autor: Saline A.
pairing Bill/Bushido
„Bože Bille, ani nevíš, jakou mi tvůj email udělal radost, doopravdy jsem se o tebe hrozně bál a nevím, jestli bych nepostavil na nohy celý svět, kdyby ses mi neozval. Když jsi mi napsal, že se tě ujal nějaký muž, bodl ve mně ostrý nůž žárlivosti, že od něj sis pomoci nechal a ode mě ne, ale asi v tom muselo být něco víc, nevěřím, že bys s ním šel jen tak. Ale nebudu vyzvídat, neboj. Počkám, než mi to všechno budeš chtít říct sám. Od doby, co ses ztratil z ulic a hlavně, z naší koupelny, cítím se tu hrozně sám, chybí mi tvá vůně. Proto jsem také ze skříně vyndal pár kousků tvého oblečení a rozházel je po pokoji – je tu tvá vůně i nepořádek.
Chybíš mi, Bille. Potřebuju tě obejmout, cítit, že ti nikdo nezkřivil ani vlásek. Řekni, Bille, máš se dobře? Chtěl bych tě vidět… Brzy napiš, ať mám alespoň nějaký druh kompenzace. Mám tě rád, Tom.“
Prsty jsem kroužil po monitoru, kde jsem si otevřel fotku, kterou Tom přiložil k emailu, a nemohl se ubránit dojmu, že už zase se mu změnily rysy v obličeji. Změnil jsem se i já? Mám také takové ztrhané rysy a smutné oči?
„Billé?“ ozvalo se za dveřmi. Poplašeně jsem notebook položil na stůl a zavřel, aby nikdo neměl šanci vlézt do mého soukromí, a rychle dveře otevřel.
„Ano?“ usmál jsem se na rozespalého Adriena.
„Odcházím do školy a vrátím se až ve tři, ale chtěl jsem ti říct, že můj pokoj je otevřený. Pokud chceš, můžeš si jít něco nakreslit, barev je tam spousta a plátna taky,“ spěšně drmolil. „Co je tohle za chlapa?“ s šeptem se ke mně nahnul, aby to neslyšel.
„Jsi moc hodný, Adriene, děkuju. Možná té nabídky využiju, abych nějak rozumně vyplnil čas. Tohle je… můj bodyguard. Vysvětlím ti to odpoledne, až se vrátíš ze školy, ano? Jinak bys mohl přijít pozdě.“
„Dobře, dobře. Měj hezký den,“ usmál se, ale stále pohledem visel na dvoumetrovém obrovi stojícím hned vedle dveří v ochranném postoji. Celá tahle situace byla k smíchu.
„Ať ti škola rychle uteče,“ popřál jsem mu na oplátku.
Když odešel, sám jsem si vzal boty a vydal se směrem k jídelně, protože jsem rozhodně neměl v plánu zmeškat snídani, můj žaludek se nekompromisně hlásil o slovo způsobem, že jsem se bál, aby nevyskočil, nechytil mě za ruku a osobně mě k jídlu nedotáhl. Slastně jsem se usmál, když mi Greta na talíř dala tři velké lívance zalité javorovým sirupem, přičemž nezapomněla ani na drobnost v podobě osmaženého citronu posypaného skořicí.
„Budete dnes chtít pomoci s obědem?“
„Nemusíš,“ elegantně zamluvila překvapení z toho, že s ní mluvím. „Jen si užij hezký den se svými zálibami, však oni mi pomohou ostatní, můžeš mi pomoct zítra.“
„Záliby? Ale no… dobře, pomůžu vám teda zítra,“ jemně jsem se pousmál a s tichým poděkováním se odebral k jednomu z prázdných stolů, kterých bylo navzdory mým obavám spousta. Jak se ukázalo, minimálně čtvrtina obyvatel zdejšího domu byla ve školách nebo prostě vyrazili s přáteli ven. Ven… S povzdechem jsem si strčil do pusy kousek lívance, a zatímco jsem toužebně zíral z okna, jen matně jsem si uvědomoval, že krom mého hlídače u stolu sedí ještě někdo. Toho jsem si všiml až tehdy, kdy se ke mně donesl hluboký hlas.
„Spal jsi dobře?“
„Myslíte? Celou dobu mi před dveřma stepoval ten chlap,“ odsekl jsem, aniž bych se nějak namáhal vzhlédnout k němu a dál jsem pokračoval v jídle.
„Nebudu to s tebou řešit tady, Bille. Až dojíš, přijď za mnou do kanceláře,“ zabručel a nakvašeně odkráčel.
