Mr. Axel

autor: Sch-Rei

Zdravím 🙂
Po delší době jsem se rozhodla, že i já vám sem zase něčím přispěju. Není to nic moc, doufám, že to má hlavu i patu a že to bude trošku ke čtení 😉 Předem děkuji za komentáře, jestli se povídka nějakých dočká, a těm, co se do čtení pustí, přeju příjemné počtení 😉

Sch-Rei))

Bloudil jsem pohledem po letišti, stál jsem už půl hodiny na domluveném místě. Letadlo mělo zpoždění. Kolemjdoucí mě zaujatě sjížděli očima, hladové pohledy mužů a žárlivé komentáře žen mě přesvědčily, že zákazník bude jistě spokojený. Aspoň jsem v to doufal, nebyl takový jako všichni ostatní. Byl něčím výjimečný, podle toho jsem si ho, jako všechny ostatní, vybral. Nebylo jich mnoho, i když jsem v tomhle „podnikal“ už tři roky, ne každý si mohl dovolit moje služby, přeci jen všechny ty potřebné věci kolem toho a mé vlastní potřeby také něco stály.

Nebyl to jen můj koníček jako většiny lidí, co měli k tomuhle blízko, já jsem se tímhle živil, a i když to někoho mohlo zarážet, nestyděl jsem se za to, ani jsem to nijak nezapíral a nezamlouval. Byl jsem to, co jsem byl. Dost dobrá děvka, co se od třiadvaceti živí SM. Jak dlouho mi trvalo přijít na to, co jsem, a že i přes odpor ostatních se tím vážně chci živit. Nezatahoval jsem tyhle věci do svého osobního života, byla to práce a do svého sexuálního života ve vztahu, který jsem už nějaký rok neměl, bych SM rozhodně nezatahoval. Vždy jsem to odmítal praktikovat ve vztahu, měl jsem přítele, co se v SM vyžíval, ale já jsem to odmítal s ním praktikovat. Brzo si našel o deset let starší milenku, která byla ochotná ho bít a ponižovat pro jeho uspokojení. Nedotklo se mě to.


Zaslechl jsem pár poznámek kolemjdoucích na můj vzhled. Měl jsem těsné kožené šortky, původně jsem měl v plánu kožené kalhoty, ale zákazník trval na síťových punčochách, které jsem samozřejmě měl, pod nimi už ale nic. Měl černý korzet a pod ním tmavě červenou košili s vyhrnutými rukávy. Na nohách jsem měl šněrovací kozačky na platformě, musel jsem si přiznat… vypadal jsem dost provokativně, a to se mi dost líbilo. Miloval jsem pozornost a kdykoliv jsem mohl, třeba jen kvůli zákazníkovi, využil jsem bohatě svého „pracovního šatníku“. Pohodil jsem dlouhými vlasy, které mi padaly až na záda, měl jsem je přehozené dozadu, tak mi nepadaly na nalíčený světlý obličej, nebo do silně obtažených mandlově hnědých očí černými linkami.

Neměl jsem tušení, jak můj zákazník vypadá, většinou mi to bylo celkem jedno. Dostal jsem občas s mailem i fotku, tenhle zákazník mi ale svůj zevnějšek i osobu popsal. Přišlo mi to zbytečné. Vyhlížel jsem chlapce s blond vlasy do obličeje a hnědýma očima, měl mít piercing ve rtu. Nepopisoval se jako nějak extra svůdný čtyřiadvacetiletý chlapec, spíše naopak. Nečekal jsem nikoho nijak zvlášť zajímavého, jako vždy obyčejného úchyláka nadrženého na násilí a chlapecký zadek, hodně často i na můj penis. Ale moc jsem se mýlil, pokud jsem si opravdu myslel, že prožiju 3 dny a dvě noci s úplně obyčejným tuctovým fetišistou a zcela jsem nečekal, co všechno se stane a jak se můj vztah k zákazníkovi zvrtne…

Během chvilky byl tam… Stál kousek ode mě, mohl mít metr devadesát, lehce opálený obličej opravdu zdobily plné, hezky tvarované rty se stříbrným kroužkem. Blond vlasy zlatavé barvy mu padaly do velkých hnědých očí, měly podobnou mandlovou barvu jako ty moje. Už takhle jsem poznal, jak má moc hezkou postavu, jeho štíhlé nohy sice nebyly ve světlých širokých riflích moc vidět, ale jeho tělo obepínalo černé tílko, pod kterým se krásně rýsovalo, a jeho ruce… no, prostě mi to bohatě zatím stačilo. Jen jsem nechápal, proč byl podle mailů tak málo sebevědomý, možná za to mohla jeho manželka, o které mi psal. Ráda ho shazovala a ponižovala, ale její způsoby ho nevzrušovaly, nebyly k tomu ani mířené. Vlastně ani o jeho sexuálních tužbách neměla ani ponětí, podle toho, co mi psal. Měl tříletého syna, jmenoval se stejně jako on.

„Tome!“ mávl jsem na něj a usmál jsem se. Setkal jsem se s jeho pohledem, okamžitě se na jeho rtech objevil úsměv. Nervózní úsměv. Ani jsem se nedivil, musel být trochu vynervovaný, přece jen tohle bude poprvé, co se s tímhle setká v reálu. Tyhle zákazníky jsem měl nejraději, co to zkoušeli poprvé a nebyli z Německa. Ano, Tom, i když jak jsem později poznal, měl vynikající, skoro bezchybnou němčinu, přiletěl až z Itálie. Pro manželku si nachystal jako zástěrku pro jeho výlet za sexuálním uspokojením „pracovní cestu do Německa, kvůli velmi náročnému obchodu, ze kterého může vytěžit hodně peněz“. Samozřejmě, že jeho manželka, jednatřicetiletá Ruska s dlouhými rudými vlasy a modrýma dětskýma očima – jak mi ji později popsal, když jsem se vyptával, samozřejmě až po skončení kšeftu – na peníze slyšela. Jen chudinka nevěděla, že všechny ty smyšlené peníze, co jí nasliboval, byla vlastně jeho několikaměsíční výplata, kterou vyhodil za ubytování, letenky, všechno potřebné, a hlavně… mě. Za to, že se chvíli nenechá ponižovat od ní, ale právě ode mě.

„Dobrý den,“ uvítal mě Tom, jakmile ke mně dorazil a stiskl mi ruku. Měl opravdu pevný stisk, pousmál jsem se. Cítil jsem silnou vůni jeho deodorantu, musím přiznat, že si uměl vybrat, nebylo to vůbec nepříjemné.
„Myslel jsem, že jsme se domluvili, že mi budeš tykat, než začne naše hra,“ řekl jsem naoko přísně, ale usmál jsem se, on také odkryl patro dokonalých zubů a přikývl: „Omlouvám se… Axeli.“ Jen jsem přikývl. Axel. Nebylo to samozřejmě mé pravé jméno, nemohl jsem v tomhle „jobu“ vystupovat pod svým vlastním jménem, za celé tři roky se žádný z mých klientů nedozvěděl mé pravé jméno, a pokud se nechtěl setkat osobně, samozřejmě jen za „pracovním účelem“ a za hodně vysoký honorář. Mohl jsem si být opravdu jistý, že nikdo mé jméno nezjistí, ani neuvidí můj obličej jinak než živě. Ani na mých vlastních pornofilmech, které se velmi dobře prodávaly nejen v celém Německu. Většinou jsem měl na obličeji masku, nebo mi do něj vůbec nešlo vidět. Ale i tak o ně byl velký zájem. Často jsem je točil i se zákazníky, když byli ochotní dělat všechny ty prasečinky, co si zaplatili, i před kamerou.

Pozval jsem Toma do svého auta, co stálo na parkovišti před letištěm, a společně jsme odjeli na domluvené místo. Byl to jeden drahý berlínský hotel. Měli jsme pokoj s oddělenými ložnicemi. Všechno bylo perfektně zařízené a Tom byl s mým výběrem velice spokojený. Nechal jsem ho vybalit nějaké věci, také jsem si vybalil. Domluvili jsme se, že naše „hra“ začne večer a potrvá až do rána, proto jsme se šli oba nejdříve trošku prospat. Vzhledem k tomu, že bylo půl jedenácté dopoledne, nařídil jsem si budík na osmou večer, abych do devíti byl nachystaný a další půlhodinku měl na nachystání potřebných věcí. Zatáhl jsem těžké závěsy své ložnice, zamkl jsem se, i když jsem tušil, že by Tom jen tak nedolezl do mé postele a něco na mě zkoušel, rozhodně na to nevypadal, ani že by se mě hodlal pokusit zabít ve spánku, žádný maniak to rozhodně nebyl, ale byl jsem zvyklý. Někdy jsem se v ložnici zamykal i u sebe doma. Osprchoval jsem se – obě ložnice měly tedy svou koupelnu, což byla pro mě celkem výhoda – a uložil se ke spánku. Překvapivě jsem usnul skoro hned, co jsem zavřel oči.

Když jsem potom, přesně v devátou hodinu večerní, vyšel ze své ložnice nachystaný, (v černém korzetu a se síťovkami, které měly dost velké díry, pod kterými – a ani už na nich – nebylo vůbec nic, měl jsem ještě černé vysoké kozačky na vysokých jehlách a kolem pasu pásek s ostrými skobičkami, za nimiž byl kožený bičík). Tom už byl také připravený, i když začátek naší společné „hry“ byl smluvený na půl desátou. I tak jsme se jen pozdravili, jakoby nic, a já jsem nachystal vše potřebné. Všechny pomůcky, dokonce i kameru, se kterou souhlasil. Bylo toho hodně a já jsem byl zvědavý, co dnes vše použijeme a kolikrát bude Tom schopný, když to dělá poprvé. Rozhodně jsem to na celou noc neviděl, i když to tak bylo smluvené.

Konečně bylo všechno připravené, seděl jsem na barové stoličce a sledoval nahého Toma přede mnou. Olízl jsem si rty, vypadal vážně dobře, ačkoliv jsem měl pohled zatím jen na jeho neztopořený penis, modlil jsem se v duchu, aby to s tímhle velkým nádobíčkem uměl. Měl hlavu sklopenou, nesměl se mi dívat do očí, to bylo zatím hlavní. Nehodlal jsem ho nijak extra zraňovat, jenom ho pořádně vyprovokovat. Chvíli jsem kolem něj chodil dokola, jehly mých bot klapaly o mramorovou podlahu, ze které jsem sundal koberec. Poručil jsem mu kleknout si na čtyři, jeho odpověď byla jen – „Ano, pane,“ a pak konal. Měl jsem ho před sebou na všech čtyřech, měl jsem moc rád zrovna tuhle hru, když jsem si v hotelovém pokoji, nebo kdekoliv si zákazník přál, mohl dělat s „otrokem“, co se mi zachtělo, a on sténal pod práskáním bičem, většinou i slastí. Ale u Toma jsem se toho celkem bál. Nevypadal na to, že by ho takové věci měly vzrušit, ale to asi nikdo.

I když jsem Toma tipoval spíše na nějakého romantika – což jsem později zjistil, že se romantice vůbec nebrání, a dokonce si rád nějakou romantiku dopřeje – nakonec jsem se asi pletl. Několikrát jsem ho šlehl bičem před zadek, přes záda, ramena, jednou jsem se omylem trefil i na týl, bolestně zaskučel, ale nemohl to jinak komentovat. Jeho žena se bude divit, až to uvidí, ušklíbl jsem se pro sebe. Vulgární nadávky se z mých úst metly jedna báseň, v tomhle už jsem měl přece jen praxi, a jak jsem si během chvilky všiml, pod údery bičem a s vulgarismy se Tom brzo vzrušil, a tak jsem s bičováním přestal. Místo toho jsem ho odvedl do jeho koupelny, co měl v ložnici, a postavil ho do velké vany. Celou dobu se díval do země a na všechny mé rozkazy odpovídal jen „Ano, pane.“ A já jsem dál pokračoval s jeho urážením.

„Vůbec se mi nelíbí tvé tělo, měl bys se sebou kurva něco dělat,“ sykl jsem a švihl jsem ho bičíkem přes zadek. I když jsem musel přiznat, že zadek měl sakra hezký. – „Omlouvám se, pane,“ zamumlal. Švihl jsem ho za to ještě jednou, znovu přes zadek – „Pořád se opakuješ, neumíš nic lepšího? Nudíš mě!“ zavrčel jsem.

„Omlouvám se, pane.“

Všiml jsem si, jak mi párkrát zabloudil pohledem do rozkroku. Nedivil jsem se, možná ho to překvapilo, ale můj penis o dvaadvaceti centimetrech stál v pozoru. Nikdy se mi ještě nestalo, že bych se při tomhle vzrušil, většinou jsem si na svém „otrokovi“ v téhle fázi jen vybíjel vztek. Často se mi stalo, že jsem se vůbec nevzrušil, když jsem se věnoval zákazníkovi. Bylo mi jedno, co to způsobilo, ani jsem to nevnímal. Teď jsem se stejně musel starat jen o Toma a k jeho „potěšení“ jsem tady měl kýbl s vodou. Ne, že by sprcha nefungovala, všechno bylo v pořádku, jen v kýblu nebyla obyčejná voda z vodovodu, byla tam slaná voda. Tom moc dobře věděl, že ho to čeká, a myslím, že měl trošku i strach. Ale nedivil jsem se, moc dobře jsem věděl, jaké to je, když se vám slaná voda zarývá do krvavých ran a pálí po celém těle. Nebylo to dvakrát příjemné, ale setkal jsem se s takovými, co se v tom vyžívali.

Vzal jsem tedy černý kýbl plný vody, mohly to být jen dobré čtyři litry, nic moc. Nebyl jsem si jistý, jestli zrovna tohle Toma vzruší, ale už jednou jsem se sptletl, možné bylo opravdu všechno, ještě k tomu… vlastně jsem ho ani neznal.

Začal jsem na něj lít vodu, bolestně sténal, ale zřejmě mu to tak zle nedělalo. Pořád se na mě neodvážil kouknout, věděl, že bych ho za to moc potrestal. Měl jsem ale takové tušení, že po tom chvilkami zatoužil… Být potrestán. Několikrát dostal ještě ránu bičem, dokonce i mojí rukou, ale to jen na zadek. Normálně jse to nedělával, ale… Jeho zadek se mi strašně líbil. Nebyl hezčí než můj, to samozřejmě, ale i tak byl dost hezký.

Akce v koupelně trva skoro půl hodiny. Přišlo mi, že jsem všechny vulgarismy už vypotřeboval, ale i tak jsem ho nepřestal jakkoliv urážet. Nelíbilo se mi tohle a pak zase tamto, tohle bylo špatně a tadyto ještě horší.

„Je to tak odporný pokoj!“ zavrčel jsem, když přede mnou klečel v jeho hotelové ložnici opět na čtyřech. „Ten nábytek! Ty barvy! Všechno je tak odporné!“ vyváděl jsem hraně, i když se mi tenhle jeho pokoj zdál hezčí, než co jsem měl já. Bičem jsem švihl do keramické vázy, co byla na stolku, rozbila se o zeď. Ušklíbl jsem se. Na chvilku jsem se zamyslel, jestli ho nechám zaplatit škody, proč bych taky utrácel ze svého? Mé těžce vydělané peníze…
„Máte pravdu, pane,“ zamumlal a sklopil pohled do země a očima letmo přejel po rozbité váze. Trošku jsem se pousmál a rozhlídl se po pokoji, co dál bych mohl ještě rozbít, ale nakonec jsem si to rozmyslel… nechám to až za chvíli.

Přišel jsem pomalu k němu, moje podpatky klapaly o mramor. Sjel jsem ho pohledem a chodidlem, a tak, že se mu podpatek zaryl do boku, jsem ho shodil na záda. Usykl a zůstal ležet poslušně na zádech. Nedíval se na mě, nesměl, samozřejmě. Jeho pohled se zarýval pokaždé jinam v místnosti. Usadil jsem se mu na stehnech a přejel jsem mu nehty po břise a podbřišku, všiml jsem si jemných nenápadných chloupků, co vedly až do klína. Pro sebe jsem se ušklíbl.
„To půjde dolů!“ sykl jsem a on jen odvětil – „Ano, pane,“ trochu rozechvěle. Nevím, co čekal že příjde. Zažil jsem už vosk, žiletky, pinzety, depilační krémy a všechno možné, Toma jsem ale chtěl potrápit právě voskem.

Přehodil jsem před jeho postel prostěradlo a připoutal mu nohy i ruce, do pusy dostal ne moc nafouklý nafukovací roubík. Já jsem mezitím co nejvíc utlumil světlo v pokoji. Zatáhl těžké závěsy, zhasl všechna světla. Hořely jen červené svíčky a nemohl jsem si k „romantické atmosféře“ odpustit i vonnou tyčinku. Tom měl roztažené nohy, takže jsem si klekl mezi ně. Byl pořád vzrušený, ale trošku se chvěl, bylo mi jasné, že má trošku strach, samozřejmě mohl kdykoliv hru zastavit, to bylo dohodnuto. Nehodlal jsem Toma nijak moc týrat, jakožto úplného začátečníka v praxi, podržel jsem ruku těsně nad jeho vzrušením, aby se mu na něj vosk nedostal, aspoň zatím. Když jsem naklonil svíčku nad jeho podbřišek, načervenalá horká tekutina okamžitě stékala po jeho opálené kůži až po moji ruku. Slabě jsem usykl a Tom tiše bolestně kňoural do roubíku. V duchu jsem se ušklíbl a vzal jsem kus látky, přimáčkl jsem ho na vosk a chvíli počkal. Když vosk ztvrdl, odškubl jsem látku. Ozval se tlumený výkřik do roubíku, ušklíbl jsem se.

Naše „hra“ trvala ještě dobrých pár hodin. Tom se během ní stačil 3 krát udělat, a nakonec došlo i na sex. Což bylo vlastně pro Toma čtyřikrát. Ráno jsme si na pokoj objednali sushi a víno. Pili jsme, jedli a povídali jsme si o všem možném. Zjistil jsem o Tomovi hodně, jako třeba že je opravdu původně z Německa, odkud se s matkou v sedmi odstěhovali za jeho třetím otčímem. Ale to bylo do Španělska. Stěhovali se potom ještě opravdu mockrát od jednoho chlapa ke druhému, než se jeho matka usadila po posledním náročném vztahu v Itálii. To bylo Tomovi dvacet. Celou dobu byl s ní, dokonce teď mají s manželkou a synem byt hned u ní. Také mi prozradil, že je zatím ne moc úspěšný podnikatel a nikdy si nebyl úplně jistý svojí orientací.

Samozřejmě jsem mu také o sobě hodně pověděl, jak dlouho se takhle živím, povídal jsem mu o několik klientech a nepodařených vztazích, něco málo o rodině, a dokonce jsem mu prozradil i své jméno… S alkoholem, co nám stoupl do hlavy, jsme se znovu milovali. Opravdu milovali, nebyl to ten násilný divoký sex, na jaký jsem byl zvyklý od klientů, tohle se mi opravdu líbilo. Usnuli jsme, ale večer přišlo na pokračování v naší hře. Provozovali jsme všechno možné, pokoušel jsem se být co nejvíc kreativní v jeho ponižování a ubližování, jemu se to moc líbilo. Dozvěděli jsme se toho o sobě navzájem mnoho, možná až příliš na to, že se se svými zákazníky takhle nevybavuju. Tom nám oběma prodloužil pobyt v hotelu o jednu noc a jeden den, chtěl mě jako poděkování vzít ještě na večeři a já jsem nemohl odmítnout. Bylo mi s ním opravdu moc dobře.

Jak jsem už zmiňoval, tipoval jsem Toma na romantika, než na někoho, koho zajímá zrovna praktiky SM, a opravdu jsem se nemýlil. Večeře, na kterou mě jako „rozlučku“ Tom pozval, byla venku v altánku z tmavého dřeva za hotelem. Na zemi byla bílá deka, byly tam svíčky a květiny, jídlo, pití. Vypadalo to moc dobře, byl jsem trochu překvapený, ale moc dobře jsem věděl, že hned po jídle mě čeká moc dobrý sex.

