Smilstvo 2/2

Brzy už byli na místě. Tom zaparkoval a všichni vystoupili. Bill se rozhlížel po té nádherné přírodě, která mu jako vždy nic neříkala, a nakonec se vydal Tomovi pomoct postavit stan. Měli dva, jeden pro dva lidi a druhý pro čtyři. Vyřešili to jednoduše. Jelikož byli Matt s Meredith sourozenci a Lindsy její nejlepší kamarádka, budou ve stanu oni tři. Meredith bude uprostřed, takže bude všechno v pořádku. A Tom s Billem budou ve stanu pro dva.

Stany měli postavené a Bill s Tomem se vydali do lesa na dřevo. Sbírali větvičky a klacíky, aby s jejich pomocí pak mohl oheň pěkně hořet.

„Co plánujete dělat vlastně celý ten týden?“ zeptal se Bill a v náručí měl už pěknou kupku dříví.

„Tak vyjdeme si někam na výlet, na nějakou túru, nebo se můžeme jít koupat do toho jezera, co tam je, možná bude trochu chladnější, ale to nevadí. U ohně si můžeme povídat a tak dále, neboj se, ono se vždycky něco najde,“ odpověděl mu Tom a sledoval Billův obličej, Očekával, že se bude křenit, protože tohle zřejmě nebude nic podle jeho gusta, ale tvářil se nečitelně. Nijak se nešklebil.

Vrátili se s dřívím a rozdělali oheň. Už byl pomalu večer, takže si vytáhli párky a opékali si je na ohni.

„Po tomhle budu jako bečka,“ řekl Bill a sledoval, jak se párek pomalu horkem rozvírá.

„Ale ne, nebudeš. Tohle ti vůbec neublíží, jsi hubený jak chmelová tyčka,“ odpověděl mu Matt a holky se zachichotaly.

„Aha, tak děkuju, beru to jako kompliment,“ usmál se slabě Bill. Za jednu věc byl rád. I když nebyl namalovaný a v naprosto obyčejných věcech, ostatním to bylo fuk. Neřešili, co měl kdo na sobě, jak byl učesaný, nebo jak byl oblečený. Důležité pro ně bylo, že byli jako přátelé spolu a mohli si povídat.

Celý večer si povídali a vyprávěli si strašidelné nebo vtipné historky. Vládla naprosto poklidná nálada a Bill musel přiznat, že to bylo skutečně fajn. Občas se také pochlubil nějakým svým trapasem, takže se všichni smáli i on sám sobě.

Když už byla noc, vydali se všichni spát. Každý si zalezl do svého spacáku ve stanu. Bill však ještě neusínal. Sledoval Toma, který vedle něj ležel, a také se na něj díval. Oba mlčeli, pouze se na sebe dívali. Bill nějak přestával chápat, co se to s ním děje. Proč je na tomhle tak „obyčejném“ výletě? Jak to, že se už teď na Toma nevrhnul a nesváděl ho? A proč se chová tak normálně? Nedávalo mu to smysl, ale nyní před spaním si tím nechtěl lámat hlavu. Pouze se díval na Tomův hezký obličej. Pak vytáhl ruku ze svého spacáku a jemně jej pohladil po oušku a tváři. Tom už se nadechoval, aby něco řekl, ale Bill mu dal svůj hubený prst na rty a zavrtěl hlavou. Bylo to znamení, aby nic neříkal a Tom pochopil.

„Dobrou noc,“ zašeptal a ruku schoval zpátky do spacáku. Zavřel svá očka a pomalu upadl do říše snů.

Další den se ráno umyli v jezeře, a poté se vydali na túru. Nebáli se, že by jim věci někdo ukradl, lidé zde byli hodní, a navíc byli tam, kde nebyli skoro žádní. Procházeli se celý den a Bill si stěžoval, že už jej bolí nohy. Nebyl na nic takového zvyklý, ale ostatní jej povzbudili, a tak šel dál. Nakonec se vrátili ke stanům a najedli se.

„Co kdybychom se šli večer koupat do jezera?“ navrhla Lindsy a všichni souhlasně s úsměvem přikývli až na Billa.