Spolu s naštvaným bručením pod nosem jsem pomalu, ale opravdu pomalu jedl, přičemž po cestě k Bushidově kanceláři jsem se taky nijak nenamáhal pospíchat, takže místo obvyklých tří minut jsem šel skoro deset. Člověk by neřekl, že neznalost celého objektu může být jakkoli prospěšná. Bohužel, i přes mé nejpomalejší tempo jsem nakonec před dveřmi kanceláře skončil a musel bych ochrnout, aby mohl zdůvodnit nechuť k zaklepání, aniž by se mi něco stalo. I když, jsem si jistý, že ten dvoumetrový chlápek by zaklepal jistojistě milerád za mě.
„Jsem tu,“ povzdechl jsem si, když jsem konečně stál uvnitř kanceláře.
„Dával sis ještě nášup?“ ušklíbl se.
„Má se jíst pomalu, jinak by člověku mohlo být špatně od žaludku a já bych se rád vyvaroval pozornosti, už tak dost zvýšené,“ rukou jsem mávnul směrem ke dveřím, abych poukázal na stálou přítomnost hlídače.
„Nechci, abys odešel,“ bojovně zavrčel a přešel těsně ke mně.
„A když slíbím, že neodejdu, budu od něj mít klid?“ také bojovně jsem vystrčil bradu a pevně se mu zadíval do očí. Dvě tmavé hnědé oči se do mě zapíchly s neuvěřitelnou silou. Dřív, než jsem stačil nějak zareagovat, jsem měl jeho rty přilepené na těch svých, jen stěží jsem vnímal, že mě něžně laskají, zatímco jeho dlaně pevně svíraly mou tvář.
„Co to kruci…“ vyštěkl jsem, ale znovu mě začal líbat. Bohužel, mé tělo prahnoucí po dotecích mě totálně zradilo a já se do polibku vložil se stejnou vervou jako Bushido. Když se naše jazyky poprvé střetly na půli cesty, táhle jsem zasténal a obmotal ruce kolem jeho krku, Bushido si mě za zadek přitáhl ke svému klínu.
„Ne, ne, stop! Stačí,“ prudce jsem se od něj odtrhl, jakmile mi došlo, co to vlastně dělám, a hlavně, s kým. O krok jsem ustoupil a snažil se vzpamatovat z právě prožitého zážitku. „Já… Musím, musím jít.“
„Bille, počkej!“ozval se najednou vyděšený Bushido.
„Ne, já teď musím jít na vzduch. A vy odvolejte toho chlapa.“
„Odejdeš?“ rychle ke mně došel a pohladil mě po tváři.
„Ne,“ zašeptal jsem. „Ale teď už vážně musím jít. Prosím.“
„Dobře,“ pomalu se vzdálil a otevřel mi dveře, abych měl volnou cestu. Rychle, bez ohlédnutí, jsem od něj utekl, aniž bych přemýšlel kam. Jediné, co jsem ještě zaslechl, byl Bushidův hlas oznamující tomu chlapovi, že jeho služby už nebude potřebovat.
*
Vyčerpaně jsem se opřel hlavou o okno, zatímco z přehrávače v počítači mi vyhrávaly písně z Tomova zaslaného výběru. Poslední hodinu jsme strávili tím, že jsme si psali, což mi neuvěřitelně pomohlo. Vědomí, že mi někdo naslouchá, pro mě znamenalo neskutečně moc, přestože jsem mu nemohl říct, co se dnes stalo mezi mnou a Bushidem, natož abych mu vůbec řekl, že je to Bushido, u koho žiju.
Vlastně jsem mu nemohl říct vůbec nic o tom, kde žiju, protože by si pro mě přišel a odvedl mě pryč. A to jsem, kdo ví proč, nechtěl. Přestože to nebylo prostředí, kde bych chtěl zůstat, něco mě tu drželo a já se začínal obávat, že to
něco je Bushidův polibek.
„Bille?“ s nesmělým zaklepáním mi vlezl do pokoje Adrien. „Mluvil jsem s Gretou, prý jsi vynechal oběd. Stalo se něco?“
„Není mi dobře,“ líně jsem naškrábal na znovu nalezenou tabulku.
„Bille, proč už zase nemluvíš? Ublížil ti někdo?“ vyděšeně mě začal prohlížet. Jsem si jistý, že kdyby našel sebemenší ranku, okamžitě by vyhlásil poplach.
