autor: Cincina
Vůbec nevím, jak povídka skončí, jak to bude dál… nic. Prostě píšu podle svých pocitů, a co mě zrovna napadne. Někdy se až divím, co mě napadá za ptákoviny 😀 Takže si užijte další dílek 🙂
Jumpin‘ out the Windows , Movin‘ on, groovin‘ on… Tom se s leknutím probudil. Kdo mu to může volat? Neznámé číslo.
„Ano? Trumper.“
„Dobrý den, tady Watsonová, volám ohledně Billa Kaulitze. Jeho stav se zhoršil.“
„Cože…? Hned tam jedu.“ Típl hovor. Oblékl si první oblečení, které uviděl a běžel do nemocnice.
Přesně jako ten den, kdy zjistil, že Bill je v nemocnici.
Přišlo mu to jako věčnost, než do nemocnice doběhl. Vůbec nic ho nezajímalo, prostě musel vědět, co je s Billem. Vtrhl na pokoj číslo 8. NE! Zrovna ho resuscitovali.
„Bille! Nesmíš mě tu nechat!“…hystericky se rozbrečel. Už se chtěl sesunout na kolena, ale sestřičky ho táhly pryč. „Ne! Nechte mě!“ Vysmekl se jim a přiběhl k Billově posteli. „Bille… moc tě prosím…“ V tu chvíli se rozezněl pravidelně pípající zvuk přístroje. Tom se podíval a úlevně si oddechl a sesunul se na zem. Podíval se vzhůru a jeho jediná slova v tu chvíli byla: „Bože, děkuju ti.“
„Pane Trumpere?“
„Ano?“
„Povedlo se nám pana Kaulitze oživit. Teď ho převezeme na JIP.“
„Můžu jít s ním?“
„Dnes ne. Zítra možná ano.“
„Děkuju.“
„A ještě něco. Nemohli jsme se dovolat jeho otci. Nemohl byste se podívat, co s ním je?“
„Ano, zařídím to.“
„Dobře. Zatím nashle.“
Sestřičky doprovodily Toma ven, protože věděly, že by byl schopný za Billem utéct. Když pak Tom odcházel od nemocnice, zkusil Jorgovi zavolat. Nebral mu to. Zamířil tedy k němu domů. Tak to jsem zvědavý, co bude mít za výmluvy, že nebral telefon. Bože, jenom doufám, že bude doma a že se mu opravdu nic nestalo.
Zaklepal. Zazvonil. Zvonil dlouho. Až asi po pěti minutách se opravdu otevřely dveře.
„Co se děje?“ řekl Jorg, protírajíc si jedno rozespalé oko.
„Děláš si ze mě srandu? Ty spíš?“ V tu chvíli měl Tom chuť dát mu facku.
„No, vzal jsem si nějaký prášek na spaní.“
Tom se zamyslel. „Aha, tak proto jsi neslyšel ten telefon…“
„Jaký telefon? Co se ksakru děje?“ Jorg začal být nervózní.
„Billův stav se zhoršil a museli ho resuscitovat a…“
Jorg popadl Toma za ramena a začal s ním cloumat.
„CO? NE! Umřel? Žije? Co je s ním?!“ Už se mu kutálelo pár slz po obličeji.
„Jorgu, nech mě mluvit, sakra…!“
„Tak mluv!“
„Billa resuscitovali a žije.“
„Ach bože, díky… Jedu okamžitě za ním!“ a už běžel do pokoje oblékat se. Tom protočil oči a vešel do Jorgova bytu. Zavřel za sebou dveře a vydal se za ním.
„Jorgu, dneska za ním nikdo nemůže. Ani mě za ním nechtěli pustit. Takže nepustí ani tebe.“
„Ne! Ty nechceš, abych ho viděl! Určitě mi chceš v tom zabránit!“ Začínal se chovat hystericky. Chtěl Billa strašně moc vidět.