„Já nepůjdu, jsem mrtvý a ta voda by mě dorazila úplně,“ žvýkal a koukal na ostatní.

„Nejsi zvyklý, to se časem poddá,“ usmála se na něj mile Meredith. Už nebyla až tak hodně stydlivá a pochopila, že Bill je v jádru dobrý člověk, akorát má zkaženou slupku, kterou si své dobrá jádro chrání.

Celý zbytek odpoledne a podvečer probíhaly v podobném duchu jako minulý den. Všichni byli uvolnění a spokojení. Povídali si a smáli se. Byla to naprosto obyčejná zábava bez alkoholu a něčeho dalšího. Bill začínal chápat, že se dokáže i pobavit s těmito věřícími mladými lidmi a nepotřebuje k tomu žádné hříšné pomocníky.

Když nastal večer, vydali se všichni, krom Billa k jezeru, které bylo opravdu kousek, aby se mohli vykoupat a pobavit se. Černovlásek si vlezl do spacáku a zavřel oči. Uvolnil své napjaté tělo a spokojeně si zamlaskal. Tohle byl pocit pro bohy. Ten pocit, když si po náročném dni konečně lehnete a cítíte takovou příjemnou bolest, jak se vám svaly uvolňují. V tichosti odpočíval a možná i na chvíli usnul.

Probudil jej až pohyb. Někdo vešel do jeho stanu a zase vchod zapnul zipem. Podle tichého odkašlání poznal, že je to Tom, a také to, jak se pohyboval. Malinko neohrabaně.

„Jaká byla voda?“ zeptal se Bill a otevřel oči. Spatřil tmavý obrys Tomovy postavy.

„Trochu studenější, než jsme čekali, ale byla skvělá, ostatní tam ještě zůstali. Vzbudil jsem tě?“

„Jo, ale to nevadí. Je ti zima?“ Vlastně ani nevěděl, proč jej ta otázka napadla, ale bylo to celkem logické, když přišel z ne zrovna teplé vody.

„Trochu, musím se obléct,“ viděl jej, jak na sebe soukal kalhoty, vypadalo to docela komicky.

„Já tady mám teplo, mohl bych tě zahřát,“ usmál se černovlásek.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad,“ řekl Tom a zapnul si kalhoty.

„Neboj se, jenom tě zahřeju, nic víc,“ usmál se, i když to v té tmě nebylo moc vidět. Poznal na Tomovi, že váhá, že se pere se svým svědomím. Proto už dál neváhal a rozepnul zip od svého spacáku a odhrnul jej, aby si za ním mohl Tom vlézt. Rasta stále váhal, ale nakonec si k Billovi vlezl a zapnul spacák. Měl tam krásně teplo a téměř se k sobě tiskli.

„Ou ty jsi studený,“ řekl Bill, když se letmo dotkl Tomovy holé hrudi. „Pojď sem,“ objal jej a přitáhl si ho k sobě, ani se ho na to neptal. „Ta voda musela být skutečně ledová, jsi pěkně studený,“ třel dlaně o jeho holá záda, aby je zahřál.

„Spíš to bude tím, že ty jsi tady v teple a venku je trochu chladněji,“ odpověděl mu Tom a vzhlédl k němu. Setkal se s Billovým pohledem.

„Je to možné,“ řekl černovlásek o něco tišeji a díval se na Toma. Když mu byl blíž, lépe jej v té tmě viděl.

Po chvíli najednou ucítil, jak se Tomova dlaň trochu roztřeseně plazila po černovláskově boku směrem na bedra a zase zpět. Dost jej to překvapilo, ale dlouho neotálel. Jemně pohladil Tomovu tvář a jel dlaní na krk, rameno a paži.

„Přiznáváš to tedy,“ zašeptal po chvíli a usmíval se.

„Co přiznávám?“ zeptal se Tom a spočinul svou dlaní na Billových bedrech.

