autor: Mykerina
Jedeme autem, protože musíme více do hor. Celou cestu mě Tom drží za ruku. Povídáme si. Těším se, ale zároveň mám i strach. Nikdy jsem na raftu vodu nesjížděl. Absolutně nevím, co od toho čekat, ale… jsem zvědavý. Sám pro sebe se usměju a lehce Tomovi stisknu ruku. Hned na mě koukne.
„Děje se něco?“ zamrká na mě. Má tak dlouhé řasy. Delší než já. A vůbec… má krásné oči. Hodně podobné těm mým, ale tmavší… úplně jako hořkou čokoládu.
„Bille? Jsi ok?“ vytrhne mě z přemýšlení.
„Co? Jo… jen jsem se zamyslel,“ pousměju se. Tázavě na mě hledí.
„Těším se… fakt… ale nikdy jsem to nedělal, Tomy,“ skousnu si ret. Stiskne mi dlaň, a hned na to mě pohladí po tváři.
„Postarám se o tebe, neboj, bude to legrace.“ Dá mi lehkou pusu, když se zepředu ozve odkašlání. Vidím, jak protočil oči. Trochu se zachechtám pod nosem.
„Co je, mami?“ je nevrlý a podrážděný.
„Už tam budeme, kluci. Těšíte se?“ zeptá se s úsměvem. Radostně kývnu.
Jedeme asi ještě deset minut, když odbočíme na příjezdovou cestu a dorazíme k nějaké budově. Trochu stáhnu obočí.
„Vystupovat.“ Zavelí Gorgon. Sundám si pás a vystoupím, Tom hned za mnou. Drží se u mě. Propletené prsty. Hlídá si mě. Simon jde za nějakým mužem, dá mu bankovky a on kývne. Pak jde pro nějaké věci a vrátí se s vestami a přilbami. Huh… to budu vypadat jak kretén!
„Nechci přilbu.“ Ozvu se. Zničí mi to vlasy.
„Budeš vypadat úžasně, broučku,“ zašeptá mi Tom do ucha. Našpulím trucovitě rty, ale neprotestuju. Nemá to cenu, stejně by mě do toho donutili. Vydechnu a navleču na sebe tu hrůzně oranžovou vestu. Staví se mi vlasy na hlavě, když se vidím v odrazu auta. Tohle nemůžou myslet vážně! Vypadám jak… jak uklízeči z ulice! Mám vztek… ale najednou mi přistane na vlasech i přilba. Gordon! Idiot! Vrazil mi ji na moje pečlivě udělané vlasy!
„Hej!“ vyjeknu pobouřeně. Tom je v ten moment u mě a mračí se na svého… nevlastního otce.
„Co je?! Musí jí mít!“ zavrčí. Vidím, jak Tom prudce vydechne, a chce něco říct, ale to se přiřítí s úsměvem Simone.
„Tak nasedat! Máme dva rafty. Pojede s námi ještě pár zájemců, tak šup šup.“ Usmívá se. Ona… je pořád vysmátá, její oči se smějí… pořád. Závidím jí to.
„Fajn,“ kývnu.
(Tom)
Bill vypadá strašně roztomile v té vestě a přilbě.
„Dobře, tak jdeme?“ usměju se na mámu.
„Jasně.“ Bill se zubí jako veverka, ale najednou si ho táta přitáhne.
„My s Billem jedeme spolu,“ mrkne na něj. Vytřeštím oči. Tohle nemyslí vážně!
„Tak na to zapomeň!“ syknu naštvaně.
„Nekoukej tak, Tome, Bill jede s Gordonem, nevidím důvod, proč by nemohl,“ zastane se ho máma. Cože? COŽE?!
„Nikdy!“ vyštěknu a přitáhnu si Billa k sobě a schovám za sebe.
„Thomasi, přestaň se chovat panovačně!“ zamračí se máma. To si dělá prdel, ne?!
„Bill chce jet se mnou, že jo, Billy?“ kouknu na něj. Rychlé kývnutí mě usvědčí, že mám pravdu. Otec jen nechápavě čumí. Kokot. Snad si nemyslel, že nechám Billa jet s ním?!
„Tak nasedat, lidi, máme trochu skluz,“ ozve se vodák. Chytnu Billa pevně za ruku a jdu k raftu bez ohledu na ty dva vzadu. Máma mě solidně vytočila.
„Tomy, to bolí,“ ozve se Bill, když mu až moc mačkám ruku.
„Promiň… omlouvám se,“ políbím ho na hřbet ruky. Neuvědomil jsem si svoji sílu. Hned povolím.
„Děkuju, že ses mě zastal,“ broukne a opatrně si nastoupí. Pousměju se pro sebe a sednu si hned za něj. Na okraj, jak nám to vodák nařídil. Dostali jsme pádla a já dostala šílenou chuť s ním tátu praštit. „Tomy?“ ozve se Bill lehce vyděšeně. Očividně neví, co s tím má dělat. Trochu se uculím. Je vážně sladký.
„Klid, ano? Jen to pádlo položíš do vody a budeš pádlovat,“ usměju se a volnou rukou ho pohladím po líčku.
K nám si sednou ještě dva lidé, starší pán a mladá slečna. Neodolám a kouknu na ni. Hned na sobě ale cítím Billův zamračený pohled. Že by žárlil? Mhmm, ale nechci ho zbytečně provokovat. Vodák nás odrazí a už jedeme. Rodiče jsou v druhém člunu. Ještě že tak, musel bych otce minimálně vyhodit z raftu. Dostaneme rozkaz ponořit pádla a trochu zabrat. Bill se s tím statečně pere, mně to problém nedělá, a ostatní očividně nejsou na raftech poprvé, takže jsem celkem fajn skupinka.
autor: Mykerina
betaread: J. :o)
páááni, po stu letech pokráčko!!! no jsem na to zvědavá, mně se totiž už pěkných pár kapitol zdá, že má ten hajzlik Gordon na Billa zálusk 😀 uvidíme 😉
ale ta představa Billa ve vestě a přilbě je docela komická, to se musí nechat 😀
áááá konečne konečne konečne!! síce si už presne nespomínam o čom doteraz poviedka bola, ale hrozne sa mi páčila a už som vlastne ani nedúfala že sa dočkám pokračovania, ale trochu ma sklamalo že Bill nešiel z Gordonom, zdá sa mi presne to čo Ádi a tak trošku dúfam že je to pravda xD tešíím sa na ďalší diel :))
[2]: taky jsem už ani nedoufala v pokračování 😀
Super těším se na další dílek 😉
hmmm… zauujimavo sa to vyvija XcD chcelo by to v blizkej dobe pokracovanie XcD