autor: Rose
Tom
Nakonec jsme si s Mattem zašli na pizzu a po troše mého přemlouvání mi nakonec dovolil, abych mu jeho pizzu zaplatil. Pak jsme se vydali k Danielovi do sklepa. Pořád jsem musel přemýšlet nad tím, proč mi chce na úkor svého štěstí pomoct.
„Až Daniel nebude ve sklepě – znáš ho, pořád chodí pro další a další flašky a jídlo -, tak to řekneme i ostatním,“ plánoval Matthew s celkem velkým nadšením.
„Nemyslím si, že budou souhlasit,“ povzdychl jsem si.
„Ale ano, budou, a kdyby náhodou ne, tak alespoň poznáš, kdo je tvůj skutečný kamarád a kdo ne.“
„To právě asi ani zjistit nechci,“ promnul jsem si ztrápeně krk. Do čeho jsem se to zase uvrtal? Ale na druhou stranu…, Matt to na mně poznal, že bez Billa nejsem šťastný, tak třeba mi pomůžou i ostatní. Ale nemyslím si, že to bude něco platné. Já být Billem, tak takového kreténa, jako jsem já, už zpátky nevezmu. Ani kdyby se přede mnou plazil na kolenou.
***
„Čau, no to je dost, že jste se ráčili dostavit,“ přivítal nás Daniel s velmi vřelou náladou, zřejmě už způsobenou nějakým tím alkoholem.
„Ahoj,“ mávl jsem na všechny, sedl jsem si na deku na zemi a přijal jsem flašku vodky, kterou mi podával Jesse. Pár minut jsme kecali a pili, až po půl hodině se Daniel se slovy: „Musíme doplnit zásoby,“ zvedl a trochu nemotorným krokem se vydal ze dveří sklepa směrem nahoru do patra, kde byla kuchyně.
A Matthew jako by v tu chvíli ožit.
„Tak, pánové, pojďte blíž,“ zběsile nás všechny přivolal k sobě. Neměl moc času, tak začal hned. „Chtěl bych vědět, kdo z vás by chtěl, aby byl Tom šťastný.“
„To je snad jasný, že všichni,“ ozval se Sebastian bez rozmýšlení.
„A vypadá, že je teď šťastný?“ založil si Matt bojovně ruce na prsou.
„No…,“ protáhl Ralph, „jak se to vezme.“ Pak se na mě všichni – Ralph, Sebastian a Jesse -, krom Matthewa zkoumavě podívali. Jejich pohledy trvaly tak minutku, načež Jesse sklesle poznamenal: „Tohle jsme posrali…“
„No do prdele…,“ chytil se Sebastian za hlavu, „ty jsi s ním byl vážně šťastný, co?“
„Jo,“ kývl jsem na povrch vážně, ale v duchu jsem se tetelil blahem. Tak přeci to jsou moji skuteční kamarádi.
„Promiň,“ zamumlal Ralph, „to jsme… nechtěli.“ Pak následovala neuvěřitelná dávka omluv na můj účet.
„To se přeci dá nějak napravit,“ bouchl Jesse do stolu, až skleničky málem nadskočily. „Dáme tě s Billem znovu dohromady!“
„Jo,“ nahodil Matthew ironický hlas, „už vidím, jak nás uvítá přímo s otevřenou náručí. Přijdeme k němu domů a zvesela řekneme: ‚Ahoj, Bille. My jsme Tomovi kamarádi. Jo, přesně ti kreténi, kteří ho donutili, aby se s tebou rozešel. Nepozveš nás dál na šálek čaje a probereme vaší budoucnost? Protože s Tomem samozřejmě zase budeš chodit.‘ Jo, tak to určitě zabere.“
V tu chvíli jsem vyprskl smíchy. A stejně tak i ostatní. Sebastian dokonce málem shodil stůl, jak se smíchy válel po zemi.
„To mu samozřejmě neřekneme,“ ujistil mě se smíchem Ralph.
„No to doufám. Protože to byste to posrali ještě víc,“ strčil jsem do něj, ale nedokázal jsem se přestat smát. Ten smích byl přímo od srdce.
„Směješ se,“ objal mě Matthew kolem ramen.
„To díky tobě,“ sevřel jsem ho v náruči. Už teď jsem mu byl neuvěřitelně vděčný. A i ostatním.
„Ježiš, pusťte se, vy teploušové,“ ozval se ode dveří Danielův zděšený výkřik. Alkohol v jeho krvi, totiž ještě více vzbuzoval jeho i tak dost velkou nechuť k homosexuálům.
„Se neposer,“ zamumlal jsem na půl pusy. Tak ten mi asi vážně nepomůže… Protože byl Daniel v místnosti, nemohli jsme se už dál domlouvat. Ale asi o pět minut později mi přišla SMSka od Matthewa.
Matthew
Něco vymyslíme. Neměj strach. 😉
Tom
Věřím vám a děkuju. 🙂
Když jsem stiskl tlačítko ‚odeslat‚, podíval jsem se na něj a hodili jsme po sobě spiklenecký pohled.
Bill
Konec školního roku byl ve středu, takže jsem se v pondělí rozhodl, že do školy přeci jen půjdu. Nechtělo se mi ale s nikým moc komunikovat. Má touha po samotě stále přetrvávala. Ne, že bych chtěl být jen sám, ale když jsem nebyl s Tomem, připadalo mi, jako bych stejně byl vždycky sám.
Neměl jsem chuť se smát, jíst, spát, prostě nic.
Když jsem se na konci pondělka (škola nám končila už v půl dvanácté, takže do konce dne bylo ještě vážně daleko) obouval u skříněk, přihasily se ke mně najednou Michelle, Taša i Monica.
„Co se děje?“ nadzvedl jsem obočí. Na jejich vtípky jsem vážně neměl náladu.
„No, něco docela… zajímavého.“ Všechny tři to řekly skoro najednou.
„Tak mi to, proboha, řekněte,“ povzdechl jsem si.
„No…,“ protáhla Taša.
„Šup, chci už jít domů,“ začal jsem netrpělivě poklepávat nohou.
„Totiž… v tom případě jdi radši zadním vchodem,“ špitla vymlouvavě Michelle.
„Proč?“
„No…,“ zhoupla se Monica z pat na špičky.
„Tak až budete chtít, tak mi to řekněte a já jdu. Čau.“ Načež jsem vyrazil k hlavnímu vchodu.
„Stůj!“ zakřičely unisono.
„A dozvím se konečně proč?“ Už mě začínaly docela vytáčet.
„Čeká… před školou na tebe čeká…,“ zamumlala Michelle.
„Kdo?“ zeptal jsem se, ale bohužel mi to začínalo celkem docházet.
„Tom Kaulitz,“ pronesla nervózně Taša. Kdo jiný než ON.
„No do… háje…,“ prohrábl jsem si bezmocně vlasy. Ale přeci se mu nemůžu vyhýbat a nemůžu mu utíkat. To bych byl pěkný srab.
Nasadil jsem si sluneční brýle, aby mi nebylo vidět do očí, a ještě jsem směrem k holkám prohodil: „Tak díky za zprávu a mějte se. Pa.“ A pak jsem se celkem odhodlaně vydal přímo hlavním vchodem ven.
A skutečně. Jen, co jsem si trochu zvykl na ostré sluneční světlo, skutečně jsem tak deset metrů ode mě spatřil Toma a za ním jeho rádoby nenápadnou partičku.
Díval se přímo na mě.
Úplně na milimetr přesně věděl, kde jsou mé oči, i když je přes neprůhledné brýle neviděl, a díval se přímo do nich.
A pak se usmál tím svým neodolatelným úsměvem.
autor: Rose
betaread: J. :o)
Snad se jim to povede a bude zase Tom s Billem spolu.. 🙂 moc jim držím palečky.. 🙂
A to je jako všechno? To jsi to musela ukončit zrovna teď? 😀 Jsem zvědavá, jak to mezi nimi nakonec skončí. Super =))
Docela jako blbý, nemyslíš??? 😀 Takhle pitomě to useknout! :D:D:D Snad se to nějak spraví, Matt je úžasné stvoření, když myslí především na Toma. Kdokoliv jiný v jeho postavení by využil situace a o Toma začal usilovat. Jeho přístup se mi moc líbí =)) Tak teď už jen držet palce, že to dobře dopadne! 😀
joo konečne! 🙂
Ne ne ne ne ne ne ne!!!!!!!!!!!!!!!!Takhle to useknout!!!
tak to by mě vážně zajímalo, jak chce tohle Tom a jeho parta vyžehlit. kdyby mi někdo řekl, že se nechal donutit přáteli, tak bych je asi všechny zkopala na jednu hromadu O.o x.x >.<
Přeju jim to, ale zas doufám, že mu Bill neskočí hned kolem krku, protože mu Tom dost ublížil 🙁 A neskutečně se těším na další díl <3 =)
*dead* tohle se jinak popsat nedá :DD
Ufff…jsem tak ráda,že mu chtěj všichni pomoct (krom Daniela) a že si uvědomili,jak to posrali ..to je fajn 😀 musela jsem se smát tý jejich konverzaci 😀 super 😀
Mno..tak jsem zvědavá,co vymysleli.Neodolatelným způsobem..to si umim představit :D!<3
Skvělí snad ho Billy neodmítne :)*