autor: Saline A.
Po snídani, která představovala lívance s javorovým sirupem (bůh ví, kde se mu je podařilo koupit), jsem si zašel zakouřit na balkon. Poté, co jsem si všiml, že dům je v obležení novinářů, jsem děkoval všem svatým, že mě napadlo obléknout se, protože obvykle jsem chodil kouřit jen v boxerkách.
„Máš tam desítku novinářů,“ zabručel jsem po příchodu do obýváku.
„Kvůli mně tam nejsou.“
„A kvůli komu asi?“
„Kvůli tobě a tvýmu skvostnýmu zadku,“ se smíchem mě přes něj plácnul a stáhl si mě na klín. „Nebruč, nesluší ti to, zlato,“ prstem mě pošimral pod bradou.
„Neříkej mi zlato,“ oženu se po jeho prstu zuby. „Jezdil jsem sem rád hlavně kvůli tomu, že jsme byli z obliga od novinářů. A teď jsou už i tady.“
„Chceš se přestat scházet?“ překvapeně ke mně vzhlédnul.
„Ne,“ povzdechl jsem si. „Jen už nebudeme mít takovou pohodu,“ krátce ho políbím. „Předtím jsme si nemuseli dávat tolik pozor, ale teď když o nás vědí, bude to šílené. Co jim řekneme?“
„Že jim do nás nic není,“ pokrčil rameny, jako by to byla jasná věc. „No tak, hvězdo, nenervuj se,“ za týl si mě přitáhl k sobě a jemně, dlouze mě políbil.
„Promiň,“ zašeptal jsem mezi polibky odevzdaně. Nechával jsem se znovu svlékat. Sotva jsem byl nahý, Bushido si stáhl boxerky ke kolenům a líně do mě vstoupil. Přirážel pomalu, nepřestávaje mě líbat. Moc dobře věděl, co mi nejvíc pomáhá uklidnit se. Jazykem mi obkresloval tepnu na krku a rukama krouživými pohyby masíroval mé boky.
„Víš, že mi nejčastěji děkuješ nebo se omlouváš?“ s úsměvem mi zamumlal mezi polibky do rtů.
„Vážně? Promiň.“
„Přestaň s tím,“ něžně mě napomenul. Už už jsem otevíral pusu, ale v poslední chvíli jsem se zarazil a jen kývl, hlouběji přirážejíc. Vykřikl jsem v návalu orgasmu. „Dej mi ještě chvilku,“ zamručel a pevně si mě přidržel za boky, aby mohl rychlými a tvrdými přírazy přijít k vrcholu i on. Když se udělal, jen s úžasem jsem sledoval jeho krásný obličej, který křivily nejrůznější grimasy. Jemně jsem ho prsty pohladil po jemných rtech, zcela omámený uvědoměním si, jak velké štěstí mám, že jsem to já, koho si volá, když je sám. Že jsem to jen já, koho ty plné, hebké rty líbají. Byl jsem dítě štěstěny.
„Mhm,“ nespokojeně zabručel, když jsem z něj chtěl sesednout.
„No tak,“ krátce se zasměju. „Sednu si hned vedle tebe,“ konejšivě přislíbím a sesednu, jakmile uvolní sevření mých boků. Jak jsem slíbil, sedl jsem si hned vedle něj a s úsměvem ho prstem pošimral na krku. „Vím, že jsme si to zakázali, ale prostě ti musím říct, že jsi naprosto dokonalý, když dosáhneš orgasmu,“ tiše přiznám, porušujíc jeden ze zákazů – narážky, ať už pochvalné nebo ne, na náš vzhled.
„Nic neříkej,“ prosebně ke mně vzhlédl s bolestí v očích, která mě zarazila.
„Děje se něco, Bushido?“ starostlivě ho pohladím po tváři.
„Ne, ale nezapomínej na naše pravidla, prosím,“ zavrtěl hlavou a zavřel oči, abych neměl další možnost v nich číst. Zmateně jsem zamrkal, něco mi na téhle chvíli nesedělo, ale nemohl jsem přijít na to co. Oblékl jsem si znovu boxerky a postavil se. „Kam jdeš?“ s povzdechem Bushido okamžitě otevřel oči, oblékaje si boxerky.
„Pro pití a zapálit si,“ pokrčil jsem rameny.
„Vždyť jsi kouřil před chvílí,“ nechápavě nakrčil obočí.
