autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Seděl jsem v autě na jednom parkovišti u dálnice a přemýšlel. Zamyšleně jsem jezdil prsty po volantu. Měl bych Brianovi napsat, že ta zpráva byla omyl. Nechci mu dělat zbytečné naděje, když žádné nejsou. Nemám o něj už zájem. Je to jednou provždy uzavřená kapitola. Může mě mlátit, kopat, křičet, brečet, prosit mě na kolenou… cokoliv, ale už se nevrátím. Vezmu iPhone do ruky a otevřu novou zprávu.
„Promiň, Brii, ta zpráva byla pro Bena. Přemáčknul jsem se. Smažu tě, aby se to už víckrát nestalo. Měj se.“ Zprávu mu odešlu, a když mi přijde doručenka, smažu ho ze seznamu. Během pár minut se iPhone rozsvítil a zavibroval. Píše rychle. Otevřu sms, ale zůstanu jenom tupě zírat. Bill…
„Promiň, že jsem dnešek pokazil. Jak řekl, nemám se mezi vás dva plést a dělat to nebudu. Chápu to. Jen chci, abys věděl… že tě miluju.“ Bolestně vydechnu a zavřu oči. Bill si opravdu myslí, že s Brianem něco mám? To, že mi volal a já odešel, to přece… Ah bože. To vážně muselo vypadat hrozně. Navíc určitě viděl jeho jméno na displeji. Ach ne, tohle mi scházelo… A co mu to Brian vůbec řekl? Kdy?! Schovám si obličej do dlaní a zhluboka se nadechnu. Neznamená, že když se zkazil dnešní večer, nechám zkazit i celý náš vztah. Brian je minulost a Bill to musí vědět. Tohle… musíme vyřešit. Ještě dnes… Schoval jsem iPhone do kapsy, nastartoval a co nejrychleji se rozjel nazpátek. Městem jsem jel téměř jako šílený. Naštěstí už bylo docela pozdě, takže nikde nebyl moc velký provoz. Neměl jsem ani přehled o tom, kolik už je hodin. Mohlo být 10, možná 11 večer. Seděl jsem tam opravdu docela dlouho. Povzdechnu a ještě přidám plyn.
Zastavím před Billovým barákem. Tentokrát jsem ani nemusel přemýšlet, kudy se sem dostanu. Cestu jsem si nepamatoval nějak moc dobře, ale jel jsem sem automaticky. Zřejmě nějaký instinkt. Jakmile jsem zamknul auto, rozešel jsem se k jeho vchodu. Pokusil jsem se otevřít, ale bylo zavřeno. Povzdechnu, vyhledám si na zvonkách jeho jméno a zazvoním. Chvíli čekám, ale nic. Tak zazvoním znovu a dvakrát za sebou, aby poznal, že to je naléhavé.
„Ano?“ ozve se konečně.
„To jsem já. Odzvoň mi, prosím tě,“ řeknu jen a promnu si čelo.
„Jo, dobře,“ odzvonil mi. Otevřel jsem si a vešel do vchodu. Prošel jsem chodbou k výtahu a přivolal ho. Očividně byl až někde nahoře, tak jsem se rozběhnul po schodech. Když jsem doběhl do čtvrtého patra, prošel jsem chodbou dozadu k jeho bytu. Sice vůbec netuším, co mu povím nebo co udělám, ale to nevadí. Ono se to nějak vyvine. Jeho dveře byly otevřené. Kde je? Rozhlédnu se po chodbě, zamračím se a dojdu k nim.
„Ahm… Bille?“ zaklepu lehce a nejistě je otevřu úplně. Stojí u zdi, ruce má založené na hrudi a kouká na mě.
„Ahoj,“ šeptne a rozejde se ke mně.
„Ahoj,“ pokusím se pousmát. „Um… Můžu dál?“ Nejspíš by mě nepřekvapilo, kdyby mě vykopl.
