Požehnán 2.

Bill pomalým rozvážným krokem opouštěl koncertní místnost. Lidé na chodbě ho zastavovali, aby mu pochválili jeho výkon, ale on jejich slova víceméně nevnímal. Místo tváří nadšených služebných viděl jeho tvář, jeho slzy, jeho přenádherné oči plné něčeho, co se za ty dva roky svého pobytu zde stále ještě nenaučil pojmenovávat. Chtěl ho vidět, alespoň na pár dalších minut. O samotě. V hlavě mu stále ještě pulzovala hudba, kterou stvořil pro dnešní den. Dvakrát do měsíce obšťastňoval služebné. Nepožadoval za to žádné peníze, stačilo mu, že mohl každý den vídat Toma – i když veřejně by to samozřejmě nepřiznal. Vymlouval se na to, že mu stačí teplé jídlo a střecha nad hlavou. Svým způsobem byl vděčný za to, že ho Tom zaměstnal… Nemohl se vrátit k otci. Připadal si uvězněný, ale mohl si za to sám. Kdyby se tehdy nevypařil z Tomovy a Elizabethiny svatby, mohl žít i nadále s otcem a nemusel by se vyhýbat následkům svého zmizení.

„Stále tak zamyšlený… Pročpak si nedáš alespoň pár minut oddech?“ Bill málem vyskočil z kůže leknutím, když mu po rameni přejela ruka a vedle ucha se ozval laskavý líbezný šepot člověka, kterého si přál vidět ze všech nejvíce. Byl tak blízko, že se jeho horké rty otřely o Billovo ucho. Okamžitě mu na pažích naskákala husí kůže a po zádech přejel mráz.

„Je nevhodné vyhýbat se lidem, kteří mi chtějí skládat poklony,“ zašeptal Bill a přivřel oči, když ruka odrhnula jeho dlouhé černé vlasy stranou a rty zaútočily na alabastrovou kůži jeho krku. Každou chvíli mohl někdo přijít a vidět je, ale Bill nedokázal říct jediné slovo, které by Toma dostalo do zdvořilé vzdálenosti. Nikdy se nedokázal bránit jeho útokům. Bill nedobrovolně zasténal. Tomovy rty dráždily kůži na jeho krku a jeho ruce pevně obepínaly Billův pas. Zaklonil hlavu a opřel se týlem o Tomovo rameno. Usnadnil mu tak přístup k jeho krku.

„Pojďme jinam,“ zamumlal Tom do jeho krku a jeho dech pošimral Billa na kůži. Chtěl mu alespoň jednou odporovat, nenechat se svést, ale teď, když ho Tom líbal a přemlouval, aby s ním šel někam, kde budou sami, nedokázal mu odolat. Oddaně přikývl a nechával se táhnout pryč postranními chodbičkami, aby je nikdo neviděl. Bill beztak pochyboval o tom, že by jejich dvouletý vztah zůstával utajen. Před služebnictvem bylo takřka nemožné cokoliv utajit. Bezděky si vzpomněl na den, kdy se něco podobného stalo poprvé.

Ten večer byl Bill zavolán do Tomovy pracovny pod záminkou domluvení se na pracovních podmínkách. Služebná za ním přišla chvíli po večeři, aby mu sdělila, že si ho pán žádá. Bill okamžitě uposlechl a pouze v noční košili, do které se zatím stihl převléct, přeběhl těch několik na sebe navazujících chodeb, aby o chvíli později klepal na dveře Tomovy pracovny. Hedvábný hlas pána domu ho vyzval ke vstupu a Bill tak učinil. Už když vstoupil, poznal, že je něco jinak. Ten způsob, jakým se na něj Tom díval, to, jak vstal od stolu a přešel k němu. Celá atmosféra v místnosti se utápěla v roztouženém oparu, který vyvolával mráz křižující Billova záda.

„Tvé koncerty jsou dechberoucí. Není pochyb o tom, že máš požehnání shůry. Chtěl jsi práci na mém dvoře a máš ji také mít. Rozhodně si ji zasloužíš, všichni jsou nadšeni z toho, co dokážeš. Nemohl bych je připravit o tu radost z každého tvého hudebního projevu,“ zamumlal Tom a stál tak blízko, že vůně jeho dechu ovanula Billovu tvář. Cítil z ní stopu lihoviny, kterou Tom popíjel u večeře a možná i později, když se přesunul do své pracovny.

„Nikomu ani slovo,“ zavrčel Tom chvíli před tím, než se hladově vrhl na jeho rty. Když ho poznal jako toho desetiletého syna jeho budoucího tchána, vzbudil v něm ochranitelské pocity. Když ho však po pěti letech viděl znovu, nedokázal zabránit svému chtíči. Z Billa vyrostl překrásný mladík, o tolik jiný než byla jeho sestra.

Bill tiše kníkl do jeho rtů. Nevěděl, co si má myslet. Jeho záda narazila do zdi, jak ho k ní Tom přimáčkl. Drtil jeho rty, a přesto v tom zůstával náznak něhy, kterou Bill dokázal ocenit. Intenzivně vnímal, jak Tomova ruka sjela z jeho tváře na krk a z něj postupně stále níž, až se usídlila na jeho boku. Sten přidušený Tomovými rty unikl z jeho úst, a on si konečně dodal tolik odvahy, aby omotal ruce kolem Tomova krku a vyšel mu vstříc. Netrvalo dlouho a Tom zajel jazykem do jeho úst, stejně jako jeho ruka sklouzla ještě níž a zachytila se Billových hýždí. Bill zalapal po dechu a nechtěně kousl Toma do jazyka. Ten se pouze pousmál a pokračoval dál v plenění Billových úst. Bill mu to chtěl nějak vynahradit, jeho nehty se zaťaly do Tomových zad a jedna jeho noha se omotala kolem té Tomovy z vnější strany. Přejížděl mu patou po celé délce lýtka. Vtom však Tom ustal v líbání. Bill nespokojeně zamručel. Stále mu nebylo jasné, co se to vlastně stalo a proč se to stalo, ale naprosto přesně věděl, že chce víc. Našpulil rty a dožadoval se tak dalšího polibku, ale Tom se jen usmál a opřel si čelo o jeho. Pohladil ho po tváři a pouze zašeptal, že má být trpělivý. Poté se odtáhl úplně a nechal Billa samotného ve své pracovně.

Od onoho osudného večera zažil Bill mnoho nocí plných vášně, touhy a naprosto bezchybného sexu, který se mu navždycky vryl do paměti. Tom ho vždy dokázal překvapit svojí vynalézavostí, která spočívala buď ve výběru místa, nebo v jeho chování k Billovi. Občas ho dokázal odhadnout, ale většinou se těšil z překvapení, která pro něj Tom přichystal. S každou další nocí, kterou spolu strávili, rostla jeho láska k Tomovi, a on už teď věděl, že nikdy nebude schopný od něj odejít bez následků, i když ta chvíle se blížila mílovými kroky. Miloval noci strávené s Tomem, ale vždy následoval ten tíživý pocit, když se v posteli probudil sám, nebo když ráno musel vstát na snídani a když přišel, viděl svoji sestru, jak se hladí po rostoucím bříšku a šeptá něco Tomovi, který věnuje všechnu pozornost stejně pouze jemu. Věděl, že vůči jeho sestře je to nespravedlivé, a mnohdy si plánoval, že tomu udělá přítrž, ale kdykoliv se Tomovy rty dotkly těch jeho, kdykoliv cítil jeho doteky na svém těle a občas stačilo, když se na něj pouze Tom podíval, ztrácel veškerou vůli postavit se mu.

Zbrkle doběhli až do Tomovy pracovny. Jakmile se za nimi zabouchly dveře, Tom zamkl a přitlačil Billa k jejich ploše. Hladově plenil jeho ústa a prsty vyprošťoval látku jeho košile ze zajetí upnutých černých kalhot. Jeho hbité prsty bloudily po knoflíčcích a košile za chvíli klesla dolů k Billovým kotníkům. Tomovy rty se přesunuly na Billův krk a on pouze odklonil hlavu stranou, aby mu usnadnil přístup. Za ty dva roky jejich utajovaného mileneckého vztahu se naučil poznávat všechno, co Tom miluje. Rád mu to dopřával ve velké míře, kdykoliv jen mohl. Zaryl nehty do jeho zad. Tom se přesouval o něco níž, jezdil rty po jeho kůži, jejíž teplota postupně stoupala spolu s narůstajícím vzrušením. Bill vzdechl pokaždé, když se Tomovy rty dotkly nějakého citlivějšího místa. Nechával se líbat a pustil jeho krk, aby mohl klesnout na kolena. Pozorně sledoval, co se bude dít dál. Nechtělo se mu přemýšlet nad tím, co mohl mít protentokrát Tom za lubem, radši se nechával překvapit.

Pásek na jeho kalhotách povolil a Tomovy prsty pokračovaly dál ke knoflíku upnutých černých kalhot. Boule v nich byla dobře znatelná a Tom nechtěl, aby v nich Bill zbytečně trpěl. On upřednostňoval volnější a pohodlnější módu, ale i přesto si dobře dokázal představit, jak nepohodlné to pro Billa právě musí být. I knoflík povolil a Tom nedočkavě stáhnul Billovy kalhoty dolů. Odhalil tak spodní prádlo, které bez milosti následovalo i zbytek Billova oblečení. Tom se pousmál při pohledu na Billovu plně naběhlou erekci. Snad ještě nikdy se nestalo, že by Billa nedokázal vzrušit. Věděl naprosto přesně, co se Billovi líbí, a stačilo pár dobře mířených polibků, aby pro něj byl Bill dokonale připravený. Rty přejel po kůži na Billově podbřišku, ale nechtěl ho nijak zvlášť mučit, ne dnes. Chtěl ho hlavně odměnit za skvěle provedenou práci. Už se stalo jejich zvykem, že vždy po Billově koncertě si ho Tom našel, aby ho nějakým způsobem odměnil, když Bill odmítal peníze. Tomovy odměny pro něj navíc byly daleko lepší.

Tom svými rty doputoval až ke kořenu Billova penisu, a konečně se začal věnovat jemu. Stále stejnými polibky dosáhl vrcholku, který na malý okamžik vpustil mezi své rty. Napětí uvnitř Billova bříška rostlo a on hrdelně zasténal, když ho na špičce penisu zašimral Tomův dech. Nehty zaryl do dveří a bylo mu upřímně jedno, jestli si je poláme. Tom vzhlédl od své, teď už rozdělané práce, aby vyhledal oční kontakt. Jeho ruce třely Billova stehna, a on povystrčil jazyk, aby Billa ještě trochu poškádlil, než se mu začne skutečně pořádně věnovat. Bill zaklonil hlavu. Nedokázal se na Toma dívat, nedokázal to ani normálně, natož pak při něčem takovém. Kdyby mohl, nejspíš by se Tom ušklíbl, ale teď to radši vzdal a jednu ruku omotal kolem Billova penisu. Zároveň s ní vpustil Billův žalud do svých úst, kde o něj s vervou pečoval jazykem.

Tahle chvíle byla jednou z těch, o kterých Bill věděl, že jich příliš brzo bude znovu litovat, ale v momentě, kdy se jeho penis ztrácel v Tomových ústech, nedokázal racionálně uvažovat – jako by snad někdy mohl, když se nacházel v Tomově blízkosti. Nenechavé prsty Tomovy ruky zabloudily k jeho vstupu a začaly jej dráždit. Bill zaúpěl. Cítil slabost v kolenou a rostoucí brnění v prstech. Zaklonil hlavu tak prudce, až se do ní praštil o dveře, ale to mu v té chvíli bylo naprosto jedno. Věděl, že vydrží příliš málo. Tomovo tempo zrychlilo; jazykem bloudil po vrcholku Billova penisu, rukou přejížděl po celé jeho délce a ukazováčkem druhé zajížděl do Billa. Bill bezmocně přirazil boky proti jeho ruce a nenechavému jazyku.

Tom vycítil, že brzy bude konec. Jako na zavolanou Bill vykřikl jeho jméno, propnul se v zádech a vyvrcholil do jeho úst. Tom dál líně pohupoval rukou po jeho penisu, zatímco spolykal vše, co mu bylo dáno. Billova kolena se podlomila a sklouzl na podlahu vedle něj. Tom ho konejšivě objal, hladil ho v dlouhých černých kadeřích zbrocených potem a trpělivě čekal, dokud nerozdýchá právě prožitý orgasmus. Sklonil se k jeho čelu a pokládal na něj drobné polibky, ze kterých se Billovi motala hlava ještě více než předtím. Chytil Toma za ruku a propletl si s ním prsty v důvěrném gestu. Po uspokojení tělesných tužeb byl většinou v mazlivé náladě.

„Měl bych ti to oplatit,“ poznamenal Bill a začal se dobývat pod Tomovu košili. Ten ho jen se smíchem plácl po ruce.

„Ne dnes. Je to tvá odměna, zapomněl’s?“

autor: Helie