autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Uběhlo už několik dní ode dne, kdy jsme s Tomem byli na obědě. Je mi jasné, že šel tehdy za Brianem. Však proč by nešel. Je to jeho přítel. Ale to je právě to, co mě tak žere. Já asi vážně žárlím. To odpoledne bylo vážně fajn. Sice bylo pár okamžiků, které bych nejraději smazal, ale budiž. Ah, ten šílený nevyvedený pokus jej políbit. On si tam myslel v klidu na zmrzlinu a já na jeho rty. Cítil jsem se odmítnutý. On totiž není takový idiot, aby netušil, že jsem ho chtěl políbit. On to udělal schválně. Cítil jsem ránu do mého ega, ale… čert to vem.
Hodil jsem na sebe koženou bundu, vzal si tašku a zamknul za sebou kancelář.
„Tak já jdu,“ brouknu na Deborah.
„Nějak brzo, ne?“ usměje se.
„Ještě si musím něco zařídit. Tak ahoj,“ raději rychle zmizím. Nemám chuť s ní rozebírat, kam jdu a proč tam jdu. Hned jak za sebou zavřu dveře, rozejdu se k výtahu. Naštěstí přijede hned. Sjedu do přízemí a jdu rovnou přes recepci k východu. Namířím si to k autu. Jen se sám pro sebe pousměju a nasednu si. Tašku si hodím na místo spolujezdce a rozejdu se směrem k městu. Je načase uskutečnit své rozhodnutí.
Stavil jsem se ještě v obchodě a tam koupil několik sladkostí. Molly bude určitě doma. Potom už jsem si to namířil rovnou k Tomovi domů. Zastavil jsem kousek od jeho domu. Pobral jsem tašku se sladkostmi a kabelu. Zamknul jsem a klíčky si hodil do tašky. Došel jsem před dveře domu, kde to stvoření bydlelo. Výdech, nádech. O nic přece nejde. Zazvonil jsem a čekal. Trvalo to déle než minule.
„Bille!“ vypískla Molly, když mě viděla za dveřmi. „Ahoj, co tu děláš?“ chtěla se rozjet na vozíku blíž ke mně, ale byl jsem rychlejší. Překročil jsem práh jejich domu a sednul si k ní na bobek. Hned jsem ji láskyplně objal.
„Ahoj, zlato,“ šeptnu a dám jí pusu do vlásků. „No, přišel jsem se na tebe podívat a chci se zeptat, zda je tu Tom?“ usměju se na ni, a hned jí podám tašku, která je jen a jen pro ni. „Tady máš něco na zub,“ brouknu a položím jí to do klína.
„Jéé díky,“ usměje se na mě. „No, Tom není doma. Víš, Brian…“ nakloní se mi k uchu, „…ten gorilák je prej nemocnej, tak za ním šel,“ zamračí se a zakroutí hlavičkou.
„Aha,“ brouknu jen tiše a podívám se někam do prázdna. Brian nám onemocněl, hm… Tom mu zřejmě bude dělat zdravotní sestru. Ale… počkat. Tím pádem není ve škole a nevyučuje. Což znamená, že bych… Jo!
„Dobře, každopádně děkuju. A Molly, nic Tomovi neříkej, že jsem tu byl, ano?“ usměju se na ni.
„Ne, neřeknu. Ty ho chceš překvapit?“ usměje se radostně, jako by v tom viděla nějakou naději. Což bych já taky rád.
„No, dejme tomu. Rád bych s ním mluvil a viděl ho,“ vypadne ze mě.
„To je super! Vy spolu budete chodit, že jo? Bille, musíš s ním chodit. Já nechci, aby byl s Brianem. Já vím, ani jsem ho neviděla, ale… je to gorilák, ani ho vidět nechci. Ty se mi líbíš a Tomovi taky,“ zaculí se.
