autor: Doris
Tak milé twincestní dušičky… mám k tomu jen pár slov na vysvětlenou. Vy, co jste četli vícedílnou povídku Immortality, kterou jsem psala s Ivetkou, víte, o co jde. Jen chci upozornit… tahle jednodílka nemá být epilogem, ale zároveň se jedná o tu samou situaci. Jde o to, že Lauinka opět jednou přemýšlela a přišla s tím, že jsem v povídce vynechala jedno zvíře, bez kterého to ona nedokáže přežít 😀 A tak jsem jí slíbila, že jí to jedno zvíře napíšu ve formě jednodílky.
Pro ty z vás, kteří Immortality neznají, jen lehce nastíním. Dvojčata se pomocí sypaného čaje proměňují do zvířat. Každý den jsou něco jiného až do doby, než si uvědomí, že patří k sobě.
Takže teď už vás nebudu rušit, pusťte se do toho a Lauinko… je to tvoje 🙂
Doris
„Bille kde jsi byl? Už jsem začínal mít strach.“ Vyšel Tom z obývacího pokoje, aby pokáral svého právě příchozího bratra. Bill slíbil, že bude zpátky do šesti a už bylo půl jedné. Bill se jen nevinně zaculil a zakmital řasami, když si bratra udobřoval polibkem na přivítanou.
„A jéje… tenhle pohled znám. Co jsi provedl?“ Nakrčil Tom obočí a nedůvěřivě si svého miláčka prohlížel.
„Ještě nic.“ Usmál se Bill a proklouzl do kuchyně, aby co nejrychleji postavil vodu na čaj. Byl až nezvykle aktivní. Tom se poškrábal na čele. Jak znal Billa, tak určitě vymyslel něco, co se Tomovi zamlouvat nebude. Takže se mu ani moc nechtělo vyptávat. Na druhou stranu, bylo lepší se připravit na to, co by mohlo přijít.
„Zlato… takže co máš za lubem?“ Opatrně začal zjišťovat Tom a pro jistotu se ramenem opíral o futra. Pro případ, že by mohl třeba šokem omdlít.
„Dostal jsem úžasný nápad.“ Otočil se Bill na Toma se širokým úsměvem.
„No toho se právě bojím.“ Zašklebil se Tom pokud možno co nejvíc zděšeně a vysloužil si tak od Billa pohoršený pohled s nakrčeným nosem.
„No dobře… takže jaký nápad?“ Vzdychl Tom připravený snad na všechno. Okamžitě však pochopil, že na všechno skutečně připravený není.
„To nemyslíš vážně. Nepřipadá v úvahu.“ Vehementně zakroutil hlavou a dopomohl si i gestikulací rukama. Billovi se v prstech kýval velmi dobře známý sáček se sypaným čajem.
„No tak, Tommy… vždyť už víš, jak to funguje. Bude to sranda.“ Bill na nic nečekal a obsah sáčku nasypal do dvou hrnečků.
„No právě. Zase se proberu jako nějakej ratl za popelnicí, nebo nedej bože nepodojená kráva. Ani omylem. Tohle už máme za sebou a žádný problém už nemáme.“ Odmítal Tom spolupráci na tomhle šíleném nápadu.
„Já tím taky nechci řešit žádný problém. Chci se prostě jen zabavit. Musíš uznat, že to byla i sranda.“ Zalil Bill oba hrnečky vodou, a hned jeden podával Tomovi. Tom si jen Billa chvíli prohlížel. On to opravdu myslel vážně. Nakonec jen rezignovaně vzdychnul a hrneček si vzal.
„Jaký zvíře ze mě ráno bude?“ Zeptal se, ještě než se poprvé napil.
„To uvidíš ráno. Ale ty jsi zvíře neustále, takže nic nového pro tebe.“ Zasmál se Bill a přitulil se k Tomovi do náruče, aby mohl spokojeně upíjet čaj a poslouchat bratrův dech zároveň.
Tom ráno otevřel oči a protáhl si všech šest nohou… moment šest? Natáhl je před sebe a podíval se důkladně na jejich stavbu. Prudce se zvednul, čímž se odrazil a svůj skok zakončil o pořádný kus jinde.
„Já tě zabiju… zabiju tě. Bille, kde jsi?“ Rozkřičel se Tom a vydal se po černé plání čehosi. Moc dobře se po tom nechodilo. Každou chvíli někam spadl a zakopával. Bill seděl na jednom stéble toho čehosi a pobaveně se hihňal.
„Promiň, Tome. Já nemohl odolat.“ Smál se, když se k němu jeho nabručený bratr blížil.
„Jsem blecha… udělal jsi ze mě blechu.“ Prskal Tom a zkoumal při tom svůj velký zadek.
„Ber to pozitivně. Jsi teď nejlepší skokan na světě.“ Došel k němu Bill. Podle něj to nebylo tak hrozné. Mohl je nechat proměnit třeba v ústřici, a to by si moc zábavy neužili.
„Co je mi do toho. Nechystám se na olympiádu.“ Zaprskal Tom, ale při pohledu na ulítostněného Billa ho veškerá naštvanost přešla. Bill byl prostě roztomilý i jako blecha. Tom z něj to narůstající zklamání cítil.
„Ach jo. Takhle blbý nápady můžeš mít fakt jen ty.“ Vzdychnul Tom a veškerou snahu o maximální naštvanost a zákeřnou vraždu Billa vzdal.
„Jak tě prosím tě napadly zrovna blechy?“ To totiž Tomovi opravdu nešlo do hlavy. To už by možná spíš pochopil například slimáka. Ale blechu?
„No… včera mě hrozně svědila hlava. Tak jsem se bál, že mám vši. Naštěstí jsem je neměl. Svědil mě jen lak na vlasy, ale tak mě právě napadlo, že by mohlo být zajímavý vidět, jaký to je, bejt takovej hmyz.“ Poposkočil Bill. Musel ale dát pozor, aby neuskočil moc. Tom zakroutil hlavou. A to si myslel, že už ho u Billa nic nepřekvapí. Očividně se mýlil.
„Jednou mě z tebe trefí. Kde to vůbec jsme? Strašně to tu smrdí a je to navlhlý.“ Zkoumal jednou nohou terén, na kterém se nacházeli. Rozsah byl samozřejmě omezen délkou jeho nynější končetiny.
„Kde bys asi tak řekl? Viděl jsi snad někdy blechu na pampelišce?“ Pronesl sarkasticky Bill a sledoval Toma.
„Upřímně… neviděl jsem ještě blechu nikde kromě televize.“ Ukončil Tom poznávací steping na místě a několikrát se otočil dokolečka, zda třeba někde zahlédne přívětivější místo na protrpění dne.
„Takže předpokládám, že svojí odpovědí mi chceš naznačit, že jsme na nějakým zablešeným zvířeti.“ Pokračoval, když se otočil opět k Billovi. Bill přikývl.
„Jsme na Scottym. A zablešenej je díky nám.“ Zasmál se a doskákal zase k Tomovi.
„A venku prší, takže náš čtyřnohý hostitel venku navlhnul. Tak pojď. Vlezeme mu někam.“ Pobídl Toma, a aniž by čekal, se rohopsal kamsi.
„Kam mu chceš proboha lézt?“ Vypravil ze sebe Tom, když Billa dohonil.
„To je jedno… třeba do ucha.“ Navrhnul Bill a rychle se přibližoval k psí hlavě.
„Ježiši ty máš nápady. Ještě se tam potkám s nějakým roztočem.“ Zašklebil se Tom, ale poslušně svého bratra následoval. Pochopil, že nemá cenu Billovi odporovat v čemkoliv. V tomto směru byl Bill skutečně dominantní.
Musel se začít smát, když sledoval svého bratra balancujícího na hraně Scottyho ucha, snažícího se nahlédnout co nejhlouběji do dutiny.
„Nepočítej s tím, že tam za tebou polezu, až žuchneš dolů.“ Ubezpečil svého drahouška Tom, když Scotty zatřepal uchem a Bill tak zavrávoral.
„Dobře… myslím, že půjdeme dělat něco bezpečnějšího.“ Uznal Bill a dolezl k Tomovi, který ho pobaveně sledoval.
„Opravdu nechápu, na co zábavného jsi myslel, když jsi psal zrovna blechy.“ Zakroutil Tom hlavou. „Leda že sis chtěl dát závod ve skoku do dálky a výšky.“ Dodal ironicky, ale Bill se toho okamžitě chytil.
„No vidíš. To je dobrej nápad.“ Žďuchnul do Toma a okamžitě se rozhlížel po nejvhodnějším místě. Tom jen úpěnlivě zakňučel. Přemýšlel nad předsevzetím, že už nikdy nebude před Billem zmiňovat svoje ironické nápady.
„Tak jo… budeme to měřit od támhletoho chlupu.“ Rozhodl po chvíli Bill a přešlápl na pomyslném startu.
„Od kterýho máš na mysli?“ Zakřenil se Tom a postavil se vedle Billa.
„Tam od toho černýho.“ Upřesnil Bill, čímž donutil Toma jen zakroutit hlavou.
„Miláčku… to je na černým psovi dost širokej pojem.“ Zaujal startovací polohu. Rozhodl se to raději nějak nerozmazávat. Prostě skočí a rozhodování už nechá na Billovi a jeho vytyčeném chlupu.
„No prostě tamten vztyčenej.“ Přiblížil Tomovi místo, čímž mu samozřejmě nijak výrazně nepomohl, ale spokojil se s bratrovým přikývnutím.
„Tak tři… dva… jedna, teď.“ Odstartoval Bill, a co nejsilněji se odrazil. Tom na jeho popud udělal totéž.
Jejich skákající soukromá olympiáda trvala několik dalších hodin a Bill během ní v konečném výsledku neuspěl. Kupodivu ale ani moc neremcal.
„Tome… co to děláš?“ Nedůvěřivě kouknul na svého bratra, který se podezřele zavrtával do Scottyho srsti až na kůži.
„Myslím, že potřebuju naklást vajíčka.“ Zamručel Tom a dál se věnoval svojí práci.
„Na to ani nemysli. Zablešíš ho.“ Zkroutil Bill vehementně hlavou.
„O to ses už postaral ty.“ Zakřenil se Tom. „Nemůžu si pomoct, mám to v sobě celej den a můžu ti říct, že to je horší jak zácpa.“ Lamentoval Tom.
„Jenže nedej bože po tvým probuzení ve Scottym zůstanou nějaký tvoje larvy a tejden ho budeme odblešovat. To vydržíš. Stáhni svorky na zadku a hotovo.“ Učinil Bill konečný verdikt.
„Na stahování zadku jsi tady expert ty. A jde ti to velmi dobře.“ Zamlaskal Tom. Billovo sexuální umění miloval. Než ale Bill stačil něco namítnout, Scottyho tělo se nebezpečně zavrtělo a mezi ně dopadla tlapka snažící se vetřelce vydrbat ze svého kožichu. Tom vytřeštil oči a snažil se uniknout. Zvolil bohužel špatný směr a za pár vteřin už letěl vzduchem na chladnou podlahu vedle psího koše. Bill ztratil veškerý pojem o orientaci. Jen se snažil uniknout a najít Toma, kterého neviděl ani neslyšel. Drbání však po chvíli ustalo.
„Simone… myslím, že ten pes chytil blechy.“ Zkonstatoval Gordon, když zaznamenal Scottyho zběsilé drbání. Simone jen vystrčila hlavu z kuchyně, aby se na psa podívala.
„Myslím, že ve skříni máme ještě Ortosan. Tak ho pro jistotu vykoupej.“ Usmála se a znovu se věnovala vaření.
„Lásko… jak jsme umřeli nebo co se stalo? Vím, že jsem skončil na podlaze, a pak jsem se vzbudil vedle tebe.“ Usmál se Tom a políbil Billa na čelo. Ten se jen spokojeně usmíval a nechal se od staršího bratra hladit po břiše.
„Gordon na mě vzal Ortosan.“ Zasmál se Bill a Tom jen pobaveně zakroutil hlavou.
„Tak jo. Ale slib mi, že to bylo už vážně naposledy.“ Kouknul prosebně na Billa. Bill se jen sladce usmál a přikývnul.
„Už to bylo naposledy.“ Zamumlal do Tomových rtů a víc už se jen nechal hýčkat bratrovými polibky a doteky.
autor: Doris
betaread: J. :o)
To je šílena povídka,ale smála jsem se jak cvok.Máš bujnou fantasii.To je dobře.
Aaah, tuhle povídku jsem měla ráda a na blechy jsem se těšila 😀 Tohle mě pobavilo. A navíc… víš, že zbožňuju tvoje psaní :-*
Tak toto bolo božské 😀 ja sa chechcem nahlas a som rada, že som tu sama. Tie vajíčka boli dokonalé :DDD
Bomba 😀 teda čekala bych ledasco, ale blechy teda vážně ne 😀 Můžu říct, že jsem umírala smíchy od začátku až do konce. 😀
sakra, že bych si Immortality přečetla znovu? 😀 tohle bylo úžasný! 🙂 fakt skvělý.. 🙂 zrovna blechy.. 😀 to by mě fakt nenapadlo.. 😀
ano ano ano… můj šílený nápad byl zvěčněn ve Wordu. konečně xDDDDDDDDD Dočkala jsme se, mám blechy XDDDDDDDDDDDDDD
No Doris… 😀 tak to si zapiš jako úspěch, protože tohle mě donutilo si po x letech zase přečíst nějakou povídku! xD a paráda!! Nemám slov!! xDD
Škoda že je to naposledy. Je to skvěle vymyšlený:-).