autor: B-kay
Tom s tichým povzdechem odhodil na postel poslední vak a tázavě se zadíval na svého nejlepšího přítele.
„Musíš mu to říct,“ odpověděl Georg okamžitě, jeho hlas však působil měkce, dokonce přímo něžným dojmem, což Toma dost překvapilo. Nejistě přešlápl na místě a kocourka, kterého do té chvíle nedbale držel v dlaních, pečlivě přitulil ke svému hrudníku. Nikdy nebyl vysloveným milovníkem zvířat, ale tohle kotě si skutečně oblíbil.
„Ale jak? Nemůžu přeci vlítnout do pokoje, popadnout jej do náruče a vykřičet mu, že jsem do něj zblázněný snad od první chvíle, co jsme se potkali,“ vydechl zoufale.
„No a proč ne?“ Geovo pravé obočí vystřelilo nahoru, jak se spokojeně usmál a veselýma očima sledoval, jak Tom prudce zalapal po dechu a na krátkou chvilku jako by ztratil řetězec vlastních myšlenek.
„Ty musíš být ještě opilý,“ prohlásil nakonec a sklonil tvář.
„Uznávám, že nejsem zcela střízlivý, ale i v tomhle stavu mám více rozumu než ty,“ Georg opatrně vstal a popošel k Tomovi.
„Pokud se mu budeš snažit vysvětlit, co k němu cítíš, zamotáš se nebo znejistíš, a nakonec z tebe nevypadne vůbec nic. Znám tě, Tome. Víc, než kdokoliv jiný, a právě proto ti radím, abys mu to řekl na rovinu. Ten kluk je možná to nejlepší, co tě kdy potkalo, a zaslouží si vědět, co k němu cítíš,“ pohlédli si hluboce do očí a Tom v tu chvíli věděl, že má Georg pravdu.
Znal se a dopadlo by to přesně podle jeho slov. Při pohledu do Billových nádherných očí by se jistě zakoktal, a nakonec by ze sebe nedostal nic rozumného.
„Ale co když to necítí stejně? Co když mě vůbec nechce?“ Georg se na krátkou chvíli zamyslel, a vzápětí opět pohlédl do dvou ustrašených očí.
„To nevím. Možná to cítí stejně a možná také ne. A ty máš právě dokonalou šanci zjistit to. Tak už nezdržuj, vezmi toho chlupáče a utíkej za ním,“ prohlásil rozhodným hlasem, udělal několik vrávoravých krůčku zpět k posteli a bez váhání přímo skočil do měkkých peřin.
„Ty jsi ještě tady?“ pobaveně se zasmál při pohledu na Toma, který s rukou na klice působil skutečně vtipně.
„Už jdu,“ zamumlal a snažil se tvářit uraženě za to, že jej Georg nepřímo vyhodil ze svého pokoje.
„Dobrou noc, Tome, a popřej za mě i Billovi,“ Georg se spokojeně zavrtal do teplé přikrývky, a jakmile Tom s tichým popřáním dobré noci konečně opustil jeho pokoj, zachvátila jej příjemná husí kůže.
Už teď se nemohl dočkat rána.
Nic si totiž nepřál víc, než vidět svého nejlepšího přítele konečně šťastného, v náručí milované osoby. On sám se mu tak dlouho snažil najít holku, která by byla schopná probudit v něm alespoň nějaký náznak citů. Nedokázal spočítat, kolikrát se Tom vracel z rande s otráveným výrazem ve tváři a prosíc, aby mu již nikdy žádnou holku nedohazoval. V té době tvrdil, že bude raději sám, že mu to tak vyhovuje a nechce na svém životě nic měnit.
Bill byl však obratem, se kterým nepočítal.
Náhle bylo všechno úplně jinak a Georg moc dobře věděl, proč byl jeho nejlepší přítel tolik zmatený. Na jeho místě by se zřejmě cítil úplně stejně. Z kluka, který se protloukal životem sám, jenom za pomoci jediného přítele, se přes noc stala milující osoba, která se s takovým množstvem potlačované lásky nedokázala vyrovnat.
Georg byl právě proto neuvěřitelně rád, že jej Tom konečně poslechl a rozhodl se jít s pravdou ven.
„Hodně štěstí, Tome,“ zašeptal při pohledu na nádhernou noční oblohu a spokojeně zavřel oči…
„Bál jsem se, že už budeš spát,“ Tom si tiše klekl k posteli a konečky prstů se otíral o Billovu bledou tvář.
„Nemohl jsem usnout,“ odpověděl Bill šeptem, a ještě více se zavrtal do barevné deky, kterou jej Tom přikryl. Uvolněně ležel na veliké manželské posteli, a zatímco jednou rukou zlehka šimral chlupatý kožíšek svého malého přítele, tou druhou držel Toma za tvář. „Tak co jsi mi to chtěl říct?“
Tom si váhavě skousl rty a zadíval se Billovi hluboko do očí. Bylo zvláštní, že v těch očích náhle poznával celý svůj svět. Ještě nikdy nic tak nádherného neviděl.