„Princezno, tohle není bohužel tak lehké. My jsme jen… přátelé,“ pohladím ji po vlasech. Co od toho vlastně očekávat. Sám nevím, co si pořád nalhávám. Proč tohle všechno. Já jsem Bill, ale nejsem Bill ze snu.
„Já vím,“ posmutní trošku.
„Ne, ne, nechci vidět tyhle smutný očka, koukej se usmát,“ polochtám ji na břiše. Hned se zasměje.
„Ty už půjdeš, viď?“
„Půjdu, Molly. Já za tebou určitě ještě přijdu. Ale není dobré tu zůstávat, když tu nikdo není, to si dovolit nemůžu. Ale přijdu za tebou, hm?“ pohladím ji po ruce.
„Tak jo, budu se těšit,“ zasměje se.
„A koukej tohle spapat,“ ukážu na taštičku.
„Jo, ale dám i Tomovi,“ rozhodne okamžitě. Je jako on. Je stejně tak milá a hodná.
„To ti chválím,“ zasměju se. „Tak se měj hezky a brzo ahoj,“ zvednu se a ještě jí mávnu.
„Ahooj,“ radostně mi zamává. Zavřu dveře, aby se nemusela příliš natahovat, a rozejdu se k autu. Okay, Tom je u Briana. Můj plán ztroskotal, ale ne úplně. Sice to chce další kupu odvahy na zítřek, ale co se dá dělat. Teď vůbec nic. Rozjedu se směrem k domovu.
Z práce jsem odešel skoro ve stejnou hodinu jako včera. Doufám, že dnes už to vyjde, že hlavně Tom půjde do školy. Bylo snadné zjistit, kde má školu. Tahle škola tu byla snad jediná.
Zastavil jsem před školou a vypnul motor. Kouknu se na hodinky. Doufám, že nemá nějaké odpolední vyučování. Po dvaceti minutách se ze školy vyhrnulo několik lidí. Tak jsem tedy vystoupil z auta a rozhlížel se, zda ho někde v tom davu neuvidím. Ale nikde nebyl. Jen jsem si povzdechl a opřel se o kapotu. Urovnal jsem si brýle a dál sledoval dění kolem školy. Po chvilce se vyvalil ven další dav. Sakra, kde je. Jestli nešel dnes do školy, tak… grrr.
Náhle jsem mezi lidmi zahlédl kluka ve volném oblečení. Byl to Tom. Oh, díky ti Bože. Šel s nějakým blonďákem a drobnou holkou. Něčemu se smáli. Narovnal jsem se a rozešel se blíž k nim. Byl bych vážně nerad, kdyby mi prošel. Zrovna když něco povídala ta holka, Tom se podíval mým směrem. Pohlédl jinam, ale poté se zaměřil pohledem přímo na mě. Zastavil, lehce se zamračil, a nakonec se usmál. Zůstal jsem stát na místě. Nechtěl jsem nějak přerušovat jejich rozhovor. Když se na něj podívali, jen jim něco řekl a s rozloučením odešli. Tom se po schodech dolů pomalu vydal ke mně. Ha, že já si dělám naděje. Možná mi řekne, že spěchá k Brianovi. Pousmál jsem se a rozešel se znovu blíž k němu.
„Ahoj,“ usměju se, když k němu dojdu. Sundám si ty brýle.
„Ahoj, co tu děláš?“ stáhne s malým úsměvem obočí.
„No, napadlo mě, že by ti mohl chutnat ten čokoládový pohár i v jedné menší cukrárně v centru,“ pousměju se. Přijmi to, prosím.
Chvilku na mě kouká, až se uchechtne. „Zveš mě na zmrzlinu?“
„Jo, zvu tě na zmrzlinu,“ stáhnu rty do úzké přímky. Tak tohle nebyl asi dobrý nápad.
Sestoupí na poslední schod a přistoupí až ke mně. „…to je rande?“ pousměje se.
Uculím se. „Každý tomu říká nějak,“ olíznu si rty.
