Když se dva světy spojí 9.

Tom

Sám jsem si nebyl jistý, co to vlastně dělám. Jistý jsem si byl jen tím, že mě k němu něco hrozně moc táhne.

Objal jsem ho kolem pasu, on mi ruce nejistě ovinul kolem krku a zadíval jsem se mu do očí. Ty dva týdny mi strašně chyběly. Jeho oči i on. Ale ani po těch týdnech jsem nenašel odpověď na to, proč.

„Všichni na nás zírají,“ rozhlédl se Bill nervózně.

„Tak ať,“ usmál jsem se na něj a přitáhl jsem si ho úplně na své tělo. Cítil jsem, jak se mi opřel hlavou o rameno a roztřeseně vydechl. Rukou mě pohladil po dredech, a pak zajel pod ně přímo na mou rozpálenou kůži na krku. Když jsme se na sebe natiskli víc, cítil jsem jeho jemnou vůni. Myslím, že ten parfém se jmenuje A*men. Podobný používá i Matthew.

„Kdybych ti řekl, že jsi mi chyběl, věřil bys mi?“ zeptal jsem se a pohladil jsem ho po zádech. Bill trochu ztuhl, ale pak se uvolnil.

„Ne…“

„Proč ne?“ nechápal jsem.

„Prostě bych ti nevěřil. Každopádně, nikdy bys to neřekl, takže není, co řešit.“ Pak jednou rukou přejel na můj hrudník, druhou mě stále objímal kolem krku, a trochu se ode mě odtáhl – tak, aby se mi mohl podívat do očí.

„And I will always love you…“

Tuhle písničku zrovna moc nemiluju, ale musím uznat, že na ploužák se vážně hodí. Černovlásek se mi opřel o rameno a pohrával si s rukávem mého trička.

„Bille?“

„Hm…?“ zajel mi dlaní pod rukáv na holé rameno.

„Chyběl jsi mi.“ Ano… právě jsem svoji hrdost poslal do háje. Já, Tom Kaulitz, jsem někomu řekl, že mi chyběl. Bill se na mě překvapeně podíval, ale pak se rozesmál a přiložil mi dlaň na čelo se slovy: „Nemáš náhodou horečku?“

„Ne, myslím to vážně,“ chytil jsem jeho ruku do své. „Vážně jsi mi chyběl.“

„Zavolám ti doktora.“ Teď už se tvářil vážně, div že ne vyděšeně. „Mluvíš z cesty.“

„Bille, přestaň! Ty víš, že mi nic není. Prostě se mi po tobě stýskalo. Asi… asi mi na tobě záleží.“ Bill se na mě vytřeštěně díval, a pak se nervózně zasmál.

„Tome, sotva se známe. Chápu, o co ti jde, ale mě do postele nedostaneš, pochop to.“

„Ne, Bille! O to mi nejde, věř mi,“ zavrtěl jsem odmítavě hlavou.

„Věřit ti? Proč bych měl?“ pozvedl obočí, pustil se mě a otočil se směrem k odchodu.

Ne! Tentokrát už ho nenechám odejít.

Bill

Oh Bože… To si vážně myslí, že mu věřím? Vzhledem k jeho pověsti? Vzhledem k tomu, co už udělal tolika dívkám? Vážně si myslí, že jsem tak naivní? Sotva jsem se vyhrabal z deprese, kterou jsem kvůli němu měl.

U východu jsem si vyzvedl boty a obul jsem se.

„Bille! Ne, nechoď pryč. Prosím.“ On si prostě nedá pokoj.

„Jakou další lež mi chceš ještě říct?“ otočil jsem se na něj vyčítavě.

„Poslyš… vím, že má pověst se ti asi moc nelíbí, což je zvláštní, protože většina holek mě díky tomu obdivuje-„

„Ale já nejsem většina, dokonce – jestli sis toho ještě nevšiml – nejsem ani holka.“ Namyšlenej ignorant, jen, co je pravda! Nevím, jestli to dělá schválně. Třeba mu to ani nedochází, že se chová jako totální blbec. Co by vlastně bylo horší? Kdyby se takhle choval schválně, nebo kdyby takový prostě byl?

„Ne, ne, jasně, že to vím. Já… Bille… když jsem tě na té párty uviděl… já…“ koktal, ale pak se zarazil a nejistě mě pohladil po tváři. S přivřenýma očima jsem si ten dotyk vychutnával. Uklidnil mě zatraceně rychle.
„Máš nádherný oči,“ zašeptal.

„Vážně…?“ pousmál jsem se. Bylo by tak lehké mu uvěřit, ale měl bych?

„Ano… Nemůžu na ně přestat myslet. Nemůžu přestat myslet na tebe.“

„Tome,“ šeptl jsem. Byla to tak dokonalá chvíle. Dokonce mi v hlavě přestávala blikat červená kontrolka: Pozor, děvkař! Chtěl bych mu uvěřit, vážně chtěl…

„Pojď,“ chytil mě za ruku a vydali jsme se směrem k centru.

„Kde bydlíš?“ zeptal se po chvilce tiché chůze.

„Je to docela daleko. Nemusíš mě doprovázet,“ stiskl jsem mu ruku, za kterou jsme se drželi.

„Ale já chci. Musím si ohlídat, aby tě zase někdo nepřepadl.“

„Tak já tě povedu, ty můj zachránče,“ zasmál jsem se. Cesta trvala asi 15 minut, a když jsme už stáli u mých dveří, nervózně jsem se ošil a dřív, než jsem se vzpamatoval, stál jsem přitisknutý mezi dveřmi a Tomovým tělem a cestu mi tarasily jeho ruce.

autor: Rose