autor: Chayenne7
Tomovo přemítání
Vím, že všichni určitě nedočkavě čekáte právě na tuto kapitolu. Tak tady ji máte. Nahlédněte do Tomovy minulosti… ve které se vám představí ON.
Jemné dotyky prstů hladící jeho vlasy. Něžné ruce urovnávající pokrývku na jeho schouleném těle. Povzbuzující slova plná lásky a pochopení šeptaná mu do uší. Pro Toma, který byl však právě svou myslí někde jinde, to bylo jen velmi vzdálené, a jako by se to dělo někomu úplně jinému. Mezi ním a okolním světem teď vyrostla tlustá zeď, neprůchodná překážka mezi ním a Billem, ním a Billovou něžnou, úchvatnou duší. Byl vězněm svého vlastního nitra, které se stalo nedobytnou tvrzí, a nic se k němu nemohlo dostat. On se teď utápěl ve své minulosti, byl odplavován přívalem vzpomínek, jež v něm probudila zákeřná slova jeho otce. Bylo toho tolik, co pochoval ve své paměti, a ne všechno bylo jen zlé… ach ne, to vůbec ne, a tak Tom zavřel oči a nechal se strhnout vzpomínkovým příbojem, který jej unášel zpět do dnů zlatavého slunečního svitu a k perlám JEHO smíchu. Byl unášen na místo, které chovalo Tomovy nejkrásnější, ale i ty nejhrůznější vzpomínky.
Tom se rozběhl, v plné rychlosti se odrazil od země a chytil se převislé větve sklánějící se nad vodní hladinou. Odstředivá síla jej vymrštila do vzduchu a zhoupla jím po dráze dlouhého oblouku, kdy se na chvíli zdálo, jako by byl nehybně zavěšen ve vzdušném meziprostoru, až následně s mohutným cáknutím přistál ve vodě. Tomovo představení vždy dokázalo Kaie rozesmát. Byla to pro něj zamilovaná podívaná takhle Toma sledovat, jak skáče do vody. I když on sám moc plavat neuměl, koupání v jezeře přímo zbožňoval, a to obzvláště když byl na mělčině, nechávaje se vodou nadnášet v jeho oblíbené poloze na zádech, poklidně plovoucí mezi bílými lekníny. On sám byl jedním z leknínů, jak mu Tom vždy říkával. Leknínem černým – leknínem obzvláště cenným a vzácným.
„Znovu!“ Poručil a šplouchl na vynořujícího se Toma. Ten si vytřepal vodu z uší, protřel si mokré oči a druhého chlapce obdařil rozzářeným, zubatým úsměvem.
„To už bylo potřetí,“ na oko si postěžoval a zatvářil se u toho roztrpčeně.
Kai míval ten rozkošný zvyk, že pokaždé, když s Tomem špásoval, nevědomky hlavu uklonil na jednu stranu. Pihy kolem jeho pokrčeného nosíku se roztančily rozpustilým tancem toho, kdo škádlívá.
„To ses unavil teda brzo.“
Tom na něj odstříkl pár kapek vody a Kai se okamžitě trochu stáhl, rty uraženě vyšpulené.
„To mi říká ten, co nedělal celé odpoledne nic jiného, než že se líně povaloval?“
„Ale to lekníny přece dělají, pane Tome… nebo ne?“
Kai si byl moc dobře vědom toho, co to s Tomem pokaždé udělá, když ho častuje tímhle oslovením, a i tentokrát to mělo očekávaný efekt. Oči plavovlasého hocha se vzňaly plamenem, při jehož spatření počaly Kaie příjemně mravenčit palce u nohou. Tom si ho měřil pohledem dravce, který si hlídá svou kořist těsně před útokem. Kai spustil nohy na dno, aby na nich mohl pevně stát pro případ, že by…
„Já mám lepší nápad,“ řekl Tom s ďábelským úsměvem a v dalším okamžiku už byl pod vodou. Viděl, jak se druhý chlapec pomalu otáčí na místě a připravuje se na Tomův útok, který mohl přijít z kterékoliv strany a v kteroukoliv dobu. Záviděníhodná kapacita Tomových plic mu umožňovala si s Kaiem opravdu pohrát a dobu pod vodou protáhnout i nad dvě minuty, čímž se napětí hry jen zvýšilo a Kaiova nervozita navršila. A natáhnout se to Tom vskutku chystal, klidně až do okamžiku, kdy se mu začaly dělat mžitky před očima, protože ten pohled na Kaiovo tělo, který se mu pod vodní hladinou skýtal, za jeho takřka se utopení stál. Nohy Kaie byly štíhlé a mezi nimi se nárazem vlnek jezerní vody lehce pohupoval jeho mladistvý penis.
