autor: Cincina
Zdravím 🙂 Mrzí mě, že se u povídky objevuje málo komentářů. Samozřejmě, všechny komentáře mě těší… ale když už někdo čte Rivaly, tak by mě zajímal jeho názor 🙂 Snad mě někteří chápou. Tak si užijte další dílek 🙂
Bille! Billeeee!… Jorg se prudce posadil.
Fuj! To byl ale hnusný sen! Koukl se na budík, který ukazoval 5:30.
Akorát čas vstávat. Vstal a zamířil do koupelny. Jeho odraz v zrcadle ho vylekal. Neoholený, s kruhy pod očima a ještě zpocený. Takhle nemůže nikam jít. Pustil se, ač nerad, do své ranní očisty. Ta mu zabrala asi hodinu. Pak se rychle oblékl, rychlým krokem zamířil do kuchyně, napil se a utíkal do práce.
V PRÁCI
„Jorgu! Jdete pozdě!“ Zavolal na něj šéf. „Zastavte se za mnou, okamžitě!“
Jorg si odložil své věci a zamířil za svým šéfem. „Promiňte, pane, ale mám doma problémy. A navíc, přišel jsem pozdě jenom o dvě minuty.“
„Dvě minuty vám přijdou málo? Mně teda rozhodně ne!“
„No dobře. Už se to nestane. Ale hlavní věc, proč jsem tady je, že potřebuji volno.“
„Na jak dlouho a proč?“
„No tak protože mám doma ty problémy, a na jak dlouho? To nevím.“
„To volno vám dát nemůžu.“
„Proč? Já ho potřebuju!“
„Mám málo lidí, pokud jste si nevšiml! Poslední dobou mi tu spousta lidí dává výpovědi anebo jsou nemocní. A nemám za ně záskok, nic. Potřebuju tady každého. I vás.“
„Bohužel to nepůjde.“ Jorg sklopil hlavu.
„A proč by to nešlo? Co se děje Jorgu? Vy mi něco tajíte!“
Sklouzla mu slza po obličeji. Zvedl hlavu a zlomeným hlasem zašeptal: „Mám syna v nemocnici a potřebuju být s ním. Je v komatu a možná, že se už nikdy neprobere.“
„To mě mrzí, ale volno vám dát nemůžu…“
Jorg se podíval šéfovi zpříma do očí. „V tom případě dávám výpověď.“
„Ne, Jorgu. Nenechám vás odejít…“
„Tak ksakru!“ Rozbrečel se. „Já už nemůžu dál!“ Podlomila se mu kolena a svezl se na zem. Brečel. Nešlo to ovládnout. Bylo mu jedno, že ho šéf vidí brečet jako nějakou hysterku.
„No tak, Jorgu…“ Šéf se zvedl a pomohl mu na nohy. „Dobře. Dám vám volno. Ale jenom na pár dní s tím, že nedáte výpověď a co nejdřív se sem zase vrátíte!“
„Děkuju. A ano, vrátím se.“ S těmito slovy vykročil Jorg z kanceláře. Rychle běžel k výtahu, aby ho stihl. Ve výtahu hrála taková ta tichá uklidňující hudba, která se objevuje ve filmech.
Jak originální! Z výtahu se přímo vyřítil a do nemocnice šel velmi rychlým krokem.
U TOMA DOMA
Girl, There’s something ‚bout me that you ought to know. „Né. Vypni se! Nechci vstávat.“ Z rádia se linula další slova z písně. I’ve never felt the need to lose control. Tom se natáhnul po rádiu a shodil ho na zem. „Vypnulo se! Jo!“ Ale Tom stejně už nemohl usnout, proto vstal a nachystal se do školy. Nechtělo se mu, ale musel. Navíc to slíbil Jorgovi a dělá to pro Billa. Bill by nechtěl, aby se vykašlal na školu.
Do školy dorazil díkybohu včas.
A teď vzhůru na úžasných sedm hodin ve škole!
V NEMOCNICI
Jorg rychlým krokem zamířil k pokoji číslo 8. Ani neklepal a prostě vstoupil. Zastavil se ve dveřích, pusu měl otevřenou, hrůzu v očích… strach. Okamžitě běžel na sesternu. „Kde je Bill?! Co se s ním stalo!“ Už měl na krajíčku. Napadaly ho ty nejhorší možnosti.
„Klid, pane Kaulitzi. Je jenom na pár vyšetřeních.“
„Ach bože…“ Jorg se opřel o zeď a svezl se po ní na zem.
„Vstávejte. Sedněte si tady.“ Sestřička mu pomohla vstát a ukázala na sedačku.
„Děkuju, sestři.“
„Od toho jsem tady, abych pomáhala lidem přece.“ Usmála se sestřička. „Nebojte se, uzdrav-…“
„Ne! Už mě unavují ty řeči. Říká mi to každý… Jsou to jenom prázdná slova! Nikdo neví, jak mi je. Jak se cítím, co prožívám. Je mi zle!“ Jorg se rozbrečel. Sestřička si k němu přisedla na sedačku a povzbudivě ho objala kolem ramen.
„Máte pravdu. Nevím, jak vám je…“
„Můžu už za ním jít?“
„Pokud už je na pokoji, tak určitě ano.“ Usmála se na něj povzbudivě sestřička. Bylo jí ho líto. Určitě prožíval strašné chvíle ve svém životě.
Jorg se pomalu zvedl ze sedačky a vykročil směrem k pokoji číslo 8. Otevřel dveře a Bill už tam byl. Pořád byl v komatu. Když Jorg přišel k němu blíž, všiml si, že je strašně bledý po obličeji a celý je takový vyhublý. Ach bože. Co se to stalo? A hlavně proč se to stalo?
Mezitím Tomovi skončila škola. Oběd v jídelně do sebe naházel a spěchal za Billem. Celý den ve škole tak nějak prospal. Nikoho a nic nevnímal, kamarádi nevěděli, o čem se s ním mají bavit, protože s ním absolutně nebyla řeč. Jenom Marta, jedna z jeho nejlepších kamarádek, za ním přišla o jedné z přestávek a beze slova ho objala. To mu pomohlo. Objetí, které mu dalo hodně. Věděl, že ona tu pro něj vždycky bude. Pevně ji stiskl a pár slz se mu skutálelo po tváři. Pak ji pustil, ona se odtáhla a povzbudivě se na něj usmála. Vzala si své věci a přisedla si k Tomovi do lavice. A celých těch zbývajících pět hodin seděla s ním.
Tom jel do nemocnice autobusem. Jako na potvoru ale uvízl v zácpě. Není se čemu divit, když byla dopravní špička.
autor: Cincina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Upřímě doufám ,že se Bill brzo probudí!;)…jinak super díl:)
Bóže!! 😀 Já tak hrozně moc dloufám, že se Bill probudí a bude všechno zase v pořádku. I když si nemyslím, že by se všechno mohlo vrátit k normálu. To už asi nepůjde… Ale co já vím, třeba mě překvapíš 🙂
I když sem původně neměla Jorga ráda, tak teď je mi ho docela líto 😀 Ale steně pořád doufám, že si Bill vybere Toma 😀 (nebo to nakonec bude trojka? :DDD )