Zeiten ändern dich 53.

Když se jeho rty přesunou na můj krk, cítím, že se mé tělo, už takhle chvějící, znatelně roztřese. Co když se tímhle všechno změní? Co když se změní náš vztah? Co když? Snažím se to všechno odehnat výdechem, a přivřené oči zavřu úplně.
„Ty se třeseš…“ šeptne Tom jemně, a jako by se toho zalekl, políbí mne jen na rty a nechá své ruce na mých bocích klidně ležet.
Chvíli se mlčky modlím, abych se právě mohl propadnout pár set kilometrů hluboko, ale když se to nepodaří, jen s výdechem jemně otevřu oči. „To jen…“ vypustím ze sebe a pokusím se polknout svým vyprahlým hrdlem, „jsem nervózní.“
„To je přece v pořádku,“ znatelně se Tom usměje, čím mi nedodá moc podpory, takže se pokusím sám své tělo přesvědčit, že by se mělo trochu uklidnit. Sakra!

„Já vím, že ´jsem to byl já, kdo řekl, že by to chtěl… ale vlastně si tím nejsem tak jistý. Ne teď.“ Vysypu ze sebe pak upřímně všechno, co mi vězí na jazyku. Tom si mne jen prohlédne a s těžším výdechem zakloní hlavu o dveře. „Nechci, abys myslel, že je to… kvůli tobě…“
Nuceně umlknu, když mi přiloží prsty na rty. „To je v pohodě. Já to chápu. Neudělal bych nic, co bys sám nechtěl.“
„Billeee! Kluciii!“ Ozve se veselý křik Nelly od vchodových dveří a já jen s výdechem sklopím pohled.
„Skočím tam, jo? Určitě to nebude nic, co by vyžadovalo nadlidské schopnosti. Zatím si můžeš dát tu sprchu,“ lípne mi polibek těsně před tím, než se za ním zavřou dveře, o které se hned na to opřu čelem a pevně zavřu oči. Jsem takovej idiot! Všechno podělám, všechno!
„Doháje!“ procedím mezi zuby a vzteky ze sebe stáhnu kalhoty. Když to ale udělám, dojde mi podstatná věc: „Au,“ kouknu na svůj již téměř napnutý rozkrok a s lehkým syknutím opět zavřu oči a snažím se uklidnit nejen svůj dech, ale hlavně myšlenky, abych neměl chuť praštit hlavou o zeď.

Snad po půlhodině, kdy už se trochu cítím zklidněn sprchou, se po špičkách vydám za zvukem kytary. S pousmáním nakouknu do obýváku, a pak se přikradu až k Tomovi, kde se usadím. Ten se narovná a s úsměvem ke mne stočí pohled, aniž by přestal hrát.
„Co… Nelly chtěla?“ poukážu na její volání předtím a mírně nervózně si začnu hrát se svými prsty. Cítím se teď vůči Tomovi fakt hloupě. Ač nevím, zda je to to nejlepší vyjádření v tuhle chvíli.
„Původně našly ve stanu nějakýho brouka, ale pak se ukázalo, že chtěly jen do stanu někoho dostat, aby jim vymyslel strašidelnou story.“
„Chudáčku,“ pohladím ho po ruce a pak se usměju.
„Co naděláš. Ale řekl bych, že jsem to zvládl. Skončil jsem s příběhem asi v půlce, protože zbytek už slyšet nechtěly a schovaly se pod deky. Myslím, že to splnilo svůj účel, a už jen tak do rána ze stanu nevylezou.“
„Doufám, žes je trochu šetřil na jejich věk,“ řeknu s ironickým podtónem.
„No… abych řekl pravdu…“ rozesměje se a nahodí nevinný výraz.

Sleduji s úsměvem jeho ruce, když odkládají kytaru, a pak s výdechem mírně zvážním. Myšlenkama se z podvědomí vrátím do koupelny. „Promiň.“
Jeho úsměv se maličko stáhne, na rozdíl od jeho pohledu. „Bille, no tak. Nelam si s tím hlavu.“
„Ale když mě to mrzí.“
„Myslím, že jsou podstatnější věci, které by člověka měly mrzet. Zato tohle se prostě stává, já to chápu, já to respektuju. Víceméně, respekt je ve vztahu dost podstatnej,“ pousměje se a jemně mne pohladí po tváři.
Fascinován jeho slovy se mi na tváři vytvoří úsměv, a opět začnu mluvit dřív, než můj mozek stihne zareagovat a promyslet to! „My máme vztah?“
„Já nevím, my jenom společně chováme slony, nebo…?“ Nechápavě si mne prohlédne.
Se smíchem si schovám obličej do dlaní a rychle zavrtím hlavou. „Promiň, tak jsem to nemyslel, jen že od tebe to zní hrozně hezky.“
Na to se rozesměje i Tom, a ruce mi z obličeje stáhne, aby si mohl ukradnout polibek. „Něco pro tebe mám,“ podotkne a z opěradla gauče mi podá triko, které ze mne před sprchou sundal.
S mírným úšklebkem kouknu na své čisté triko na sobě. „Díky,“ se zasmáním si ho od něho vezmu, ale nepustím mu už ruku. Nechám proplést naše prsty, obejmu ho a spokojeně si opřu hlavu o jeho rameno. Stačí mi, že slyším jeho dech a cítím jeho samotného, nic víc mi v tuhle chvíli už nechybí.

Když se hodiny přiblížily k půlnoci, a my jsme usoudili, že bychom mohli do postele, abychom byli schopni vstávat a aby nás holky tudíž mohly nenásilně vzbudit ráno, se přitulím k Tomovi, který před malou chvílí vylezl z koupelny, a jen se nadechnu. Jeho kůže je tak heboučká a už jen ta představa, že tohle tělo tady pro mne bude celou noc, je naprosto nepřekonatelná. Dobře, už předtím, když jsem spal u Toma, jsem měl tu možnost vidět jeho dokonalé tělo, když se tam promenádoval jen v ručníku, ale neměl jsem ještě tolik odvahy si ho přivlastnit. Dnes je to jiné. Dnes mám chuť sledovat jeho nadzdvihující se hrudník celou noc! Dokonce před pár vteřinama mi po těle naskočila husí kůže, když jsem se omylem a zlehka kolenem dotknul jeho rozkroku přes látku trenek. Pousměju se nad svými myšlenkami, což upoutá jeho pozornost.

„Copak?“ šeptne do ticha a já se naschvál přetočím, abych zhasl.
„Nic.“
„Nee, počkej.“ Nevím přesně jak, ale podaří se mu přese mě dostat tak, aby rozsvítil, v čemž se mu marně snažím zabránit. Když se opět po místnosti rozlije světlo z lampičky, jeho ruce okamžitě čapnou rámeček s fotkou mě a mamky. „Kouzelný,“ pousměje se vesele a koukne na mě.
„Pff, bylo mi osm,“ s úsměvem mu chci rámeček vzít, ale na to se začne bránit on. Nakonec se mi to ale podaří, dokonce ho i umístit na původní místo, a ještě rychle vypnout světlo.
„No taaak! Jak tě budu pozorovat celou noc?“ prohlásí rádoby zoufale.
„Nemám rád, když mě někdo pozoruje, když spím.“
„Ale že si nikdy neprotestoval.“
„Tys…“ pak mi dojde, že měl minimálně už třikrát šanci mě vidět spát, a usměju se.
„Blázínku,“ lípne mi pusu na čelo a já si dovolím pohladit jeho vypracované bříško. Hmmm, tak tohohle se asi nenabažím ani do rána!

„Tome, není to zvláštní?“ zeptám se po chvilce.
„Mělo by být?“
„Nechci se vracet do minulosti, ani nějak nemám už důvod, jen tak přemýšlím, jak bych tě byl býval uškrtil, a teď jsi tady a…“ nadechnu se, ale pak jen lehce zavrtím hlavou, „jsi tady.“
„Uznávám, z tohodle pohledu to zvláštní být může.“
„Promiň, nechtěl jsem o tom už mluvit,“ vzhlédnu k němu s omluvným pohledem, když mi dojde jeho tón v hlase. „A pak, nezáleží na tom, kým jsi byl, když vím, kdo být umíš,“ řeknu pak ještě opatrně, a jemně mu pohladím ruku. On si mne ale namísto odpovědi jen pevněji přitáhne k sobě a zavře oči. Nadechnu se vůně jeho kůže a spokojeně zavřu oči taky. Nedokážu si nějak uvědomit, zda je tohle pravda, realita, ale tajně se modlím, aby to tak skutečně bylo, až zase oči otevřu.

Když ale oči skutečně otevřu, nepřekvapí mne tolik to, že je Tom vedle mne, jako to, že je osm ráno. Nemám rád takhle brzké vstávání. Než se ale rozkoukám, rozhodnu se, že bych se měl jít kouknout aspoň na holky, jestli ještě spí, nebo něco nepotřebují. Stočím pohled k Tomovi. Leží na břiše a s výrazem miminka jen lehce drží mou ruku v té své. Pousměju se a opatrně jeho ruku pustím, abych mohl neslyšně opustit pokoj.
V kuchyni se se zívnutím rozhlédnu, a zaznamenám spící Malou dámu v košíku. Musí tam spát už celou noc, jinak nechápu, jak to, že se kňučením pod schody nesnažila o pozornost, abych si ji vzal do postele. Nechám ji spát a než se vydám kouknout na holky, zapnu vodu, abych jim do velké konvice udělal čaj.

U stanu, kde je zatím ticho, mne napadne ale střelenost. Aby měly holky i po ránu nějakou zábavu, vymyslím jim po zahradě poschovávat boty s malou nápovědou v podobě pár barevných lístečků se šipkama, visících dosud na lednici téměř zbytečně jako vzkazník. Nejsem sice po ránu až tak akční, a musím si dávat bacha, abych je neschovával do nějakých výšek, protože bych nerad, aby holky někam lezly a něco se jim stalo, ale i tak si dávám záležet na provedení. Spokojeně si promnu ruce, když je po všem, a vrátím se do kuchyně, abych jim tam dodělal snídani.

Po přípravě honosné snídaně, dle mého, jim pár lístečků se šipkama nalepím ještě od vchodu směrem do kuchyně, psím miminkům nasypu do misek krmení a spokojeně se odeberu zase zpátky do svého pokoje. Holkám to snad dá trochu zabrat a nebudou nás hned budit, a s pocitem zadostiučinění si s úsměvem zalezu zase pod deku vedle Toma. Všechno mi to trvalo skoro půl hodiny, ale během té doby se tady nic nezměnilo. Zůstal mu ten krásný nevinný výraz, a já mám nutkání ho políbit.

Opatrně propletu nazpět naše prsty a usměju se sám nad sebou, když se přisunu až do jeho těsné blízkosti. Jeho tělo sálá teplem, a díky tomu se taky cítím plně pod ochranou, v teplé náruči. Rád bych zavřel ještě na chvíli oči, ale nedokážu na něho přestat zírat. Dohodnu se sám se sebou na kompromisu, a oči nakonec jen přivřu. Nikdy bych nevěřil tomu, že jednou budu takhle koukat Tomovi do tváře. Je to neskutečný pocit.

Vyruším se ze svých myšlenek slabým leknutím, když se Tom přetočí mírně na bok a na jeho tváři se vytvoří slabý úsměv. Nedokážu udržet své koutky, a tudíž se mi na tváři objeví úsměv taky, ač si myslím, že Tom se usmívá ještě ze spaní. Ale když po chvilce naše prsty rozplete a obmotá ruku kolem mého pasu, abych byl nucený se k němu přitulit, rozbije mé domněnky. I přesto ho mlčky obejmu též a zavřu své oči. Bože, občas dělá taková gesta, že úplně cítím, jak taju. Neskutečné, jak mne tenhle kluk dokáže ovlivnit jakýmkoliv jedním dotykem, pohledem nebo slovem. Miluji to.

autor: Mintam