Další zpožděníčko ^^“ Já vím… ale nějak prostě nestíhám 🙁 proto je dílek také trochu kratší. Ale i tak doufám, že se bude líbit a zanecháte nějaký ten komentář:) Na svět nám také vykukuje nová zápletka 🙂 So enjoy!
Iveth
Mezitím se venku poflakuje chlapec s černými copánky a ustaraným výrazem ve tváři. Myšlenek v hlavě by se nedopočítal a odpovědi jako by se nenacházely na tomto světě. Sedí na jedné z mnoha desítek laviček na zahradě pod vysokým stromem, který vrhá příjemný stín jako úkryt před přímo pražícím sluncem. Kdo jiný než Tom. Bill právě trénuje a Tom nemá, jak se zde zabavit. Ano, mohl by si vyjet na koni na vyjížďku, nebo se jen tak projít. Jenomže jemu se nechce. Bez Billova věčného mumlání a stěžování si na nejrůznější maličkosti kolem, nebo na svůj vzhled, to nějak nejde. Až moc si zvykl na to mít ho nonstop u sebe a starat se o něj sám.
Povzdechne si a vytáhne knihu, kterou si vybral v těch stovkách v knihovně. Je to jedna z mnoha knih o upírech a tajemnu, co se kolem nich rozprostírá. Nese název ‚Kniha Nosferatu‘ a je tam popsána snad celá historie tohoto sídla a mnohem víc. Už měl polovinu za sebou. Tolik se toho dozvěděl. Krom toho se také dal do řeči s Michaelem. S místním sluhou. Je to milý chlapec a hodně toho o Andym ví. Musí přece vědět, jestli to s jeho Billem myslí dobře, ne?! Zaklapne knihu a zvedne se.
Ve vstupní hale se skoro srazí právě s Michaelem.
„Ne to… to nic, moje chyba,“ zamumlá hned a pomáhá mu sesbírávat rozlítané papíry. Jejich prsty se párkrát letmo dotknou. Tom zachytí jeho zkoumavý pohled. Není v něm ani špetka strachu nebo podobného náznaku. Právě naopak. Ten pohled Tom tak dobře znal. V Billových očích ho vídával skoro pořád. Jako by Toma hypnotizoval k hříchu. Je snad až nemožné, jak byl Billovi podobný. Akorát on měl své černé krásné vlasy stažené v culíku, který mu sahal až na záda.
„Děkuju a… ještě jednou se omlouvám, šeptne ten mladík a vytratí se někam do hlubin sídla.
Tom to přejde nějak bez komentáře a vrátí se do jejich společného hnízdečka lásky. Z koupelny je slyšet tekoucí vodu a tiché prozpěvování. Že by dneska skončili dřív? Tom si s úsměvem sedne na postel s nebesy a čeká. Bill asi po dalších deseti minutách vyjde z jejich velké koupelny jen s ručníkem kolem pasu a usmívá se.
„Dneska jsi tu nějak brzo,“ obejme hned svého milence Tom kolem pasu a stáhne si ho na klín.
„Jo… Andy ještě něco měl, tak… jsme skončili dřív,“ usměje se Bill a položí si hlavu na Tomovo rameno. Neřekne mu, že to nezvládá. Sám si to nechce přiznat. Bolí ho celé tělo a nemá už tolik sil jako na začátku, když se sem dostali. Byl pln odhodlání, ale to jakoby se začalo pomalinku vytrácet. Začíná mít docela silný pocit, že to nezvládá. I když cítí, že se pod vedením upíra mění. Měl již větší svaly než kdy předtím. Ne větší než Tom, ale na něj docela velké.
„Vážně ti nic není?“ ptá se Tom ustaraně a zkoumá jeho reakce. Bill však jen zavrtí hlavou a dál studuje něco venku, jak kouká skrze balkónové dveře.
„Víš, Tomi, jen… mám trochu strach,“ chytne s těmi slovy do ruky svůj přívěsek a stiskne ho. V tu chvíli jako by jím projel blesk a ztěžkne Tomovi v náručí.
„Lásko, co je s tebou?!“ vykřikne Tom zděšením a uloží Billa na postel. Párkrát ho propleskne. Nic. Až po pár minutách Bill otevře oči a zamžourá vyděšeně kolem sebe.
„Co… co to bylo?!“ ptá se vystrašeně a zachytí Tomův pohled. Ten jen zavrtí hlavou a úlevně ho obejme.