„Říkal jsi, že máš rád i romantiku… A když si ji kvůli práci moc nedopřáváš…“ usmál se Tom, když už jsme pohodlně seděli a jedli těstoviny se sýrovou omáčkou. Bylo to opravdu vynikající, nebylo to jídlo z hotelu, jelikož ať už to byl sebevíc luxusní hotel, kuchaře bych za to jídlo poslal vařit do školní jídelny.
„Celkem mě to překvapilo,“ oplatil jsem mu úsměv a napil jsem se vína.
„Ale je to po těch dvou večerech trošku příjemnější změna, ne?“ zasmál se. A měl pravdu. Nejen po těch dvou večerech, po celých třech letech jsem seděl s mužem u večeře, po celé té době jsem si s někým mohl normálně povídat. Byla to celkem velká úleva. Za celý večer jsme probrali strašně moc věcí, co jsme ještě nestihli. Po výborném jídle a druhé flašce vína ze mě vypadlo něco, na co jsem se chtěl zeptat už zpočátku večera, ale neměl jsem odvahu…

„Jak to bude, až odjedeš?“ zahuhlal jsem a podíval jsem se mu do lesklých očí, ve kterých se odrážely svíčky. Moc dobře jsem věděl, jak nevhodná otázka to je, přeci jen jsme se skoro vůbec neznali a on bydlel tak zatraceně daleko! Měl ženu a dítě, a jak mi řekl, tak i celkem velký zvěřinec. Ale já jsem musel.
„Víš, to, co se dělo celou tu dobu… Nikdy jsem zákazníka nelíbal,“ nakrčil jsem nos, byla to pravda. Žádný zákazník ode mě neměl dovolený ústní kontakt za žádnou cenu. Jen Tom. Jen Toma jsem několikrát líbal, skoro celé ráno, když jsem se vedle něj probudil, a mně bylo moc dobře jasné, že mu muselo být se mnou stejně příjemně jako mně s ním. Jinak jsem si to nedokázal představit. Jen si mě chvíli prohlížel, dopil skleničku vína a vydechl. Řekl něco, co jsem zrovna slyšet nechtěl.

„Nemyslím, že by se to mělo opakovat. Víš… Bylo to jen tady, pro mě to zítřejším odletem do Itálie skončí. I když… nechci, aby sis myslel, že jsem si to neužil. To ne, bylo to úžasné, strašně jsem se s tebou bavil a jsem rád, že jsi mě sexuálně uspokojil tak, jak… jsi to udělal, a to všechno, co mezi námi bylo… bylo moc dobré, hezké. Jen… mám rodinu, Axeli,“ vydechl a sklopil pohled. Bille, řekl jsem si pro sebe a zakroutil jsem hlavou. Cítil jsem kdovíproč trochu úzkost, ale měl pravdu. Odložil jsem skleničku s vínem a pousmál jsem se. Přitáhl jsem se k němu a pohladil ho po týle, dlouze jsem ho políbil. Chtěl jsem se odtáhnout a říct, že s ním tedy souhlasím, i když nerad, ale jeho rty začaly ty mé dlouze a něžně laskat. Žaludkem se mi prolilo zachvění, jeho rty byly opět tak měkké a jemné, snažil jsem se k němu co nejvíc přitisknout a stejně mu to oplácet. Tiskl jsem se, třeli jsme se o sebe, během chvilky jsem ležel na zemi a on na mně.

Chvěl jsem se, přivíral jsem oči a cítil kůži, co se třela o mou. Čelo se mi rosilo potem, který se mísil i mezi našimi těly, vzdychal jsem a sténal, cítil jsem, jak do mě proniká a přiráží, jak je hluboko ve mně, jak mě líbá všude, kam dosáhne, jak jsou jeho ruce po celém mém těle. Svíjel jsem se slastí, a vzrušením jsem lapal po dechu, polštářky prstů jsem třel do jeho zad. Několikrát jsem vyhledal jeho rty, abych je znovu cítil na mých… Ty tak měkké a úžasné rty, které jsem chtěl mít na svých, až do společného vrcholu…

Další den jsem Toma doprovodil na letiště. Srdce mi smutně poskočilo, když jsem ho viděl odcházet.