„Samozřejmě, pojď dál,“ uvolní mi cestu. Tak tedy vejdu a zavřu za sebou dveře. Jenom u nich zůstanu stát a koukat na něj. Kousnu se do rtu. Co mu mám říct? Hlavně, jak začít? Nevím, co si myslí, co cítí…
„Pojď se posadit,“ pobídne mě. Ten pohled, ten výraz… On si opravdu myslí, že bych… že bych mohl…?
„Bille,“ vydechnu a ihned ho jemně přichytím za ruku. Přistoupím k němu a snažím si vyhledat jeho pohled. Trošku si otře oko a podívá se na mě. Určitě plakal… Má oteklé oči… Zbytečně kvůli mně brečí a trápí se. V očích ucítím slzy. Pohladím ho po tváři a sjedu mu bříšky prstů po čelisti. Copak bych mu to dokázal udělat? Tak moc ho miluju. Mám k němu silný vztah jako k nikomu jinému, i za ten krátký okamžik. S Molly ho samozřejmě nemůžu srovnávat, je to něco úplně jiného.
„Hm?“ sklopí zase trošku zrak.
„Nikdy bych to neudělal. Nikdy,“ zopakuji. „Nevím, co ti Brian řekl nebo neřekl. Moc jsem tu tvoji zprávu nepochopil, ale přijel jsem ti říct to hlavní. Taky tě miluju… moc. Brian je minulost a navždycky už jí i bude. Nikdy bych ti to neudělal, slyšíš mě?“ hlesnu a vezmu ho něžně za tvář, abych ho přinutil podívat se mi do očí. Nakonec se mi to podaří. Podívá se mi do očí, ale roztřese se mu brada. Poprvé v jeho očích vidím slzy. Hned zamrká, aby je rozehnal. Ach můj bože, takhle jsem si ho nikdy nepřál vidět.
„Já ti věřím,“ vzlyknul trošku, neudržel si stálý tón. Byl celý rozechvělý. Tak strašně mě tenhle pohled bolí. Obzvlášť, když je to mojí vinou.
„Tak neplač,“ zašeptám. „Od té doby, co jsem tě poznal, jsem se nedotkl nikoho jiného než jenom tebe. Protože miluju tebe. Musíš mi věřit, Billy,“ požádám ho zoufale. Nejspíš neovlivním jeho myšlenky, ale chci, aby mi věřil. Potřebuji, aby mi věřil. Jinak mě to zničí.
Je chvilku tiše, jen mi to odkývá.
„Můžu vědět, proč ti volal?“
„Protože jsem psal Benovi a omylem jsem označil Briana, který je hned pod ním. Ale když jsem odjel, přemýšlel jsem. Brian je minulostí. Už nám nesmí dál stát v cestě bez ohledu na to, co jsem s ním měl, a taky na to, že je můj profesor. Napsal jsem mu, že je provždy konec a že ta zpráva byl omyl. Smazal jsem ho. Jednou provždy. A pokud to bude nutné, začnu chodit na školu do jiného města, i kdybych měl denně dojíždět několik kilometrů. Rozumíš mi? Jsi jenom ty, Bille,“ pohladím ho vlídně po tváři, přičemž se mu neustále dívám do očí, aby poznal vážnost a sílu mých slov. Tak strašně ho miluju, že bych nejspíš byl ochotný i přestat chodit do školy a začít nanovo jinde. Nechci ho ztratit.
„Já po tobě nic takového nechci. Nechci, aby ses mi zpovídal. Já ti věřím, ale… tohle všechno bylo moc,“ povzdechne. Nepřestane se mi dívat do očí. Přejede mi něžně po ruce, kterou jsem ho pohladil po tváři. Nakloním se k němu a dám mu malou pusu.
