Anis s tichou záští vzpomínal na dobu, kdy on jediný znal skutečnou krásu toho stvoření, které bylo přiděleno pod jeho bič. Teď ho znal celý Igdar, dokonce i otroci si mezi sebou špitali o jeho kráse… o kráse, která se ukrývala pod nánosem špíny a krve. Kdyby Anis směl, nikdy by nedopustil, aby Billovi ublížil. Jenže on si nemohl vybírat. Chápal by, kdyby k němu mladík už nikdy nenašel důvěru, i když ho to bolelo. Stejně ho při všem štěstí uvidí nanejvýš při slavnostech, šťastného po boku mladého faraóna.
Maya starostlivě sledovala svého přítele, který naprosto bez chuti do života převzal talíř z jejích rukou a posadil se k dlouhému stolu mezi ostatní muže, kteří mezi sebou vesele diskutovali. Vždycky ji překvapovalo, jak otrokáři dokážou být milí, vstřícní a normální. Očekávala by spíš muže bez srdcí, kteří neumí dávat najevo své emoce. Ve skutečnosti si občas připadala jako s bandou malých neposedných kluků. Nejednou se stalo, že jídelní částí stanu proletovaly kusy jídla. Všichni se vesele bavili jako obvykle. Všichni, až na jednoho, kterému jejich vtípky na tváři nevykouzlily ani náznak úsměvu. Maya si povzdechla. Bylo jí jasné, že s ním bude muset promluvit, ale to mohlo počkat.
„A to už jste slyšeli? Náš nejuznávanější vládce si prý pořídil nového domácího mazlíčka!“ prskl jeden z nich, Donovan se jmenoval. „Když jsem byl doma, protože jsem neměl noční službu, viděl jsem ty dva spolu. Snad ještě nikdy jsem neviděl takovou oddanost, jakou jsem viděl v očích toho kluka. Dokonce ani u té lvice ne!“
To už Anis neunesl. Hlasitě se zvedl od stolu a praštil plechovým talířem o stůl, až to zařinčelo. Všichni na něj zůstali nechápavě zírat, nikdo neměl nejmenší tušení, co se stalo. Maya rychle zasáhla. Anis se zrovna nadechoval, že jim všem narovinu řekne, co si o nich myslí, a že nemají nejmenší právo soudit Billa, když ho vůbec neznají. Než však stihl něco říct, po rameni mu přejela jemná ženská ruka a donutila ho ústa zase zavřít. Maya ho chytila za loket a táhla ho pryč od stolu. Nechtěla být svědkem nějaké rvačky, navíc jí bylo jasné, že ani Anis nestojí o to, aby se veřejně provalila jeho slabost k faraónovu svěřenci.
*
Bill seděl ve velkém archivu. Jeho prsty putovaly po tenkém papyru, který pod jeho doteky šustil a málem se rozpadal. Fascinovala ho křehkost svitků a jejich omamná vůně, která kolovala po celém archivu. Bill tu rád trávil čas, trávil ho zde hodně. Občas sám, občas se společností faraóna a jeho tajemné lvice. Bill z ní měl respekt. Něco v pohledech, kterými ho častovala, ho děsilo. Připadal si vůči ní jako kus masa, který kdykoliv může skončit mezi jejími silnými čelistmi.
„Hledal jsem tě,“ přiznal faraón po hodné chvíli ticha, v níž se Bill nadále věnoval papyru ve svých rukou. „Jak to jde?“ zeptal se ještě Tom, když se Billovy oči ani kvůli jeho hlasu nezvedly od svitku. Bill byl dobrý student. Trpělivý, učenlivý a perfekcionista. Takového studenta by chtěl snad každý učitel, a přesto Bill využíval možností samouků. Tom ho obdivoval pro jeho bezbřehou trpělivost, ve které zíral do svitků a snažil se nabrat co nejvíce vědomostí. Obnovoval své znalosti čtení a psaní, poté se začal plně věnovat studia ohledně Bohů, které mu Tom doporučil. Navečer se pak věnoval svému vladaři, jehož jeho věrná přítomnost velice těšila. Líbilo se mu, že stačí jediné slovo mimo Billovu výuku a chlapec udělá, co mu na očích vidí. Přesto ho však moc, kterou nad Billem měl, mírně znepokojovala. Zrovna on, kterému bylo dovoleno jednat z vlastní vůle, se vůči němu choval daleko uctivěji než ti, kteří to měli povinné. Tom by přitom velice rád znal Billovy názory, ale on se bál mu je sdělovat. Pořád ještě v něm přetrvával strach z ostrých řezavých ran biče.
„Řekl bych, že velice dobře. Rád bych se po jídle vydal do chrámu,“ usmál se Bill, ale jeho pohled stále spočíval na svitku. Ve faraónově přítomnosti se cítil neklidný, snad až rozpačitý. Nepřál si, aby to vladař z jeho očí vyčetl. Radši se nadále věnoval svitku a připadal si ještě nevychovaněji než normálně.
Bill zvedl pohled od papyru. Vždycky, když Tom mluvil, a přitom se věnoval své lvici, do jeho hlasu se vkrádal zvláštní láskyplný podtón, který Billovi neuvěřitelně imponoval. Toužil, aby ten podtón slýchal i ve slovech, která jsou věnována jemu, ale nedokázal si vysvětlit proč. Prostě to tak bylo. Možná to také bylo ovlivněno tím, že i když se k němu všichni chovali velice zdvořile, Tom byl jediný, kdo se s ním normálně bavil. Dalo by se říct, že mu vadila ta přehnaná uctivost, kterou slýchal v hlasech sluhů spolu s nevysvětlitelným posměchem. Samozřejmě věděl, že ho všichni v paláci považují za pouhý vtip, za dítě, které si Tom sehnal pro pobavení svých poddaných. Bill si byl dobře vědom pohrdání, se kterým s ním lidé jednali, a mrzelo ho to. Přitom on nestál o přehnanou úctu, toužil jen po tom, aby s ním konečně lidé začali jednat jako s normálním člověkem, ale tak se k němu choval jen a pouze Tom. Zrovna od něj by to nejspíš čekal ze všech nejméně.
„Smím tě doprovodit na jídlo?“ zeptal se Tom, když Bill začal uklízet nepořádek, který napáchal. Usmál se, čelem otočen ke svitkům, které zrovna sbíral. Už to považoval za samozřejmost, faraón ho nenechával snad nikde dlouho samotného.
autor: Helie
Žárlivý Anis s bičem v ruce – zaručeně nedobrá kombinace 😀 Je mi ho líto, protože je mi jasné, že z toho nevzejde nic dobrého.
Na druhou stranu je sladké, jak se Bill s Tomem poznávají a pomalu se dostávají jeden druhém pod kůži.
Hmm, moc se těším na to, jak se bude děj dále vyvíjet :))
Chudáci otroci, je mi jich líto, že musí takhle trpět a být ti, na kterých si otrokáři vylívají hněv.
Taky je smutné, že Billa nebevou vážně, ale doufám, že si vydobije svohe místo. Tom je na něj moc hodný, což je super a lvice musí jistě žárlit 🙂
Moc krásný díl 🙂
Nezavidím tým otrokom, chudáci, si musia odniesť Anisovu frustráciu. Je mi ľúto, že sa Bill v chráme cíti osamelý, a že sa s ním normálne rozpráva iba Bill. Dúfam, že si tam nájde aspoň nejakeho kamaráta.
Ach…ubohý, nešťastný a opuštěný Bu…
Je mi ho tak líto, a to neví, že si na něj Bill ani nevzpomene.
Kdyby to jen tušil, bylo by mu mnohem hůř a pak by si to ti chudáci na stavbě teprve odnesli.
Ale Anis neví ani to, jak opuštěný si Bill v novém životě připadá, ono se ne nadarmo říká, svůj k svému a Bill to teď zakouší na vlastní kůži. Pro všechny okolo faraona je jenom hračkou, kterou si Tom pořídil pro rozptýlení a kterou zahodí, až se jí nabaží.
Já doufám, že tomu tak není a že má Amendetom Billa opravdu rád =)
Bill je jako ptáček, zavřený ve zlaté kleci a trošku se bojím, aby La-ila na toho ptáčka nedostala chuť, protože z ní začínám mít divný pocit.
Pocit, že Billa nemá zrovna v lásce…
Dnešní díl mi přišel takový smutný, tak snad se to příště spraví 🙂
[4]: Rozebrala jsi ty vztahy tam moc hezky, ale co se týče Toma s Billem, nejsi blízko ani u jednoho – možná Tom má Billa rád, ale rozhodně je ještě třetí důvod, proč si ho "vydržuje"… ale to až později 😀 A nemusíš se bát – La-ila by Billovi nemohla nic udělat, protože by tím ublížila Tomovi, čímž v podstatě i sama sobě. Takže Billovi se určitě nic nestane, už si toho fyzického týrání vytrpěl až dost =)
[5]: Třetí důvod??!!
První, co mě napadlo bylo, že má Bill posloužit jako nějaká oběť!!
Ale zase když už mu nemá být ubližováno, tak tohle snad ne =)
Každopádně jsem teda zvědavá 🙂
Mmmmm….jen ať o něj Faraon hezky pečuje…♥…Promiň Bu 😀 ..Na druhou stranu mi je ale Bushida líto….a těch otroků,na kterých si vybíjí vztek..a smutek taky. Uh…ta debata u toho jídla byla vskutku delikátní :D..mmm :D……….No..ještě,že tam má Anis tu Mayu!
Hm…jen poznávej Tomi..jen poznávej<33 :D….zatraceně se mi líbí,jak to mezi sebou mají…..takové..rozpačité….áááááá…prostě bomba:D! Úplně si dokážu představit ten Tomův úsměv….a Billa,jak se červená :DDDDDDDDDDD!!!!!!