Ty oči patřily panence a ne klukovi. Bill se mu jistě jenom zdál, nemohl být skutečný. Tom přeci nemíval štěstí a po smrti rodičů si byl jistý tím, že jej už nikdy ani mít nebude a náhle se mu díval přímo do očí. Nerozuměl tomu.
„Chtěl jsem ti vysvětlit tu omluvu… jenomže nevím, jak bych měl začít,“ Tom na krátkou chvíli sklonil tvář a pevně stiskl rty. Málem se neovládl a omámeně zasténal ve chvíli, kdy si Bill přitáhl jeho skloněnou tvář k té své a láskyplně jej políbil. Jenom zlehka se otřel o Tomovy rty těmi svými, přesto oběma vystoupila husí kůže po celém těle.
„Pokud je to pro tebe těžké, nemusíš to vysvětlovat,“ zlehka se dotýkal jeho tváře a očima sledoval každý její milimetr.
„Byl jsem tak hloupý. Vysmíval jsem se ti kvůli tvému přesvědčení o pravé lásce, a moc mě to mrzí,“ hlas se mu zvláštně chvěl, přesto se snažil mluvit srozumitelně a rychle, protože by to jinak ze sebe již nedostal.
„Vysmíval ses jenom písničkám, které poslouchám, ne přímo mně. Nemám důvod se na tebe zlobit. Každému se přeci líbí něco jiného,“ odpověděl s lehkým úsměvem na rtech a zhluboka se nadechl vůně vznášející se kolem něj.
„Myslel jsem si, že jsou to pouhá slova, opakující se v každé zamilované písničce pořád dokola. V té chvíli jsem nechápal, že ta slova mají své opodstatnění a že každý z těch zpěváků si tím musel projít,“ ukazováčkem pomalu obkroužil konturu Billových rtů.
„Jak je možné, že to nyní chápeš? Myslel jsem, že v nic takového, jako je pravá láska, nevěříš,“ Bill se opravdu velmi snažil promluvit pevným hlasem a nepodlehnout chvění, jež se rozléhalo jeho tělem, ale bylo to těžké. Tomova tvář byla až příliš blízko té jeho.
Všude kolem sebe cítil pouze jeho vůni, zář jeho kouzelných, hnědých očí způsobovala, že i tak výřečný člověk jako Bill, náhle ztrácel chuť mluvit, a slova mu přišla úplně zbytečná.
„Zřejmě jsem se potřeboval dostat do kůže těch zpěváků. Dříve jsem jejich slova nechápal, protože jsem nemiloval, Bille, ale nyní…“ nebral ohled na Billův šokovaný pohled. Vzal jeho tvář do dlaní a zadíval se mu hluboce do očí. „Nyní je všechno jiné,“ pípl a na krátkou chvíli se opřel tváří o tu Billovu. „Miluju tě,“ zasténal a rychle pokračoval. „To je to, co jsem ti chtěl tak dlouho říct. Jsem do tebe zamilovaný, a to šílenství každým dnem vzrůstá,“ silně stiskl víčka a odvrátil tvář.
Bylo to venku. Řekl mu to, aniž by chviličku přemýšlel nad tím, zdali udělal tu správnou věc. Se zavřenýma očima a skloněnou hlavou očekával nějakou reakci, cokoliv, čím by mu Bill dal jasně najevo, že jeho slova vnímal a pochopil je. Nevydržel však čekat. Zvedl pohled a ponořil se do hloubky páru uplakaných očí, které na něj hleděly pořád stejně. Jako by nevěřily tomu, co se právě stalo.
„Možná jsem to neměl říkat. Vím, že ses nechtěl vázat, a to, co jsem právě udělal, je dost svazující. Omlouvám se,“ Bill neslyšně vzlykl.
„Nemůžu dýchat,“ srdce mu tlouklo jako o závod.
Tohle bylo úplně poprvé, kdy mu někdo vyznal lásku. Poprvé, kdy jej od milované osoby dělilo sotva půl metru. Nenáviděl se za své onemocnění, i za to, že tuto nádhernou chvíli zkazil přicházející astmatický záchvat, ale nemohl si pomoct. Byla to skutečně silně emotivní chvíle a Billovi vyrazila dech.
Tom již přesně věděl, co dělat. Z nočního stolku vzal Billův inhalátor, urychleně si jej posadil na klín a opatrně mu jej vložil do úst tak, aby se mohl Bill bez potíží zhluboka nadechnout.
Bill se krčil v Tomově náručí jako malé raněné ptáče a pomalounku dýchal. Se zavřenýma očima vnímal tlukot Tomova srdce, které bilo stejně splašeným rytmem jako to jeho.
