autor: Saline A.
„Dobrý den,“ zaculil jsem se, když jsem za sebou zavřel dveře Bushidovy kanceláře. „Musím říct, že dnes vám to velmi sluší v tom neformálním oblečení, pane Bushido.“
„A já musím říct, že tvé nalíčené oči mě dostávají do kolen,“ zářivě se usmál a rukou mi pokynul, abych k němu došel. Mlčky jsem poslechl, došel přímo před něj a opřel se o jeho stůl. „Pusu nedostanu?“
„Nevím, to si budu muset rozmyslet.“
„Na to ti ale nedám čas,“ se smíchem si mě za ruku stáhl na svůj klín a okamžitě mě tvrdě políbil.
„Hej! Kroť se, už to, že ti sedím na klíně, mě stojí dost přemáhání,“ odtáhl jsem se.
„Je ti to nepříjemné?“ starostlivě mě objal kolem pasu.
„Ne, jen… Nejsem na to zvyklý, víš? Musíš na mě pomalu, Bushido.“
„Anis. Jmenuju se Anis, můžeš mi tak říkat, když budeme sami. Na veřejnosti používám Bushida, je to moje profesionální jméno, které jsem si vytvořil z důvodu neprostupnosti mého postavení. Bohužel, nebo bohudík, kdo ví, se ke mně často dostanou nějací lidé, kteří se dostanou pod tvrdou slupku mé osobnosti,“ znovu mě políbil, tentokrát ale velmi jemně.
„Což stejně nikdy nepochopím, protože jsem obyčejný ušmudlaný kluk z ulice a pro někoho, jako jsem já, je nepředstavitelné, že by se mohl líbit někomu, jako jsi ty, víš? Je to něco jako příběh o Popelce v mužském podání,“ s úsměvem jsem se k němu přitulil a nechal ho, aby mě hladil v pase, zatímco do vlasů mi vtiskával drobné polibky. Zdálo se, že o tom, co jsem řekl, hlouběji přemýšlí, proto jsem jen mlčky vdechoval jeho vůni a nechal ho přemýšlet.
„Pro mě jsi nikdy nebyl jen kluk z ulice, Bille,“ zašeptal. „Ty o mé existenci ve tvé minulosti sice nevíš, ale já tě poznal i jako utrápeného syna bohaté rodiny, i ušmudlaného kluka z ulice. Už jako bohatý jsi byl nesmírně skromný, ale zároveň opravdu rozhodnutý tvrdě jít za svým a obhájit svůj názor. Tohle mi imponovalo už tenkrát. Když jsem se dozvěděl, že tě rodiče vyhodili, snažil jsem se tě najít, prohledal jsem každou ulici Berlína, jen abych tě mohl vzít pod svá křídla, protože vím, jaká ulice dokáže být, a nechtěl jsem, aby tě to zlomilo tak jako ostatní. Navíc jsi mi i teď dokázal, že jsi skromný, vděčný vůči světu, a navíc, že jsi i přes všechny odehrané události nezanevřel na lásku, což se cení. Já si toho cením.“
Mlčky jsem ho objal kolem krku a pevně ho políbil, nechal jsem ho, aby jazykem proklouzl za bránu mých zubů a mohl tak prozkoumat další kousek mého těla.
„Děkuju. Vážně si vážím toho, co’s mi teď řekl. Hodně jsi mi tím připomněl Toma,“ krátce jsem se od něj odtáhl. „Což mi připomíná, že bych ho moc rád viděl, musím za ním zajít, slíbil jsem mu to.“
„Dnes mám cestu do města, zhruba za hodinu. Když mi slíbíš, že tě pak budu moci vyzvednout a pojedeš se mnou zpátky, vezmu tě s sebou, co ty na to?“
„Byl bys moc hodný,“ políbil jsem ho na tvář.
„A slíbíš mi, že se pak se mnou vrátíš?“
„Myslíš, že bych teď chtěl odejít? Přivázal sis k zádům pijavici, které se nezbavíš,“ se smíchem jsem ho šťouchnul do prsou, což mi oplatil jemným kousnutím do krku. „Hej! Dnes jdu k Tomovi, a jestli nechceš, aby si na tebe došlápnul, můj krk nech hezky bez úhony,“ odstrčil jsem ho. „Nevěřil bys, jak umí být zlý, když jde o mě. Rodiče si od něj vyslechli spoustu věcí v ten den, kdy jsem odcházel.“
„Tak by to mělo být,“ s úsměvem přitakal. „No, musím si dodělat nějakou práci, než pojedeme, tak jestli chceš, můžeš jít zatím k Adrienovi.“
„Zůstanu tady, lehnu si na gauč a počkám na tebe,“ políbil jsem ho a pár kroky přešel k pohovce, kde jsem se stulil do klubíčka.
„Pokusím se být co nejrychlejší,“ usmál se.
Zatímco jsem si hledal tu nejlepší polohu pro správné uvelebení, pozoroval jsem Bushidův soustředěný pohled, který mi naprosto imponoval. Imponoval mi až tak moc, že jsem usnul.
*
„Bille?“ něžně se mi o tvář otřel něčí nos. „Vstávej, Bille. Pojedeme do toho města.“
„Usnul jsem? Promiň, nebylo to v plánu,“ přitáhl jsem si ho pro polibek. „Zdálo se mi o tobě, Bushido.“
„Říkej mi Anis, bude mi to dělat dobře, hm?“ sklonil se ke mně a hluboce mě políbil. „A teď bychom vážně měli jít, jinak tě do té pohovky zatlačím a budu hodně vášnivý, což bych sice vážně, ale vážně chtěl, ale vím, že na tebe je to hodně brzo, takže rychle vstaň.“
Se smíchem jsem ho odstrčil a vratce vstal, ale Bushido se na mě stejně znovu přitiskl a nos mi zabořil do krku. „Jdeme?“
„Jasně,“ zvedl ruce v obranném gestu. Dvěma kroky jsem se od něj odpojil a stranou počkal, než si sebere všechny potřebné věci. Hned na to jsme se líně vydali cestou k autu, ve kterém na nás už čekal přichystaný řidič. Automaticky jsem si zalezl dozadu s očekáváním, že Bushido si sedne dopředu, ale překvapeně jsem vypískl, když se ke mně na zadních sedadlech přitulil.
„Víš, kde bydlí Kaulitzovi, Davide?“
„Samozřejmě,“ zamumlal s pohledem zapíchnutým do mě. Mlčky jsem sklopil hlavu a blíže se přitiskl k… Anisovi.
„Tak zastav o ulici dál, vysadíme tam Billa a pak budeme pokračovat,“ stroze mu oznámil, načež zatáhl zástěnu mezi námi a Davidem, a políbil mě pod ucho. „Neboj, všichni mí zaměstnanci jsou vázáni mlčenlivostí.“
„Děkuju,“ pousmál jsem se.
Zbytek cesty probíhal v naprostém klidu, jen občas jsme spolu prohodili pár slov, jinak jsme se po většinu cesty líbali a mazlili, což mi naprosto vyhovovalo, protože jsem byl lehce nervózní z mého setkání s Tomem. Neměl jsem žádnou jistotu, že Tom bude doma, natož jestli bude sám, a bál jsem se, co by se mohlo stát, kdybych potkal někoho z mé rodiny.
„Uvidíme se za dvě hodiny tady, hm?“ usmál se Anis, když jsme zastavili nedaleko mého původního domu.
„Zatím ahoj,“ políbil jsem ho a dřív, než by mě zastavil, jsem vyběhl a vydal se na cestu k Tomovi. Během cesty jsem potkal několik svých bývalých přátel, kteří mě počastovali opovržlivým pohledem, ale zároveň také překvapeným, že jsem čistě oblečený a hlavně, že ještě žiju. Po té době, co mě takovými pohledy častovali, jsem jen hrdě zdvihl hlavu a mlčky kolem nich prošel. Sotva jsem se ale dostal na práh domu, hrdost mě opustila, a po zazvonění na zvonek jsem se klepal jako ratlík.
