autor: Saline A.
„Anisi!“ lehce jsem ho praštil se smíchem do ramene. „Nech toho,“ snažil jsem se od něj odstrčit, aby mě nemohl vousy šimrat pod bradou. „No tak, vážně to lechtá, Anisi.“
„Moc dobře to vím,“ rozesmál se, ale ve své snaze zlechtat mě pokračoval a navrch i na mou klíční kost.
U Anise jsem byl už týden, během kterého jsem se už úplně uzdravil. Nebo mě to alespoň skoro nebolelo, takže jsem se víceméně navrátil do svého původního života, minimálně co se soužití s Anisem týče. Užívali jsme si každou volnou chvíli, co jsme spolu byli, ale zároveň se pomalu připravovali na skutečnost, že velmi brzy se budu muset vrátit k Tomovi. Ani jeden z nás si to nechtěl moc připouštět, vůbec jsme se o tom nebavili, ale přesto jsme na to mysleli neustále. To téma nad mezi námi viselo tím víc, čím mi bylo lépe.
„Co chceš dneska dělat?“ konečně se ode mě odtáhnul na vzdálenost, ze které mě svými vousy nemohl dál šimrat.
„Nic,“ neurčitě jsem pokrčil rameny. „Pusťme si nějaké filmy, udělám ti masáž, zítra už musíš do práce.“
„Část s masáží zní opravdu dobře,“ spokojeně zavrněl. „Ale ta práce se mi nelíbí. Nějak se mi nechce opouštět pohodlí po tvém boku.“
„Vždyť tam budu celé dny s tebou.“
„A já se ti nebudu moct věnovat,“ zabručel.
„O to se nestarej, nějaká chvilka se tam vždycky ukradne,“ s úsměvem jsem si ho k sobě přitáhnul, abych ho mohl políbit. „Vymyslíš filmy a já dojdu pro jídlo?“
„Dobře,“ krátce mě políbil, než sklouzl z pohovky a jal se vybírat něco ke koukání.
Já se zatím odebral do kuchyně, kde jsem do ohromných mís nasypal nejrůznější druhy brambůrků a popcornu. S plnou náručí slaných neřestí jsem se svalil zpátky na pohovku vedle Anise, spokojeně oddechujícího a pozorně sledujícího televizi.
„Co’s vybral?“ poposedl jsem za větším pohodlím, opírajíc se o jeho tělo.
„Půlnoc v Paříži.“
„Oh, beznadějná romantika, co jsem slyšel. Dlouho jsem v Paříži nebyl,“ s povzdechem jsem si pusu narval brambůrky.
„Ne? Tak alespoň vím, co ti koupit k narozeninám. Kdy je máš?“ se smíchem do mě šťouchnul.
„Prvního září, ale nic takového nechci. Pokud mi chceš něco koupit, tak něco malinkého, co mi tě bude navždy připomínat. I když, kdo ví, co bude za rok, jestli spolu vůbec budeme.“
„Pochybuješ snad o mých slovech, že spolu budeme navždy? Podceňuješ mě,“ s tichým zabručením si mě přitáhl pro polibek. „Myslím to s tebou velmi vážně a příští rok mám v plánu velkolepou oslavu našeho vztahu.“
„A kdo by nám na tu oslavu přišel, hm?“ pátravě jsem na něj zašilhal. „Nemůžeš si zničit reputaci homosexuálním vztahem s klukem, kterého vyhodili z domu jedny z nejvlivnějších a nejbohatších osob Berlína, Anisi. Zničilo by tě to.“
„Nikdo mi tu nebude diktovat, koho mám mít rád. Ti homofobní idioti už vůbec ne. Kdybych chtěl, stačilo by lusknout a všichni by šli ke dnu, jen kdybych řekl. Já se s tebou nebudu schovávat, Bille. Naopak tě chci hrdě vystavovat jako svůj poklad. Což mi připomíná, zanedlouho bude předávání cen Bambi a já chci, abys tam šel se mnou. Jako můj partner,“ zcela vážně se na mě podíval.
„Já nevím, Anisi… Ještě si o tom spolu promluvíme, ano? Pořádně to promyslím, ale asi s tebou půjdu, pokud si to tak moc přeješ,“ prsty jsem jemně projel jeho strništěm. „Bude mi ctí jít s tebou, i když se budu bát reakcí. No, uvidíme, jak se konečně rozhodnu.“
„A víš ty co? Vlastně by se mi tam hodila sekretářka, takže jít musíš,“ rozesmál se.
„To beru, ale znamená to, že půjdu jen jako asistent. Víš přeci, že vztahy na pracovištích jsou zakázané.“
„Kruci, to jsem si moc nepomohl,“ okamžitě zmlkl a hluboce se zamyslel. „Teď mě žádný trik nenapadá, ale já na něco přijdu!“
„Než na to přijdeš, budeme se dívat na ten film,“ se smíchem jsem ho políbil a znovu se začal věnovat Paříži.
*
Otráveně jsem si balil své věci do kabelky, přičemž nesmělo chybět ani pár Anisových kousků načichlých jeho typickou kořeněnou vůní. Nemohl bych dopustit, že přijdu domů a neucítím ho, dokonce mi bylo i jedno, že jsou mi asi o tři čísla větší, o košilích nemluvě. Bylo pro mě důležité, že ho u sebe ucítím, i když u mě nebude. Bylo pro mě nesmírně těžké odcházet od něj, ač jsem šel ke svému bratrovi, protože za posledních několik dní s Anisem jsem si na jeho přítomnost až neúměrně zvykl.
„Jsi sladký, když se mračíš,“ objal mě zezadu kolem pasu, přičemž mi vtiskl polibek na spánek.
„Ještě sladší jsem, když vím, že se vedle tebe ráno probudím,“ zabručel jsem. „Ale já vím, já vím. Musím jít domu, abych urovnal rozházené vztahy s Tomem, a abych tak měl klidnější spánek,“ odrecitoval jsem známý proslov, který už mi byl přednesen několikrát. Poznámku, že spánek mám nadmíru klidný, jsem raději spolkl.
„Přesně tak,“ krátce se zasmál. „Nemysli si, že tě tu nechci – neznám větší půvab, než tebe hned po ránu, ale myslím, že to takhle bude lepší pro nás oba, i pro Toma. Navíc máme výhodu, že se uvidíme už v sedm ráno před tvým domem, až tě přijedu vyzvednout do práce, kde budeme spolu celý den.“
„Tím jediným se tak nějak utěšuju, jinak nevím, co bych zbytek večera dělal,“ znovu jsem zafňukal, ale tentokrát už si kabelku nasadil na rameno a útrpně na Anise pohlédl. „Vážně mi ty naše dny budou chybět.“
„Moje nabídka na nastěhování se stále platí,“ lišácky se usmál.
„Myslím, že bys měl jít nastartovat auto,“ posměšně jsem zamrkal. „Můj názor znáš, zeptej se mě na stejnou otázku za půl roku nebo rok, pokud budeme ještě spolu.“
„Ok, beru na vědomí,“ se smíchem mě štípnul do zadečku. „Počkám na tebe teda v garáži, tašku ti vezmu,“ něžně mi ji sundal z ramene, než mě znovu políbil na spánek a odešel.
Rozhlédl jsem se velkým, ale útulným pokojem a už předem se mi po něm stýskalo a těšil jsem se, až tu budu spát zase příště.
Upřímně řečeno, návratu k Tomovi jsem se bál. Stále jsme byli rozhádaní, k usmíření nedošlo a já tak netušil, s čím mám po příjezdu počítat. Nehledě na to, že za celou dobu u Anise, jsem s ním komunikoval jen párkrát, ale většinu času jsem měl telefon vypnutý, abychom s Anisem nebyli nikým rušeni.
„Můžeme jet,“ tiše jsem zamumlal, když jsem se usadil na místo spolujezdce. Hned po vyjetí z garáže mě Anis chytil za ruku, zatímco kličkoval ulicemi Berlína, přeplněnými studenty užívajícími si slunečný podvečer. Čím blíže domu jsme byli, tím víc se mi chtělo vzít nohy na ramena a utéct.
„Jsme tu,“ zbytečně oznámil Anis, jakmile zaparkoval před domem, otáčeje se na mě. „Všechno bude v pohodě, Bille,“ konejšivě mi stiskl ruku, když si všiml mého pohledu na dům.
„Já vím,“ zabroukal jsem nepřesvědčivě. „Ale po tobě se mi bude stýskat.“
„Nemusíš se ničeho bát, o žádný společný čas nepřijdeme. Budeme spolu v práci i po práci, rozhodně se uvidíme,“ prsty mi hladil bradu tak dlouho, dokud jsem k němu nevzhlédl od řadicí páky a neviděl tak rozvernou jiskru v jeho očích.
„Miluju tě,“ tiše jsem řekl, načež mi odpovědí byl typický polibek. Přestože bych konečně rád slyšel odpověď, i polibek jsem přijal s vděkem, láskou a ochotou. „Uvidíme se tedy ráno,“ natáhl jsem se pro kabelku.
„Pokus se užít si zbytek dne, miláčku,“ naposledy mě krátce políbil, než jsem vystoupil z auta a okamžitě zamířil dovnitř domu, než by na mě padly obavy a pochyby. V zádech jsem cítil Anisův upřený starostlivý pohled, ale neměl jsem odvahu otočit se – rozběhl bych se hned zpátky k němu.
Pomalu a těžce jsem vyšlapával schody k našemu bytu, abych nenamáhal občas stále bolící záda. Ve chvíli, kdy klíč zapadl do zámku a já jím otočil, mi bylo jasné, že Tom není doma a někde si užívá, protože bylo zamčeno. Jak moc jsem se mýlil, mi došlo hned v zápětí, když jsem dveře otevřel úplně. Z kuchyně se ozývaly hlasité steny a vzdechy doprovázené výkřiky jmen. Vzedmul se ve mně vztek a nakráčel jsem rovnou k nim.
„Vidím, že jsem ti nechyběl tak moc, jak jsi tvrdil,“ vztekle jsem se opřel o dveře a užíval si moment překvapení. Tom i ta dívka na mě hleděli s neskrývaným šokem vepsaným v očích.
„Bille, počkej, není to tak, jak si myslíš!“
„Bill Kaulitz je tady proč?“ zhnuseně si odfrkla ona dívka.
„Protože jsem dvojče kluka, se kterým právě
šukáš, pokud jsi zapomněla,“ vítězně jsem se usmál a nečekaje na další reakce odkráčel do svého pokoje, kde jsem na postel vyndal Anisovo oblečení a své špinavé rovnou v koupelně hodil do pračky, aby bylo použitelné i v dalších dnech. Sice mi nebylo úplně jasné, kde se ve mně vzedmulo tolik vzteku, ale rozhodně jsem toho výbuchu nelitoval. Jen ať Tom vidí, že už se sebou nenechám zametat, a že už se nebojím ozvat.
„Co to mělo být?“ vtrhl ke mně Tom, akorát když jsem se vracel z koupelny.
„Co by? Něčemu z toho, co jsem řekl, jsi nerozuměl, Tomi?“ nevinně jsem zamrkal.
„Proč mi děláš scény? Týden jsi tu nebyl, teď si přijdeš jakoby nic a uděláš mi scénu?“
„Tomuhle říkáš scéna? Oh bože, řekl jsem ti jednu větu! Ta druhá byla pro tu děvku,“ rychle jsem vyhrkl, když chtěl něco namítat. „Žádnou scénu jsem ti neudělal, tak se zase uklidni, Tome. Jestli scénu chceš, klidně ti jí dám, ještě si pro tebe na skladě jednu schovávám.“
„Co mi to s tebou ten hajzl provedl?“ nevěřícně na mě zíral.
„Naučil mě žít, Tome. Ukázal mi, že když budu tichý a poddajný, nikam to nedotáhnu. Ty si myslíš, že mě hrozně změnil, ale on ve mně akorát probudil to, co tam bylo vždycky, jen jsem se bál dát to najevo. Jsem to pořád já, jen trochu odvážnější. Anis mi pomohl.“
„Takového tě neznám, Bille,“ zamumlal.
„Protože se mě ani nesnažíš poznat. Jakmile ses dozvěděl, že ten, kdo mi tak nesmírně pomohl, je Anis, okamžitě jsi všechno odsoudil, včetně jeho. Já ale vím, že kdyby ses ho alespoň snažil poznat, musel bys uznat, že je dobrý. Ať už byl jakýkoli v době, kdy’s ho poznal, dnes už takový není, Tome. Musíš vědět, že bych se nezamiloval do někoho špatného nebo zlého. Já dokážu poznat lidské nitro a Anis se mi otevřel víc než kdokoli jiný, takže já vím, kdo je. Vím o něm všechno,“ klidně jsem vysvětloval.
„Miluješ ho víc než mě?“ smutně ke mně vzhlédl.
„Miluju ho stejnou měrou jako tebe, ale miluju ho jiným způsobem, Tome. Oba vás nesmírně miluju a nechci přijít ani o jednoho z vás. To, co chci je, abyste se pokusili jeden druhého poznat, protože jste nejdůležitější muži mého života,“ něžně jsem ho chytil za tváře. Uklidnění situace bylo na cestě a rozhodně jsem chtěl chytit příležitost za pačesy.
„Nevím, jestli budu schopný se přes to přenést, Billy.“
„Nechme minulost spát, Tome. Ať bylo, co bylo, určitě to nebylo tak vážné, abys to nemohl zapomenout. Neuč se odpouštět, nebuď plný záště.“
„Budu potřebovat pomoc.“
„Od toho jsem tady,“ jemně jsem ho políbil na čelo. „Vím, že to bude těžké, bude to hodně dlouhá cesta, ale chci ji s tebou zkusit, vím, že to má smysl!“ naléhavě jsem šeptal. Bylo vidět, že nad ním pomalu „vyhrávám“, dostávám se do jeho zatvrdlé duše.
„Já už o tebe nechci znovu přijít,“ suše vzlyknul, než mi hlavu zabořil do krku s mohutným objetím.
„Nepřijdeš, Tomi. O to tu přeci nejde,“ objal jsem ho nazpět. „Jsem tu pro tebe, pokud tu budeš ty pro mě.“
„Slibuju, že budu. Mám tě rád.“
„A já tebe, hlupáčku,“ s úsměvem jsem ho znovu políbil na čelo. Všechno bylo dobré.
*
V ruce jsem držel telefon a syslil textovku Anisovi, že všechno už je dobré, a že jsme si to s Tomem vyříkali. Oči se mi klížily, chtělo se mi spát, ale nechtěl jsem mu odepřít právo vědět, co se děje, a do rána by se nedočkal, jak vím. Jen co textovka odešla, telefon už se rozdrnčel příchozím hovorem.
„Ahoj miláčku,“ nadšeně jsem se ohlásil. „Doufám, že tě nebudím.“
„Rozhodně nebudíš, dělal jsem nějaké papíry, které mi dovezl David z kanceláře.
„Papíry ne, to zase nebudeš spát!“ nespokojeně jsem zamručel. „Slib mi, že jakmile skončíme tenhle hovor, půjdeš do sprchy a spát. A nezkoušej podvádět, víš, že to na tobě poznám,“ pohrozil jsem mu prstem, přestože to nemohl vidět.
„Dobře, slibuju,“ krátce se zasmál. „Ale teď povídej, jak to probíhalo doma. Ani nevíš, jak jsem rád, že se to uklidnilo.“
„To já taky, Anisi. Uklidnilo se to hlavně kvůli tomu, že jsem mu ukázal mou bojovnou povahu, kterou jsi ve mně probudil. Nakonec jsme si promluvili, bude to trvat dlouho, ale nakonec myslím, že byste mohli najít kompromis ve vašem vztahu.“
„To rád slyším,“ znovu se zasmál. „Bille, asi budu muset končit, abych mohl dodělat JEDNU smlouvu, a pak půjdu spát.“
„Dobře. Krásně se vyspi, uvidíme se zítra,“ rychlým mlasknutím jsem mu poslal polibek a s telefonem vedle hlavy se zachumlal do peřiny.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
Právě jsi zhatila veškeré moje naděje, že by se snad přece jen mohlo udát ještě něco tak výjimečného, co by svedlo Billa s Tomem dohromady. No, teď už se toho asi vážně nedočkám =(( :D:D Ale strašně se mi líbilo to "vyznávání lásky" ^^ To bylo neuvěřitelně kouzelné, milé, krásné a celkově ťuťu ňuňu :D:D:D
Jinak to, že nekomentuju momenty Billa s Anisem, neznamená to, že bych je neupřednostňovala před těmi ostatními… spíš se nechci pořád opakovat, jak strašně se mi jejich vztah líbí a jak je to hrozně roztomilé 😀
Jako ale docela jsem čuměla, když jsem viděla, že tenhle díl bude mít tři části… kéž by alespoň byly za sebou a nebyl mezi nimi ten týden =(( Těším se na další část! 😀
Ááách, B+B spolu prostě nemají chybu ♥
Hrozně se mi líbí takové to jejich popichování a škádlení, třeba jako s těma vousama 🙂
No a Anis chce Billa vzít do Paříže na romantickou oslavu jeho narozenin, tak teda doufám, že co slíbil, to taky splní, protože takové ocicmávání pod Eiffelovkou by nebylo vůbec špatné =)♥
A u Toma to bylo taky více než zajímavé, chudák holka, Bill se nezdá, ale Toma utřel jak dvojku máslo xD
Jinak jsem samozřejmě ráda, že se to mezi nima trochu uklidnilo.
Ale bylo znát, že Toma dost překvapilo bratrovo nové já a to v negativním smyslu. Docela se tomu divím, protože by spíše měl mít radost, že je Bill tak asertivní a že už si nenechá všechno líbit, ani od něj ne a vlastně by měl Anisovi za tu "převýchovu" poděkovat =)
A taky se mi hrozně líbilo, jak Bill Anise kontroloval, jestli nepracuje do noci a jak si ho hlídal, aby se nepřepínal, jak přísná mamča zlobivé dítko xD
"A opovaž se podvádět, víš, že to na tobě poznám" xDDD
Tak z toho jsem už fakt nemohla, úplně jsem toho kárájícího Billa, hrozícího Anisovi prstem, viděla před sebou xD
Prostě super, už aby tady bylo další pondělí :)♥
Akurát som si dnes hovorila akí sú tí dvaja spolu dokonalí….úžasná poviedka…strašne sa teším na pokračovanie!!
:))) Jsem ráda ,že se konečně usmířili ,snad už to bude dobré .. Mimo to , Škoda ,že odešel od Anise , jsem zvědavá co se bude doma dít 🙂 Krásná dílek tak honem další 🙂
Som taká rada, že si to Bill s Tomom vysvetlili. Verím tomu, že Tom sa nad tým časom prenesie. Som zvedavá či Bill nakoniec pôjde s Anisom pôjde na tu akciu, ale osobne si myslím, že by mal ísť a tým všetkým ktorým ktorí mu ublížili vytrieť zrak.
je to super, Anis hrozně… splňuje moje představy o něm jakožto o milenci, sama ho rozhodně nemusím v takových těch přehnaně tvrdých pozicích nebo jako kriminálníka nebo tak něco. Jemný, galantní ale divoký a vášnivý? Nejlepší kombinace 😀 trochu mi jeho povaha připomíná vzor francouzského kavalíra :DDDDDD
trošku se bojím, že jejich vztah a i povídka tím pádem upadne do takového stereotypu, mám ráda, když se v povídce furt něco děje a ty zásadní věci se objevují v každém díle. Zatím to tak bylo, tak uvidíme, co si na nás Salinka připraví na příště ^^
[1]: Na nějaké techtle mechtle mezi Tomem a Billem si počkej do twincestní povídky, do Billshida mi to netahej, drahá :DD
A to se klidně opakuj, to mně nevadí 😀
Říkala jsem, že mám překvapení 😀 Ale tohle zrovna nebylo přímo to překvapení, ale je to součást :DD
[2]: Ach, ty jsi sladká! ♥
Mně osobně se popichování taky líbí, myslím, že by hravost neměla opouštět vztah nikdy, ta tam být prostě musí. ^^
Já jsem taky docela zvědavá, jestli ho tam nakonec vezme, i přes veškeré protesty, které Bill vede. Myslím, že se mu na protesty vykašle a pojede. :DD
Áááá :DD Prej jako dvojku máslo 😀 Já tě miluju :DD
Já ho taky nechápu, on je hrozně hloupej v tomhle ohledu. Myslím, že se prostě bojí toho, co všechno se může s novým Billem dít, protože on zná jen toho plachého a bojácného Billa.
Přísná mamča, to se přesně na Billouše hodí, ta role by mu seděla. 😀
Děkuju za komentář! ♥
[3]: Moc děkuji, v pondělí je tu jako na koni :))
[4]: Já jsem také ráda. :)) Však on se k němu zase vrátí, to se neboj 😉
Děkuji! :))
[5]: Doufejme že Tom není tak tvrdohlavé pako, no :)) Já myslím že Bill půjde, přece jen v sobě kousek egoisty má ;D
[6]: Já taky nemám ráda, když z něj dělá někdo kriminálníka nebo pasáka nebo tak, ale zase to úplně nezatracuji, hodně záleží na provedení a tak, ale když můžu, vyberu si spíš něžnější povahu. 🙂 I když, ta nová povídka tomu moc nenasvědčuje :DDD
No, ona ta povídka už ani nebude mít moc dalších dílů, takže pár událostí tam ještě bude a pak pápá, zase příště. ;))
A ja furt cekam, ze se mezi Tomem a Billem neco stane apson nejaka mala hra a ono furt nic 😀 To sem zvedava, jak Bill bude pracovat u Bushida jako sekretarka 😀 a tesim se na to predavani ^^
[7]: Ty jsi na mě tak strašně zlá, ale tak strašně moc zlá! ='(( Mně to úplně rve srdce, když vidím, jaký mezi spolu mají hezký vztah, ale čistě na bratrské hranici… To přece není normální!!! :D:D:D
No na to překvapení jsem zvědavá 😀
[8]: A ono nic, jsem hrozně krutá, že? :DD Sekretářka bude skvostná! 😀
[9]: Já na tebe nejsem zlá! 😀 No to teda je normální! 😀
Já víííím 😀
[10]: Není to normální v těchhle kruzích 😀
[11]: Vzhledem k tomu, že jde o Billshido, tak je! 😀 A neprovokuj mě, nebo tě kousnu :DD
já si nemůžu pomoct, ale Bill mi v téhle povídce přestává být nějak sympatický. nevím čím to je, ale asi na ta jeho hloupá scéna zapůsobila i na mě. myslím, že to nějak nebylo na místě. jak mu sám Tom řekl, týden se doma neukázal a když si našel jinou společnost, která byla zárukou pořádného rozptýlení od toho, aby si doma netrhal vlasy vzteky, že je Bill nemocný a ani nemá dost ohleduplnosti se ukázat doma, tak se drahý Billís vzteká. jasně, chápu, byl nemocný a nemohl se bolestí ani hnout, ale měl se prostě vrátit domů ke svému bratrovi, jediné rodině, co mu zbyla. dokázal by se o něj postarat stejně tak dobře jako Anis. tomu věřím. prostě mě nějak mrzí, že tolik dává přednost lásce před rodinou, i když je mi zase jasný, že musí být těžké vyžít s bratrovou tvrdohlavostí a majetnickostí. ale dyž mě se tohle na Tomovi zrovna tak líbí… :))