See You In Hell 13.

Tom seděl za stolem a dychtivě cvakal do počítače. Míjel jednu tvář za druhou už dobrou hodinu. „Zavčenko… Zavčenko… neříkejte mi, že nemá žádny záznam!“ Zavrčel si pro sebe, když stále nemohl najít toho pravého. To nebylo možné! Někdo jako tohle hovado muselo mít záznam!
Prohrabával se složkami tak daleko, kam až ho jeho prověrka pustila.
Konečně! Konečně! Našel jsem tě, hajzle. Zaradoval se, ale narazil.
„Přístup odepřen?! Děláte si prdel?!“ Praštil pěstí do stolu. Co tohle má znamenat?!
„Něco není v pořádku?“ Zeptal se Georg, který kolem něj pospíchal se šanonem v ruce a naklonil se přes Toma k monitoru.
„Kdo je to? To je ten, kvůli kterému jsi včera večer volal?“
„Jo, ale nemůžu se k němu dostat.“
„Tome, jsi si jistý, že je to ten samý, co vyděsil Quinzila?“ Zeptal se tiše a obezřetně se rozhlédl. Když Tom kývl, promnul si čelo. „Tome, víš, že bude vidět, že ses pokoušel hrabat v jeho záznamech? Sakra, co jsem ti říkal? Jestli toho kluka sledujou a hlídaj, aby ti nic neřekl… Proč jsi sakra nepočkal…“ Sykl a zkusil se přihlásit k záznamům. Neúspěšně.
„Tohle není dobrý…“ Zhodnotil situaci.
Tomovi se orosilo čelo. Kurva, tohle zvoral. Jak mohl být pořád tak neopatrný a Billa ohrožovat. Srdce mu bilo jako splašené. Jestli se mu něco stane…

„Šéfe? Máme tady další nalezené tělo!“ Ozval se Gomez a Tom zalapal po dechu.
Georg mu jen konejšivě stiskl ramena a na Gomeze houknul, ať na něj počká v autě.
„Včera jsi mi kvůli němu volal a dneska už se k jeho záznamům nedostanu, Tome, musíš mi říct, co všechno víš… Co ti řekl?“
„Nic. Nechce mi nic říct. Nemůžu to z něj dostat. Dostal varování od tohohle sráče, a teď se bojí. Předtím chtěl donášet alespoň něco, ale teď… Nevím, jak to z něj dostat.“ Vrčel Tom vztekle. Vadilo mu to. Přišel si totálně bezmocný.
„Nepokoušej se už nic hledat, hlídej toho kluka, hlavně ať nikam neuteče. Když to bude nutné, když se ti něco nebude zdát, vem ho sem. A nikomu nic neříkej. Zkus na něj dál tlačit… Byt tebou hlídám u klubu už teď. Jestli ví, že slídíš, mohli by kuka vyděsit ještě víc a utekl by.“
„Ale ta vražda…“
„Vezmu Gomeze. Dám ti pak vědět. Teď běž.“

Tom pořídil další sérii fotek klientů Arcturianu a neopomněl na spz aut, ne že by si myslel, že mu jedno nebo druhé k něčemu bude. Zatím nikdo nevypadal na výjimečného hosta a nikde ani památky po mužích, co včera doprovázeli Zavčenka. Jen doufal, že nepřijel pozdě. Bill měl být v klubu ještě dvě hodiny. Půlku směny už měl za sebou. Podle rozvrhu měly být teď soukromé tance. Když si to uvědomil, musel se držet, aby tam nevlezl a neodtáhl ho odtamtud. O to víc ho překvapilo, že se mu rozkřičel mobil a Bill mu volal.
„Tome, to jsem já, už končím, vezmu si taxíka a pojedu domů. Zkusím něco uvařit, než přijedeš, ano?“ Policista překvapeně zamrkal. Bill měl až moc dobrou náladu a že končil dřív? Co se to najednou dělo?

„Umh … Jo jasně, není problém. Já stejně ještě sedím v kanceláři, chtěl sem ti napsat, že se možná opo…“ Nedořekl, protože když zvedl hlavu, setkal se s hnědýma očima, ze kterých div nesršely blesky. Polknul a mobil položil.

Bill ukončil hovor a prudce otevřel dveře auta.
„Tobě snad přeskočilo! Jestli chceš vážně mermomocí umřít, můžeš jít rovnou dovnitř!“
„No tak…“ Brouknul tiše, jako by se snažil ulehčit situaci, ale na zuřícího blonďáka se nepodíval.
„Navíc máš snad být v práci a pokud vím, tvoje oddělení dělá vraždy, ne drogy a prostituci. Tak co to ksakru děláš?!“
„Můžeš přestat křičet? Vyletí celý klub, až tě uslyší.“ Zamumlal a konečně se na něj podíval. O.k, být nachytán při lži není příjemná věc…

„Slíbils mi, že necháš klub být… Dej mi paměťovou kartu z toho foťáku. Hned.“
„To nemůžu, Bille. Slíbil jsem ti, že nepůjdu dovnitř a že to nechám, ale nemůžu, Bille… Ne po tom, jak tě ten grázl vyděsil… Nenechám je to dělat. Dneska se ještě neukázal, ale… Je do toho zapletený, když se na něj něco povede vyštrachat, třeba…“
„Jistě, že je. Myslíš, že by mu jinak dovolili mě… ale dneska nepřijde. Dej mi tu kartu, Tome, nebo se už prostě neuvidíme.“
„Bille, notak…“ Chytil jej za zápěstí.
„Tohle mi nedělej. Nesnáším ultimáta… a navíc takhle nesmyslná. Nikdo mě neviděl. Pojedeme domů, ano?“
„Není ti divné, že jsem skončil dřív?“
„Bille…“
„Neměl jsem mít žádné soukromé tance. Měl jsem mít jediného klienta a být mu zbytek večera k dispozici. Zavčenkovi. Zrušili to, protože věří, že jsi to pochopil a klub necháš být… Takže mi buď dej tu kartu, nebo už se neuvidíme.“
„Já musím, sakra, přijít s nějakými výsledky, chápeš to? Musím! Já tě miluju, ale tu kartu ti dát nemůžu. Nezlob se…“ Vydechl vztekle a snažil se potlačit ten hnusný žárlivý pocit, když se dozvěděl, že jeho Bill měl být k dispozici takovému hovadu.
„Celou dobu tě sledují, Tome. Jak myslíš, že o tobě vím… myslel jsem… po dnešku, že to něco znamenalo…“ Jen zavrtěl hlavou a rázně se rozešel od auta pryč.
„Zatraceně…“ Zavrčel Tom a praštil do volantu. Jak ho mohli sledovat? Rychle vylezl ven a chytnul Billa za paži. Dal mu kartu a přitáhl ho k sobě.
„Znamenal… Neumíš si představit, jak moc pro mě dnešek znamenal…“ Šeptal mu do ucha.
Bill ji okamžitě vzal, rychle ho políbil a rozběhl se k autu kousek od nich. Zaťukal na okénko a kartu předal muži, který nebyl vidět. Pak se vrátil k Tomovi.

„Říkal jsem ti, že jim je jedno, když jejich kurvy chodí s policajtama, ale musí je mít pod kontrolou.“ Připomněl mu a nasedl do auta.
„Jak dlouho víš, že mě sledují?“ Tom byl pořád v šoku. S jistotou věděl, že auto přijelo po něm, ale muž, který ho řídil, odešel do klubu… „A nemluv o sobě jako o kurvě.“ Zavrčel.
„Nejspíš začli hned po tom, co sis mě koupil.“ Odhadl a zapnul si pás.
„Můžeme teď jet domů a prostě o tom nemluvit? Nezměníš to… Prostě to tak vždycky bude.“ Zadíval se na něj Bill prosebně s jasnou porážkou v hlase.
„Změním.“ Zabrblal si policista tiše pod nos a vyjel k Billovi domů. Měl opravdu špatnou náladu.
Bill radši mlčel a smířlivě Toma pohladil po nadloktí.
„S tím vařením jsem to myslel vážně…“ Začal opatrně, jako by vjížděl na tenký led.
„Umíš vařit, jo?“ Odsekl Tom a hned se omluvil. Bylo pro něj těžké zvládat prohru.
„Zkusím to.“ Pousmál se Bill a přivinul se k jeho ruce. Nepřál si nic víc, než navázat tam, kde skončili, než musel Tom odejít.
„Zůstaneš?“

Policista chvíli mlčel. Chtěl ho vytrestat, protože… proč vlastně? Protože je Bill oba chránil? Protože on byl pitomec, který dělal amatérské chyby? Nechat se sledovat a nevšimnout si toho…
Bill se stáhl zpátky na svoje sedadlo a radši se díval z okýnka. Věděl, že Tomovi jednou dojde, že to nemá cenu. Byl hlupák, když si myslel, že by snad mohl předstírat, že je normální.
„Opravdu chceš, abych zůstal?“ Zeptal se Tom s pohledem na volantu, když zastavil.
„Ano, chci.“ Odpověděl pevně blonďák a ohlédl se. Jak si myslel, sledují je.
„Ale jen pokud už nebudeš dělat nic, co by tě mělo zase ohrozit. Kdyby mě Gustav neupozornil, že tě sledují, protože měl výčitky kvůli tomu, do čeho ho navezla Shermine, myslíš, že by tě nechali, abys to mohl použít?“
„Já nevím, Bille. Pořád nevím, s kým mám co dělat, protože nemám žádné informace. Mám dva mrtvé, týpka, o kterým oba víme, že i když je to hajzl, ty vraždy neudělal, a to je vše.“
„Dal jsem ti jméno, koho z toho můžeš obvinit, máš ho pod zámkem a všichni jsou spokojení. Víc ti dát nemůžu. Buď se s tím smiř, nebo ne. Je to na tobě. Nikdy jsem ti netvrdil, že jsem něco jiného, než co jsem. Jejich hračka, se kterou ti dovolí si hrát, když budeme dodržovat pravidla.“
„Oba víme, že to byla jen malá ryba. Potřebuju se dostat na kobylku tomu hlavnímu. Chci to už skončit. Copak to nechápeš?“
„Tome, slíbil jsi…“
„Jenže to nejde! Nejde to, jak po mně sakra můžeš chtít, abych jen přihlížel, jak tě ničí?!“ Chytil ho za nadloktí a natočil ho k sobě. „Pomoz mi to celé skončit. Můžeme být volní! Nejsem na to sám… mám někoho, kdo za mnou stojí. Bille, prosím… dokážu tě ochránit… “ Naléhal na něj.
Ne… Nedokážeš… Zabijou mě hned, jak ti to řeknu…
„Tome…“
A možná to tak má byt… Utekl jsi… Žiješ… Říkáš, že máš někoho, kdo za tebou stojí…
„Já…“
Co bude můj život vedle těch, co zachráníš…?
„Řeknu ti to…“

autor: Bitter & Mykerina