmluvy a termíny, které stejně nebudou dodrženy, ale namísto toho ve tváři jeho bratra neviděl nic než odhodlání. Nemohl přijít na důvod, který zapříčinil u bratra takovou změnu.

„Bille,“ pohladil ho po tváři a jeho hlas zněl, jako by se měl každou chvíli rozplakat. Bratr se na něj usmál a pohladil ho po paži.

„Miluj se se mnou,“ zachraptěl mu do ucha, když se od něj na okamžik odtáhl. Nemohl říct, kdo z nich byl překvapenější – jestli on sám z toho, jak to řekl nahlas, nebo Tom, který měl najednou ve tváři nečitelný výraz.

Když se ho takhle dotýkal otec, byla vždycky tma. Měl pocit, že pokaždé v něm kousek z té temnoty zůstal – že se přichytil k jeho duši. Teď měl pocit, že se do něj naopak dostává kousek ze světla, které je obklopovalo. Ten pocit se mu líbil.

Naprosto se mu odevzdal a nechal jeho doteky, ať z něj smyjí špínu, která na něm ulpěla po otci. S ním si vždycky připadal odporný, ale teď když ležel pod bratrovým horkým tělem – ještě nikdy si nepřipadal tak nádherný. A to vše v něm vyvolal pouze způsob, jakým se na něj Tom díval. Jeho oči, které putovaly přes jeho tvář, až k téměř odhalenému tělu, ho svým způsobem přikrývaly. Přikrývaly ho láskou a oddaností a Bill nemohl jinak, než chtít víc.
– Všechno, co mu mohlo po této stránce jeho dvojče nabídnout.

Byl překvapený z toho, jak na něj bratrovy ruce působily. Probouzely v něm chtíč, který ještě nikdy nezažil. Samozřejmě, že jeho zkušenosti v této oblasti byly bohaté, ale uspokojení bylo vždycky pouze jednostranné. Navíc heroin tlumil jeho pocity, i ty, které byly spojeny s jeho sexuální touhou.

Jeho bratr rozechvíval celé jeho tělo, až se mu zadrhával dech, který se snažil proudit ven z jeho úst, aby ho vzápětí mohl lapit svými ústy Tom. A když se váhavě svými prsty přiblížil až k jeho spodnímu prádlu, které mu následně svlékl, a dlaní ho jemně pohladil v klíně, neubránil se Bill hlasitému stenu. Ten zvuk jej natolik překvapil, že vzápětí celý ztuhl a vyděšeně se zadíval na bratra.

„Co se děje? Mám přestat? Jestli nechceš pokračovat, přestanu,“ než se od něj doopravdy stačil odtáhnout, přitiskl ho k sobě Bill zpátky, až se jejich vzrušení o sebe otřela. Tentokrát se svého projevu už nelekl a mírně se na Toma usmál, nepřestávajíc ho k sobě tisknout.

„Nepřestávej, prosím,“ vydechl do jeho tváře a prsty mu cestoval přes záda, až narazil na lem boxerek, ve kterých Tom spal. Stáhl mu je dolů a nedočkavě se o něj znovu otřel. Teď když byli oba nazí, byla potěcha z doteku teplé kůže ještě mnohem intenzivnější. Bill zaklonil hlavu a spokojeně vydechl, když ho bratr začal líbat na hrudi a na krku. Srdce mu tlouklo a potil se víc než normálně, ale rozhodl se, že si toho nebude všímat. Věděl, že jsou to pouze abstinenční příznaky, jak se jeho tělo začínalo pomalu dožadovat pravidelné dávky. Chtěl vnímat jen to brnění, které mu proudilo tělem a shlukovalo se v jeho podbřišku, kde vytvářelo slastné pnutí.

„Tome!“ Hluboce zasténal, když bratr ovinul ruku kolem jeho penisu a jemně ho začal třít a hladit. Oči se mu protáčely a hlavu zakláněl tak silně, až měl dojem, že si musí zlomit krční obratle. Celé jeho tělo bylo v křeči, ale ještě nikdy nezažil nic příjemnějšího. Konečně dokázal pochopit, jak se cítil Oliver, a vlastně všichni ti ostatní, kteří byli ochotni za tohle platit zlatem.

„Já – Tome, prosím, chci-“ zadrhával se s každým bratrovým pohybem, neschopný ze sebe dostat celou větu. Zadíval se Tomovi do očí a natáhl ruku, aby mohl prstem vyhladit starostlivou vrásku, která se mu objevila na čele. Potřeboval bratra cítit blíž. „Prosím, Tomi,“ nikdy by nevěřil, že se jednou ocitne v téhle situaci. Že bude prosit o něco, co tak z hloubi duše nenáviděl. Ale teď mu na tom nepřišlo nic nesprávného nebo nechtěného. Naopak si přál, aby jeho bratr nikdy nepřestal a on mohl už napořád zůstat uvězněný v jeho peřinách. Byl to pro něj akt nejvyšší důvěry. – Musel Tomovi ukázat, že mu může věřit a naopak potřeboval cítit, že Tom je tady bezezbytku pro něj. Byl to závazek, který nesmí být porušen. Slib za slib. – Tělo za tělo.

Bratr se na něj usmál a na okamžik se od něj odtáhl. Když se k němu vrátil zpátky, v ruce svíral krém, který sice nebyl určený k tomuhle účelu, ale bylo to to jediné, co tady Tom měl. Bill mu chtěl říct, že si nemusel dělat starosti, že je zvyklý, ale nakonec jen tiše ležel a dychtivě se díval, jak si Tom důkladně promazává prsty.

Když už měl pocit, že to nemůže déle vydržet, Tom se od něj opět odtáhl, a tentokrát si vymáčkl do dlaně oříšek krému, kterým potřel svůj penis.

Tom si nebyl jistý, jestli jen zavřel oči, nebo prostě omdlel z návalu slasti, když se kolem něj rozprostřelo bratrovo tělo, a on měl najednou temno před očima. Zhluboka vydechl nosem a donutil se zadívat na Billa. Jeho tvář byla jen kousek od něj. Rty pootevřené, tmavé vlasy rozprostřené po polštáři způsobem, který mu vytvářel kolem hlavy temnou svatozář, a Tom si pomyslel, že ještě nikdy neviděl nic krásnějšího. Jeho oči byly hluboké, zorničky rozšířené už téměř na normální velikost.

„Tome,“ zakňučel nespokojeně Bill a snažil se sám přirazit a donutit tak bratra k nějakému pohybu. Velmi pomalu a zlehka hledal Tom tempo, které bude vyhovovat jim oběma. Nikdy se mu ani nesnilo, že by se tohle opravdu mohlo stát skutečností. Tenkrát před pár lety, když ho bratr tak poblouznil, na něj často myslel, jaké by to bylo, mít ho pod sebou, sténajícího a rozpáleného. Ale nikdy by nemyslel, že se to opravdu stane. A obzvláště ne v takové situaci. Bylo tady ještě příliš mnoho nezodpovězených otázek a příliš mnoho co kdyby, které na ně čekalo. Ale momentálně se nezdálo být nic důležitější, než pravidelný pohyb jejich těl, který jim dopřával uspokojení.

„Tome, Tome, Tomi,“ šeptal Bill velmi blízko svému vyvrcholení. Očima vyhledal ty bratrovy, protože se do nich chtěl dívat, až to přijde. Tom mu pohled opětoval, ale do myšlenek se mu vkradl zase obraz jeho bratra, klečícího na zemi. Tentokrát si ale vzpomněl i na to, co tomu předcházelo. Prudce zalapal po dechu a po tváři mu přeběhl šokovaný výraz.

„Jak to můžeš říct?“ vyjeknul Tom a zatřásl s ním.

„Promiň,“ omlouval se Tom a položil jej zpátky do peřin, aby ho mohl přikrýt. „Je ti zima?“

„Musíš to rozpustit pod jazykem. Hlavně to nepolykej,“ podával mu tabletu a Bill ji ochotně přijal. Věděl i o jiném způsobu, jak si Subutex vzít – mohl si ho připravit stejně jako heroin do stříkačky. Potom by byl účinek mnohem rychlejší. Ale nemyslel si, že s touhle variantou by jeho bratr souhlasil, a tak si tabletu dal pod jazyk a čekal, dokud se nerozpustí. Bylo to obtěžující, byl zvyklý, že heroin mu pomohl do několika sekund. Nemusel čekat dlouhé minuty, než se mu rozpustí jedna pitomá tableta v ústech. Ale bylo to to, co si vybral.

autor: Lisa