Nebylo to poprvé, kdy ho takhle Tom spatřil, stejně si ale nikdy nemohl nechat ujít příležitost ho z tohoto netradičního úhlu pohledu znovu a znovu obdivovat. Byl pro Toma osmým divem světa, ať už to byly stahující se svaly dovnitř klenutého břicha nebo jemné zaoblení vyzývavého zadečku. Prahnul po tom se Kaie všude tam dole dotýkat a věděl, že se ten okamžik blíží – okamžik neodvratný a osvobozující. Už nějakou dobu spolu obcházeli hranici nepoznané a neprobádané oblasti rozkoše a během posledních dnů se Tomovi začalo jevit zřejmým, že byli už jen malý krůček od jejího překročení. Změnilo by se tím mezi nimi vše, to si Tom uvědomoval, a snad také proto tak otálel. Definitivum toho rozhodnutí v něm vzbuzovalo obavy. Byla to cesta klikatá a taky nebezpečná. Cesta zakázaná. V hloubi své duše však věděl, že tou jedinou svobodnou volbou, která se mu v dané situaci nabízela, bylo rozhodnutí, kdy se na ni vydat.
Začal jej bolestivě štípat hrudník, ale ještě mu v plících zbývala trocha kyslíku, proto se rozhodl Kaie obeplout a bříšky svých prstů mu přejet po stehnech. Kai uskočil, rychle se obrátil, ale Tom už byl zase pryč. Po chvilce se ale vrátil a stejně tak jako provazce dlouhých, okolo plovoucích vodních řas dokážou pod vodou polechtat, tak se i jeho prsty znovu a znovu dotýkaly Kaiových nohou, kreslily šimravé obrazce po jeho lýtkách, na kolenou, po zaoblení hýždí. Tom pod vodou pozoroval, jak jeho intimní doteky a pouhé vzrušení být pod atakem pomalu vzpružuje Kaiovo přirození. Tomovi ale docházel kyslík, a tím i čas.
Prudce se vynořil z vody, lapaje po dechu.
„Tome! Kruci!“ Vyjekl Kai, ale jeho chvilkové rozhořčení se vzápětí obrátilo v hysterický smích, když ho Tom bez milosti začal lechtat. Znal i ta nejcitlivější místa na Kaiově těle, zároveň si však dával dobrý pozor, aby ho svou neopatrností nepřevrhl do vody, protože věděl, jak moc to Kai nesnáší.
Když se Tom dostatečně nabažil hravého škádlení, byli už oba u konce s dechem. Přivinul si Kaie na hruď a držel ho v objetí celého udýchaného, sípajícího a se záchvatem škytavky. Kaiova hlava spočívala na jeho rameni a chlapec se oddával Tomovu něžnému hýčkání. Pak se ho však znovu pokusil zatlačit pod vodu.
„Vleč mě!“ Přikázal. Být Tomem tažen v závěsu ve vodě byla další z jeho oblíbených hrátek. A Tom byl na rozdíl od něj skvělým plavcem.
Tom se položil bez řečí na záda a dovolil Kaiovi, aby ho oběma pažemi pevně uchopil kolem krku. Svou volnou rukou začal vířit vodu, Kaiova tvář jen pár centimetrů od té jeho, a druhou rukou si chlapcovo tělo bezpečně přidržoval u toho svého. Kolikrát že už spolu byli v tomhle objetí? A pokaždé se dostavilo vzrušení. Koketovali svůdně s něčím, co oba chtěli, ale neodvážili se to pojmenovat. A proč to bylo znenadání tak nesrovnatelně jiné, proč to teď znamenalo daleko, daleko víc? Když se Tom zahleděl do Kaiovy překrásné tváře, byl jí uchvácen. Počítal bledé pihy kolem dokonalého nosu a obdivoval dlouhé, prohnuté řasy lemující oči černé jako uhel. Tomovy oči se od něj nedokázaly odtrhnout. Jeho pohled byl v zajetí Kaie, který se právě kousal do rtů, aby v sobě potlačil nutkání rozhihňat se. Chtělo se mu chichotat rozpaky, když cítil, jak se jejich klíny pohybem ve vodě o sebe jemně otírají. Tomův úd byl už skoro plně ztopořený a on netoužil po ničem jiném, než aby si toho Kai všiml. Chtěl mu ho přimáčknout na jeho ploché břicho, a tak ze sebe konečně vypustit své doznání: Podívej, co to se mnou děláš!
Kaiovy dlouhé, černé vlasy se ve vodě smáčely jen svými konečky, hlavu si obezřetně držel nad vodou, aby zůstala suchá. Nikdy se nepotápěl. Děsila ho představa, jak mu do uší hučivě proniká voda, že je jí ohlušen a nemůže přitom otevřít oči. Zatímco byl nadnášen pomalu na znak plovoucím Tomem, bylo s ním v jeho náruči zacházeno jako s krásnou panenkou. Ten okamžik byl tak dokonalý, že si starší chlapec mohl i namlouvat, že teď snad ani nejsou ve vodě, že nepotřebují záminku společného plavání k tomu, aby jim bylo dovoleno být před sebou nazí.
Křivky Kaiova těla lnuly k tomu jeho s dokonalostí sádrového odlitku přimykajícího se ke své formě, jeho vlnící se postava štíhlá a drobná, a Tomova ruka bloudivě musela, ba přímo potřebovala sjet po jeho zádech níž, až se zastavila na jeho zadečku. Kaiovy oči se na malý moment rozevřely zeširoka údivem, ale pak se chlapec s káravým zakroucením hlavy naplno rozhihňal.
„Tomi…“ pronesl tónem, jenž byl čímkoliv jiným, jen ne tónem káravým. I jeho oči teď k Tomovi promlouvaly jinak. Naplňovaly se očekáváním a bylo v nich hlubší poznání něčeho, co se snad ani nedalo blíže definovat, jenom napovídalo o tom, že mezi nimi k něčemu mohlo dojít; teď, právě v tomto okamžiku, když přitom jen o jediný den dříve by bylo všechno stále jen pomyslnou, troufalou myšlenkou. „Nesahat,“ vydechl do mokrých Tomových rtů a erotičnost toho prostého slova Toma takřka přiměla nahlas zasténat.
„Co prosím?“ Zeptal se místo toho a jeho obočí se o něco povytáhlo. „Říkáš OSAHAT? Takže OSAHAT? Tady někde?“
Jeho prsty se opatrně vklínily do prohlubně mezi půlkami Kaiova pozadí. Chlapec vypískl, pustil se Tomova krku a překotně se snažil dostat do polohy zpříma.
„Řekl jsem NESAHAT! NE! NE! NESAHAT!“ Smál se však přitom, oči mu jiskřily radostí a snad ještě předzvěstí toho, že ne vše bylo zcela tak, jak právě řekl. Když se Tom po něm natáhl a snažil se znova dotknout jeho těla, Kai se otočil a začal se brodit ke břehu. Kdyby Tom býval chtěl, v okamžiku by ho dohnal – jeho končetiny byly delší a v hluboké vodě se pohyboval s větší lehkostí – místo toho mu však dal úmyslně náskok a vypravil se za ním teprve tehdy, kdy už Kai na souši přebíhal písčitý břeh, který dělil jezero od travnatého porostu kolem. Povalil ho úspěšně k zemi, ale učinil tak jen s tou největší opatrností. Tělo drobného hocha bylo k neudržení. Kai sebou škubal a trhal a snažil se zpod Toma vysoukat, ten mu to však překazil sérií mlaskavých polibků mířených přímo na jeho břicho.
„Ne, ne… to ne,“ vyrazil Kai ze sebe. Byl lechtivý po celém těle a Tom to nemohl nevědět, v tomto okamžiku však nebyl schopen rozumně uvažovat. Ohnivě spalující plameny olizovaly jeho duši a tělo, vášeň rozdmýchávala probouzející se chtíč. Veškeré zábrany, které až do této chvíle mohl mít, se vypařily, a každičká pochybnost mizela pod dotekem jeho polibků laskajících nahé, kluzké tělo. Okolní svět se kolem něj smrskl do neprodyšné bubliny, ve které dělal to, co dělat chtěl, aniž by se musel potýkat s mřížemi pomyslného vězení, které kolem něj postavila společnost. Jeho rty putovaly po horké stezce od břicha k hrudi, podél prsní kosti až ke rtům, do kterých se pak náruživě vpily. Kai tušil, že se to stane, předvídal to, očekával, dokonce po tom sám toužil – to, jak nadzdvihl hlavu a vyšel Tomovým ústům vstříc, to, jak ho polapil svými horkými, chtivými rty, toho bylo důkazem. Na malou chvíli se zdálo, že je to až přes příliš, že to nevydrží. To, jak se jejich nahá těla současně přimkla k sobě, jak se jejich klíny vtěsnaly do sebe a jak se zároveň rozevřely Kaiovy rty i stehna, snažíce se Toma přijmout úplně. Z Toma se vydralo divoké, animalistické zachroptění, při kterém zajel svým jazykem hluboko do Kaiových úst.
Tom chtěl vše, najednou a teď hned. Posedlá náruživost, se kterou se Kaiovy nehty zarývaly do jeho zad, jen nasvědčovala tomu, že mu to druhý chlapec chtěl také ochotně dopřát, ať už to bylo, co to bylo. Prohýbal se v zádech a třel se o Tomovo tělo. Pod přívalem vášně, pro oba doteď nepoznané, ze sebe vydával divoké, přidušené výkřiky a vzlyky. Jeho štíhlé nohy se obepnuly kolem Tomova pasu. Ten se zhoupl v bocích a sjel proti Kaiovu klínu poprvé, podruhé… ale pak už toho na ně bylo všeho příliš – překvapivě nové a nepoznané intenzitou toho prožitku – než aby to mohlo trvat déle. Kaiův bezmocný výkřik, když dosahoval vrcholu, a pohled na jeho tvář, na jeho oči a ústa otevřená dokořán v šoku z toho, co se s ním právě dělo, strhlo Toma k orgasmu tak silnému, že se zdálo, jako by se krev v jeho žilách stala tekutou lávou. V okamžiku, kdy mu před očima vše vybuchlo do pulsující bílé prázdnoty, potřísnil Kaiův divoce se zvedající klín svým semenem.
Poloslepě a v omámení se k sobě zoufale tiskli a objímali se, lapajíce po dechu. Tomovo tělo se párkrát otřáslo posledními křečovitými stahy, a to i poté, co ze sebe vyždímalo i ty poslední kapky extáze. Znovu a znovu se ozývala litanie Tomova jména, donekonečna opakovaného sténajícím Kaiem, který se ho nemohl nabažit. Tom ještě nikdy v životě nebyl tak otřesen, a zároveň se necítil tak blaženě.
„Tomi… Tomi…“ Zmohl se k tomu, aby vyhledal Kaiova ústa a zlíbal ho tak vášnivě, jak toho byl jen schopen. Polibky to byly dychtivé a neohrabané, ale na to Kai nedbal. Jejich oči se setkaly v okamžiku pravdy. Když pak Kai pozdvihl svou ruku, aby do ní sevřel Tomovu tvář, jeho dotek byl natolik vážný a něžný, že se Tomovi málem zastavilo srdce.
„Miluji tě.“ Vyklouzlo z jeho úst dřív, než se Kai sám stihl odhodlat cokoliv říct, a úleva, kterou při tom pocítil, si svou intenzitou mohla zavdat s druhým orgasmem. City, které k němu Tom choval, časem jen sílily, a teď konečně rozkvétaly do podoby, kdy je byl schopen rozeznat a pojmenovat. Už o ničem nepochyboval, bylo to konkrétní a pravdivé, bylo mu to teď tak jasné. V jeho citech nebyla váhavost a nebyl v nich ani náznak nejistoty. Byl do Kaie bláznivě zamilován, a tak to taky beze zbytku přijal.
Odpočívali po milování, pod jeho tělem tělo Kaiovo. Kaiova tvář byla klidná a natolik z ní vyzařovalo pochopení, až se mohlo zdát, že Tomovo vyznání pro něj snad ani nebylo překvapením, nýbrž něčím, co už dlouho a dychtivě očekával. Teď, když to konečně přišlo, se dostavila úleva ne nepodobná té Tomově, a zprostila jej všeho napětí. Jeho rty se roztančily drobounkým, vševědoucím úsměvem, když z nich splynulo tiché zašeptání.
„Tomi… já tě miluji taky.“
Jejich rozbolavělá srdce našla klidu až poté, co se opět začali líbat. Nebylo svědků, kteří by doložili, jak dlouho tam tak spolu zůstali, ponoření do vjemů svého vlastního světa, ve kterém nepanoval čas, jen dokonalost živočišných smyslů. Tomovy ruce bloudily po Kaiově těle a seznamovaly se s každým jeho ohbím, každou proláklinou a křivkou. Ústa se odtrhla od Kaiových sladkých rtů a putovala přes bradu, čelist a krk, až se zastavila u chlapcových drobných, vystouplých bradavek a jednu z nich pojala a začala ji chtivě sát. Tom sál a sál a víčka se mu chvěla opojením.
„Och, Tomi… ano… ano, ano…“ vydechl Kai omámeně. Tak jako jezdec přitahuje uzdu svému koni, tak se i jeho prsty propletly světlými, mokrými vlasy a počaly za jejich prameny tahat, ponoukajíce Toma k tomu, aby pokračoval, aby v tom, co teď právě dělal, už nikdy nepřestával.
I tak však Tom přestal. Pustil zduřelou bradavku ze svých úst a s táhlým povzdechem si položil hlavu na Kaiova prsa.
„To nesmíme.“
Neušlo mu, jak pod ním drobné tělo znehybnělo.
„Ale proč?“ Zeptal se chlapec zklamaně. „Ty nechceš?“
„Pod sluncem není nic, co bych si přál víc.“
Čas utíkal, ale Tom stále jen ležel. Zíral do zeleně okolního lesa a nechal se ukolébávat ztěžklostí svého těla.
„Tak proč ne?“ Zeptal se Kai váhavě. „Vždyť víš, že můžeš. Já to chci taky.“
Prostota a sladká konejšivost jeho slov přinutila Toma pousmát se. Sám Kai byl ztělesněním sladkosti a prostoty. Po chvíli se však pohroužil zpět do vší vážnosti a snažil se své pocity verbalizovat.
„Bojím se, že bych se nedokázal udržet. A tady to stejně nejde. Bylo by to příliš riskantní.“
Obklopilo je ticho. Tom se za clonou svých víček ponořil do tmy, nechávaje se unášet na vlnách blaženosti mezitím, co ho Kai něžně hladil po vlasech. Jejich stále ještě vlhká těla byla zahřívána odpoledním sluncem, jehož filtrované paprsky k nim pronikaly korunami stromů stojících na protějším břehu jezera. Byli by zde zůstali ležet až na věky a netoužili po ničem jiném.
„Je ti snad jasné, že to musíme držet v tajnosti.“ Byl to nakonec Kai, kdo se odhodlal promluvit jako první. Tom otevřel oči a zamyslel se nad váhou těch slov, nad komplikacemi, na něž teď Kai narážel. „Jsi si ještě jist, že to chceš?“
„Vždyť jsem ti přece řekl, že tě miluji.“
„Tvůj otec by mě ale roznesl na kopytech, kdyby se o nás dozvěděl. On nesmí mít ani tušení, Tomi…“
To, jak to řekl – to jeho smíření se se svým osudem – Tomem otřáslo a sevřel se mu žaludek. O to víc ho zamrazilo, když si začal uvědomovat, jakému nebezpečí se Kai kvůli němu vystavoval. Jorg na svém panství vládl nad životem a smrtí a osiřelý stájový pacholek pod jeho milost spadal notabene. Až doteď si Tom nechtěl připouštět, jak hazardním jejich milostný vztah s Kaiem ve skutečnosti je. Když teď ale na něj začala naplno doléhat tíživá realita jejich situace, udělalo se mu ze sebe samého špatně. Bylo to od něj tak sobecké, že riskoval osud toho, jehož nade vše miloval. Zároveň si ale uvědomoval, že držet si Kaie od těla nikdy nedokázal, a teď by toho nebyl schopen už vůbec. Pomyslel si, že to nejmenší, o co se mohl pokusit, byl aspoň chabý protest, nesouhlas s tím, co mu Kai říkal, jakkoliv marné se to mohlo zdát.
„Chceš tím snad naznačit, že by nás oba roznesl na kopytech…“
„Právě že ne, Tomi… jenom mě. Tvůj otec si hledá záminku, jak mě zpražit, už od té doby, co… však víš…“
Tom věděl, na co Kai narážel. Když si vybavil Jorgův pohled, kterým je sjel, když je před necelým měsícem ve stájích přistihl, jak se laškovně pošťuchují a zápolí spolu, nebylo mu lehce u srdce. Pohled jeho otce naháněl hrůzu a děs.
„Nikdy by se neodvážil…“ odvětil bezmocně, ale zároveň se musel ušklíbnout nad vlastním bláznovstvím chtít uvěřit tomu, že jim opravdu nic nehrozí.
„To je v pořádku,“ řekl Kai stejně prostě jako už jednou předtím. Pálivá sůl se hrnula Tomovi do očí a on musel zamrkat, aby své slzy zase zatlačil. Ta situace se pro něj stala nesnesitelnou. Kaiova smířlivost jej zabíjela.
„Už jsem si na to zvykl, Tomi. Mám na to fintu, víš. Zkrátka se mu musím držet z cesty. A to já umím víc jak dobře.“ Pak se hoch na chvíli zamyslel a dodal: „A i kdybychom už spolu nikdy nemohli… dnešek si budu pamatovat napořád. I kdyby to bylo naposledy, co jsme…“
„Nějak se to už zařídí,“ trhnul sebou Tom a podíval se vyděšeně na Kaie. Ani si nevšiml, jak má celou tvář smáčenou slzami, dokud se k němu Kai nenatáhl, aby mu ji osušil. „Postarám se o to, rozumíš?“ Snažil se Kaie, ale i sám sebe přesvědčit. „A otec přece jezdívá na obchodní cesty. Bývá pryč dva, někdy i tři dny v kuse!“
Kai Toma sledoval s poklidem, jeho tvář byla téměř bez výrazu a černé vlasy vějířovitě rozhozené na trávníku kolem jeho hlavy. Jeho obličej Tomovi evokoval tváře středověkých světců odsouzených k upálení na hranici. Ještě nikdy ve svém životě se necítil tak mizerně jako právě teď. Byla jeho láska opravdu tak sobecká? Věděl, že by byl ochoten Kaiovi splnit, co mu na očích viděl. Byl by pro něj snesl i modré z nebe, a tím byla jeho láska nezištnou a nesobeckou. Musel si také ale přiznat i to, že by se ho už nedokázal vzdát. Chtěl ho příliš moc. A bylo tu ještě tolik způsobů, kterými Kaie nepoznal…
Kai se na něj smutně pousmál.
„Netvař se tak, Tome. Někdy zapomínáš, že i já jsem kluk. Dokážu se o sebe postarat.“ Kolem svého prstu obtočil loknu blonďatých vlasů. „Co si vezmu do hlavy, to taky udělám. Nebo se aspoň budu snažit do posledního dechu.“
Tom se začal utápět v dalším z Kaiových polibků. Byl líbán naléhavěji a vášnivěji, než od něj očekával, a splynutí jejich rtů trvalo dostatečně dlouho na to, aby všechny jeho chmury byly zahnány do těch nejtemnějších hlubin podvědomí. Když se od sebe odtrhli, aby nabrali dech, Kai se mu zadíval upřeně do očí.
„Chtěl bych si jít zaplavat,“ řekl prostě. „Měli bychom se jít opláchnout, co říkáš?“
Rozesmál se, když si všiml, jak Tomovi zčervenaly uši.
„Umyješ mě, Tomi?“
Postavili se vrávoravě na nejisté nohy. Rozhlédli se po okolí, ale nic se jim už nezdálo být stejné jako předtím. Kai chytl Toma za ruku a ten mu ji stiskl. Rozešli se pomalu k jezeru. Bylo to, jako by právě vykročili na nejistou cestu, která je vedla někam do neznáma. Tom by si býval přál, aby na konci té cesty na ně něco v dálce čekalo, místo zaslíbené plné štěstí a radosti. Jeho srdce mu ale našeptávalo, že je potměšilý a že doufá zbytečně. Kráčel i tak dál a hlavu nesl z vysoka. Vědomí toho, že nemá na vybranou, mu to vše ulehčovalo, a v okamžiku, kdy se jeho nohy ponořily do vody, se mohl znovu svobodně nadechnout.
překlad: modrozelenka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
Tak ja som si uplne zle myslela ze Tom je smutny z toho ze mu zomrela mama. Ale je to utrpenie z nenaplnenej lasky. Ja sa az bojim, ze jeho otec Kaiovi ublizil. Najhorsie ako mohol. Ze ich odhalil. Ze im nedovolil byt stastny.
Já také myslela že teskní jen po mamince krásná kapitolka ale moc smutná.
Z Tomovho správania bolo zrejmé, že uz niekoho miloval a stratil. A evidentne ho miloval veľmi a stratil dosť kruto – vďaka otcovi. Pre Billa bude ťažké prekonať tú stratu. Zvlášť keď Jorg je stále nablízku, aby Tomovi všetko pripomínal. Ďakujem za časť.
Tak teď jsem se zasekla.Celou dobu jsem si myslela,že Tom je smutný kvůli jeho mamince.Myslím si,že Kai je hodně podobný Billovi.Proto Tom tak tápe ve svých pocitech.Doufám,že mu Bill pomůže.Díky za překlad.
Musím přiznat, že když jsem příběh četla poprvé, neměla jsem Kaie příliš v lásce. V podstatě jsem na něj určitým způsobem hrozně žárlila, protože mi přišel jako Billův konkurent a Bill je pro mě v této povídce prostě něco…něco nedotknutelného a speciálního. Později jsem si uvědomila, jak hloupé to bylo, protože Kai nikdy nebyl pro Billa konkurencí, byl jen člověkem, kterého Tom miloval před ním. Takovou láskou, jakou umí být jenom ta první…
Dnešní kapitola mě dostala…při jejím čtení jsem nemohla přestat myslet na to, co přijde v budoucnu. Právě teď, při psaní komentáře cítím smutek, nekonečný smutek nad Kaiem a ještě větší nad Tomem, protože v tomhle okamžiku byli oba tak zamilovaní a šťastní…
Dnešní díl na mě opravdu hodně zapůsobil, protože je tak krásně napsaný. Láska, nevinnost, první doteky a objevování jeden druhého, nádherně popsané pocity, prostě úžasné, smekám ❤
Moc děkuju za překlad a za to, že tady takový skvost můžu číst ❤
[5]: Když jsem příběh poprvé četla já, měla jsem ohledně Kaie naprosto stejné pocity jako ty. Zvláštní, jak se ten pohled při dalších čteních změní…
[6]: Máš pravdu. Nejspíš to bude tím, že při dalším čtení se dokážeme do postav a do příběhu více vcítit a všechno lépe vnímat. Postupem času si člověk uvědomuje věci, kterých si před tím nevšiml a když celý příběh vnímá komplexně a spojí si všechny souvislosti, mění se i úhel pohledu na jednotlivé postavy 🙂
Aha, takže se mi potvrdila i moje druhá domněnka a to ta, že Tom byl již jednou zamilovaný a o tu osobu přišel!
Jak jsem díl četla, připadalo mi, jako kdybych tam byla s nima. Kaie jsem si hned zamilovala a rozhodně jsem ho nevnímala jako Billovu konkurenci, prostě byl Tomovou první láskou, při které se Tom naučil milovat a všechny ty věci. 🙂
Tomova osobnost se mi v téhle povídce strašně moc líbí. Není takový jako v ostatních povídkách, kdy má sebevědomí až na půdu, ohne všechno co vidí a všem padají kalhoty ke kotníkům jen v okamžiku, kdy Tom projde kolem. Je zranitelný, křehký, má velké srdce. Je úžasný chlap. ♥ Na to, jak je mladý, si už prožil opravdu hodně bolesti a je mi to za něj strašně moc líto, ale bohužel, to je život. Naštěstí má ale už teď Billa a já doufám, že budou mít bok po boku krásný život!!!
Jsem zvědavá, jestli se Tom Billovi svěří, ale podle mě ano. Už teď cítím jak moc blízko k sobě mají a že se opravdu stávají partnery a takové rozhovory k partnerství patří. Moc se těším na to, jak se bude povídka vyvíjet dál!!! Jsem vážně nedočkavá, mám nutkání si jít přečíst originál, ale chci být trpělivá a vydržet, protože v češtině je povídka opravdu poklad. Já věřím tomu, že i v angličtině, ale čeština má mnohem víc krásných slov. ♥
Ještě dodatek, který nesouvisí s kapitolou, ale napsat ho musím. 😀 Doufám, že budou mít spolu miminko, protože ačkoliv je mpreg nereálný, tak je svým způsobem krásný a já ho mám opravdu ráda! Hlavně v téhle povídce by to byla bomba… Oba by byli skvělí tátové a já si rozhodně dokážu představit Billa s těhotenským bříškem.
Mockrát děkuji za překlad!!!