„Jsem v pořádku, doopravdy. Jen to vypadá, že mi nesedla snídaně. Možná si půjdu lehnout, abych to zaspal.“
„Oh, no, dobře. Chceš, abych tě vzbudil před večeří?“
„Děkuju, ale uvidím, jak mi bude,“ vděčně jsem ho pohladil po ruce. „Kdybych nedorazil, určitě se uvidíme zítra, Adriene. Ale vážím si tvého zájmu.“
„Dobře, tak ať je ti brzy dobře, Bille,“ jemně se usmál a odcupital pryč z mého pokoje.
Zatímco jsem poslouchal kroky nejrůznějších lidí na chodbě, pomalu jsem si vlezl do postele, kde jsem se schoulil do titěrného klubíčka třesoucího se překvapením, úžasem a nepochopením. Když jsem se zachumlal do peřiny, hlavou mi běžela jediná věc: Co ode mě Bushido očekává?
autor: Saline A.
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Tyjo 😀 *přemýšlí, jak se mluví* :D:D Wow, nemám slov =)) Tahle povídka je vážně skvělá… neuvěřitelně se těším na další díl, pokaždé to tak nějak překvapí 😀 Fakt super! =)
Wau! A už to začíná. Billovi se od tamtud nechce odejít…a důvodem je právě Bushido! Dokonalé.
Pouto mezi Billem a Tomem je nádherné. Ten mail od Toma…bože♥…jsem twincestní duše a tohle mi prostě přišlo tak nehorázně sladké,že jsem v koutku duše zalitovala,že tahle povídka není twc,protože by byla určitě nádherná. Hold twincestní duše no x)
Ale musim říct,že tuhle povídku jsem si hodně oblíbila. Ten polibek,kterému se Bill podvolil….krásné♥!!!!
Těšim se moc na další díl.
Úžasné! Skvělý díl, moc se těším na další :))
ne Bille, vrat se k Tomovi a nedelej, zadne fory .. :/ 😀
jinak pekny dilek 😀 🙂
jo, jo, jo! O__o Celý tenhle díl jsem přečetla na jeden nádech. Ten Tom je roztomilý, bylo by fajn, kdyby se s Billem zase setkaly. A Bushido… hmmm 😛 ten polibek, musela jsem si to přečíst znovu :DD Úžasná povídka! Těším se na další díl! Už aby byl co nejdříve :))
No, já bych věděla, co od něj Bu očekává a už jenom ta představa mě přivádí do extáze =)♥
Líbí se mi, jak se Bill pořád brání a i když byl ten polibek úžasný, jsem ráda, že Bill utekl, protože tak se můžu těšit na další sbližování =D
A Bu, jak se lekl, když Billa tak najednou políbil, je vidět, že mu nejde jenom o to jedno, vždyť kdyby chtěl, dávno by si vzal, co se mu líbí, ale dokázal se ovládnout, aby Billovi nějak neublížil.
Prostě Anis je dokonalý =)♥
A taky jsem ráda, že má Bill kontakt s Tomem a mohl si s ním popovídat, snad mu časem bude moci říct všechno, i to kde je a s kým.
Takže, těším se na další díl, ale do dalšího pondělí nevydržím, už teď z toho čekání umírám xD ♥
[1]: Děkuji opravdu moc! 🙂
[2]: Také kolikrát až lituji, že tam není nějaký twincestní náznak nebo něco podobného, ale pak si vždy představím, jak Anis opatrně líbá Billa a nějaký twincest je tatam 😀 Děkuji moc!! :))
[3]: Moc děkuji! :))
[4]: 😀 Nevrátí, nevrátí. 😀 Ne, uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. 😉 Děkuji!
[5]: Tak doufám, že už dýcháš! 😀 Neboj, určitě se brzy setkají. :)) Moc děkuji! 🙂 Další díl zase v pondělí. :))
[6]: Myslím, že to víme všichni a Bill v hloubi duše také, jen si to nechce připustit, trubka. 😀
Sbližování a usmiřování je vždy to nejkrásnější, že? 😀 Miluji objevování temných i světlých zákoutí duší, myslím, že to je na našem koníčku to nejkrásnější. :))
Přesně tak, v těchto chvílích se krásně ukazuje, že Anis není jeden z těch nadržených, všehoschopných hlupáku. 🙂
Časem určitě! 🙂
Vydržíííš! Určitě ano. 🙂 Těším se na další pondělí spolu s tebou, děkuji! 🙂 ♥
DĚKUJI VŠEM ZA KOMENTÁŘE, RÁDA S VÁMI ZABŘEDÁVÁM DISKUZI! 🙂 ♥ JSTE ZLATÍČKA!
Tom, je neuveriťelné, starostlivý, a aj keď je to bratské, musí je Billovy neuveriťelnou oporou.Myslím že Bushidov bozk pohol ladmi. Krásny diel.
miluju tuhle povídku !
[8]: Děkuji opravdu moc! :))
[9]: Jsou to silná slova, ale moc moc děkuji! 🙂 Doufám, že nezklamu. :))
uzasny :)))
ach bože to je nádhera já potřebuju další díly !!! je to naprosto úžasný a to že na začátku se mi námět billshido nelíbil tak ted' se mi dost zamlouvá ♥
[11]: Děkuji! :))
[12]: Děkuji moc moc, jsem ráda, že zrovna má povídka přivádí čtenáře k dalším zájemcům o Billshido. :))
Oh <33
Mě nikdy nepřestane udivovat pár Billa a Bushida, něco mezi nimi vždycky jiskří. Něco až přehnaně sexuchtivého, co mě nenechává klidnou!:D
Ale že se do toho vrhne Bu takhle brzy a po hlavě jsem nečekala! O.o ale tak při osobě jako je Bill se možná neni čemu divit 😛 Je mi líto, že Tom půjde tak trochu očividně na 'druhou' kolej, ale samozřejmě, Billa tady přeju Anískovi 😛
Takový táta pro všechno!
Skvělé, ale své nadšení jsem ti už psala ! ^^
[14]: Souhlasím s tebou, něco mezi nimi je i v reálu, nechce se mi věřit, že tomu ani jeden z nich nepodlehl!
Děkuji moc, moc si toho vážím! :)* ♥
[15]: Moje řeč, jsem skálopevně přesvědčená, že "Momenty" od Danii jsou čisto čistá pravda =)
[16]: Hmmmm teď si nejsem jistá, jestli jsem to četla, musím to napravit 😉 Ale myslím, že prostě… oba jsou takové osobnosti, že by to jiskření nenechali jen tak, bez odezvy. 🙂
tak to byl fofr, nevěřila bych, že se k tomu jeden z nich odhodlá už tak brzy. 🙂 ale známe Bushidovy pohledy.. bylo mi jasný, že Billa velice brzy sežere i se spoďárama a ten trubka se mu ještě brání! 😀 drahý Bille, je to nesmysl, Bushidovi se dřív nebo později nikdo neubrání (to všechny víme z vlastní zkušenosti), tak se mu už poddej! 😀 takový krásný polibek a on ho zkazí, chjo. :/
a seberte mu někdo už tu tabulku nebo mu jí omlátím o hlavu. 😀
[18]: Neboj, teď už to všechno půjde zase pomalinku, ale za to delší díly! 🙂
Áá ! 😀 Spoďárky mu ještě nechal… 😀 Zatím. 😀 Přesně tak, tohle mohu říct z vlastní zkušenosti – jak dlouho jsme vzdorovala a teď bych ho nejraději zatáhla domů a znásilnila a udělala si s ním kopu dětí, už jen kvůli tomu, že by byly po něm. ^^ ♥
😀 😀 😀 😀 Chceš mu jí sebrat sama? 😀 ♥
[19]: no hele, začíná to být nebezpečný! dneska se mi o božském Bu zdálo, takže se prosím tě v příštích dílech kroť, ráda bych se vyspala a né se budila spocená s představou, že se opírám o jeho statný hrudník, když ve skutečnosti drtím maximálně peřinu. :D:D:D
já doufám, že bude mít Anis kopu dětí, aby tu po planetě brzy běhaly jeho nádherné klony. 😀 sice mě bude trochu mrzet, že je nebude mít se mnou, ale přece mu nebudu svou ošklivostí kazit ten dokonalý genofond. :D:D se obětuju. 😀
[19]:[20]:
Holky, nechte toho, kdo to má po ránu vydržet! Jak se teď budu moct soustředit na nějakou práci, sakra, když mám plnou hlavu ( no, kdyby jenom hlavu xD) toho nejsexy chlapa planety xD
Budu si muset dát studenou sprchu, ať vydržím pracovní proces a odpoledne si budu moct alespoň něco pustit =D
Tuhle povídku jsem si snad zamilovala, už aby byl další díl je opravdu užasná^^
Jsem zvědavá jak to mezi těma dvěma bude dál 🙂