autor: Little Muse & Majestrix
Zlo před branami
Tom byl u Infonexu, jeho už tak napjatý řetěz úzkosti by se mohl každou chvíli přetrhnout, jestli se nedovolá úřadům. „Někdo by měl odpovědět,“ řekl rozčíleně, naťukal kód Vave. „Tohle je vysoce nenormální.“
„Tohle je nenormální noc,“ řekl Bill zpoza něj. Seděl na kraji postele, snažil se sebrat. Ten sen nebyl ničím jiným než pouhou vizí – a to, jak mu byla podán,a ho zachránilo od nepřiměřené reakce nad tím, co v ní uviděl – ale Bill to stejně cítil, když se vzbudil v Tomově náručí.
Nebezpečí, všude kolem.
U všech Bohů, co se to dělo?
„Tomi,“ zašeptal. „Nemáme čas.“
„Nemáme čas nikoho varovat? Bille, co chceš, abych dělal?“ Tom se bezděčně zasmál.
„Musíš jít do paláce,“ odpověděl jednoduše. Tomova ruka sjela z klávesnice a on se se skeptickým pohledem otočil na svého chotě.
„Cože mám?“
„Musíš jít do paláce. Když tam nebudeš, Bezvěrci určitě uspějí!“ Bill to věděl s nejzazší jistotou, zvedl se z postele a postavil se před svého manžela. „Věř mi,“ zašeptal.
„…Věřím, věřím ti, Bille, ale jak se mám dostat až do paláce bez doprovodu? Když se ukážu neohlášený, bude to považováno za narušení Císařova bezpečí a bez otázek mě pošlou rovnou do vězení.“
„Teď ne,“ řekl Bill jasně. „Tvoje cesta je čistá.“
Tom se na Billa letmo podíval a otočil se ke svému šatníku. „Člověk nemůže vpochodovat do Císařských Zahrad jen v pyžamu, co?“
„Musíš si pospíšit, má lásko. Čas je proti nám.“
Tom přikývl a rychle se svlékl, nandal si každodenní tuniku a kalhoty, pak když se i obul, Bill s ním běžel k teleportům.
„Budeš v pořádku?“ zeptal se Tom, zatímco programoval cestu.
„Budeme v pořádku, budeme na tebe čekat.“
„Neměl bys jít se mnout? Dodalo by to mému příjezdu na důvěryhodnosti.“
„Já… Jsem tady potřeba.“ Bill ho rychle políbil, než mohl Tom cokoliv namítnout, a pak ho strčil do teleportu. Než mohl Tom zaprotestovat, byl pryč. Bill se otočil a rozhlédl se přes kraj střechy. Pak otevřel ruku a silou levitace zvedl velký kámen z kraje zahrady, lehce ho pozvedl do vzduchu. Bill napočítal do deseti a vrhl s ním do střechy.
Ozval se mužský výkřik a ze střechy na zem dopadl muž v neznámém brnění.
No, ne úplně neznámém brnění. Jednou ho už dříve viděl. Ve vizi.
„Bezvěrec,“ odsekl a šel k němu. „Opovažujete se napadat můj domov? Kolik vás je?“
Neznámý se na něj podíval, jako by si ho všiml až teď, a Bill si najednou uvědomil, že asi nevypadá moc majestátně, drobné postavy, oblečený v ničem jiném než ve své noční košili. Narovnal se do své plné výšky, muž před ním se očividně bavil.
Zvedl ruku, aby muže srazil až úplně k zemi, jeho magie začala pracovat, ale pak se odrazila od hrudního plátu a narazila do kmene stromu, jehož kůru zjizvila svou silou. „Kolik?“ naléhal a snažil se v duchu vymyslet, jak se bránit.
Muž se ušklíbl, a pak když otevřel pusu, nebyl to Billův jazyk, kterým promluvil, ani Stará Řeč, kterou by byl alespoň schopen identifikovat. Tohle bylo drsné, hlubší a Bill měl pocit, že ta chraplavá výslovnost nebyla způsobena pouze jen jeho intonací, ale že ho urážel.
