Someone like you 31.

Nebylo ani půl šesté ráno, když Billa probudilo tiché zvonění telefonu.

Pomalu otevřel oči, zhluboka se nadechl a co nejopatrněji se posadil i přesto, že byl ještě pořád zpola lapen ve snu.

Chtěl, aby si Tom konečně pořádně odpočinul, a právě proto se nemotorně natáhl po malé vyzvánějící věci a přijal hovor.

„Bille?“ osoba na druhé straně stihla promluvit ještě dřív, než se vůbec stihl pořádně probrat. Avšak měkký hlas, který zaslechl, jej probral téměř okamžitě. Prudce otevřel oči, rty zkřivil v něžném úsměvu a jeho srdce přímo zaplesalo radostí.

„Mami,“ pípl a vzápětí si přitiskl ukazováček ke rtům. Byl opravdu neopatrný a Toma svým vypísknutím málem probudil.

„Ach Bille, zlatíčko, jak se máš?“ Simone s Billem mluvila naposled před týdnem, a už jí opravdu scházel.

Krom toho se o něj opravdu bála. Odešel do úplně cizího města, bydlet v domě, ve kterém nikoho neznal. Ona sama by něco takového nedokázala. Neměla by dostatek odvahy. A možná právě proto byla na svého syna opravdu pyšná.

„Mám se fajn, mami. Ale co vy? Jste v pořádku?“ snažil se mluvit co nejtišeji, ale při pohledu na spícího Toma pochopil, že by jej zřejmě jen tak něco neprobudilo.

„Oba jsme v pořádku. Omlouvám se, že jsem se ti neozvala později, ale dostali jsme s tatínkem nápad, a právě proto ti volám už teď, nevydržela bych déle čekat.“ Bill sice svou mamku nemohl vidět, přesto si byl však jistý, že se právě v té chvíli vesele usmívala a ze všech sil se snažila potlačit narůstající radost.

Právě tohle měl na ní Bill nejraději. Když se pro něco nadchla, chovala se jako malá holčička a vůbec jí nezajímalo, co si o ní myslí ostatní.

„A prozradíš mi ho?“ Bill si hravě skousl rty a něžným pohledem prolétl Tomovu spící tvář. Působila klidným, spokojeným dojmem, jeho rty byly dokonce zvlněny do nepatrného úsměvu. I ze snu láskyplně objímal Billovy boky a Bill se v jeho objetí cítil skutečně bezpečně.

„T-tedy je to spíš něco na způsob prosby. Chtěla jsem se tě zeptat, zdali byste nepřijeli na tenhle víkend za námi?“ Bill překvapeně pootevřel rty a prvních několik vteřin nebyl schopen odpovědět. To, že Simone použila množné číslo, jej skutečně dojalo. Konečky prstů nevědomky položil na Tomovu tvář a měkce jej pohladil.

„Opravdu bych mohl vzít i Toma?,“zeptal se nejistým hlasem. Možná svou mamku jenom špatně pochopil. Možná to tak vůbec nemyslela.

„Jistě že ano. Jistě je pro tebe hodně důležitý a my bychom jej moc rádi poznali. Tedy pokud by mu to nevadilo a chtěl by i on poznat nás,“ Simone v sobě nedokázala potlačit jakousi lítost. Když Bill odcházel s přesvědčením, že se na nikoho citově nenaváže, byla na jednu stranu spokojená, protože věděla, že mu pak odchod nezpůsobí bolest.

Zřejmě to však mělo být všechno jinak.

„Mami, to je od vás moc milé. Ale nevím, zdali se nám podaří přijet. Za poslední týden se věci malinko zkomplikovaly,“ nechtěl ji vyděsit, a už vůbec jí nechtěl říkat o tom, že již déle nebydlí v domě Andreasových rodičů, ale lhát jí nedokázal.

Zejména proto, že se na to jistě hodně těšila a on jí nechtěl dávat plané naděje. Nebyl si jistý tím, zdali by Tom chtěl poznat jeho rodiče, pak tady byl i malý Alwin, který se nemohl dočkat výletu, jenž mu slíbil, a v neposlední řadě také Geo, který je vzal pod svá ochranná křídla. Nabídl jim bydlení, bylo mu hloupé žádat jej i o půjčení auta na celý víkend. Už takhle pro ně udělal příliš.

„Zlatíčko, pokud se vám nepodaří přijet, tak to nevadí. Byl to jenom takovej nápad. Hlavně, aby bylo všechno v pořádku,“Simone se snažila působit spokojeně, ale Bill přesto nemohl nepostřehnout změnu v jejím hlase.

„Je mi to líto mami. Opravdu bych chtěl přijet, scházíte mi. Udělám, co budu moct, ale nic ti nemůžu slíbit,“ vydechl a opatrně se zavrtal zpátky do Tomova horkého objetí.