Už jsme se nikdy nesetkali… Ale z mého života se nikdy úplně nevytratil. Často jsme si telefonovali nebo psali maily. Tom mi nikdy už neřekl jinak než „Axeli“, trošku mě to mrzelo, moc se mi líbilo, když mi během pěkných chvilek na hotelu řekl Bille, ale po nějaké době jsem si na to úplně zvykl. Posílali jsme si i fotky a já jsem se kdysi za dlouhou dobu čirou náhodou setkal na letišti s jeho synem, co přijel kvůli studiu němčiny. Okamžitě jsem zbystřil, když jsem viděl to tělo, vlasy, tvář a zblízka i oči, které měl po Tomovi. Zjistil jsem, že mu Tom o mně něco málo povídal, když jsme se poznali blíž. Byli si velice podobní, a jak jsem poznal ještě ten den u něj na hotelovém pokoji, milovat se uměli stejně dobře.

autor: Sch-Rei

betaread: J. :o)

9 thoughts on “Mr. Axel

  1. Tohle byla hodně zvláštní povídka a i když to absolutně není můj šálek kávy, tak mě zaujala.
    Nevím, proč, ale působila na mě hodně smutně, až nostalgicky, škoda, že spolu nezůstali a že se Tom vrátil domů do Itálie. Někdy prostě věci dopadají jinak, než by člověk chtěl a myslím, že to byl i případ Toma a Axela, alias Billa 🙂

  2. Strasne byhc si prala videt Toma se synem 🙂 zajimalo by me jeslti opravdu by byl steny jako on  nebo by byl uplne jiny 🙂
    Jinak nadherna povidka 🙂

  3. Zlatičko už keď si mi ju prvý krát  poslala som ti povedala svoj nazor…milujem a chcem to pokračovanie, o ktorom som ti hovorila! xD

  4. Teda, já vůbec nevím co říct… Tohle byla rozhodně hodně zajímavá povídka. Billův osud mi připadal strašně nechtěný. I když na začátku říkal, že je se svojí prací smířený, ale stále ji považoval pouze za práci. A když se potom díky ní poznal s Tomem, přišlo mi, že už o ni tak úplně nestál – spíš jako by si přál normální život, proto taky otázka, jak to bude dál. Docela mě zarazilo, že se potom vyspal i s Tomovým synem, ale rozhodně to bylo jako závěr naprosto … dokonalé. Je škoda, že Tom mu nikdy nezačal říkat pravým jménem… ale to mi přinášelo pocit, jako by se bál, že když mu tak začne říkat, přilne k němu a nedokáže se ho tak snadno vzdát, jako když mu bude říkat jménem někoho, za kým pouze přijel experimentovat…
    Skvělá povídka, hodně nutila k zamyšlení a opět to bylo něco nového k poznání =) Díky za ni =))

  5. Oooou..tak takovej konec jsem vážně nečekala :D….dobrá povídka..s pěkným příběhem..bylo to zajímavý….,ale řekla bych,že se do sebe nezamilovali….nebylo to nijak silné,když to pak v pohodě zvládali jenom s tim psaním a tak. prostě jim tehdy spolu bylo dobře….oba se vypovídali…což potřebovali…,ale pak zase šel každej svou cestou. Čekala jsem,že tu budou city…nějaké hlubší,nakonec ne,takže mě to docela vyvedlo z míry..mám z toho takový zvláštní pocit…..opravdu pěkný příběh.=)

  6. Wooow , tak to bylo sakra dobrý ,ale škoda ,že už se nikdy neviděli ,ale zase mě překvapil ten jeho syn 😀 .. Taková náhoda 😀

  7. Já se přiznám, že tenhle typ povídek je přesně můj šálek kávy. I když neuznávám mlácení a bůhvíco, tak se mi líbí představa, že jeden si toho druhého zaplatí.

    Bill na mě působil sebevědomě a ostříleně v tom, co dělá, Tom byl naopak usedlý, tichý a nevybouřený manžílek a to rozdělení rolí se mi ohromně líbilo. Asi jediné, co bych vytkla je, že tam byly podle mě málo popsané společné noci, alespoň o jedné jsi se mohla rozepsat, ale to je detail. To hlavní, co se během těch pár dní událo, tam bylo.

    Ovšem naprosto dokonalý konec! Očekávala jsem, že se už nikdy nesetkají, jakmile tam byla ale zmínka o Tomovu synovi, problesklo mi hlavou, že by spolu mohli něco mít… a jakmile jsem přečetla tu poslední větu, v duchu jsem zatleskala. Milovat uměli stejně dobře… líbí se mi, jak nepřímo jsi to nám čtenářům sdělila a láká mě představa Toma juniora s Billem.

    Celá povídka byla dobře napsaná, ale konec naprosto předčil moje očekávání. Povedená práce 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics