Nemyslel jsem si, že něco jako láska opravdu existuje. Alespoň ne ten druh „pravá láska.“ Láska na jednu noc, to ano, ale na celý život? Proč by chtěl být někdo s jedním člověkem po celý život? Ne, nevěřil jsem v to. Pohrdal jsem všemi těmi zamilovanými páry, zatímco já chodil každou noc s někým jiným. Užíval jsem si to, co jsem díky svému vzhledu mohl dostat. A to bylo… všechno. A všichni. Proč se držet zpátky? Mladý jsem byl jen jednou a věděl jsem, že už se to nebude opakovat.
*
Byl jsem v hospodě a jen popíjel s pár přáteli. Rozhlížel jsem se a hledal někoho, koho bych si mohl na noc vzít k sobě, když jsem ho uviděl. Takový vysoký kluk. Ano, rozhodně to byl kluk, i když tak na první pohled nevypadal. Měl na sobě make-up a jeho oblečení rozhodně nebylo mužské. A možná proto mě tak upoutal. Dopil jsem svou skleničku a šel pomalu za ním.
„Ahoj,“ ušklíbnul jsem se a sedl si na stoličku vedle něj. On se na mě podíval, rozhlédl se kolem (asi nevěřil, že mluvím na něj) a pak se jen plaše usmál, nic neřekl. „Hm, můžu tě pozvat na drink, fešáku?“ Vždycky jsem nabaloval stejně a nebyl snad nikdo, kdo by se na to nechytil. I když ne, že by se někdo doopravdy soustředil na to, co říkám. Ten klučina jen zakroutil hlavou a zvedl se, omluvně se pousmál. „Už odcházíš? Tak mi alespoň řekni, jak se jmenuješ,“ dál jsem naléhal. Vážně se mi líbil. On se jen chvíli hrabal ve svojí kabelce, a pak vytáhl papírek, napsal na něj „Bill.“ Nevěděl jsem, proč na mě normálně nepromluví, ale myslel jsem, že se stydí, nebo že třeba neumí německy mluvit, jen rozumí nebo tak něco. Usmál jsem se.
*
Hned, když jsem se druhý den probudil, vytáhl jsem z kalhot přehozených přes židli papírek s e-mailem a šel k počítači. Napsal jsem ho do msn a našel ho. „Billy :)“ se tam jmenoval. Okamžitě jsem se spokojeně usmál, když si mě prakticky hned přidal a skočil on-line.
Master-Tom:
Billy :):
Chvíli jsme si jen tak povídali, vlastně docela o ničem, ale pak jsem si vzpomněl na to, že mi večer neřekl ani ahoj.
Master-Tomi:
Billy :):
Master-Tomi:
Billy :):
Ne…
Master-Tomi:
Billy :):
Master-Tomi:
Billy :):
*
Trvalo to asi dva týdny, jen jsme si psali. Vlastně každý den a většinou taky celý den. Bill byl tak zábavný a zajímavý a prostě… byl dokonalý. Hrozně rychle jsem si ho oblíbil. Ale vždycky, když jsem si říkal, jak úžasný a dokonalý je, vzpomněl jsem si na to, že jednu chybu přece jen má. Když jsme spolu byli poprvé venku, musel pořád psát, když mi chtěl něco „říct.“ Byl to takový divný přístroj a… bylo to celé tak divné. Chtěl jsem slyšet jeho hlas, rozhodně jsem věděl, že byl stejně tak krásný jako všechno ostatní na něm. Ale nemohl jsem. Sakra, on nemohl ani zakašlat… A přesto, když jsem ho doprovodil před jeho dům a políbili jsme se, věděl jsem, že tenhle kluk stojí za to všechno, co by mohlo přijít společně s tím, že nemluvil. Zamiloval jsem se do něj. Poprvé v životě jsem rozuměl všem těm, kterým jsem se smál.
Vídali jsme se každý den, chodil jsem za ním a pomalu se učil znakovou řeč, protože pro něj to bylo mnohem snazší a pohodlnější, než mi pořád všechno psát, a netrvalo dlouho a já ji uměl v podstatě perfektně. Cítil jsem se s ním krásně. Zamiloval jsem si jeho němý smích, jeho tiché výkřiky, když jsme se milovali, jeho všechno. Byl jsem připravený s ním být už napořád. A věděl jsem, že on cítil úplně to samé.
*
„Miluju tě, Tomi,“ ukázal mi a usmál se. Naklonil jsem se, abych ho mohl políbit.
*
Když jsem uslyšel hlasité třísknutí dveří, věděl jsem, že je něco buď opravdu dobře, nebo opravdu špatně. Od té doby, co se ke mně Bill nastěhoval, se to mezi námi stalo ještě o něco vážnější. Znal jsem ho líp, než sám sebe.
*
Ten týden byl snad nejdelší, co jsme kdy zažili. A ještě delší byly ty hodiny, kdy byl Bill na sále. Nechápal jsem, jak chtěli provést to, aby mohl mluvit, ale prý proto, že nebyl němý od narození, tak je šance, že se to nějak podaří. Ani nevím, jak dlouho tam byl a jak dlouho trvalo, než se Bill probudil. Byl v pořádku, a to bylo hlavní.
autor: Iwča
Tak to jsem měla úplnou husí kůži na zádech, jak jsem to četla!!! 🙂 Musím říct, že tahle povídka je opravdu něco hodně dokonalého a mě se to hodně líbilo…:-) Mělo to všechno!!! 🙂 opravdu nádherná povídka!!! 🙂 musím se přiznat, že jsem se musela tak jakože uculovat, když mu Bill horlivě znakoval a takové ty momenty, prostě, že Tom se kvůli němu naučil znakovou řeč… 🙂 Přišlo mi to opravdu hodně roztomilé a celá povídka byla nádherně něžná!!! 🙂 Moc se mi to líbilo, klobouk dolů 🙂
Janul jmenuje se to "And he said", ne "sad" 🙂 to by zmenilo uplne ten nazew 🙂
To je tak kouzelný a nádherný ♥
Opravdu hezká povídka, moc se mi líbila. Taky mě nejvíce zaujalo, když se Tom kvůli Billovi naučil rozumět znakové řeči, přišlo mi to strašně dojímavé a romantické 🙂 ♥
A taky, když v rozčílení "mluvil" tak rychle, že Tom nestíhal =)
Možná by se mi více líbilo, kdyby to tak i zůstalo, Tom, Bill a znaková řeč, ale takhle jsou zase oba určitě šťastnější 🙂
Prostě něžná a láskyplná povídka ♥
[2]: Jojo, Iwča má pravdu… 🙂 jinak to má jiný význam. Ale jinak pěkné :))
Jé toje pěkný 🙂
Strašně krásný 🙂 Celou dobu jsem se u toho musela usmívat 🙂
Celý čas som tŕpla čo sa stane 🙂 Ale našťastie to skončilo pekne. Vydýchla som si.
bože ot bolo skutočne užasne nádherné! 🙂
Ujjjj to je dokonalý! a ještě lepší je ten konec :-))) Prostě hodně dobrý! Moc se to povedlo :-)))
NADHERNA POVIDKA UŽASNEJ NAPAD !!!!!jak sem se radovala za toho Billa xDD
obdivuju že něco tak krásného může někdo napsat…na konci se mi chtělo brečet :'Dnádhera 🙂
Jéééé, to bylo nádherné… :)) Já jsem měla tak neuvěřitelnou radost, když Bill řekl: "Miluju tě." <3 :)) Prostě krása… 🙂
Nádherná povídka.