autor: Iwča
Ahoj 🙂 no, tak zase jen tak něco zkoušim. Myslím, že rychle pochopíte, o co tam tak nějak jde, vyplývá to už z toho názvu 🙂
Jakékoliv připomínky klidně do komentářů, unesu všechno 😀
Iwča
7 let
Bylo jim právě sedm, když se to stalo. Tom, starší z dvojčat, to tak nějak tušil, ale Bill… Když viděl svého otce nakládat tašky a různé krámy do auta, jeho malé srdíčko se rozlomilo na půl.
Nedokázal pochopit, proč je otec jen tak opouští, bez rozloučení, bez naděje, že se vrátí… Jistě, on a jejich mamka se občas hádali, ale ani jeden z kluků nemohl pořádně pochopit, proč je jejich otec jen tak opouští, jako kdyby pro něj nic nebyli.
Malý blonďák seděl na posteli svého mladšího dvojčete a koukal, jak nekontrolovatelně vzlyká.
„Billy…“ šeptnul a pohladil svého brášku po rameni. Bill před tím dotekem uhnul.
„M-můžu za to j-já, že jo? Jsem… jsem moc… z-zlobivej?“ malý Billy se zatřásl a rozbrečel se naplno.
„Ne, ne,“ zakroutil hned starší hlavou a pevně Billa objal. Taky nechápal, proč otec odešel, ale určitě to nebyla Billyho chyba, tím si byl jistý.
„Vrátí se?“ zeptal se po chvíli znovu brečící chlapec. Tom jen nesouhlasně zavrtěl hlavou, a tím dostal další dávku bratrových vzlyků ve své malé náruči.
„Billy, neplakej… prosím…“ podíval se na něj a trochu se odtáhl. Nesnášel vidět svého malého brášku plakat. Zvedl se a odešel, za plačtivých protestů Billa, a po chvíli se vrátil s Kazimírem, jejich kočkou, v náručí. Sedl si zpátky na postel a dal ji Billovi do klína. Billy se hned pousmál a kočku na svých nohách pohladil.
Tom jen seděl a viděl své dvojče pomalu se uklidňovat. Tom se po kolenou doplazil až úplně ke svému bratrovi, Kazimíra odstrčil a přitáhl si ho zase do svojí náruče. Dělal jen to, co jim řekla jejich mamka, když byl Bill před pár měsíci v nemocnici kvůli štípnutí od komára, z kterého měl alergickou reakci. Jejich maminka se o Billa tak bála, pevně k sobě Toma tiskla, když mu jen tiše zašeptala: Když se něco stane, musíš se o svého bratříčka postarat, Tome. A on se rozhodl, že postará.
„Už neplakej… bolí mě to,“ zamumlal malý chlapec směrem na Billa, myslíc každé slovo smrtelně vážně.
„Nebudu, když jsi se mnou,“ přikývl Bill a široce se usmál.
Jeho srdce bylo Tomem znovu slepené.
13 let
Tom hrál na svoji milovanou kytaru, nevnímal svět, když na jeho dveře někdo naléhavě zaklepal. Tom odtrhnul oči od kytary a křiknul:
„Pojď dál.“ Věděl, kdo to je. Nikdo doopravdy neklepal tak jako Bill, i když to zní možná divně. Zůstal sedět na zemi a sledoval dveře se pomalu otevřít. Když uviděl svého milovaného brášku uplakaného, s linkami přes celý obličej, srdce mu vynechalo pár úderů.
„Co se stalo? Někdo… někdo ti ublížil? Pojď ke mně!“ Bill hned kývl a vrhl se svému bratrovi do náručí, plakal a zamokřoval Tomovo velké tričko.
„T-Tomi já… musím ti něco ř-říct…“
Tom se na něj hned starostlivě podíval. Bál se, co mu bratr řekne, neviděl ho brečet moc často, a když, tak spíš radostí, a tohle se mu rozhodně nelíbilo. Bál se, že mu třeba někdo ublížil proto, jak Bill vypadal. To by pak musel Tom toho někoho zabít; nikdo se nesmí dotknout jeho malého brášky.
„Já… asi… asi se…,“ tolik se styděl… Schoval si obličej do bratrova krku a tiše zabrblal: „Myslím, že mám rád… že se mi líbí kluci…“ dramaticky popotáhnul. Tom se na něj nechápavě podíval.
„Cože?“
„J-já… dneska jsem byl venku s Andym, to víš a… on… my se políbili… Bylo to mnohem lepší než… než s holkou.“
„To… sakra Bille, děláš si ze mě prdel? To je všechno? Jsi gay, a proto mi tu brečíš?!“ křiknul Tom možná hlasitěji, než chtěl. Bill od něj odskočil a ublíženě se na bratra koukal.
„J-jenže… promiň, n-nech to bejt. Nechtěl jsem tě otravovat. P-promiň…“ zvedl se ze země a utekl k sobě do pokoje s ještě větším pláčem.
„Kruci…“ zamručel Tom a zvedl se, připraven se bratrovi omluvit a pořádně ho vyslechnout.
Bohužel, když ťukal na bratrovy dveře, slyšel jen vzlyky, ale dveře nikdo neotevřel. No, ne, že by na to nebyl zvyklý, Bill často trucoval, ale většinou si z něj Tom jen dělal srandu. Teď byl opravdu vystrašený, jestli mu neublížil tím, co řekl. Seděl u bratrových dveří dobré dvě hodiny, když je mamka zavolal dolů za večeři a černovlásek musel konečně vylézt ven.
Když otevřel dveře, jen se na Toma zklamaně podíval a pokračoval dolů do kuchyně, nedávajíc na sobě před matkou nic znát.
„Dobře, tak za ním půjdu po večeři,“ zamumlal si dredáč sám pro sebe a následoval bratra pomalu do kuchyně.
autor: Iwča
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Skvělý začátek ;)..těším se na pokračování:)
Skvělý začátek. Tahle povídka se mi fakt líbí, těším se na další díl :))
Jééé… To je takové milé… <3 :)) Už se nemůžu dočkat dalšího dílu. 🙂
Souhlasím s holkama, Už aby tady byl další dílek .. :))
Veľmi pekné.Najkrajšie bolo to gesto keď dal Tomi Billovi do náručia Kazimíra 🙂 To bolo úplne nádherné. Takže začínam čítať ďalšiu poviedku 🙂 Už ich mám rozčítaných toľko, že som ďalšiu nechcela, ale keď som uvidela 7 let… tak som neodolala.
Začátek skvělej… jen moc krátkej 🙁 … No a doufám, že Tom bude mít šanci s Billem promluvit. Určitě to nemyslel vůbec zle, jen to tak v tu chvíli vyznělo a Bill si to ve svém rozpoložení vysvětlil špatně. Nic víc. No… jsem ráda, že tu ta povídka je. Alespoň mám zase co číst 😉
začátek super!jen tak dál :))určitě číst budu a těšim se na další dílek ^^
je to moc hezký takový roztomilý 🙂
Bille Tom to tak nemyslel jen jsi jej malínko vykolejil.