Cizinec 16.

autor: Helie
Zdálo se, že úterý přišlo až přehnaně brzy. Už brzy z rána se z brokenmanorské kuchyně ozýval spokojený zpěv Simone, která chystala překvapení pro svého syna k snídani. Palačinky s javorovým sirupem do postele v den narozenin byl jejich zažitý zvyk, který se dochoval ještě z doby Tomova dětství. Simone se spokojeným úsměvem ve tváři nesla podnos s talířem plným palačinek do Tomova pokoje. Namáhavě otevřela dveře a tichoučce vklouzla dovnitř. Těžké rudé závěsy zakrývaly velká okna, takže do pokoje nepronikalo skoro žádné světlo. Ostatně slunce sotva před chvílí zalilo anglickou přírodu svým světlem.

Simone trpělivě odsunula část nepořádku z Tomova stolu, aby měla kam postavit podnos. Roztáhla těžké závěsy, aby vpustila nedočkavé sluneční paprsky do pokoje. Z postele se ozvalo nespokojené mručení, nad kterým se Simone jen pousmála. Přešla k ní, aby chlapce v jejím rozehřátém objetí probudila. Zarazila se však uprostřed pohybu, když viděla, co skutečně postel skrývá. Bill pevně objímal Tomův hrudník a snažil se schovat obličej před slunečními paprsky v kůži na jeho krku. Tom měl obtočenou ruku kolem jeho ramen a nos zabořený do černých vlasů.

Simone ten pohled vháněl do očí slzy dojetí. Bylo zvláštní, jak si s každou minutou v Billově přítomnosti zvykala stále víc. Teď už jí ten pohled ani zvláštní nepřišel. Naopak ji neuvěřitelně dojímal úsměv vepsaný v Tomově tváři. Jak moc jí jeho úsměv chyběl. Možná že přítomnost Billa skutečně nebyla na škodu tak, jak si myslela. Neměla srdce tahat chlapce z jejich zamilovaných snů. Tác nechala i se snídaní ležet na stole a vypařila se z pokoje, jako by tu ani nikdy nebyla…


°°*°°

Sladká vůně javorového sirupu je však nenechala spát dlouho. Šimrala Toma v nose tak dlouho, dokud jí nepodlehl a neotevřel oči. Bylo 1. září ráno a on hledal v pokoji svoji matku. Posledním důkazem její přítomnosti byl však pouze podnos s horou z palačinek. Tomovi se okamžitě začaly sbíhat sliny. Nic nemiloval tolik jako tuhle narozeninovou pochoutku. Samozřejmě z jídla…

Pokoušel se jemně vymanit z Billova sevření se strachem, že to rozkošné klubíčko, které se k němu tak tisklo, probudí. Chtěl mu nechat na spánek co nejvíce času. Čekal je náročný den, Bill musel být odpočatý. Tom nechtěl poslouchat, jak si k večeru bude stěžovat, že ho bolí nohy a že je unavený. Čekal je velký výlet; Tom měl v plánu vrátit se, až když to bude skutečně nutné. Jeho představy o neprobuzení Billa se však rozplynuly, když ho Bill pustil, aby si uvolnil ruce, kterými si promnul rozespalé oči. Chvíli mrkal proti sluníčku, než si zvykl na jeho oslňující záři. Copak Tomovi neříkal, aby před spaním zatáhl závěsy? Neměl rád, když se budil do silné sluneční záře.

„Dobré ráno,“ usmál se na něj Tom. Rád by začal den příjemným polibkem, ale musel počkat na Billův první krok. Bill měl občas nálady, kdy úzkostlivě dodržoval pravidla svého lidu, i když je dávno před tím už několikrát porušil. Vysvětloval to Tomovi jako snahu o navrácení duše. Tom to nikdy nepochopil, ale nehodlal riskovat, že s ním Bill nebude mluvit jako posledně, když si na tohle nedal pozor. Doufal, že tento den nebude patřit k takovým dnům. Přece jen měl narozeniny… zasloužil si alespoň trochu blízkosti, ne?

„Dobré,“ usmál se Bill na oplátku a okamžitě ho líbl na tvář. Ještě před chvílí vypadal, že usne vsedě, ale teď už se do jeho očí navracel lesk a sršela z něj energie, kterou se vždycky projevoval. Podle lesku v jeho očích Tom usuzoval, že má v plánu nějakou kulišárnu. Bill na něj rád vymýšlel různé žertíky.

Tom však rezignoval ještě dřív, než Bill stihl něco provést. Jeho břicho hlasitě vytrubovalo a doslova ho táhlo k palačinkám. Tom opatrně přelezl přes Billa, překročil Scottyho, který od Billova příchodu lehával na polštáři vedle postele, a popadl talíř s čerstvými palačinkami. Donesl je do postele, kde se Bill zatím uvelebil do sedu.