„Zapomeneme na to, ano? Jako bych nic neřekl. Jenom prosím dýchej,“ Tomovi bylo ze vzniklé situace do pláče. Všechnu svou úzkost a strach vlíbával v naléhavých polibcích do Billových vlasů a nevědomky si jej k sobě tiskl pořád víc a víc. V tu chvíli mu nezáleželo na tom, že jeho láska není opětována. Přál si jenom jediné – aby byl Bill v pořádku.
„Nechci na to zapomenout.“
Tom prudce otevřel oči a se zatajeným dechem naslouchal tichu, které se kolem nich rozléhalo.
Bill se ještě naposled nadechl za pomoci inhalátoru a roztřeseným pohybem jej odhodil stranou. Zvedl tvář tak, aby měl dokonalý výhled na tu Tomovu, a automaticky se jí dotkl.
Byl slabý, cítil se vyčerpaně, přesto mu však musel říct, že to cítí úplně stejně. Že jej miluje celým svým srdcem a už odmítá bojovat proti něčemu tak nádhernému.
„Chci se vázat. Chci se na tebe navázat, jak nejvíc to jen půjde, protože tě miluju, Tome,“ pípl a sám se bezmocně přitiskl k Tomovým pootevřeným rtům. „Miluju tě a nechci být bez tebe,“ Tomovi zpod přivřených víček stékalo několik drobných slz, přesto však nepřestával oplácet Billovi polibky. Právě naopak.
Omotal si jeho nohy kolem svých boků a silně jej k sobě přitiskl. Hladově objímal Billův jazyk tím svým a omámeně sténal proti jeho rtům. Tiskl jeho boky, hladil jej po zádech a mohl se zbláznit radostí z toho, jak blízko mu v tu chvíli mohl být.
Kocourek, který si do té chvíle spokojeně hrál s Billovou ponožkou, byl jediným svědkem toho, jak dvojice náhle začala měnit svou polohu a za stálého líbání si pomalounku lehali do měkkých peřin…
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Bože.. To je tak překrásné.. Nádhera, Someone like you je jedna z nejlepších a nejkrásnějších povídek, co jsem kdy četla..♥
To je tak strasne nadherny. <3 miluju to!
na tomto blogu jsem ještě nikdy nic neokomentovala a to už sem tady celkem dlouho… ale tohle prostě musím… nádherný díl, nádherná povídka, úžasná autorka♥ už se moc těším na další díl 🙂
Oh boze
…jsem se uplne zacinala bat ze si to nereknou. Georg je hlavicka. Vylet byl super napad a prinesl ovoce. A to je trprve po prijezdu. O to vic se ted ale desim toho jak to zkonci. Jestli odjede…zblaznej se oba dva a ja budu treti zblaznena v zavesu hned za nima. Nadhera
Krásne ..:D 😀 už sa teším na další diel 😀 😀 Ved tak ako vždycky 😀 😀
No a ani to nebolelo… bože, to byl nádhernej díl :') Taková dávka emocí… vážně nádhera… už se těším na další díl 😉
Bože to bylo tak nádherné..naprosto nádherné!!!!!!!! Pane bože…úplně mě to dostalo!!!!!!
Georg je skvělý kamarád!!!!
*Love at first sight <3
Milované zlatíčko Georg 🙂 On je pre Toma úplný poklad.
Tom s mačiatkom… nádherná predstava 🙂
Vyznanie lásky spojené s prvou pomocou vyrazilo dych aj mne, našťastie inhalátor nepotrebujem:) ale Tvoje písanie mi spôsobuje nádherné životu nebezpečné stavy. Podobné zástave srdca.
už to nevydržím! a musím sem hodit komentář, protože je ta povídka díl od dílu perfektnější. 🙂 strašně moc se mi líbí celá ta atmosféra, která příběhem prostupuje. líbí se mi jak mezi Tomem a Billem sílí jejich pouto, sílí emoce a oni se poddávají touze po tom druhém.. Geo je výborná vedlejší postava, žádný škodič v podobě Andrease není ani potřeba, užívala bych si celý příběh i bez nějaké větší zápletky a komplikací. je to velice příjemná romance a nádherně oddechové čtení. 🙂
váu ! :)) jsem ráda že konečně Tomi rozhoupal!! ;)))
No úžasné, troufám si říct že jeden z nejlepších dílů, které zatím byly. Opravdu krásné, prožívala jsem jejich emoce od začátku až do konce s nima ♥
juchůůůůů <3
Nemám slov! Tohle byl naprosto nádherný, okouzlující díl!♥ Jak si vyznali lásko, to bylo nádherné, úplně jsem u toho přestala dýchat, stejně jako Bill.
Georga mám strašně ráda, jak moc Toma podporuje a snaží se mu ukázat, co je pro něj nejlepší 🙂