Bylo mu smutno a jenom Tomova blízkost mu dokázala vynahradit blízkost rodičů. Když se nad tím zamyslel, bylo mu do pláče.

Co když i jeho blízkost jako jediná věc, nahrazovala prázdné místo po Tomových rodičích? Opravdu by jej dokázal opustit? Byl by vůbec někdy připraven vrátit se zpět a žít tak, jako by se během těch několika týdnů vůbec nic nestalo?

Nemusel nad tím ani přemýšlet. Odpověď zůstávala ukryta v hloubce jeho srdce. Nedokáže to udělat. Tom byl pro něj vším a neuměl si představit, že by to ještě někdy mělo být jinak.

S příslibem, že udělá vše, co bude v jeho silách, se rozloučil se Simone, hlavou se opřel o Tomovo rameno a zavřel oči. Věděl, že se mu již jistě nepodaří usnout, chtěl si pouze vychutnat teplo proudící z Tomova těla a užívat si jeho blízkosti. Tiše naslouchal tlukotu jeho srdce a cítil se jako v pohádce. I když mu před chvilkou bylo smutno, náhle se cítil opět hezky.

„Pojedeme,“ málem přestal dýchat, jakmile k němu dolehl Tomův tichý, spánkem poznačený hlas. Otočil se k němu tváří a zadíval se mu hluboce do očí.

„C-cože?“ pípl, jako by ani sám nevěřil tomu, co právě slyšel.

Tom se sladce pousmál, vzal Billovu tvář do svých dlaní a přitáhl si ji k té své. Spokojeně vydechl teprve ve chvíli, kdy se bezmocně ponořil do jeho malinových rtů.

„Pojedeme za tvými rodiči. Vím, že bys dal všechno za to, abys mohl jet, a právě proto pojedeme,“ na krátkou chvíli se vzdálil od jeho rtů a opět mu pohlédl do očí. „A krom toho chci poznat lidi, kteří stvořili a vychovali něco tak nádherného, jako jsi ty,“ Bill zalapal po dechu a sklonil hlavu.

„Záchvat? Podám ti inhalátor?“Tom byl téměř ve vteřině na nohou a vyděšeným pohledem sledoval Billovu tvář, která však vůbec nepoukazovala na přicházející astmatický záchvat. Právě naopak. Bill se vesele zachichotal nad Tomovou roztomilostí a natáhl po něm obě dlaně.

„Jsem v pořádku, akorát jsem přemýšlel, zdali jsem slyšel někdy něco krásnějšího. Miluju tě, Tome,“ pověděl naprosto vážným hlasem a pomalu vysedl na Tomův klín.

„Vážím si toho, že bys to pro mě udělal. Že bys tam se mnou šel, ale-“ Tom jej umlčel jediným polibkem.

„Já tě miluju ještě víc. A právě proto žádné ale. Pojedeme. Zeptám se Gea, zdali by nám mohl na ty dva dny půjčit auto, sbalíme se a můžeme vyrazit,“ odvětil s úsměvem, připraven se opět ponořit do Billových rtů.

„Slíbil jsem Alwinovi, že jej vezmeme na výlet,“ Bill nevinně stiskl rty a omotal dlaně kolem Tomova krku, aby mu mohl být ještě blíž.

„Tak pojede s námi. Geo bude jenom rád, že si na víkend oddechne, a pokud by to nevadilo tvým rodičům, nevidím v tom problém,“ zašeptal, počkal, zdali Bill ještě neměl něco na srdci, jakmile však spatřil jeho něžný úsměv, konečně udělal to, po čem tak moc toužil. Přitiskl jej na své nahé tělo a hluboce jej políbil.

„Pomiluj mě,“zasténal Bill po několika vteřinách hladového líbání. „Prosím, já tě tak moc potřebuju.“

Tom nepřemýšlel ani vteřinu. Sám byl na tom dost podobně. Billovo nahé tělo v něm pokaždé probudilo neskutečnou touhu, kterou v sobě nedokázal potlačit. Neobratně si naslinil špičku svého penisu a pronikl do Billova úzkého těla.

„Ach Bože,“ Bill prudce zvrátil hlavu dozadu, zalapal po dechu a vzápětí si rychle skousl rty, aby nezasténal nahlas a neprobudil tím Gea nebo jeho mladšího brášku.

Tom se pomalu pokládal zády na postel a jediné, na co se v tu chvíli dokázal soustředit, byly pouze pohyby Billových smetanových boků a pánve, která v mučivém tempu přiléhala k té jeho.

Jejich pohledy se v jednu chvíli setkaly a oba věděli, že je žádná dálka nerozdělí!

Nemůže…

autor: B-kay