„Nevím, ale vystrašils mě… vážně ti nic není?“ kouká na něj teď už trochu podezřívavě Tom. Bill si povzdechne.
„Víš… nějak cítím, že už to nezvládám… ten tlak je hrozný… nikdo si to nedokáže představit…“ zavzlyká tiše Bill a schoulí se vykulenému Tomovi do náruče. Ten ho k sobě tiskne. „V posledních dnech to cítím čím dál tím intenzivněji… Andy je přece jen upír a cvičit vydrží dlouhé hodiny bez přestávky… to já ale nedokážu! Nevím, co mám dělat, lásko,“ špitne uslzeně Bill a zavře oči. Je mu teď hrozně, když se před Tomem tak hrozně shodil. Všichni si o něm doteď mysleli, jak je silný, a že je schopen ubránit školu a okolí před nadcházející válkou, a on je zatím jak hromádka neštěstí, zničený a skoro nepoužitelný. Vlastně si už ani pořádně nepamatuje, kdy s Tomem dělali něco důvěrnějšího. Víc než polibek nepadlo už hodně dlouho. A to ho trápí hned jako druhá věc nejvíc.
„Tomi, já… omlouvám se, že… že… tě tak omezuju… omlouvám se za sebe… nevím, co mám dělat,“ prolomí svou omluvou Bill nastalé ticho a pohladí Toma po tváři. Ten se vymrští do sedu a nechápavě na něj zírá.
„Ty se omlouváš? Ty mně? Zlato, ale to přece nemůžeš! Nemůžeš se nikomu omlouvat za to, že si jen člověk, a prostě to nezvládáš! Nejsi stroj ani upír, sakra!“ rozkřičí se na něj Tom, ale hned ho to zamrzí, když vidí slzy v Billových očích.
„Lásko, promiň, to jsem nechtěl,“ přitulí ho k sobě a zavře oči.
„Jen mám o tebe strach… a kde je vůbec Andreas? Promluvím s ním… ty se vyspi, ano?“ políbí Billa a počká na jeho souhlas. Usměje se a zatáhne závěsy. Bill se zachumlá do lehké přikrývky a pomalu usne.
V celém sídle je nezvyklé ticho. Jak Tom prochází všemi chodbami, zdá se to být ještě více trýznivější. Tom si povzdechne a dojde až do vstupní haly. Znovu se setká s Michaelem.
„Ah, dobrý večer, pane Trümpere,“ usměje se na Toma mile a ukloní se.
„Večeře ještě není hotová, ale můžu je popohnat,“ usměje se vlídně. Setká se však jen s opětovaným úsměvem od Toma.
„Ne, děkuju… na jídlo nemám ani pomyšlení,“ pronese smutným tónem Tom a znovu se usměje.
„Víš, Michaeli… něco bys pro mě ale udělat mohl… pojď se se mnou projít… prosím,“ protáhne úsměv Tom a udělá pár kroků k němu. To nahrává Mikovi do karet. Ale stejně se nedá jen tak.
„Ale no tak, Miku… Bill spí… je unavený a vsadím se, že by mu to nevadilo,“ založí si ruce na prsou Tom a zkoumavě si Mika prohlíží. Ten se usměje.
„V tom případě… proč ne,“ svolí nakonec a oba se rozejdou ven do zahrad.
„Jak dlouho už tu jsi, Miku?“ vypadne z Toma první z mnoha otázek, které mu ležely v hlavě.
„No… sám ani nevím… sto let? Více? Přestal jsem to počítat,“ zasměje se mladík a posadí se na nejbližší lavičku, na které seděl dříve Tom. Ten se teď udiveně posadí vedle něj.
„To… to znamená, že jsi… taky upír?“ další otázka. Mike se zasměje a zavrtí hlavou.
„Ne, to ne… tedy aspoň ne úplně… to pan Andreas mě tenkrát zachránil v první bitvě na škole… měl jsem těžká zranění a nikdo mi nedával šance… tenkrát se ke mně dostal převlečený za doktora a proměnil mě v něco jako… polovičního upíra… proto mi nevadí slunce a nemusím se živit jenom krví, ale jako normální člověk.“ To Toma překvapí.
„Takže… to znamená že ty… znáš Liama?“ vykulí oči Tom. Od Mika se dočká souhlasu.