„Že se ti líbím. Jenomže tě svazují ta vaše blbá pravidla.“

„Tohle není správné, Bille, neměl bych to vůbec dělat. Je to zakázané a zvrhlé…“

„Ale přesto po tom toužíš. Tome, tyhle pravidla si vymyslel člověk. Není to Boží výmysl. On byl přece dobrý člověk, a jistě by dokázal tolerovat i tohle, lidi měl přece rád a pomáhal jim, ať už byli jakýkoliv, ne?“ mluvil tiše, ale zřetelně, aby jeho slova Tom dobře slyšel.

Na chvíli zavládlo ticho a Bill poznal, že Tom nejspíš přemýšlí, uvažuje o jeho slovech. Možná, že na tom něco pravdy bylo.

„Řiď se jenom svým srdcem. Co bys chtěl právě teď udělat?“ zeptal se jej opatrně Bill. Už přestal uvažovat nad tím, proč se tak změnil, proč je najednou tak jiný v chování.

„Políbit tě,“ odpověděl Tom malinko stydlivě a vzhlédl k Billovi. Už mu nebyla zima. Naopak, bylo mu příjemné teplo.

„Tak to udělej,“ zašeptal tiše černovlásek a pohladil Toma po copáncích.

„Víš jen, já v tom nejsem moc dobrý,“ přiznal se rasta a cítil, jak mu studem hoří tváře.

„Já tě to naučím,“ usmál se Bill. „Prostě jenom zavři oči, ano?“ jemně jej pohladil po tváři a cítil, jak ji má horkou. Tom tedy udělal, co po něm Bill chtěl. Brzy na svých rtech ucítil ty černovláskovy, jak se o ty jeho lehce otřely, a několikrát to takhle zopakoval, než se na jeho rty jemně přitiskl a dal mu pusu.

„Dobře, teď ji trochu otevři. Stačí opravdu trochu,“ zašeptal mu Bill a měl stále zavřené oči. Tom jej tedy poslechl a brzy ucítil Billovy rty na těch jeho, a také to, jak mu svým horkým jazykem vplul do pusy. Vyzval ten Tomův k nějaké činnosti. Zprvu byl dost neohrabaný, a teprve si na to zvykal, ale čím déle se líbali, tím lepší to bylo, a Tom už věděl, co dělat.

Začínalo mezi nimi růst vzrušení a hlavně vášeň. Ta byla opravdu velká. Jejich polibky se stávaly naléhavějšími a dravějšími. Bill si na sebe stáhl Toma a hladil jej po jeho svalnatých zádech. Rasta se stále ještě otrkával, ale pomalu tomu začínal přicházet na kloub a rukou jemně zajel Billovi pod tričko a hladil jej.

Všechno se pak semlelo najednou rychle. Oba ze sebe začali sundávat oblečení a vyhazovat jej ze spacáku někde po stanu. Brzy byli oba úplně nazí, tak jak je Bůh stvořil. Rasta ležel na Billovi a pořád jej líbal. Pomalu si to začínal přiznávat. Začínalo se mu to líbit.

Když se chtěl na černovláskovi trochu posunout, nechtěně se otřel svým klínem o ten jeho a Bill slastně zafuněl.

„Udělej to ještě jednou, prosím,“ vydechl svou prosbu a díval se na Toma, který sice chvíli váhal, ale zopakoval to znovu. Billovi se to líbilo, bylo to vzrušující, a tak se o sebe začali třít a jejich klíny začínaly tvrdnout a vzrušení narůstat stejně jako vášeň.

„Chtěl… chtěl bys to zkusit?“ vydechl Bill a opět si k sobě přitáhl copánkatého kluka a políbil jej.

„Co?“ zeptal se Tom a vydechl. Takovýhle hříšný pocit ještě nezažil, ale líbil se mu.

„Sex, chtěl bys to zkusit?“ upřesnil Bill svou otázku a díval se zblízka do Tomovy tváře. „Šli bychom na to pomalu, nemusíš se bát,“ ujistil jej černovlásek a čekal, jestli bude Tom souhlasit nebo ne. Chvíli bylo ticho a Tom opět přemýšlel. Věděl jistě, že za tohle už má v pekle místo rezervované, ale přesto byla zvědavost a chtíč větší.