„Klepou se mi ruce, potřebuju je trochu zklidnit,“ popravdě přiznám a zvednu ruce, aby viděl, že se doopravdy klepou. Zamračeně mě za ruce chytil, ale obě je jemně políbil. Rozpačitě jsem ho sledoval, až jsem ruce nakonec opatrně vyvlékl. „Žádné city, pamatuješ?“ zašeptal jsem na vysvětlenou, když ke mně překvapeně vzhlédl. „Asi bych měl jít.“
„Nechoď,“ tiše zaprosil.
„Musím,“ vyděšeně jsem o krok poodstoupil. „Nemůžu zůstat. Nevidíš to? Porušujeme námi určená pravidla úplně bez výčitek, tohle nemůžeme. To prostě nejde,“ zavrtím hlavou a začnu se oblékat.
„Bille, počkej,“ chytl mě za ruku. Jako na povel jsem se zastavil a pohlédl do jeho očí, které byly pár centimetrů od mých. Krátkou chvíli se na mě díval, ale pak mě najednou prudce políbil. Pár vteřin jsem si to omámeně užíval, ale pak se, se slzami v očích, odtáhl.
„Já nemůžu,“ zašeptal jsem, popadl mikinu a spěšně vyběhl z jeho bytu. Schody jsem bral po dvou, jen abych co nejdřív seděl ve svém autě a jel domů. Ulice Hamburku jsem projížděl rychle. Bylo mi jedno, že mě sledují novináři i to, že kdyby mě chytla policie, měl bych malér. Chtěl jsem jen sedět v křesle svého pokoje a s lahví dobrého vína v ruce zapomenout na to, co se ještě před malou chvílí odehrávalo u Bushida v bytě.
Během cesty od auta domů, kde jsem v baru vylovil flašku vína, a zalezení do svého pokoje, jsem přemýšlel. Nemůžu říct, že by se mi někdy nestalo, že jsem si přál, abychom s Bushidem byli víc než jen sexuální partneři, ale vždy to bylo v rámci snění, a navíc v úplných začátcích vztahu. Naivně jsem si tehdy myslel, že ho můžu změnit, ale po nějaké době jsem se smířil s opakem a došlo mi, jak skvělý Bushido vlastně je. Trvalo mi to dlouho, ale nakonec mi to došlo. A od té doby jsem ho začal vnímat úplně jinak. Nikdy by mě ale nenapadlo porušit naše pravidla, na to mi byla až moc vzácná.
S povzdechem jsem se svalil do křesílka, odhodil mikinu na postel a zapálil si. Co nás vedlo k tomu, abychom naše zákazy porušili? Bylo to odhalení veřejnosti po roce „vztahu“? Nebo můj stres z všudypřítomných novinářů? Co za tím kruci stálo?
Rozhlédl jsem se pokojem a pohled mi padl na mikinu, kterou jsem odtáhl z Bushidova bytu. Hned po prvním pohledu mi ale bylo jasné, že mikina není má, nýbrž právě Bushida. Tiše jsem zaklel a z kapsy kalhot vytáhl mobil.
„Omylem jsem si odnesl tvou mikinu, při první příležitosti ti jí vrátím,“ rychle jsem namačkal textovku, zatímco jsem nervózně potahoval z cigarety. Proč mě tak lákala představa obléct si ji?
„Klidně si ji nech, stejně ti sluší víc,“ přišla mi okamžitá odpověď. Živě se mi v hlavě vykreslil obraz, jak s nevinným úsměvem krčí rameny.
„Ááá!“ frustrovaně jsem vykřikl a mobilem hodil na postel. Rukama jsem si objal nohy, nervózně jsem se kýval dopředu a dozadu. Měl jsem chuť do něčeho kopnout, něco rozbít na co nejmenší kousíčky to půjde.
„Děje se něco?“ přiběhl ihned Tom.
„Vypadni!“ zavrčel jsem a blýskl po něm takovým pohledem, až se divím, že neležel na zemi v kaluži krve. Díkybohu mu dřív než obvykle došlo, že ho tu vážně nechci, a vzal nohy na ramena. Ruku s cigaretou jsem si přitiskl k čelu a zoufale jsem si povzdechl. Kam jsem se to dostal?
*
Když jsem se druhý den vzbudil, velký kalendář na stěně mi připomněl, že už jen dva dny a budeme muset zase vyrazit na cestu, i když jde jen o pár dní. Poté, co jsem se nad tím ale zamyslel, jsem byl docela rád, že odjíždíme. Znamenalo to pro mě absolutní možnost přemýšlet, aniž bych měl Bushida víceméně za rohem. No, jeho mikinu si s sebou sice vezmu, ale i tak…
Rozlámaný, otrávený, znechucený a dalších asi dvacet negativních stavů v mysli. Přesně v tomhle rozpoložení jsem se vyhrabal z postele a vydal se do kuchyně s nadějí horkého kafe s tunou cukru a hektolitrem mléka.
„Ahoj,“ pozdravil jsem Toma sedícího nad snídaní.
„No nazdar,“ hvízdnul. „Takhle se chceš ukázat na tom rozhovoru?“
„Cože?“ prudce jsem se otočil jeho směrem. „Jaký rozhovor?“
„Pro Bravíčko, je to v kalendáři,“ s plnou pusou ukázal za sebe, kde se v dnešní kolonce vyjímal velký tučný nápis: BRAVO 14:00.
„Kurva,“ zasyčel jsem, nechal kafe kafem a rozešel se zpět do své koupelny.
Všemožnými krémy a make-upy jsem se snažil zamaskovat kruhy pod očima i špatnou náladu. Představa, že studio Bravíčka je jen kousek od Anisova bytu, mi nepříjemně zhoupla žaludkem. Bezva, to zas nebudu schopný nic sníst. Jakmile kruhy pod očima byly víceméně neviditelné (já je viděl), jsem se dal na nalíčení očí. Udělal jsem si silné linky, abych co nejvíc zvýraznil oči. Po zkontrolování celého looku nezbývalo, než uznat, že jsem k sežrání. Oblékl jsem si úzké džíny, černé tričko a bílou koženou bundu, a konečně se odebral do kuchyně pro své vytoužené kafe.
„Takhle chci jít,“ s jemným úsměvem jsem kývl na Toma a nachystal si přísady do svého oblíbeného tumbleru.
„Jo, to vypadá dobře,“ souhlasně pokýval hlavou. „Za půl hodiny pro nás přijede auto.“
„Proto si vařím kafe s sebou,“ s úsměvem podotknu.
„Dobrý nápad,“ zasmál se. „Já se jdu teda taky obléknout,“ uklidil nádobí do myčky a odešel do svého pokoje. Zatímco odcházel, já jsem vytáhl mobil z kapsy a otevřel nově příchozí sms.
„Uvidíme se dnes?“ psal Bushido.
„Nevím,“ popravdě odepíšu.
„Prosím!“ okamžitě mi přišla odpověď.
„Od dvou jsem ve studiu Brava, až skončím, přijdu,“ s povzdechem mu odpovím a zaliju svou kávu. V tu chvíli akorát před domem zatroubilo auto. Umí někdy jezdit jinak než dřív? „Tome, auto je tu!“ křikl jsem a jen s mobilem a kávou v jedné ruce a klíči od domu v druhé, jsem se rozešel k autu. „Ahoj kluci.“
„Máš co vysvětlovat,“ okamžitě mě zpražil pohledem David.
„Tak spusť,“ odevzdaně se posadím a čekám, s čím se na mě vytasí.
„Řekneš, že je to fotomontáž, a že s Bushidem se setkáváte jen na oficiálních akcích.“
„Jo, tak to by mě včera nesměli vyfotit u něj na balkoně,“ ušklíbnu se. „Prostě jim řeknu, že jim do nás nic není, proč něco složitě koumat?“
„Děláš si srandu?“
„Ani v nejmenším ne,“ zavrtěl jsem hlavou a ohlédl se po příchozím Tomovi. „Myslím, že můžeme jet,“ pohotově jsem se obrátil k Davidovi. „Víc ti k nastalé situaci neřeknu, je to moje věc.“
„Kopeš si hrob.“
„Možná, ale kopu ho sobě a ne tobě, takže toho prosím nech,“ zašeptal jsem, než jsem se otočil zády k nim a zadíval se z okénka.
Samozřejmě, že mi bylo jasné, že i oni mají právo něco k tomu říct. Šlo o moji kariéru stejně jako o jejich, ale teď jsem se nacházel ve stádiu, kdy bych nejraději umlčel i své myšlenky. Protože ať už jsem byl z dnešního setkání s Bushidem sebevíc nervózní, nemohl jsem popřít, že se těším, až mě obejme a políbí. To byl fakt, který prostě nešel přehlédnout.
S povzdechem jsem vylezl z auta a rovnou zamířil dovnitř budovy, následován kluky. Nastoupili jsme na povinné focení a zhruba po půl hodině se usadili do křesel, očekávaje rozhovor. Celou dobu, co jsme byli zasypáváni otázkami, jsem jel víceméně na autopilota, probral jsem se až ve chvíli, kdy na mě uhodili otázkou, co je mezi mnou a Bushidem.
„V novinách a na internetu se s tím roztrhl pytel, Bille, takže bychom rádi věděli tvé oficiální stanovisko.“
„Ehm,“ odkašlal jsem si. Bylo mi víc než nad slunce jasné, že na mě upírají pohled snad všechny páry očí v téhle místnosti. „Já… myslím, že vám k tomu nemám co říct. Jsou věci, o kterých nechci, aby měli ostatní lidé hlubší informace, což mé soukromí bezesporu je. Pokud bych chtěl, světu bych své oficiální stanovisko poskytl, ale já nechci. Takže se nezlobte,“ jemně jsem se usmál, přestože se mi šíleně rozklepaly ruce.
„To samozřejmě respektujeme. No, to byla má poslední otázka, takže vám děkuju za rozhovor.“ Cosi jsem zamumlal na pozdrav a vystřelil ze studia jako namydlený blesk.
První, co jsem venku udělal bylo, že jsem se zastavil uprostřed ulice a rozrušeně si zapálil. Slastně jsem vyfoukl kouř a rozhlédl se, ale okamžitě se zase zarazil. Kousek ode mě se o lampu ležérně opíral Bushido, propalujíc mě pronikavým pohledem.
„Co tu děláš?“ zašeptal jsem a cigaretu típl. Neměl rád, když mě viděl kouřit.
„Nechtěl jsem riskovat, že mi utečeš,“ pokrčil rameny. Jednou rukou si mě za pas přitáhl k sobě.
„Někdo nás uvidí,“ vyděšeně jsem k němu vzhlédl, dlaněmi se opírajíc o jeho hrudník.
„Stejně celý svět obletěla informace, že spolu něco máme, hvězdo,“ druhou rukou mi zajel do vlasů. „A to, že mají pravdu, nevyvrátíš,“ sklonil se ke mně a jemně se otřel svými rty o mé.
„Bille!“ křikl na mě popuzeně Tom. Prudce jsem otočil hlavu jeho směrem, Bushido mě stále držel. „Jedeme domů.“
„Pojď ke mně,“ otřel se mi rty o ucho Bushido.
„Přijedu později,“ křikl jsem s pohledem upřeným do Bushidových očí. Spokojeně vyprostil ruku z mých vlasů a nepřestávaje mě držet kolem pasu, se se mnou rozešel k jeho domu. Povolně jsem ho následoval, ty tam byly pochyby, nejistota a strach. Vždyť mě pevně držel, nemohlo se nic špatného stát.
*
„Chceš něco k pití? K jídlu?“ rozešel se do kuchyně Bushido hned, jak se za námi zavřely dveře.
„Ne, děkuju,“ zamumlal jsem a následoval ho. „Anisi,“ s důrazem na jeho jméno jsem ho chytil za ruku, když začal přecházet po místnosti. Mlčky ke mně tázavě vzhlédl od země. „Proč jsi chtěl, abych přišel?“
„Já nevím!“ zoufale si promnul spánek. „Já prostě… Bože, připadám si jako naprostý idiot, ale včera, když jsi odešel, tak moc jsem chtěl sednout do auta a jet za tebou, ale nedokázal jsem ani zvednout telefon a zavolat ti. Nemám sebemenší ponětí, co se to se mnou děje, ale vím, že vždy, jakmile za sebou zavřeš dveře, tak se mi po tobě stýská,“ vyčerpaně rozhodil rukama.
„Ale… Co naše zákazy?“ vyplašeně jsem zamumlal.
„Proč myslíš, že ti to říkám až teď?“ pousmál se a jednou rukou mě chytil za tvář. Ihned jsem přivřel oči, do dotyku se slastně opírajíc. „Zapomeňme na naše zákazy, stejně už jsou nám k ničemu.“
„Slibuješ, že mezi námi zůstane ta bezstarostnost a volnost?“
„Slibuju,“ zářivě se usmál. Vzápětí na to mě políbil takovou silou, až jsem se lehce zapotácel. Pohotově mě chytil kolem pasu a spokojeně zamručel. „Už nikdy nechci mít v posteli ani nikde jinde jiné tělo než to tvé,“ zabroukal mezi polibky, přičemž si mě za zadek pevně tisknul k sobě.
„Taky by ti už žádné nevyhovovalo,“ rychle jsem z něj sundal tričko a rty se přisál na jeho krk. „Oba jsme totiž naše nejlepší možnosti,“ nechal jsem se vyzvednout do jeho náruče a odnést na pohovku do obýváku.
„Dneska ti to tak kurevsky sluší! Měl jsem chuť vzít si tě už před studiem,“ táhle zasténal, zatímco mě rychle vysvlékal. Jakmile jsem byl nahý, svlékl se i on a bez jakékoli přípravy do mě vstoupil. „Kurva.“
„Bože můj,“ protočily se mi oči a zadrhl dech. Zaryl jsem mu nehty do ramen a roztržitě ho políbil, přičemž on do mě prudce a tvrdě přirážel, přesně mířenými přírazy narážel na mou prostatu. Miluju živočišný sex!
„Bille!“ táhle zasténal, když jsem se kolem něj stáhnul. Během několika vteřin jsem ucítil, jak ve mně vrcholí. Přestože stále vydýchával svůj orgasmus, ruku prostrčil mezi naše těla a zapracoval na tom mém. Netrvalo dlouho, než i já okusil kousek svého nebe.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Billschida som doteraz ani raz nečítala doslova som to nenávidela ale TOTO?? Odteraz čítam každú Bilschido poviedku!!! BOže to je luxus!!! :-))
Tak se nám to začíná pěkně zvrhávat xD
Žádné city a samé zákazy? Bille, Bille, Bu má pravdu, kašli na zákazy, stejně k ničemu nejsou 🙂
Bill je truhlík, myslím, že ve skrytu duše tuší, že tady už nejde jenom o nezávazný sex a že se toho bojí, hodně bojí.
A taky mám neodbytný pocit, že zatímco Bill se mermomocí snaží udržet si od Anise citový odstup, Bu je tady tím, kdo je v tom až po uši. Ty jeho něžnůstky vůči Billově osobě, něžné doteky a starost, už si to u mě začíná žehlit a jde na to moc dobře. Popravdě jsem čekala, že to bude on, kdo zareaguje na to prozrazení negativně a zatím mám pocit, že je tomu snad i rád, jako by se mu ulevilo, že je to konečně venku a že si může Billa užívat i jinde, než doma v tajnosti.
Jak na něj čekal před studiem, ááách, to bylo krásné a jak si ho potom vedl a držel ho kolem pasu, to už jsem úplně chrochtala blahem xD
Je zajímavé, že třeba u téhle scény jsem slintala mnohem víc, než u těch sexuálních, no, to jsem celá já xD
A ještě by mě teda zajímalo, co nám Anis tají, něco tam je, snad něco z minulosti, tak uvidíme 🙂
Super díl :)♥
to už jsou zase ve vztahu?? 😀 sice volném, ale stejně. ti dva nemaj vůbec žádnou výdrž, co se pravidel týče. 😀 se ještě uvidí, jak moc volně to tedy budou oba brát. 🙂
zato Bill vypadá, že se toho nějak bojí. že by nechtěl ranit Anisovy city, protože to vypadá, že náš drahý Arabáš začíná cítit něco mnohem víc? 🙂
Já tuhle povídku zbožňuju čím dál tím víc! 😀
I když teď byl Bushido takový jemný a já moc na jemnosti nejsem, tak se mi to dokonce líbilo! 😀 😀 A prostě nemůžu z toho, jak Billovi říká hvězdo 😀 To je vážně nejlepší přezdívka, jakou jsem k Billovi kdy slyšela.
Docela by mě zajímaly ty jejich další zákazy 😀 Protože takhle když to nevím, tak mě napadají vážně hrozný možnosti 😀 😀 😀
Ale pořád mi tam ten Tom nějak nehraje 😀 Myslím, že by se k Billovi taky hodil 😀 A zároveň mám takový pocit, že by Tomovi vůbec nevydilo, kdyby se dal s bratříčkem dohromady 😀 😀 Jenže trojku si s nima nějak představit nedokážu… no i když 😀 😀 😀
Už se nemůžu dočkat příští středy! 😀
No kurva :D:D (pardon :D) … Čtyři dny jsem seděla nad povinnými povídkami do školy, a i když je Kundera dobrej čuňák, tomuhle se nic nevyrovná :D:D:D (Myslím obecně, miluju tuhle povídku, ale je spousta dalších skvostů, které by se neměly opomíjet)…
Uáááááááááááááááááááá :D:D:D Konečně mám ty pitomé povídky z krku a jsem zase zpátky ve svém živlu – a ještě ke všemu je ten návrat takhle skvostný 😀
Musím říct, že mě překvapuje, jak rychle se události vyvíjejí… to máš v plánu tuhle povídku zaříznout po 10. díle, ne? 😀 Prvně takový náběh a teď už vývoj vztahu hned ve 4. díle 😀 Wow :D:D
Nom, moc se těším na další díly a začínám přicházet na to, že jeden díl týdně je skutečně málo, takže mi možná brzo rupnou nervy a zavítám na tvůj blog 😀 (ale jen možná :D:D)
Btw… Bill je naprosto nechutně egoistický :D:D:D
Ja te sezeru!!! Miluju tu povidku a okousu ti usi do spicata, pokud to skonci spatne xD!! Jsou tak dokonalí <3
[1]: Děkuji! :)) Jsem moc ráda, že jsem do našeho doupěte přivedla dalšího človíčka :))
[2]: Samozřejmě, že Bill to tuší, ale je to vážně hlupáček, ale ač se snažím sebevíc, zatím jsem se mu pod kůži nedostala natolik, abych zjistila, proč má takový strach ze závazku, niceméně doufám, že to brzy zjistíme 🙂 A ano, Bushido v tom po uši skutečně je, což poznáš i v příštích dílech, protože se tam ukáže, že Billovi nedokáže odolat a chce mu dát do nejlepší, co v sobě má 🙂
A buď v klidu, já taky spíš slintám u romantiky než u sexu, ale tak… 😀 😀 Co, no. 😀
Děkuji! :*
[3]: No, vztahu-nevztahu, ještě si nic přesně neřekli, takže se to dá spíše brát stále jako vztah na bázi sexu 🙂 Ano, Bill je srábek, co se vztahů týče 🙂
[4]: Což mě naprosto těší! ^^ Děkuji! 🙂
Já v lidech probouzím chutě na něžnosti, o kterých ani nevěděli, že je mají! 😀 Hvězda je krásná přezdívka ^^
K těm ostatním zákazům se určitě ještě v jednom z dílů vrátím, mají tam určité postavení, takže si zaslouží vysvětlení :))
Tom je Tom, brzy poznáš, že je tam velmi důležitý, ale pouze jako hodný starší bráška (i když ho Bill chce čas od času zabít :D)
[5]: Jsem ráda, že tě můžu odprostit od povinné četby, odreagování dobré :DD
Neboj, po desátém díle nemám v plánu to ukončit, před chvílí jsem dokončila jedenáctou kapitolu a ručně jí mám přes šest stránek, takže to bude dlouhý díl a je jen předzvěstí dalších událostí, dokonce uvažuju nad tím, který sešit si vyberu jako další, protože tenhle budu mít brzy dopsaný, tudíž neboj, rozhodně to hned tak neskončí ;))
No, můj blog tam díly častěji týdně ale nemá, taky mám jen jeden díl týdně, jen je to o kousek napřed, takže… 😀
Ano, je "kapánek" egoistický 😀
[6]: Do špičata ne, nechci být elf! 😀 Ale děkuju, moc moc! :))
Naprosto dokonalá povídka, miluju Bushida. A tady je úžasný. Přečetla jsem všechny čtyři díly naráz a slintám na klávesnici. Jen tak dál.
[8]: Moc děkuji! :))*
je to asi tahle povídka jako první, která mi dokázala, že i Billshido může být…jak jen to říct…geniální!:)naprosto super povídka! miluju jí <3 těším se na další díl!
[10]: Moc si toho vážím, děkuji!!! 🙂
je to uzasne milujem Billshido :3 .. len jedna vec .. tam jak pises ze sa k nemu Bushido sklonil zabudas na fakt ze Bill je odneho podstatne vyssi