„Je to ten nejproradnější a nejhorší upír, jakého jsem kdy poznal… vážně… jeho zloba nebere hranic a nevzdá se jen tak… vždy dostane, co chce… proto by si měl pan Kaulitz dávat pozor…“ pohlédne Tomovi do očí. Ten když zachytí jeho pohled, málem se rozpustí na místě. Ty oči. Stejné čokoládové hloubky ohraničené černou tužkou a pečlivě upravený make-up. Mike se usmívá, protože tuší, že jeho plán vychází.
„No tak, Tomi… necháš mě čekat?“ zašveholí tichým svůdným hláskem a dotkne se Tomovy tváře. Ten zavrtí hlavou a chytne ho za ruku. Přitáhne to rozkošné stvoření k sobě a začne ho líbat. Mike vyhrál. Vyhrál to, co už dávno chtěl. Tedy konkrétněji od doby, co Toma poprvé spatřil projít hlavními dveřmi. Bylo mu jasné, že dostane, co chce. Tak jako vždycky. Přesně jak řekl. Tom si ho přitáhne na klín a prohloubí jejich polibek. Mike se také snaží. Snaží se být pro Toma lepší než ten otravný Kaulitz, kterému beztak není nic po chuti. Ani Tom. Není mu dost dobrý na to, aby s ním trávil všechen možný volný čas. On sám ho viděl již několikrát samotného posedávat v zahradě nebo v ohradě s koňmi. Tak teď se chopil příležitosti on sám.
Následující dvě hodiny se dělo něco, co Tom nemohl ani pojmenovat. Tolik mu chyběl tělesný kontakt s někým dalším než jenom s jeho rukou. A teď se mu toho dostávalo až až. Michael byl úžasný! Větší zvíře snad neviděl. Rozdali si to nespočetněkrát, až se Tom divil, kde se to v něm vzalo. S Billem na tohle nebyl zvyklý. On byl spíše na na ty něžné věci a romantiku. Tohle bylo něco zcela jiného. Něco pro Toma nepoznaného.
„Do hajzlu, to snad ne,“ chytne se za hlavu, když si uvědomí, co udělal. Dal přednost chtíči před láskou. Před největší láskou svého života. Rychle se obleče a vypadne z toho proklatého pokoje. Na chodbě narazí na usměvavého Billa.
„Ahoj, zlato, kde jsi byl? Hledám tě dobrou půlhodinu,“ zasměje se černovlásek a obejme ho kolem krku. Teď hlavně zůstat v klidu – proběhne Tomovi hlavou. Usměje se.
„No víš… jen jsem potřeboval být chvíli sám,“ políbí ho a přitiskne k sobě.
„Jo no… Andreas nás shání k večeři,“ usměje se Bill a táhne Toma za sebou. Tomu běží v hlavě milióny myšlenek a hlavně výčitek. Jak to mohl udělat? Billovi! Hlavně si musí udržet klidný výraz. To se trochu pokazí, když uvidí vcházet Mika do místnosti. Povzdechne si a pod stolem stiskne Billovu ruku. Ten se na něj rozzářeně usměje a stiskne mu ji zpátky.
Po večeři si ještě Billa odvede Andreas a Tom zůstane s Mikem u stolu. Ten na něj kouká a čeká, co z Toma vypadne.
„Jak jsi mohl,“ začne tiše a střelí po něm pohledem. Mike jen pokrčí rameny.
„Nedělej se, Tome, dostals, cos chtěl, a líbilo se ti to,“ podloží si hlavu rukou a dá nohu přes nohu. Tom odvrátí pohled stranou.
„No nic, já si jdu lehnout… měj se,“ usměje se zákeřně Mike a odtančí si to z místnosti pryč.
Tom se také odebere do ložnice a sedne si na balkón. Je už neprostupná noc a krajinu osvětlují jen jasné hvězdy a velký měsíc, který je dneska příhodně v úplňku. Tom má až v očích slzy, jak ho celá nastalá situace štve. Bill se to nesmí ani za nic dozvědět. Navíc. Co si teď vzpomněl, Mike se mu zdá nějaký divný. Cože to říkal?
Seděli na lavičce. Bylo to ještě předtím, než se políbili. Ale co to bylo?
„Je to ten nejproradnější a nejhorší upír, jakého jsem kdy poznal… vážně… jeho zloba nebere hranic a nevzdá se jen tak… vždy dostane, co chce… proto by si měl pan Kaulitz dávat pozor…“
autor: Iveth Biersack
Krásný .. :-)) Jen mě zamrzel Tomův přístup s Mikem .. Myslím si , že to pokazil a teď to bude jen a jen horší uvidíme jak se to dál vyklube .. 🙂 .. Upřímně , je mi teď Billa líto :/