„Tak dobře, jenom buď shovívavý, nemám s tím absolutně žádné zkušenosti,“ řekl opět stydlivě a vysloužil si od Billa další polibek.

„Neboj se, budu,“ usmál se na něj a vyměnili si pozice, takže byl Bill nahoře. Rozepnul spacák, aby měli víc místa a opět Toma začal líbat, a ještě chvílí po něm přejížděl dlaní, aby byl maximálně tvrdý. „Uvidíš, bude se ti to líbit,“ zašeptal mu a políbil jej na ouško. Ucítil Tomovy dlaně na svých bocích a na hrudi.

Jelikož neměl po ruce lubrikant, musel Toma naslinit, aby to bylo ono. Pak se nadzvedl a pomalu začal na něj nasedat. Překvapilo jej, jak je rasta velký, a čím víc se do něj nořil, tím větší slast mu to způsobovalo. Dlouze vydechl, když byl Tom v něm celý, cítil, že je skutečně velký. Stáhl se kolem něj, aby jej cítil ještě intenzivněji a rasta zasténal.

Cítil Billovo úzko a horko, které jej přivádělo k šílenství, a když se kolem něj ještě víc stáhl, myslel, že slastí vypustí duši.

Černovlásek se na něm rozpohyboval a pravidelně nasedal. Oba vzrušeně vzdychali a bručeli. Po chvíli se Tom odhodlal proti Billovi začít přirážet, což se černovláskovi neskutečně líbilo a trochu zrychlil. Chvilku jim trvalo, než se jejich těla pohybovala ve stejném rytmu, ale stálo to za to.

Bill si poté Toma přetočil na sebe a nechal jej také přirážet, ať si to vyzkouší a zjistí, jaké to je. Víc od sebe roztáhl nohy a přitáhl si Toma pro polibek.

„Ty jsi tak hříšný,“ vydechl Tom a pravidelně do něj přirážel a držel jej za stehno.

„Ano, jsem hříšný. Oh přidej, Tome, tvrději,“ vydechl a slastí zavíral oči. Na to, že tohle rasta dělal poprvé, mu to opravdu šlo. Asi nějaký skrytý talent.

„Ty ďáble,“ vydechl Tom a přitvrdil, a to se Billovi líbilo a hlasitě to dal najevo.

„Ano…“ vzdychal a zakláněl hlavu. Tom jej políbil na krk a zrychlil. Sám cítil, že už se blíží jeho vrchol stejně tak jako Billův. Ten si rukou zajel do klína a začal tam s ní pohybovat.

Brzy oba došli k vytouženému vrcholu a rasta se udělal hluboko do Billova těla a Bill zase na své břicho. Oba byli jak smyslů zbavení a totálně vyčerpaní. Tom se svalil vedle černovláska a popadal dech, stejně jako to krásné stvoření vedle něj.

Když se černovlásek trochu vzpamatoval, natáhl se pro papírové kapesníčky v kapse svých kalhot, setřel ze sebe sperma a pohlédl na Toma.

Jemně se k němu přitulil a dočkal se vřelého objetí a polibku.

„Tak jaké to bylo?“ zeptal se po chvíli Bill a jemně hladil Toma po tváři a copáncích.

„Bylo to opravdu skvělé. Ty jsi boží i ďáblovo dítě,“ zašeptal mu Tom a jemně jej hladil v jeho havraních vlasech. „Máš božskou krásu, ale malého ďábla v sobě,“ špital dál.

„To beru jako kompliment, děkuju,“ usmál se černovlásek a dlouze Toma políbil. Oba si vlezli zase do spacáku a vyčerpáním usnuli. Akorát ještě zaslechli tlumené hlasy jejich přátel, jak se vracejí od jezera.

Tom toho nelitoval, byla to další zkušenost do jeho života, i když ne zrovna taková, jakou by se mohl chlubit. Každopádně jej k Billovi cosi táhlo a viděl v něm to dobré, věděl, že je dobrý člověk. Co také věděl, bylo, že měl na kontě další hřích, ze kterého se bude muset vyzpovídat.

autor: Tina