„Krásně to voní,“ pochválil Bill. „Simone vařila?“
„Ano. Vždycky když mám narozeniny, dělá palačinky. Jsou s javorovým sirupem od strýce z Kanady. Chutná to skvěle. Možná je to trochu sladší, ale výborné,“ usmála se Tom a podal Billovi příbor.

°°*°°

Když byli po snídani, Bill zakázal Tomovi vycházet z pokoje, dokud mu nezaklepe na dveře. Rychlostí blesku seběhl schody. V kuchyni narazil na Simone, která umývala kuchyňskou linku.

„Simone? Rád bych pro vás něco udělal, než odjedeme do Londýna. Ale myslím, že k tomu budu potřebovat váš souhlas. Víte, nemohlo mi uniknout, jak se chováte, když mluvíte o panu Trümperovi. Jsem si jistý, že byste se mu dnes odpoledne ráda líbila. Mohl bych vám s tím pomoci?“ usmál se Bill. Jeho obličej zářil nadšením. Nehodlal považovat ne za odpověď. Tolik se na to těšil už od chvíle, kdy ho to napadlo.
„Pomoci?“
„Stačí mi, abyste si sedla někam před zrcadlo, nejlépe u sebe v pokoji, a já už se postarám o zbytek. Také bych potřeboval volný přístup k vaší skříni. A já vám zaručuji, Simone, že pan Trümper z vás nespustí oči!“ Simone se musela smát. Jiskry v Billových očích ji nutily, aby na jeho nabídku kývla. A to také udělala. Ostatně nemůže být nic špatného na tom, vydat se do něčí péče.

Billův obličej se ještě víc rozzářil, když vyslovila svůj souhlas. Popadl ji za ruku a táhl ji nahoru do patra. Když za ní zavřel dveře jejího pokoje, zaklepal u Toma.

„Klidně se pohybuj volně po domě, ale kdykoliv na tebe zavolám, nesmíš stát v cestě do koupelny, rozumíš?“ mával mu před obličejem prstem Bill a bláznivě se uculoval. Tom nad jeho chováním jen kroutil hlavou, ale souhlasil, že jeho pokyny dodrží. Stejně už dlouho nebyl na obhlídce parku. Scotty to určitě také uvítá. Tom ještě stihl vykulit oči, když Bill zaplul do pokoje jeho matky. Bližších detailů a informací už se mu nedostalo.

°°*°°

Když Bill odstoupil od Simone, měl chuť poplácat se po rameni. Vypadala jednoduše úžasně, a přesto natolik přirozeně, že její vzhled nemohl nikomu připadat podezřelý. Obzvlášť potom ne muži. Vždyť muže musíte pomalu prásknout pánvičkou po hlavě, aby si vás všiml. Bill však nepochyboval, že Simone bude nepřehlédnutelná. Odvedl úžasnou práci a byl za to na sebe náležitě pyšný. Teď s klidným svědomím, že udělal všechno pro to, aby tu Simone nezůstala sama, když oni budou v Londýně, mohli klidně vyrazit na cestu. Chytil Simone za ruku s několik minut starou manikúrou pomalu jak od profesionála, aby ji předvedl jejímu synovi. Doufal, že i Tom bude z jeho díla nadšený tolik jako on. Simone sama sebe zatím neviděla, protože Bill jí v posledních minutách příprav zakryl zrcadlo. Chtěl ji překvapit.

Táhl Simone dolů ze schodů takovou rychlostí, že každou chvíli zakopla o dlouhé nohavice svého černého kostýmku.

„Tomi?“ zavolal Bill, když dorazili k patě schodiště.
„V obýváku,“ houkl mu v odpověď Tom. Bill táhl Simone do obývacího pokoje a nadšeně ji postavil doprostřed pokoje, jak kdyby nebyla živý člověk, ale pouze nějaká hadrová panenka. Tom zvedl oči od mobilu a následně je vykulil. Kdyby svoji matku neznal tak dobře, nejspíš by ji ani nepoznal.
„Mami, co se to s tebou stalo?“ zeptal se vykuleně a Simone se od srdce zasmála jeho reakci. Bála se, že se Billovi její proměna nepovedla a Toma to vyděsilo.
„Bill si hrál,“ odpověděla, jak kdyby to byla naprostá samozřejmost. Tom vykulil oči ještě víc. Skutečně jeho matka nechala Billa, aby na ni sahal? Tomu nechtěl věřit…
„Je na čase, abyste se také viděla,“ usmál se na Simone Bill a opatrně ji tlačil do koupelny. Tomova reakce nezklamala… teď ještě chtěl vědět, jak bude reagovat Simone. Ostatně její reakce byla daleko důležitější, no ne?

autor: Helie

betaread: J. :o)

4 thoughts on “Cizinec 16.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics