Plač, řvi a boj se, protože máš čeho! 14.

„Tome?“ Ozval se Chris, který seděl na pohovce a byl uchvácen, na kolik programů v televizi se může koukat. Tom vykoukl zpoza dveří od ledničky a pohledem se otázal, co se děje. „Přišla ti esemeska…“ řekl opatrně a myslí mu prolétlo, že má asi strach. Strach z toho, co mu Bill napsal. Strach z toho, že píše někdo jiný než Bill.

Tom nečekal ani sekundu a z kuchyně se rozběhl rovnou ke stolku, kde seděl Chris. Natáhl se pro mobil a zhluboka se nadechl. Hleděl na černou obrazovku.

„Já nemůžu,“ sedl si a podal mobil kamarádovi sedícímu naproti. Ten svým prstem zmáčkl tlačítko a obrazovka se rozsvítila. Tom otevřel pusu a čekal.

Chris polkl.

„Bill…“ odpověděl na Tomův výraz. „Chceš opravdu, abych si to přečetl?“ zeptal se radši. Když neodpovídal, dodal. „A chceš vůbec vědět, co ti píše?“ Tomovi hlavou prolétaly všechny možné kreace a podoby zprávy, kterou mu mohl jeho bratr poslat. Nenávidím tě. Zmiz z mého života. Kéž bys nebyl můj bratr. Škoda že nejsem jedináček. Ještě že už jsi pryč z mého života.

„Nečti to!“ vylétlo z něj, když se Chris chystal otevřít zprávu. „Já se tak kurevsky bojím! Je to jenom posraná esemeska, ale víš, jak mi na tom záleží? Zažil jsi někdy takový pocit? Co když tam bude… Nevím… Něco strašného… Co když to nepíše on, ale někdo, kdo ho unesl, a teď mi píší, že už je mrtvý nebo já nevím!“ zabořil se do křesla a dlaně si přitiskl na tvář. Škvírkami se jen ozývalo jeho přidušené funění.

Chris nevěděl, co na to říct. Tiše vyčkával, co se bude dít.

„Přečti si to…“ poprosil smutně Tom. Koukal na Chrisův výraz, ale nerozeznal žádný naznak toho, jak na něj esemeska působí. „Tak co!?“ zeptal se, ale mobil, který mu nabízel, si sám do ruky nevzal.

„Já myslím, že tohle může myslet dvěma způsoby…“ opřel se o koleno a poklepal si na bradu.

„A?“ Tomovi hořely tváře.

„A píše, že je dost daleko na to, abys ho už nikdy nemusel potkat…“ Spadla mu brada. Na jednu stranu se mu ulevilo, že není mrtvý a že se nedějí žádné další podobné scenérie, které se mu odehrávaly v mysli. Na druhou mu to ale bylo líto, že něco takové napsal. V zápětí ho napadlo, že není divu.

„A v jakém jiném smyslu by to myslel, než jak to napsal?“ nechápal.

„Přemýšlej a podívej se, jakým způsobem to napsal.“ Podával mu mobil. Ten jej roztřesenými prsty chytil. „Píše to, jako by ho mrzelo to všechno, co jsi udělal, a proto zmizel. Proto, abys ho už nemusel vidět… protože si myslí, že ho nechceš vidět.“

„Mmm… nebo to napsal proto, že mě nenávidí a nechce mě už nikdy vidět. Což je ta pravděpodobnější možnost.“ Vzdychl a hodil mobil na stůl.

„Pojď. Pomůžu ti s vybalováním.“ Podal Chrisovi berle a pomalu se před ním štráchal nahoru po schodech.

*

Bill zaplatil a poklusem se vracel zpátky k hotelu, ze kterého před chvílí odešel. Odemknul dveře a nakoukl dovnitř. Viky seděla na posteli a protahovala se. Když uslyšela za sebou hluk, rychle se otočila.

„Vylekal jsi mě. Kde jsi byl?“ usmála se. Už od pohledu nebyla naštvaná. Byla milá a upřímná jako vždy. Jiné holky by tohle braly jako příležitost k hádce.

„Byl jsem ti pro snídani.“ Usmál se a na stolek položil stříbrný tác s vajíčky a slaninou, které po cestě vyzvednul v přízemí hotelu.

„Mmm…“ olízla si rty a rozběhla se k tácu. Nadšeně ho vzala do rukou a sedla si na měkkou postel. Stříbrný podnos si položila na kolena a nadšeně se chopila vidličky. Koukla na Billa stojícího u dveří. „Ty už jsi jedl?“ vložila do úst žlutou hmotu a blahem zavřela víčka.

„Neměl jsem hlad. Dobrou chuť.“ Dal jí polibek na tvář a z talířku ukradl plátek slaniny. Viky ho rozzlobeně plácla po ruce a Bill se se smíchem rozběhl do koupelny. Sedl si na stoličku, která sloužila k odkládání věcí, a vytáhl z kapsy mobil. Když byl v pokoji, cítil, že mu v kapse vibroval. Modlil se, ať to není Tom. Hmm… kdo jiný. Pomyslel si, když se na obrazovce rozsvítilo jméno bratra. V rohu obrazovky zahlédl obrázek přijaté zprávy.

Odpusť mi. Prosím.

Bill si promnul unavené oči. Zaklonil hlavu a zhluboka se nadechl. Co má dělat? Myslí to jeho bratr všechno vážně, nebo je to zase jedna z jeho fintiček, jak ho dostat domů a znovu si s ním hrát? Chtěl s tímhle vším skoncovat. Nenechal Toma zavřít proto, aby toho později nemusel litovat. Chtěl tohle všechno ukončit. Začít žít nový život. Bez svého bratra, bez své matky, a hlavně někde daleko. Měl v plánu si vzít jen své věci a svého mazla, který se momentálně převaloval vedle postele v luxusním pelíšku pro psy. Nevěděl, o co Tomovi jde. Bál se s ním znovu vidět a vrátit se.

Nakoukl do pokoje.

„Víš, že tu nemůžeme zůstat na vždy…“ řekl a sedl si na postel.

„Vím, ale rodiče mi na účet poslali nějaké další peníze, takže tu ještě můžeme zůstat.“ Stoupla si před něj a propletla své horké ruce s jeho.

„A co škola? Za pár dní je konec. Musíš dodělat zkoušky a ukončit ročník.“ On sám věděl, že kdyby se vrátil, bude muset opakovat. Nikdo škole nepodal žádné hlášení, kam zmizel, a doma už se určitě musí kupit dopisy ze školy. Co nejdříve bude muset aspoň email a vysvětlení. Bude si muset dojednat schůzku a dohodnout se o přestupu na jinou školu. Zaklel, když si uvědomil, že tohle bude muset vyřídit osobně a do Německa se bude muset stejně vrátit.

„Co ti to přelétlo přes nos?“ zamračila se a sedla si mu na klín, dlaní ho chytla za bradu a přinutila ho, aby se jí podíval do očí. „Do konce týdne tu zůstaneme. Potom se uvidí, co dál. Jo? A nemrač se pořád!“ opřela se hlavou o jeho hruď a houpala se ze strany na stranu.

„Nechci, abys kvůli mně měla nějaké problémy, a už vůbec ne ve škole. Na tomhle záleží mnohem víc než na čemkoli jiném. Tohle můžeme brát jenom jako prázdniny. Nemůžeme tu zůstat. Ty se musíš vrátit domů a já si musím najít něco jiného než TENHLE hotel…“ zašklebil se a ukazoval kolem sebe. Na jeho vkus to bylo opravdu až moc luxusní.

„Nemluv o tom už. Volal mi kamarád. Dneska pořádá velkou párty a my tam půjdem!“ řekla nadšeně a vyskočila na nohy.

„Ok…“ souhlasil Bill. Už dávno na nějaké takovéhle akci nebyl. Trochu se bál, ale na druhou stranu se těšil. Nikdo ho neznal. Každý si na něj může udělat nový dojem a může mít i nové kamarády. Usmál se.

……………

„Bille, to už stačí, nemyslíš?“ chytla ho kolem pasu a z rukou mu vyrvala skleničku s bronzovým obsahem.

„Neblbni. Dobře se bavíme!“ Pošťouchl ji kluk stojící vedle Billa.

„Dany, ne že mi ho zkazíte!“ položila mu prst na hruď a snažila se zatvářit vážně. Všichni vypukli smíchy včetně Víky. Nadevše milovala své kamarády a nebylo dne, kdy se mezi sebou nepopichovali.

„Vážně se dobře bavím.“ Ujistil ji Bill a jeho výraz mluvil za vše. Bylo na něm vidět, jak je šťastný. Takovou společnost již dlouho neměl a chybělo mu to jako sůl.

……………

„Jdu zavolat taxíka. Jo?“ promluvila Billovi do ucha a ukázala prstem ven. Nevěděla jistě, jestli ji slyšel. Ještě se ohlédla a Bill na ni zakýval na souhlas, že pochopil. Popadl bundu. Rozloučil se s novými kamarády a omámen alkoholem vyšel před dům. Viky stála na kraji silnice a mluvila do telefonu. Pomalu k ní přišel. Zezadu ji chytil na břiše a rty se pomalu plížily k jejímu hebkému krku. Zuřivě se rozchichotala. Poděkovala do telefonu a zavěsila.

„Jsi blázen…“ otočila se a dala mu pusu na ústa.

„Bylo to super. Děkuju.“ Upřímně se usmál a mezi prsty vzal pramínek vlasů, který měla přes tvář. Dal jí ho za ucho a pohladil ušní lalůček. Viky se sladce usmála. Jejich rty se spojily. Netrvalo dlouho a stál před nimi taxík. Sedli si na zadní sedačky a Viky určila cíl. Znala to tu opravdu dobře. Bill teprve v autě začal pociťovat, že na něj alkohol působí trochu víc, než si doposud myslel. Nebyl na to zvyklý, ale nebylo mu špatně. Byl veselý a hlavně šťastný. Viky podřimovala na jeho rameni, zatímco ji hladil po stehně. Cesta utekla rychle.

Jakmile vešli do pokoje, Viky zamkla a strhala ze sebe košili. Bill jen koukal s otevřenou pusou a nevěděl, co říct, nebo co dělat. Začal si vysvlékat bundu. Viky přišla až k němu a odtáhla ho až k posteli. Tam se posadil a ona se uvelebila obkročmo na jeho klíně. Vysvlékla mu tričko a žasla nad jeho tělem. Zatlačila na jeho ramena a pobídla ho k tomu, aby se položil na záda. Bill na nic nečekal. Zavřel slastně oči.

…………….

Doprdele, co to je… Pomyslel si, když se snažil rozlepit oči. Na tvář mu prudce svítilo slunce. Pálilo ho jako kyselina. Popadl polštář a položil si ho na hlavu. Nechápal nic, a také si nic moc nepamatoval. Vždyť jsem toho tolik nevypil.

„Už seš vzhůru?“ zasmála se ode dveří z koupelny Viky. Stála tam v sexy kraťáskách se srdíčky a rozčesávala si mokré vlasy. Pohled na něho ji opravdu rozesmál. Nebyla naštvaná. Připadalo ji to vtipné.

„Uhmm?“ vydal zpod polštáře. Vtom si uvědomil, že včera večer se k něčemu schylovalo. Odhodil polštář a podíval se na Viky. Ta okamžitě pochopila.

„No… usnul jsi hned, jak jsi zavřel oči!“ Hodila po něm hřeben a skočila za ním do postele. Byla jako jeho nejlepší kamarádka, a zároveň jeho holka. Nebyla naštvaná za věci, za které by jiné holky byly naštvané. Byla opravdu ideální.

„Pochlub se, s kým sis včera celou dobu psal… Nějaký nový kamarád? Nebo kamarádka?“ popichovala ho a se skousnutým rtem čekala na odpověď.

Bill s leknutím vyskočil z postele. Chytil se za hlavu, která mu připadala jako naplněná střepy, a popadl mobil z nočního stolku. Utíkal do koupelny a posadil se na okraj vany. S hrůzou vlezl do odeslaných zpráv. Kousl se do zaťaté pěsti. Seznam zpráv, které napsal, neměly nikoho jiného, než jednoho příjemce. Toma.

autor: Lesslee