„Zbláznil ses, Jorgu? Proč bych ti asi v tom bránil? Vždyť je to tvůj syn, proboha!“ Popadl ho za ramena, a zacloumal s ním. „Podívej se mi do očí.“ Jejich pohledy se po chvíli setkaly. „Já ti nebráním vidět tvého syna. Takže se uklidni.“
Jorg vydechl. „Dobře. Věřím ti.“
„A teď pojď do kuchyně a udělám ti kafe.“ Ani se ho neptal, jestli ho chce, prostě mu ho uvaří. A sobě taky. Kuchyň nemusel hledat dlouho, protože byt nebyl nějak moc velký. Napustil do konvice vodu, postavil ji a zapnul. Otočil se a všiml si, že Jorg už sedí za stolem. Ani neslyšel, kdy přišel.
„Tome, proč tohle děláš?“
„Jako co? To že ti vařím kafe?“ Tom se rozesmál.
Neodpověděl mu na to. „Proč jsi prostě neodešel, když jsi mi řekl to s Billem? Ty se nebojíš být tu se mnou sám?“
„Protože jsem tě chtěl uklidnit, proboha. Co to máš za otázky? Jasně, že se nebojím být tu s tebou sám.“
Jorg se zašklebil. V očích se mu objevily jiskřičky. Když ho Tom viděl, tak se musel usmát. Vypadal roztomile.
„Takže když teď vstanu…“ Pomalu se zvedl ze židle. „Přijdu k tobě…“ Pomalu k němu přišel. „Políbím tě, a pak tě znásilním… necháš se?“ Právě teď byl u něj tak blízko. Stačilo se jenom trochu nahnout a už by se líbali. „No ták, Tome. Přijmi můj návrh… prosím.“ Zašeptal neslyšně. Tom byl vzrušený až za ušima, ale přiznat si to nechtěl.
„Jorgu, já…“ Hlas se mu zadrhl. Jen pootevřel pusu a hypnotizoval Jorgovy rty. Bože, co to dělám?
„Tome… chci tě. Hned.“ Rukama mu zajel pod tričko a chytil ho za bradavky.
„Mhh…“ To bylo to jediné, co Tom dokázal v tuto chvíli říct.
autor: Cincina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
takový dva šoky….. holka ty mě budeš mít na svědomí!!!!!
…Which way will the wind blow?
We can't be wrong, so say "So long."
Imma pick you up, Imma pick you up… 😀 😀 Promiň, nemohla sem si pomoc 😀 Zbožňuju tuhle písničku 😀 😀 A kvůli tobě si ji budu zase zpívat nejmíň tři dny 😀 😀 Takže až si někdo bude stěžovat, tak je budu směřovat k tobě 😀
No a konečně k dílu 😀 JAK SI TO TEĎ PROBOHA MOHLA STOPNOUT!!!???!! 😀 To je normálně týrání! 😀 Já být Tomem, tak… tak jím raděj nejsem 😀 😀 😀 Vážně jsem zvědavá, jak to vyřešíš 🙂 Na jednu stranu bych chtěla, aby to udělal, ale zase je tady ten Bill, no 😀 😀 A taky sem už vážně měla strach, aby Bill neumřel. Sice by to všechno vyřešilo, ale já nechci aby umřel!! 😀
Tak honééém dál 🙂 nemůžu se dočkat!
Nech to Tom nespravi to nesmie. Bill mi je ľúto nech už sa preberie prosìm.
Woohoou !:D předtím jsem nechtěla aby se Tom vyspal s Jorgem..ale teď mm..:DD..ale zase kdyby se to Bill potom někdy dozvěděl (on se prostě musí probudit)..:D Btw úžasný díl,teším se na další 😉
Jéžiš holka co to děláš? V tom nejlepším to utnout. 😀 Jen je nech to dotáhnout do konce 😀 …. Šup, šup ať už je tu další díl, protože jsem napnutá jak kšandy 😀
Děkuju vám za krásné komenty 😀