Bojím se udělat teď něco víc. Nevím, jak je na tom jeho psychický stav a nerad bych ho ještě zrušil. Většinou se zdál silný, klidný a… téměř neporazitelný. Takhle rozechvělého jsem ho opravdu ještě neviděl. Našel jsem jeho slabou stránku, skulinku v jeho dokonale nedobytné masce. Mě.
Oplatí mi ji. Až poté sklopí trošku zrak. „Nechci, aby tohle skončilo…“
„Já to taky nechci. Chci být s tebou,“ šeptnu a nejistě ho obejmu. Nemyslím si, že by mě odstrčil, ale i přesto…
„Tak se mnou buď, neodcházej,“ schoulí se mi do náručí.
„Pokud si to opravdu přeješ, tak tu zůstanu,“ začnu ho hladit po zádech a něžně ho pusinkovat na spánku. Koneckonců, věci mám stále v autě.
„Přeju,“ pohladí mě po boku. Alespoň, že tak.
„Dobře,“ usměju se a pomalu se odtáhnu. „Tak co kdybych si teď došel do auta pro věci?“
„Ty tu máš věci s sebou?“ podiví se. Nad jeho výrazem se musím zasmát.
„Původně jsem sem za tebou jel, abychom si spolu užili krásný večer, a kdybys chtěl, abych tu přespal, tak abych se nemusel vracet domů pro věci, vzal jsem si je pro jistotu s sebou,“ vysvětlím mu a pohladím ho po tváři.
Na tváři se mu vyrýsuje lehký roztomilý úsměv. „Aha, tak… to by sis pro ně měl dojít.“
„Jo, to měl,“ usměju se. „No… sice dnešní večer nevyšel podle plánů, ale myslím, že ještě není úplně k zahození. Je…“ podívám se na hodinky, „…půl jedenácté. Sice jsi už ve sprše byl, ale já ne. Možná bychom si mohli společně napustit vanu, trochu si popovídat, uklidnit se a pomazlit se. Dali bychom si u toho to víno, zmrzku a bude dobře, hm? Co na to říkáš?“ navrhnu s úsměvem a jemně ho líbnu.
„Budu rád,“ oplatí mi polibek a vydechne. „Půjdu napustit vanu, hm?“ Souhlasí, tak je to dobré.
„Jestli by sis raději nešel lehnout, tak ano,“ kývnu.
„Ne, ne, ta vana mě probere,“ usměje se.
„Mmm,“ obejmu ho nespokojeně kolem pasu. „Já ale nechci, aby ses probral. Pokud chceš spát, tak já si dám jen sprchu a půjdeme spát.“
„Ne, ne, jen se potřebuju srovnat. Dáme si vanu,“ pousměje se a spustí ruce volně podél těla. Nechá se mnou držet. Něžně ho políbím, a ještě na okamžik ho k sobě přitisknu. Pak už se ale odtáhnu.
„Tak já si jdu pro ty věci. Vezmu si klíče, abych nemusel zbytečně zvonit, ok?“ vezmu si klíčky z věšáku. Jsou to jediné klíče, co tu má kromě klíčků od auta, takže by to měly být ony.
„Jo, jo,“ pousměje se. „A vrať se mi brzo, budu čekat ve vaně.“
„Dobře,“ zasměju se a vyjdu ze dveří. Když se na něj otočím, neodolám a ještě jednou ho políbím. Pak už se rozběhnu chodbou.
Ačkoli byl tenhle díl poněkud krátký, naopak si další rozhodně užijete s námi. =)
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
Amm.. nemůžu se dočkat dalšího dílu.. 😀
libi se mi, ze Tom nakonec prijel a BIllovi to vysvetlit 🙂
Mohlo by se neco mezi nima v noci stat 😀
Jsem ráda, že se to nakonec vyřešilo. Abych pravdu řekla, z minulého dílu jsem měla trochu rozpolcené pocity. Tak nějak mě i napadlo, že pokud mě tenhle díl něčím znovu nezaujme, přestanu tu povídku číst, protože je to skoro pořád to samé dokola. V jednom díle je všechno fajn, v dalším nad jejich hlavami pluje černý mrak a pak je zase všechno fajn, aby zase mohlo pršet. Ten tak nějak stereotip mě začínal nudit… popravdě se mi ani nechtělo číst tenhle díl, ale teď… jsem ráda, že jsem ho četla. Znovu mě pohltilo to nadšení, které jsem měla na začátku této povídky a já jsem za to ráda. Teď vím, že příští díl si určitě nenechám ujít. 😉 A ráda bych s touto povídkou nakonec zůstala až do posledního dílu.
Jé, to bylo krásné. =) Já jsem tak ráda, že se Tom vrátil =). Nedivím se Billovi, že mu nevěřil, protože to bylo fakt dost podezřelé 😀 je fajn, že mu to Tom vysvětlil. Snad už se nebude trápit a užijou si krásný večer =) A krásnou noc už konečně 😀 😀 Těším se už teď na další díl =)
Dokonalé jako vždy 🙂 Těším se na další díl 🙂
Moc se těším jak si užiju ;))) Jsem tak mc ráda že to vyšlo!! :)))))
Vůbec nevadí, že by díl krátký, i tak byl naprosto nádhernýstejně jako všechny předešlé.
Jsem ráda, žesi to Tom uvědomil a konečně se dal dokupy a víc co chce. Doufám, že už budou spolu šťastní a nevyvede se jim zase nějaký malér 🙂
Proboha mě jeblo ! xDD tančím tu po pokoji a zpívám si :"dopadlo to dobře, dopadlo to dobře…" xDD tuhle povídku miluju a mooooooooooc se těším na další díl !!! ;))
Juhůůů =o) Bože, já mám takovou radost!! Culím se jako debil =oD Prostě nádhera!
nééééé prostě už další díl potřebuju ted' :DDD jsou sladký!!!
sex,sex,sex! xD
Jsem šíleně ráda,že má Tom jasno v tom,že se k Brianovi vrátit už nechce. Že se nerozhoduje mezi ním a Billem. Za to jsem fakt ráda.
Bože chudák Bill…fakt Tom se zachoval,jako kkt…a Bill mu ještě píše sms,kde se omlouvá,že to pokazil..bože..:o/!!!! No aspoň,že to Tom má v hlavě pořád aspoň malinko v pořádku a jel za Billem. Já si nemůžu pomoct,ale jsem na Toma ještě od minulýho dílu naštvaná. Ale v tomhle díle si to docela nakonec napravil…Jsem fakt neskutečně ráda,že za Billem jel a řekl mu celou pravdu. Tenhle díl byl hodně dojemný…bylo to takové citlivé mezi nimi..takové..křehké..nebo jak to říct. Z tohohle dílu je prostě dokonale vidět,jak moc se navzájem milujou.♥!
Užijeme? Ho ho ho,tak to se těšim o to víc :D!!!!!!
Juu moc mě to těšíí…takové krásné usmířeníčko! =DDD
<3 Anooooooooooo!!!!!!!!! Tak že bych se nakonec dočkala mého vytouženého víkendu? :DD
Nádherný dílek, jsem ráda, že se to urovnalo…:-) Opravdu se mi to líbilo…:-) a vůbec nevadí, že dnešní dílek byl takový kratší, ale ohromně se těším na další!!!!!!!!!!!!!! :-))
Já jsem si až teď všimla, že tento odstavec: "Většinou se zdál silný, klidný a… téměř neporazitelný. Takhle rozechvělého jsem ho opravdu ještě neviděl. Našel jsem jeho slabou stránku, skulinku v jeho dokonale nedobytné masce. Mě. " je napsaný v obrázku 😀 Já už jsem si to přeložila dřív, ale dneska si to tak znovu čtu a říkám si 'to už jsem někde četla..'. Že by tenhle díl byl 'zlomový' ? =)