„Potřebujete… Co tu chceš?“ okamžitě se zatvrdil hlas mé matky a mě najednou opustil veškerý strach. „Nemáš tu co pohledávat.“
„Nejdu za tebou, ale za Tomem,“ odsekl jsem.
„Tom se s tebou v žádném případě stýkat nebude. Vypadni odsud. Hned.“
„Ne, dokud nebudu mluvit s Tomem. Jak jsem už jednou řekl, přišel jsem za ním. Nemáš právo mu říkat, s kým se vídat a s kým ne.“
„Tak to se mýlíš, Bille. Jsem jeho matka a živím ho, takže rozhodně mám co mluvit do toho, s kým se stýká, zatímco ty, ty budižkničemu, tu nemáš co dělat. Táhni si zpátky k té tvé buzerantské partě bezdomovců a chcípni na AIDS, ty nulo. Ty NEJSI mé dítě,“ zasyčela mi do obličeje a prudce mi zabouchla dveře před nosem.
Stál jsem tam, zíral na kliku dveří a nebyl schopný dát si dvě a dvě dohromady. V den, kdy mě vyhazovali na ulici, mi sice řekli spoustu hnusných věcí, ale tohle bylo něco, na co jsem v žádném případě nebyl připravený. Které dítě, ať sebevětší kripl, by bylo připravené na něco takového? Která matka může vypustit z úst tohle zlo? Kdo jí dal to právo? Ona není Bůh, aby mohla soudit.
Zničeně jsem se otočil a pomalým, zhrzeným krokem jsem se vydal na cestu na místo setkání a Anisem, ale po zjištění, že do srazu zbývá stále více než hodina, jsem se rozhodl jít domů. K Anisovi.
*
Vzbudilo mě prudké a hlasité otevření dveří v mém pokoji. Ležel jsem v posteli zamotaný v peřinách a stočený do klubíčka, když Anis přiběhl s rozčileným výrazem. Sotva viděl na mých tvářích stopy po líčidlech, které jsem si neodlíčil, okamžitě zjihnul, dveře zavřel a přisedl si ke mně.
„Co se stalo?“ něžně mi odhrnul vlasy z obličeje.
„Tom nebyl doma. Byla tam… máma,“ vzlykl jsem a okamžitě se chytil nabízené dlaně. Anis si mě vyhoupnul do náručí, aby se mnou mohl začít konejšivě kolébat. „Proč je tak zlá? Proč mě nemůže mít ráda takového, jaký jsem?“
„Víš, Bille, někteří lidé si stále myslí, že homosexualita je nějaký druh postižení nebo jiné podobné šílenosti. Jim nedochází, že člověk se stává homosexuálem už v prenatálním období. Nechápou ani to, že stále můžeš plodit děti tak, jak nás k tomu Bůh stvořil. Takoví lidé jsou hloupí, Bille a není jich málo. Sice máme 21. století, ale v tomhle ohledu jsou lidé stále velmi zaostalí. Musíš počítat s tím, že takových lidí ve tvém životě bude ještě spousta. Vím, že to bolí, že tě to zevnitř devastuje, ale musíš se postavit na nohy a ukázat jim svou hrdost, fakt, že tě nepokořili. Oni tě zlomit nesmí, rozumíš?“ hladil mě po zádech a naléhavě mi to šeptal do ucha. Mlčky jsem přikývl, abych si vzápětí mohl vyzvednout polibek v jeho rtech. „Měl jsem strach, že’s mi utekl, když jsi nebyl na tom smluveném místě.“
„Slíbil jsem ti, že zůstanu. Nehledě na to, že raněné štěně se vždy vrací domů. Je to jediné místo, kam jsem se za poslední rok vracel skutečně rád, Anisi. Věř mi,“ hladil jsem ho po tváři a díval se do jeho ustaraných očí, zatímco jsem si omotával nohy kolem jeho pasu. „Polib mě,“ zaprosil jsem. Mé prosby byly naštěstí vyslyšeny, protože Anis se na mě téměř vrhnul, skoro mě ani nenechal mluvit. Se stejnou naléhavostí, se kterou mě Anis líbal, jsem ho já objímal a tisknul se k němu. Byli jsme prudcí a vášniví, Anis bez rozpaků útočil na můj krk a já se nemohl ubránit sténat jako laciná děvka. „Kdo by mohl bránit dvěma lidem, kteří se mají rádi?“ zamumlal jsem mu do rtů. „Budu se za tebe prát, nenechám si tě vzít,“ zavrčel jsem a kousnul ho do krku.
„To rád slyším,“ s úsměvem mě povalil do peřin a nalehl na mě. „Postarám se o tebe, Bille.“
„Jen dokud to nezvládnu sám,“ znovu jsem ho dravě políbil. Když se setkaly oba naše vzrušené klíny, odtrhl jsem se od něj a táhle zasténal. „Zůstaň tu dneska se mnou.“
„Dnes ne, Bille, nemůžu si tě ještě vzít,“ odtáhl se ode mě s vážným výrazem.
„Nemusíš. Jen musíš zůstat, na celou noc. Dnes chci s tebou usínat,“ znovu jsem si ho za krk přitáhl k sobě. Zprvu váhavě mě políbil, ale sotva jsem mu zuby zatahal za ret, rozesmál se a konečně polibek prohloubil.
„Bille, jsi v pořádku? Zase jsi nebyl na obědě ani večeři,“ vtrhl do pokoje Adrien. Ve chvíli, kdy mu došlo, co se právě odehrává v mé posteli, zrudnul a se zmateným koktáním začal couvat z mého pokoje, oči doširoka rozšířené. Mlčky jsem od Adriena pohlédl zpět k Anisovi. Nejsem si úplně jistý, jestli byl víc překvapený nebo zděšený, každopádně jakmile jsem otevřel pusu, že něco řeknu, Anis se hrdelně rozesmál.
„Děláš si ze mě srandu?“ lehce jsem ho praštil do ramene, ale neubránil jsem se tichému smíchu. „Bože můj, to si zase vyslechnu přednášku o tom, jak mu můžu říkat všechno. A nesměj se!“ znovu jsem ho praštil a za trest z něj sundal své nohy.
„Promiň, ale ten jeho výraz byl bezkonkurenční,“ odtáhl se ode mě, aby si mohl sednout a opřít se o zeď. Já dál zůstával ležet rozplácnutý napříč postelí, v hlavě vymýšlejíc plán, jak to Adrienovi vysvětlit. I když, jen těžko mu budu vysvětlovat, že jsem se skutečně rozvaloval v posteli s naším zachráncem, zatímco jsme se velmi vášnivě líbali a on nám to překazil. Na jednu stranu jsem mu za to drobné vyrušení byl vděčný, protože si nejsem jistý, kam až by to došlo, kdybychom pokračovali.
„Zlobíš se?“ najednou se nade mnou zjevil Anis a rukou opatrně zabloudil pod mé tričko, kde mě začal líně hladit.
„Ne,“ pousmál jsem se. „Ale nechci vidět, jak bude vypadat to vysvětlování.“
„Bude to v pohodě, Adrien je hodný kluk,“ políbil mě na krk.
„Já vím,“ pohladil jsem ho po ruce a usmál se. „Lepšího blázna jsem tu nemohl poznat.“
„A já jsem co?“
„Ty jsi ty,“ ochotně jsem se přidal k polibku, který mi věnoval a dál jsem se o nic nestaral. Teď byl nejdůležitější Anis, jeho rty, které mě náruživě líbaly, a skutečnost, že bych měl mluvit s Adrienem, zvolna odplula až do druhého koutu pokoje. Jednoduše jsem hodil veškeré starosti stranou a nechal Anise, aby jazykem putoval po celém mém těle. Zmapoval celý můj krk, až nakonec došel k lemu mého trička.
„Smím?“ tázavě ke mně vzhlédl. Mlčky jsem kývl a nechal ho, aby ze mě pomalu svléknul tričko. Líně ho odložil vedle mě, načež prsty jemně obkresloval mé tetování. Nechal jsem mu prostor, aby se s mým tělem nejprve seznámil, s úsměvem jsem sledoval, jak zkoumá každý centimetr. Když se sklonil k nejdelšímu cípu hvězdičky a vtiskl na ni polibek, s táhlým zasténáním jsem mu prsty zajel do vlasů a prohnul se v zádech.
„Anisi,“ zašeptal jsem.
„Máš dokonalé tělo,“ přitáhl se ke mně. „To tetování má nějaký určitý význam?“
„Všechno v mém životě má určitý význam,“ s úsměvem jsem ho políbil. „Ale vážně není fér, že zatímco já jsem bez trička, ty to své máš,“ naoko uraženě jsem zabručel, ale nečekal jsem na Anisovo svolení a rovnou ho vysvlékl. S úžasem jsem pozoroval jeho vypracované tělo, svaly měl bez jediné chybičky, v přesné úměře s jeho hubeným tělem tak, jak jsem to měl rád.
„Myslím, že pro mě máš dokonalé tělo ty,“ políbil jsem ho na klíční kost.
„A já myslím, že bychom měli jít spát, jinak budu hodně náruživý. Netušíš, co se mnou dělá tvé tělo,“ zachraptěl mi do ucha, které jemně skousnul.
„Myslíš, že já jsem úplně v klidu?“ rozesmál jsem se. „Ale souhlasím, jdeme spát. Do sprchy půjdu ráno,“ s úsměvem jsem slezl z postele, abych si mohl sundat kalhoty a jen v boxerkách vlézt zpátky do postele. Zatímco jsem si ještě rozčesával vlasy, Anis mě následoval a jen v trenýrkách se opřel o polštář. Když jsem se učesal, přelezl jsem na Anise a dlouze ho políbil.
„Děkuju, že tu dneska zůstaneš,“ lehl jsem si na něj a objal ho kolem pasu.
„Uvidíme se ráno,“ vtiskl mi polibek do vlasů.
Rukou mě hladil po zádech, zatímco já jeho po celém břiše. V činnosti jsme pokračovali až do té doby, než jsme oba upadli do hlubokého spánku.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Chudák Bill, ta jeho matka je.. Raději nic 😀 Adriene, slyšel jsi někdy o klepání, ty pako? 😀 Takhle je vyrušit, kdes to viděl?! 😀 Moc pěkný dílek, těším se na další :))
Proste úžasné!!!…až na tu Billovu matku..chudák ako mu môže hento povedať??…to si nezaslúžil!..a Adrien vedel kedy má prísť XD…krásna poviedka…a CHCEM POKRAČONANIEEEEE!!! 😀
Ježííííííííííííííííš ^^ 😀 Holka, ty mě budeš mít jednou na svědomí 😀 čekám na moment, kdy tu se mnou šlehne a už nevstanu :D:D Jako vždycky naprosto dokonalý díl, akorát mi bylo vážně líto Billa. Když občas čtu tyhle povídky, kde nemají s rodiči pěkný vztah, děkuju Bohu za svoji mámu, která ve většině případů zaujímá spíš postoj kamarádky (a občas se chová jako daleko větší puberťáčka než já :D) … Moc se těším na další díl, tahle povídka je neuvěřitelně milá =)) A hlavně se těším na to Billovo vysvětlování :D:D:D
Billovu mame by som dala najradčej po papuli, s prepačeným, ale ona sa nechová ako mama, ale ako dáka otrasná ženská bez kúsku citu. Adrian, je trúba, takto vtrhnút, Billovy do izby.
Teším sa na Billove vysvetlovanie, pri ktorom sa asi zabavím.
[1]: Kdo ví, kam by to došlo, kdyby tam Adrien nevtrhl, že? 😀 Děkuji! :))
[2]: Moc děkuji! 🙂 Billově mamince bych také nejraději ručně vysvětlovala, co jak se patří. 😉 Zase v pondělí, drahá! :))
[3]: Hlavně dýchat! 😀 Nechci strašit, ale obávám se, že ten moment přijde brzy, takže si raději ke každému dílu ber inhalátor 😀 Ano, já jsem také vždycky vděčná za mé rodiče, přestože nejsou perfektní. 🙂 Je zvláštní, jak si všechny myslíte, že to bude vtipné vysvětlování. 😀 Abyste se nedivily! 😀 Moc děkuji! :))
[4]: Já též, já též. 🙂 Ano, Adrien je trubka. 😀
Děkuji! 🙂
[5]: Inhalátor? 😀 To spíš pomalu si shánět místo na hřbitově (ne že bych se tam nějak hrnula, přece jen mám pořád ještě celý život před sebou, navíc tady náš malý vesnický hřbitůvek nestojí za nic :D)… Pooočkej, takže jako vysvětlování vtipné nebude? Tak teď se začínám děsit toho, že Adrien je zabouchnutý buď do Billa nebo do Bushida a bude dělat neplechu 😀 To jsi vůbec neměla psát tak, jak jsi to napsala, teď do dalšího pondělí prasknu nedočkavostí! 😀
aááá to je tak sladký! , vůbec mi nevadí že to není Tom , prostě ta povídka je uchvatná" honem další dílek nebo se scvoknu :-DDD ;-)))
Dala bych deset let života za to, být na Adrienově místě a na vlastní oči vidět to, co on xDDD
Ale mám takový pocit, jako by mezi minulým a dnešním dílem měl být ještě jeden, který mi nějak utekl xD
Na můj vkus to Bill vzal přece jenom trošku hopem, jeden díl chce mermomocí pryč a v druhém se s Anisem muchluje, já postrádám takový ten duševní přechod, no =)
Ale ne, že bych si stěžovala, to teda zase ne =)
A teď přijde konečně to chválení xDDD
Miluju jejich líbací a mazlící scény ♥, úplně u nich umírám, a co teprve, až dojde na sex, to budu ten inhalátor potřebovat taky xD
Billova matka je neskutečná bezcitná bestie, jsou matky, jejíchž synové jsou vrazi a ony je přesto milují, protože to navždycky budou jejich děti a ona odkopne dítě jen kvůli tomu, že je homosexuál, bohužel, i takové matky a otcové jsou mezi námi, žijeme v podivném světě =(
Naopak, kontrastem k tomu bylo Anisovo něžné utěšování, to bylo opravdu nádherné, úplně jsem se tetelila blahem, když ho sevřel do náručí a něžně mu utíral slzy, to jsi napsala opravdu krásně =) A Anisovo obdivování Billovy hvězdičky, ách…
Jenom je mi líto, že se Bill nedočkal toho vytouženého setkání s Tomem, i když, na druhou stranu mám z toho setkání i obavy, Tom asi s výběrem Billova partnera nadšený nebude.
Uvidíme…
Těším se na další díl =)))
jezisi kriste, to je masakr 😀
Jak orpavdu tenhle par, nemam rada, tak tohle se mi sakra libi 😀 jsem rada, ze Bushido tady neni za tu "mrchu" 😀
Kdyby tma ten Adriaen nevtrhl, je to lepsi :/ 😀
A to jak se zachovala jeho matka, byla teda opravdu, ale opravdu hnusny :/ Snad se Tom dozvi nejak, ze tam byl a setkaji se .. 🙂
No tesim se na pokracko 🙂
[6]: Nééé na hřbitově néé! 😀 Jak by ses dozvěděla, jak to s nimi nakonec dopadne?! 😀 Muhehe, o to mi možná šlo? 😀 Neboj, to zvládneš! :))
[7]: Jéé, děkuju! :))
[8]: Uá, takový román! 😀
Věř, že já bych uplácela vším možným, abych byla namísto Billa! 😀
Nene, neuteklo ti nic, je to přechod ze snídaně 😉
