Když se dva světy spojí 8.

Tom

Nepozorovaně jsem se přesunul do mého pokoje, přičemž jsem se snažil vyhnat z hlavy všechny dotěrné myšlenky, ve kterých se vyskytovalo slovo láska. Tiše jsem za sebou zamkl, načež jsem se znaveně opřel o dveře. Chvilku jsem se zavřenýma očima jen přemýšlel.

V čem je ten kluk tak jedinečný, že na něj nedokážu přestat myslet? Bill – docela obyčejné jméno. Z povahy toho taky moc nevím a tělesně mě asi taky nepřitahuje, když jsem na holky.

Proč si s ním tedy spojuji slovo láska?

Naštvaně jsem zavrtěl hlavou, přešel jsem k zrcadlu a začal jsem se kriticky prohlížet. Kdyby mě ten debil praštil o pár centimetrů víc doleva, měl bych vážně ošklivý monokl. Jak jsem si tak prohlížel ten zarudlý spánek citlivý na dotek, mé oči samovolně stočily pohled na svůj odraz v zrcadle.

Na své oči jsem se moc často nezaměřoval. Vždycky mě zajímal spíš obličej celkově a hlavně postava. Stejně tak to bylo i u jiných. Neřešil jsem, jestli má Sharon modré nebo zelené oči – do teď vlastně nevím. Viděl jsem jen velká prsa, štíhlou postavu a tvář, která díky make-upu vypadala bezchybně. To mi stačilo.

Ale on… Ty hluboké hnědé oči byly to jediné, co mě zajímalo. Když jsem s Naomi včera večer sešel ty schody a uviděl jeho oči, okamžitě jsem zapomněl na všechno kolem. Vtáhly mě někam do jeho duše, přesto o něm ale nic nevím – a to mě neuvěřitelně štve.

Najednou jsem překvapeně zamrkal. Došlo mi, že mé oči se těm jeho neuvěřitelně podobají. No, teď už se nemůžu divit, že každá holka podlehne mému pohledu, když ten Billův dostal i mě.

Přejel jsem dvěma prsty po zrcadle a nechápavě jsem sám nad sebou zakroutil hlavou. Otočil jsem se směrem ke své posteli a kleknul jsem si, načež jsem pravou rukou začal štrachat pod postelí. Po chvilce snažení jsem vytáhl ohromnou krabici, ve které byla „Pověstná sbírka porno-DVDček Toma Kaulitze„. Vybral jsem si svoje oblíbené, kde byla hlavní hvězda krásná, snědá tmavovláska. Tohle porno už jsem viděl asi 20krát, ale líbí se mi pokaždé stejně, jako bych ho viděl poprvé. Snad mi pomůže zapomenout…

Bill

Když jsem se kolem poledne konečně dostal domů (musel jsem se ještě vrátit pro auto, které jsem u domu Kaulitzových samozřejmě zapomněl), Michelle už mě zahrnula všemožnými teoriemi a radami. Řekla, že je dobře, že když se na mě díval, odešel jsem. Prý každá šla za ním. Asi jsem mu připadal zajímavý, takový nedostupný, proto mi prý pomohl.

Tahle teorie mě docela uvolnila. Každopádně, pořád jsem si stál za názorem, že už ho nikdy nevyhledám. A musím uznat, že se mi to docela dařilo.

O dva týdny později

„Pohni si, Bille, přijdeme pozdě,“ popoháněla mě Taša. Od devíti večer totiž byla párty na pláži. Sice nemáme moře, ale i tak je to tam moc pěkné. Je to na břehu Labe – takové originální místo. Navíc, bude tam několik set lidí, takže velká pravděpodobnost, že tam potkám někoho zajímavého.

„Jo, už jdu,“ prohrábl jsem si vlasy, když jsem udělal poslední tah černou řasenkou. Pak jsem si do kapsy zastrčil mobil a vydal jsem se ke dveřím. Ještě naposledy jsem se podíval do zrcadla, kde jsem se na sebe povzbudivě usmál, načež mě Michelle zatahala za lem krátkého rukávu mého červeného trička: „No, neboj, jsi krásnej. Tak už pojď.“

„Jasný, kéž bych byl krásnej i pro Kaulitze,“ ušklíbl jsem se ironicky.

„Bille!“ praštila mě jemně přes rameno. „Zapomeň na něj. Najdeš si někoho lepšího.“

„Třeba, jednou…“ posmutněl jsem.

„Náhodou,“ pohladila mě Taša po zádech, „já být klukem a gayem – hned bych s tebou chtěla chodit.“

„Tak dík,“ pousmál jsem se a vyrazili jsme.

Večerní Magdeburg byl vážně pěkný, ale když jsme přišli na pláž, musel jsem pozměnit názor. Tohle byla krása. Všude byly zavěšeny lampiony, byl tam skvěle osvětlený bar a průzračná voda, ve které tančilo pár párů na nějakou pomalou píseň. Kluci měli většinou kraťasy nebo tříčtvrťáky a dívky sukně, takže jim voda mohla dosahovat až do poloviny lýtek. Většina ale tančila naboso v jemném písku. Odhadoval jsem dohromady tak 80 párů, možná víc. A to tu určitě ještě nebyli všichni.

Najednou mi někdo poklepal na rameno. Otočil jsem se a srdce jsem ucítil až v krku.

„Ahoj Bille, jsem rád, že tě vidím,“ usmál se Tom. Zíral jsem na něj a nebyl jsem schopen slova. Dal mi tak deset vteřin, a když jsem se stále k ničemu neměl, pokračoval: „Totiž, chtěl jsem se ti omluvit, že jsem se to ráno choval tak, jak jsem se choval.“

„Jo, no, v – v poho,“ vykoktal jsem.

„Pojď tancovat,“ pobídl mě, chytil za ruku a odtáhl mě mezi ostatní tančící páry.

autor: Rose