Bill měl také pocit, že mu ten muž perfektně rozuměl.
Znovu sáhl po své magii a v obličeji toho muže viděl překvapení, když mu došlo, co se chystá. V krku se mu zadrhl dech, když jej Bill sevřel a pak jej s postrčením zvedl, dokud nevisel volně ve vzduchu, tak půl metru nad zemí.
„Kolik,“ opakoval, „vás je?“
Muž se v jeho sevření skoro dusil, ale pak se ozval další zvuk, tiché dupnutí, nedaleko po jeho levici. Pak další.
A další. Další. A další.
Opatrně se soustředil na to, aby ho držel, ne však pohledem, Bill se rozhlédl kolem sebe, uviděl dalšího Bezvěrce ve stejném oděvu, jak skáče ze střechy a dopadá na zem vedle ostatních.
A nebyl poslední.
Bill couvl o krok dozadu, poslepu se natáhl za sebe po teleportu, ruce se mu třásly, když ho nahmatal. Šmátral dlaní nahoru, dokud nenahmatal tlačítka na programátoru a zmáčkl, nekódoval však tentokráte destinaci.
Poplach.
~*~
Tom vyklopýtal z teleportu, oči doširoka otevřené a obličej červený, setkal se s tichem a prázdnotou. Neběhali tu žádní lidé, kteří by křičeli cokoliv o invazi. Na zemi nebyly oběti, které by se prázdným pohledem dívaly na noční nebe. Cítil se přihlouple a až moc odhalený; jako by mu bylo znovu osm let a byl přistižen v pokoji svých rodičů, aniž by mu to bylo dovoleno.
„Stát!“
Tom ztuhl, ruku na klávesnici teleportu, zvedl ruce nad hlavu, když k němu přispěchalo devět mužů.
Lord Luke předstoupil, rozzlobený pohled, třesoucíma se rukama svíral své kopí. „Lorde Tome? Co má toto být za zradu?“
„Nepřišel jsem vás zradit, Lorde Luku, ale varovat,“ řekl Tom rychle. „Poslal mě můj choť, Lord Bill. Předpověděl…“ možnost Billova zmýlení se mu v krku svazovala slova, cítil se zahanben za to, že nemůže Billovi plně důvěřovat.
„Co předpověděl? To, co vidím, je šlechtic, který se bude muset zpovídat ze zločinného vkročení do Císařského Paláce. A jak jste se sem dostal? Teleporty jsou nastaveny, aby přijímaly návštěvníky pouze, když jsou ohlášeni.“ Lord Luke přistoupil blíž a Tom si od něj držel odstup. „To jste udělal vy?“ zeptal se Lord Luke a chytl Toma za límec u krku. „To vy jste to vynuloval?“
„Můj Pane, to ne. Předpokládal jsem, že tady na zemi najdu těla; můj choť mi řekl, že je Císařská rodina v nebezpečí. Nechtěl jsem vstoupit na cizí pozemek, ale musel jsem, jelikož mi to je povinností,“ ujistil ho Tom.
Luke ho pustil a zavrtěl hlavou. „Tohle není první neobvyklá věc, která se dnes v noci stala, ale bylo mi řečeno, že je vše v pořádku. Tohle nemohu ignorovat. Císařská rodina musí být přestěhována a zamkneme palác.“
„Obávám se, že to se nestane.“
Lord Luke a Tom se překvapeně otočili k vojákům. Tři z nich byli podříznutí a zbylých šest na ně mířilo svými kopími.
„Dnes v noci,“ řekl jeden z nich s nepříjemným přízvukem, „vaše Císařství padne.“
~*~
Andreas mírumilovně spal se svým chotěm za zády, když v tom se ozval alarm. Za celý svůj život nic podobného neslyšel, překvapen se vyhrabal z postele, okamžitě byl vzhůru.
„Tohle je poplach,“ řekl Michael se strachem. „Narušitelé.“
„Obleč se, drahý. Je nás potřeba.“ Andreas věděl, že Lord Tom se postará o to, aby byl Bill v bezpečí, ale měl nepříjemný pocit, který nepomáhal jeho třesoucím se rukám; hned jak se oblékl, natáhl se pro Michaela, který si svázal vlasy do culíku.
Vyběhli do noci, Sídlo Vave bylo v plamenech.
Andreas zahlédl Billa, neměl nikoho po svém boku, to ho rozčílilo. „Jdeme,“ zakřičel na ostatní, kteří se mu seskupili za zády. Rozeběhl se do té šarvátky jen s jednou myšlenkou.
Kde je Lord Tom?
~*~
Bylo jich málo, a to Toma děsilo víc než cokoliv jiného. Žádný zkušený voják by si nepomyslel, že by bylo možné uspět s takovou hrstkou v útoku, a to mohlo znamenat jen jednu jedinou věc, bylo jich tu víc.
A jen Bohové vědí, kde všude v paláci jsou.
„Co je váš úkol?“ velel Lord Luke, tón hlasu pevný, ale Tom viděl, jak se mu ruka svírající kopí třásla.
„Účel celé akce vás nemusí zajímat,“ řekl jejich vůdce. „Úkol nás několika je jasný. Zbavit se vás.“
Tom nevěděl, jestli ta slova Lorda Luka rozzlobila nebo jestli ho vyděsila, ale najednou se po jeho boku ozval výkřik jako z nějaké bitvy. Lord Luke vyběhl dopředu, a když to udělal, ostatní vyběhli také.
Tom stál, ohromen a nehybný. Nechtěl stát, ale neměl žádnou zbraň a neměl ponětí, co dělat.
Dokud jeden Bezvěrec neudělal krok vpřed, pohledem upřeným přímo na něj.
Instinktivně zareagoval, vyslal ochranou magii, trochu to pomohlo. Muž zakolísal, ale pokračoval dál, a i když Tomova magie nebyla jako Billova, nebyla přeci takhle slabá.
Muselo to být tím brněním.
Vykulil oči, když proti sobě viděl seknout meč a zoufale uskočil, svalil se na zem a neměl ani čas na to, aby si připadal hloupě.
Náraz železa na brnění zněl opravdu divně, Tom se odvalil z platformy teleportu a jen těsně se vyhnul úderu meče, který se místo do jeho kůže zarazil do schodů. Skupinka mužů, kteří se až doteď účastnili boje, byla zdecimována, a jediný důvod, proč byl Lord Luke stále naživu, bylo to, že byl neuvěřitelně pohyblivý, a proto se také dostal na tak vysokou pozici už tak mlád.
Tom udělal jedinou věc, která ho napadla; kopl do hlíny a myslí ji postrčil, zvedl tak zemi do vzduchu, všechno zahalil do neprůhledného pohyblivého mraku, který díky jeho magii mohl prohlédnout jen on. Přeběhl k Lordu Lukovi a odtáhl ho pryč, Bezvěrec před ním si stále myslel, že je jeho oběť na dosah jeho meče.
„Lorde Luku,“ řekl tiše. „Musíme něco udělat. Kde jsou vaši muži?“
„Dostaň mě k teleportu,“ zasípal Luke a Tom poslechl. Šéf ochranky namačkal několik tlačítek a zatáhl Toma dovnitř, vecpal se vedle něj. Během další vteřiny vpadli do velkého a temného pokoje.
„Co je tohle za místo?“ zeptal se Tom obezřetně. Zamknul teleport za ním, aby už je zezadu nic nepřekvapilo.
„Muži, vstávejte, váš Císař vás potřebuje,“ zahřměl Luke a světla se rozsvítila.
Tom si dal ruce před pusu a přál si, aby byla zase tma. Stáli v kasárnách, po zemi, postelích a stole, který se táhl po celé délce místnosti, byly neidentifikovatelné kousky těl vojáků.
Lord Luke vypadal zděšeně, obličej bílý a oči prázdné. Jeho muži neodpovídali na jeho volání, jelikož už byli mrtví.
„U všech Bohů,“ vydral ze sebe. „Co budeme dělat?“
„To už žádní jiní nejsou?“ zeptal se Tom zdráhavě. Luke se díval do nepořádku a sražené krve a neodpověděl. „Lorde Luku, vzpamatujte se! Jsou tu ještě další muži?“ Řekl Tom s dávkou autority v hlase, tak jak mluvil jeho otec.
Otče, doufám, že to, co tu dělám, vás udrží v bezpečí.
~*~
Všichni byli víc jak vyděšení a v pozadí bylo slyšet Erika. Jorg stál vedle Billa, obličej ponurý, a ve vzduchu se vznášela magie. Podařilo se jim porazit malou skupinu, která byla poslána, aby zničila Dům Vave, ale ne bez obětí. Pár sluhů, kteří nemohli být zachráněni a Jorgova obvázaná ruka, dávaly Billovi na vědomí, že je tenhle výsledek jako požehnání.
Díky Bohům.
„Nepromluví, můj Pane,“ řekl Gustav s jen sotva ukrývaným opovržením v hlase. Dva Bezvěrci leželi mrtví; ti, kteří byli až moc nebezpeční. Bill slyšel, jak je David poručil zabít bez jediného zaváhaní. Nezasloužili si slitování, šeptal mu hlas v jeho mysli. Oni by s nimi udělali ještě něco horšího.
„Oh,“ vydechl Jorg, setřásl ze sebe Davida, který se snažil upravit jeho obvaz, „ale promluví.“
Bill se díval, jak jeho tchán přistoupil k Bezvěrcům blíže, zastavil se jen kousek od nich, byl překvapený, když jediné, co David udělal pro to, aby ho zastavil, bylo to, že na něj zavolal. Všichni byli spoutáni, ale to bylo zřejmě pro Davida jen málo utěšující, Billovi z toho také nebylo lehko.
Sám málem protestoval, když Jorg zvedl ruku a položil ji jednomu z Bezvěrců na rameno. Na chvilku si pomyslel, že se bude snažit ho uškrtit a otevřel pusu, Jorg ho ale přerušil.
Sám málem protestoval, když Jorg zvedl ruku a položil ji jednomu z Bezvěrců na rameno. Na chvilku si pomyslel, že se bude snažit ho uškrtit a otevřel pusu, Jorg ho ale přerušil.
„Ahoj příteli,“ řekl a Bill se zamračil. Nevěřícně se podíval na Davida, ale ten sledoval svého manžela, jeho výraz byl plný odsouzení.
„Ahoj,“ slyšel Bill říct Bezvěrce a znovu k němu obrátil svou pozornost.
„Jsi daleko od domova,“ řekl Jorg lehce. „Co tě donutilo cestovat tak daleko?“
„My… Máme misi veliké důležitosti.“ Zakoktal se; neměl moc času. Bill změnil váhu z jedné nohy na druhou. Co to bylo za magii, kterou Jorg používal?
„Chápu. Hned jsem věděl, že jsi někdo důležitý, když jsem tě uviděl. Takže, co to bylo za důležitou misi?“
„Zničit Dům Vave, až budou spát.“
„Kdo vás poslal na tak důležitou misi?“
„Ti, kteří si říkají Brendan a Raphael. Slíbili spoustu peněz a pocty.“
Bill byl tak rozčilený, až se chvěl. Jak si můžou říkat Lordi, když jsou schopni vraždit své spoluobčany? Davidův obličej byl jako kámen, Andreas přistoupil blíž, skoro jako by nemohl věřit svým uším.
„Vypadáš unaveně,“ řekl Jorg, v jeho hlase byla také slyšet únava.
„Necítím nohy…“
„Ano. Měl bys spát,“ řekl Jorg přísně. Bezvěrec pomalu přikývl, jako by byl pod vodou. Padl na znak na zem; mrtvý.
„Neposlali by jen jednu vlnu, aby nás zabili-„
„Očekáváš další vlnu útoku?“ přerušil ho se strachem David. Bill zavrtěl hlavou.
„Ne, chci tím říct, že nejsme jediní, kteří by měli očekávat útok. Tom je už v paláci a můj otec… můj otec má Benjamina.“
„Jdi za ním,“ naléhal Jorg. David mu pomohl na nohy. „Varuj ho, že může být další na řadě.“
Bill běžel k teleportu, srdce až v krku.
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule & modrozelená
Co napsat? TOHLE jsem opravdu nečekala…
Krása <3
To je štrašné, dúfam, že sa tam nikomu nič nestane. Že všetko dobre dopadne, a že ty ktorý su zato zodpovedný budú potrestaný.
Ďakujem za preklad.
cc..ccooo???? já..nestačím zírat…já sem v šoku.. panebože..tohle..tohle…woow..och..dokonaly…ale děsí mě co bude dál
Tak tohle jsem ani trošku nečekala!O_o Taková akce!Proboha! No budu doufat, že všechno bude v pořádku!!!! Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu, zatraceně!:-@
Kruci to je napínavé. Bojím se, co bude dál, ale doufám, že díky Billovi se nestane nic tak hrozného.
Díky dík LilKatie za tvůj úžasný překlad!
Ach jo :/
Oh my God, so many things are happened. I need to read more. Please!
Damn ! The situation is soooo bad . What a shock ! It's the biggest surprise of the whole story. Firstly I thought Bill sent Tom away because of protection …but no. And I absolutely love their supernatural abilities (all the things with magic etc.). So … I hope in happy end 🙂 .
Ďakujem MOC MOC MOC za preklad x)
tak to je masakr! ach můj bože, takovou akci bych opravdu nečekala. uf, to snad nerozdýchám. je to šok!
vůbec by mě nenapadlo, že se Brendan s Raphaelem budou chtít domu Vave zbavit takovým způsobem. myslela jsem si, že když to neudělali před procesem, tak během něho by si tím akorát sami definitivně zlomili vaz a že tak blbí nejsou..
Bill je opravdu statečný, jsem na něj pyšná. 🙂 z Jorga a jeho speciálních praktik mi ještě teď behá mráz po zádech. Bill se přiženil do skvělé rodiny. 🙂 jsem zvědavá, jak to všechno ještě zvládne Tom. pořád to totiž vypadá, že má víc štěstí než rozumu. ale umí překvapit a navíc má u sebe Luka. každopádně za to jeho neustálý pochybování o Billových vizích bych ho nejradši propleskla. :/ ten mu snad nebude věřit ani v posledním díle.. 🙁
už teď umírám zvědavostí, jak bude všechno pokračovat!
sakra sakra sakra, to nevydrzim do dalsiho tydne ! jsem napjata jak ksandy ://
Dobrovolně a bez mučení se přiznávám, že poslední tři díly jsem vynechala, protože jsem na to v poslední době nějak neměla náladu… a když jsem to teď všechno najednou četla, nestačila jsem se divit. Takový zvrat jsem skutečně nečekala. Myslím, že jsem právě doplatila na svoji vlastní blbost… 😀 alespoň už vím, že dávat si pauzu od Broken Hallelujah není dobrý nápad =)) Nemůžu říct, že bych se těšila na další díl, protože z něj, přiznám se, mám docela strach… Tohle vůbec nevypadá dobře. Bulela jsem jak malé dítě, už když umřel Bu. Jestli umře ještě někdo, tak se mnou snad švihne 😀 Jsem neuvěřitelně napjatá, jak se tohle všechno ještě vyvine =))
Strašně dlouho jsem tu nebyla tak jsem musela sjet několik posledních dílů a jsem v šoku…jen doufám,že se nikomu nic nestane..hlavně těm dvoum sakra :-/ Těším se na další a děkuju za překlad 🙂
Tak k tomuhle prostě není co dodat! Jenom tupě zírám a chci číst hned další díl. Jenom doufám, že to stihnu, protože za chvilku musím jít do práce, ale s tímhle prostě nemůžu odejít!!!!! Bože, snad se Billovi ani Tomovi nic nestane. Úplně mi běhá mráz po zádech!