Bill je trumpetka, on buď dělá všechno honem honem, nebo pomalinku. Bushido je ten první případ. 😉 Teď si nejsem jistá, ale myslím, že se to v jednom dílu také rozebíralo. 😉 Teď honem z hlavy nevím, jsem už posunutá trochu dál, jak to mám předepsané. 🙂
Juhuu, chválení, na to se těším! 😀
Kolikrát ten inhalátor potřebuji i já, věř mi! 😀 Vždycky si to představím do detailů, ale nejhorší je, když píšu do noci (jako dnes :D), to se mi pak ani nechce spát, jak se mi před očima míhají jejich milostné scény. ^^
Přesně tak, bohužel se v takovém světě stále nacházíme a přestože žijeme v 21. století, stále si někdo myslí, že homosexualita je špatná a milion dalších řečí. Spousta lidí do zavrhuje kvůli tomu, že nemohou počít děti, což není samozřejmě pravda – stačí si vrznout jinde, nebo odevzdat kelímek a dítě je na světě. 🙂
Děkuji moc, snažila jsem se tam vepsat veškerou podporu, kterou jsem v tu chvíli cítila ve svém srdci a vidím, že se mi to povedlo, za což jsem šťastná. :))
No, přesně jak říkáš – Spokojený moc nebude… Ale to už je vývoj hooodně napřed. 🙂
Uvidíme se zase při dalším dílu! 🙂 A děkuji za obsáhlý, ale krásný komentář! 🙂
[9]: Masakr? 😀
Jé, to jsem ráda, že bořím trochu hráze! 🙂 Já neumím být zlá v povídkách, vždycky to pak působí hrozně nepřirozeně. 😀 Nehledě na to, že Bushida si ani nedokážu představit zlého. Moc mi to k němu nesedí. 😉
Myslím, že by to lepší nebylo, Billa by asi hodně trápily výčitky. 😉
Děkuji, uvidíme se v pondělí! :))
TAK! A teď doufám,že jejich láska bude jen a jen vzkvétat<3 Jejich vztah je nádherný. Jak po sobě navzájem touží. Jsem ráda,že Anis na Billa netlačí…,že respektuje,že ještě neni připravený. Tak by to ve vztahu mělo být. Po téhle stránce byl díl naprosto krásný.
Ale…ta Billova hnusná matka!!!!! Boooože..to je děsný…já bych jí uškrtila….hnusná to ženská.Chudák Bill!!!!! Tohle je fakt šílený.
Hah,Adrian 😀 No..:D hahahaha 😀
těšim se na další díl.
[10]: Tak o tom, být na Billově místě ani nemluvím, to už by mi žádný inhalátor nepomohl, potřebovala bych rovnou defibrilátor xD
Je to lákává, svůdná a úžasná představa, člověk by hned upsal duši samotnému čertu…xD
[11]: No uvidíme, jestli bude nebo ne. 🙂 Anis je zlatíčko. 🙂 Děkuji! :))
Hmm uvidíme, třeba jí nechám přejet autobusem. 😀 Ne, záleží na Billovi, co mi pošeptá večer do ouška a jak mi sdělí pokračování jeho příběhu. 🙂
Děkuji! 🙂
[12]: Noo, já bych také asi umřela. 😀 Já už to zkoušela, ale je to prd platné 🙁
[13]: přejet autobusem? to nezní špatně 😀
[14]: Že ne? 😀 Dokonce je to velmi lákavé! 😀 Ale jak jsem řekla, musíme počkat, až co nám řekne Bill. 🙂
kráva takovýhle lidi nepochopim !!! ta jeho matka fakt s tim busem je to super nápad :DDD
jo a bill a bushido( nesnášim oslovení anis je to divný :DDD) prostě bushido—♥
kráva ta jeho matka -.-
Já se budu pořád opakovat, ale ten Anis! ♥__♥ Já tomu Billovy tak závidím! 😀
Adrien to slušně podělal, chudák 😀 Živě jsem si dokázala představit to, jak se asi mohl v tu chvíly tvářít :D. Výborná povídka! 🙂
[16]: Tak uvidíme, co zmůžu 😀 Nemáš ráda Anisovo pravé jméno? Zvláštní, mně přijde absolutně sladké. 😀
[17]: Urážka krávy 😉
Také mu závidím, nemusíš se bát 😀 Adrien nepodělal, Adrien zachránil. :))