„A jak tomu říkáš ty?“ broukne. On mě chce dostat jednoduše na kolena.
„Tome, ahm… Zval jsi mě na oběd a já tě teď zvu prostě na zmrzku,“ pousměju se nervózně. „Ale okay, bude to rande,“ pokrčím rameny.
Nakloní hlavu ke straně a prohlédne si mě svým čokoládovým pohledem, až se nakonec sladce usměje a skousne si ret. „Dobře.“
„Pokud ovšem nemáš nějaký plán, nerad bych tě nějak rušil,“ udělám jednu ze svých gestikulací rukama. Se smíchem mi tu ruku chytí, jako by se bál, že si ublížím.
„Nemám v plánu nic. Brian je nemocný, takže mám víc volna. Půjdu s tebou rád,“ poví mi s úsměvem. A co kdyby Brian nemocný nebyl…
„Děkuju, jsem rád, že přijímáš,“ usměju se a kouknu se na naše ruce. Ale dost, kašlu na Wernera, teď je prostě se mnou, a to je to hlavní.
„Tak pojď, ty princezničko,“ zasměje se. „Chceš jet autem?“
„No, jak chceš ty. Já mám auto támhle,“ ukážu na něj.
„Ok, já do školy nejezdím autem. Většinou jezdím s Brianem,“ seskočí poslední schod, na kterém stál. Super, super.
„Aha, no tak to je… fajn,“ brouknu a rozejdu se s ním k autu. Nikdy jsem nežárlil. Nikdy mě nic takhle nežralo, já snad i závidím.
„Jak jsi tu čekal dlouho? Jak vůbec víš, kam chodím do školy?“ zeptá se se zájmem.
„Chvilku, asi půl hodiny,“ pohrávám si s klíči v ruce. „No, zjistil jsem si, kde je škola s tímhle zaměřením a našel jsem si ji,“ usměju se.
„Oooh, ty seš sladkej,“ rýpne si do mě se smíchem. Naprosto vážně se na něj podívám. Hajzlík jeden. On ví, jak na mě.
„Jako ty?“ zasměju se.
„Na mě nemáš,“ ušklíbne se naoko arogantně a začne se smát.
„Ha, uvidíme, jestli ta zmrzlina bude sladší,“ zasměju se a odemknu auto. „Tak, prosím,“ ukážu na sedadlo spolujezdce, a hned z něj vyhodím tu tašku. Tom se zasměje a nasedne. Nasednu si také a připoutám se. Mrknu se, zda je taky připoutaný.
„Audi jsou stejně nejlepší,“ pronese Tom, když dopne pás.
„To souhlasím. Nemůžu si stěžovat,“ usměju se. „Máš taky Audi?“
„Jasně. Stála před barákem, když jsi tam byl naposledy,“ kývne.
„Ta R8?“ pousměju se.
„Jo, ta je moje. Táta nás opustil, když se dozvěděl o Mollyině nemoci. Je podnikatel. Nežije u nás, neviděli jsme se několik let, ale hodně platí. Je to složitý,“ odvrátí pohled k oknu.
„Aha,“ zamračím se trošku a sklopím pohled k volantu. Proč se pokaždé chytnu tématu, které je to nejhorší? „Každopádně, autíčko máš hezký,“ usměju se pak a nastartuju.
„Ty taky,“ oplatí mi.
„Děkuju,“ brouknu a rozjedu se. Tom už nic neřekne.
„Včera jsem byl u vás doma…“ skousnu si spodní ret. Možná není dobré mu to říkat, ale podle mě by to vědět měl. Vždyť jsem ho chtěl překvapit.
„Jo? To vůbec nevím. Nikdo mi to neřekl,“ podiví se.
„No,“ zasměju se, „já jsem mluvil jen s Molly a požádal jsem ji, aby ti to neříkala. Chtěl jsem tě překvapit.“
„Ježišmarja, bůhvíco ti zase všechno nakecala,“ povzdechne otráveně.
„Byla slušná a milá,“ opáčím mu. „Řekla mi jen, že nejsi doma, že jsi u Briana a tak…“
„Aha. A ty jsi něco potřeboval?“ zadívá se na mě.
„Tak trošku,“ podrbu se na stehně. Jenže, co teď říct.
„Jo? Co?“
„Eh, chtěl jsem tě někam pozvat,“ semknu rty nervózně k sobě.
„Ah… Tak jsi to napravil dnes,“ pousměje se.
„Jo, včera to bohužel nevyšlo, tak jsem si řekl, že to dneska zkusím. Měl jsem štěstí,“ kouknu se na něj. Jen se usměje.
„Tak co, souhlasíš s tamtou cukrárnou?“
„Jasně,“ kývne.
„Ty jsi naštvaný?“ zabrzdím, když na semaforu blikne červená.
„Co? Proč?“ podívá se na mě hned překvapeně.
Natočím k němu hlavu. „No, přišlo mi to tak.“ Jsem už asi vážně patetický.
„Nejsem. Jenom… jsem překvapený, že jsi se tu tak objevil,“ zabrouká nesměle a skloní pohled.
„Nezlobíš se?“ nakloním se k němu trošku.
„Nemám důvod,“ pootočí hlavu.
„Chtěl jsem tě vidět,“ přiznám a pootevřu rty. Jsem až příliš upřímný, řekl bych. Měl bych zase asi ubrat. Podívá se mi do očí a tiše vydechne. Rychle zamrkám, když přede mnou zasvítí zelená. Zase se rozjedu. Tom si odkašle a sklopí hlavu. Raději teď nic neříkám. Dojedu do centra a poblíž cukrárny zaparkuju. Je zázrak, že jsem tady chytnul místo. Když zastavím, Tom se pomalu odpoutá a vystoupí. Zavře za sebou dveře. Nevypadá to na dobré odpoledne. Tohle se zbortí jako domeček z karet. Také vystoupím a zamknu auto. Potom už společně vejdeme do cukrárny. Je tam několik volných stolků. Posadíme se k jednomu z nich. Tentokrát nechám Toma, aby vybral místo.
„Je to tu pěkný,“ promluví polohlasem a rozhlédne se, jakmile dosedne. Co se jen děje… Co jsem řekl špatně?
„Jo, takové klidné místo,“ posadím se naproti němu a sundám si bundu. Mám pod ní jen černé tílko. „Takže, co by sis dal?“ usměju se na něj mile.
„Mmm,“ zamručí a natáhne se po lístku. Začne pátrat pohledem po stránce, přičemž špulí zamyšleně rty. Je vážně moc hezký. Nikdy předtím jsem si toho tolik nevšímal, ale teď… Vezmu si také lístek a prohlédnu si, co nabízí.
„Pokud máš nějaký dobrý tip, tak si nechám rád poradit. Já si vždycky koupím obyčejnou čokoládovou a tím to hasne,“ zasměju se tiše.
„Něco najdeme,“ pousměje se. „Docela se mi líbí tenhle,“ ukáže mi obrázek.
„Mmm,“ zamračím se trošku a olíznu se, „ten vypadá zatraceně dobře,“ zasměju se.
„Jo, tak si ho dáme,“ usměje se.
„Dobře,“ usměju se a dojdu k pultu. Nechci čekat, než se k nám obsluha uráčí přijít. Objednám dvakrát pohár, který vybral a jdu se posadit zpátky k němu. Akorát sklidil iPhone do kapsy a s úsměvem ke mně vzhlédl. Určitě psal Brianovi. Jen jsem se usmál a dosedl.
„Za chvilku by ty obří poháry měli donést,“ uculím se. „Snad ti bude chutnat.“
„Určitě bude. Je tam samá čokoláda,“ začne se smát.
„Máš ji hodně rád, co?“
„…uhm, jo. Menší závislost,“ skloní s úsměvem pohled. Aspoň vím, co mu třeba někdy do budoucna koupit. Ha, jestli nějaká budoucnost bude.
„Každý máme nějakou,“ prohodím s úsměvem.
„Ty máš cigarety, hm?“ vzhlédne pobaveně a špičkou jazyka si začne hrát s piercingem ve rtu.
„Nejsem příliš silný kuřák,“ zakroutím hlavou.
„Tak co je tvoje závislost?“ skousne kuličku v ozdůbce.
„Je nestálá,“ vydechnu. Jsem si jistý tím, že to pochopí. „Je to jen, pokud jsem doopravdy zamilovaný.“
„Sex?“ vyjde z něj nechápavě.
„Ne, jde o toho člověka. Většinou je on mou závislostí.“
„To není moc dobrá závislost,“ zkonstatuje.
„Já vím,“ skousnu si piercing mezi zuby a zadívám se někam do prázdna. „Ale když to budu brát hodně zlehka, tak mou závislostí je… mm… karamel. Miluju karamel,“ usměju se.
„Karamel nemám rád,“ zasměje se. „Nejhorší je ten, jak se lepí na zuby.“
„Měl jsi někdy doma dělaný?“ zeptám se.
„Jako z cukru?“
„Jo, jo,“ pokývám hlavou.
„Párkrát. Ten není až tak hrozný, ale i tak. Moc mi nechutná,“ pousměje se.
Vyndá malou umělou kytku z vázičky a začne ji otáčet mezi prsty. Jen jsem se nad tím pousmál. Po chvilce už přišla obsluha a před každého z nás položila pohár.
„Díky,“ zvednu pohled k té slečně.
„Není zač,“ broukne, přičemž sleduje Toma. Ještě že nemusím na ty ženský žárlit.
„Děkuju,“ věnuje jí sladký úsměv.
„Nechte si chutnat,“ popřeje nám slečna, usměje se na něj a odcupitá. Změřím si ten pohár pohledem a našpulím rty, lehce pokývám hlavou a pak se zasměju.
„Myslím, že když to spořádám, tak budu mít na rok pokoj,“ uchechtnu se. „No, tak… ať ti chutná,“ usměju se na něj mile.
„Tobě taky,“ oplatí mi. Hned se chopí lžičky a natěšeně ji zaboří do poháru. Strčí si ji do pusy a s blaženým zavrněním zavře oči. Když má orgasmus… musí vypadat ještě lépe. Zatraceně, na co to vůbec myslím. Sleduju ho. Vypadá tak spokojeně, vychutnává si to. Jen se nad tím pousměju. Ani si nevšímám svého poháru.
„Mmmh, je výborná,“ šeptne. Nabere si další lžičku, slízne z ní zmrzlinu a nechá si ji rozplynout na jazyku. Znovu tiše zavrní a nakloní lehce hlavu. To mi dělá schválně.
„Jsem rád, že ti chutná,“ odkašlu si maličko a skousnu si spodní ret.
„Je dokonalá, co myslíš?“ usměje se. Ležérně si nabere další lžičku a začne ji olizovat, přičemž mě pozoruje. Pootevřu rty a dívám se na něj. Sleduju ty jeho plné rty a hbitý jazyk. Bože, co s tímhle musí všechno umět.
„Ještě jsem… neochutnal.“
„Tak do toho,“ povzbudí mě. Skousne lžičku a pozoruje mě.
„Jo,“ vydechnu a naberu si na lžičku. Ladně jazykem zmrzlinu slíznu a olíznu si trošku spodní ret u koutku. „Je… výborná.“
„Mmm,“ odsouhlasí zamručením a už si nabírá další lžičku. Pousměju se a naberu si taky další.
„Okay, minule jsi to byl ty, dnes to budu já,“ naberu si i kousek čokolády a dám mu svou lžičku k puse.
„Je to naše první rande, a už mě budeš krmit?“ zasměje se, ale i přesto pootevře rty a jen zlehka přejede jazykem po vrcholku zmrzliny, dokud se trošku nepředkloní a nepřijme ji celou. Že by to bral vážně… Kdyby mu to bylo jedno, tak by mě neprovokoval, nepřijal by moje pozvání a mě by ani nepozval.
„Tys mě krmil už v té restauraci,“ uculím se a naberu další lžičku. Dám mu ji k ústům. Poslušně ji přijme, načež přivře oči.
„Mmh,“ vydechne tiše, „jenomže to nebylo rande. Byla to schůzka.“
„Jaký je v tom podle tebe rozdíl?“ naberu znovu další a trošku mu lžičkou přejedu po rtech.
„Že jsi řekl, že tohle je rande,“ šeptne a olízne si spodní ret. Poté ho jemně skousne.
„Dobře a jaký je rozdíl mezi tím, co se dělo tam a co se děje tady?“ přistrčím mu tu lžičku ke rtům znovu.
„Hmm,“ odkloní se najednou, „už jez, Bille, mám svoje.“ Zadívám se mu do očí. Fajn, tak mi to neříkej. Vyhýbá se tomu. Je to jasné. Nic mu na to neřeknu, jen kývnu a vezmu si pak už také. Skloní pohled ke své porci a začne opět jíst.
„Takže…“ zavrtí se na židli, „jak jsi přišel na to, že jsi gay? Miluju tyhle historky. Je zajímavé, jak na to každý přichází jinak.“
Zasměju se. Nejde se snad ani nesmát. „To myslíš vážně?“ Nechci vyprávět tuhle zkušenost.
„Myslím. Studuju psychologii, zajímá mě to,“ pokrčí vážně rameny.
„Ahm, dobře,“ pokusím se to říct vážně. „Moc si nevzpomínám, jak to bylo. Je to pro mě už pár let přirozené. Ale vím, že jsem měl holku, pak ještě jednu a prostě mi to nevyhovovalo. Později jsem poznal jednoho kluka. No, kluka, byl starší než já. Bylo mu kolem 25 a mně bylo ani ne 16,“ sklopím stydlivě oči. „Poznal jsem, že tohle je to pravé, ale moc dlouho náš vztah netrval. A jak jsi to měl ty?“ Moc rád na to nevzpomínám, ale je to minulost. Naštěstí.
„Už je to dost dlouho. Kluci koukali v časopisech na nahatý holky a děsně se jim to líbilo. Se mnou to nic nedělalo. Tak jsem tak lezl po internetu. Zkoušel jsem různý porna, dokud jsem nedošel ke gayům. A tak jsem to zjistil. Ani jsem se nepokoušel mít něco s holkou. Jsem smířený s tím, že jsem a budu jenom na kluky,“ pokrčí nezaujatě rameny a pousměje se.
„Však jo, nic špatného na tom není. Já bych s holkou asi taky nedokázal nic mít. Prostě mi to nesedí, není to ono,“ usměju se.
„Jo,“ kývne a olízne lžičku. „Jsi spodní nebo horní?“ Proč ho tohle zajímá… Dneska má zvláštní otázky.
„Nevadí mi ani jedno,“ prohodím a vezmu si trošku zmrzliny. „Ale je pravda, že já se jen tak nedám.“ Moje místo je prostě dominantní. Nemůžu za to, je to tak.
„Pochopitelně,“ kývne a podívá se na svoji zmrzlinu.
„Ty?“ olíznu si rty.
„Hmm,“ pokrčí neurčitě rameny, přičemž cucá lžičku. Podle toho, co mi říkal o Brianovi, tak je většinou dole.
„Hm?“ sleduju ho.
„Spíš spodní,“ broukne. Takže jsem se nemýlil.
„Aha,“ usměju se. Naberu si trošku zmrzliny a slízám ji z té drobné, ale dlouhé lžičky. Tom si dál všímá své porce a nějakou dobu mlčí.
„A co Molly, jak se má?“ prolomím to hrozné ticho. Ne, že by Molly byla špatné téma, ale asi není ani to nejlepší.
„No jo, ta blecha si nestěžuje. Má se dobře… v mezích,“ odpoví.
„Tak to jsem rád. No, jestlipak ti dala nějakou z těch sladkostí?“ uculím se.
„Sladkosti? Ani mi neřekla, žes tam byl,“ zasměje se.
„Myslel jsem si, že ti třeba nabídla. Teda, to je potvůrka,“ usměju se.
„Dítě,“ pokrčí pobaveně rameny. Jen se tiše zasměju a sním ještě pár soust zmrzliny.
Ještě chvíli jsme si povídali a dojídali. Potom jsme se ale rozhodli, že už půjdeme. Dneska nebyl zrovna nejlepší den. Došel jsem zaplatit a pak se vrátil k Tomovi. Oblékli jsme se a vyšli ven. Rozešli jsme se pomalu k autu. Mrzí mě, že to takhle dopadlo. Ne, že bychom si nic neřekli a nebylo mi fajn, ale necítil jsem se až tak dobře. Hlavně on ne. Ten špatný společník budu já.
„Můžu tě odvézt?“ zeptám se u auta.
„Um… Jestli chceš, tak můžeš,“ přikývne.
„Kam to bude?“ usměju se. Oba si nasedneme, připoutáme se a pak vyjedu.
„Měl bych zajít za Brianem,“ zauvažuje nahlas.
„Okay, odvezu tě tam,“ kousnu se zevnitř do rtu a rozjedu se k jeho bydlišti. Nebydlí nijak daleko, takže nemusím ani pryč z města.
„Ale já za ním dnes nechci. Budu s Molly doma,“ broukne najednou.
„Dobře,“ odbočím. „Pozdravuj ji ode mě.“
„Jasně,“ kývne. Moc jsme toho po cestě ani jeden nenamluvili. Už jsem se ani nesnažil, dnes to prostě cenu nemělo. Za dvacet minut jsem zajel k jeho domu a zastavil.
„Tak se měj hezky a děkuju za dnešek,“ usměju se na něj mile.
„Jo…“ oplatí mi lehce úsměv. Otevře dveře a vystoupí. „Tak ahoj.“
„Ahoj,“ koukám se za ním, jak odchází. Dojde k domu a zavře za sebou dveře, aniž by se ohlédl. Tohle bych měl vážně vypustit z hlavy. Rozjedu se hned domů. Do bytu, kde je ticho, klid a hlavně prázdno.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
Tenhle díl byl podle mě smutnej.. nevím proč.. :o(
sakra..! nesmí se to podělat! 😀 sotva se našli!!! 😀
dokonalost !!!!!!!!!!!!!! vážně tu povídku zbožňuju je to čím dál lepší
Paradni dilek!!!!!!!:-))) miluju tu povidku!!!! Jsem z toho naprosto odvazana….:-)) uplne ten zacatek….:-)) nejprve jsem byla zklamana z toho, ze Tom nebyl doma, ale Molly to zlaticko to uplne vyvazilo. Ona je takovy andilek, ktery je takove slunicko kazdeho dilku….:-))
Aaaa Bill ho vyzvedl, aby ho mohl pozvat na zmrzlinu, rozviji se to tak moc dobre!!!!!!:-)):-)):-))
Uz uz to vypadalo, ze probehne nejaky polibek, ale ono nic….:-( no ale ten rozhovor???:-O zajimave, hodne zajimave!!!:-)) parada uz spolu randej!!:-)):-)) to se mi libi a Tom nechtel k Brianovi???:-)) hodne me to potesilo!!!:-))
Miluju tu povidku!!!!!!!! Aaaaaaaa kraaaaasneeeee !!!!!!!!!:-)):-)):-)) tesim se na pokracovani a jsem hodne rada, ze povidka pribyva pravidelne:-)):-)) uz se tesim na dalsi dilek!!!:-))
Hmmm moc moc hzeký ,ale myslela sem že dnes bude něco víííc :(( .. to nevadí snad v dlaším díle .
Nádherné! <3 jejich první rande, áách! <3 😀 a já tak chtěla, aby se políbili 🙁 😀 Ale je vidět, že Tom v tom má kvůli "gorilákovi" zmatek… A Bill mě překvapil, jak na něj počkal =) …. no nádherný díleček <3 😀 Nemůžu se té povídky nabažit a každý díl čtu několikrát xD
Krásnej díl, ale strašně smutnej =o( Tom byl nějakej divnej.
Áááááááááááá já to miluju!!!! Miluju!!!! Je skvělý jak Bill žárlí 😀 a jaké to mezi nima je 😀 Moc se mi líbí,že s ním chce Bill trávit čas. Dokonce ho pozval na zmrzku.Booooože v tý cukrárně 😀 Já jsem myslela,že mě z nich trefí 😀 Rozebírali opravdu zajímavé věci xD …Áha,takže Bill v téhle povídce asi bude ten dominantní..wau ..:D ..to je docela nezvyk :D,ale právě proto to bude o to zajímavější:D,jestli to tak teda bude 😀 Tom a čokoláda 😀 No a Bill chodil s 25 letim…wau..asi to nedopadlo nějak dobře,když říkal,že na to nerad vzpomíná…hm…Aspoň může začít něco novýho!! 😀 Bill má Toma plnou hlavu. Nedivim se,proč se Tom při cestě do tý cukrárny choval divně…,že byl takovej zaraženej….tohle prostě absolutně nečekal…Já si fakt myslim,že Bill je Sen. To co Bill říkal bylo zajímavý…,že když se opravdu zamiluje,jeho závislostí se stane milovaná osoba..přijde mi to krásné. No a jinak ještě v tý cukrárně 😀 Hah to bylo :D!!! Jak Bill Toma krmil…a jak si představoval ,jak Tom vypadá při orgasmu 😀 😀 xD…..Tom mu to určitě dělal naschvál 😀 xD!!!! Booože já toho Briana nemám tak moc ráda tvl :D….Úplně mě potěšilo,když si to Tom nakonec rozmyslel a za Brianem se nejelo. Jupííííííí :D! No a jinak dofám,že v Billově bytě už brzo nebude klid,ticho a prázdno. Nebo ,že by společně bydleli u Toma s Molly. Hm…uvidíme,jak to bude 🙂 Myslim,že na to je ještě čas 😀 😀 😀 ale jen mě to tak napadlo :):D No a jinak…Bill si Molly hodně moc oblíbil. Řekla bych,že jí má fakt rád..a ona jeho taky…což je moc krásné,ale…..oto to pak pro něj bude těžší,až ona odejde :/
Moc se těšim na další díl. Tahle povídka je fakt jako droga!
Ale popravde me uz to nebavi, kdyz si ted nedali jeste nai pusu 😀 holky napravteto, at is na tech "rande" daji apson pusu 😀 nebo neco, ale Tom se stahuje a Bil lse drzi, to je takove zvlastni .. 😀
honem dalsi dil 😀
Naprosto skvělý díl. Ti dva mě vážně štvou. Tom by měl Briana nakopnout do análu a být s Billem. Slušelo by jim to spolu. Je to takové jiné, když je Bill starší, než Tom. Ale líbí se mi to.
Doufám, že to nějak dobře dopadne. Taky se mi líbí, jak se hezky Bill chová k Molly, až ta holčička umře bude to opravdu škoda, ale s těmi sladkosmi to byla sranda. Napřed velký andílek, jak se podělí a nakonec ani nepípla. Typické dítě 😀
Moc povedený díl 😉
Dneska to byl hodně zvláštní díl, takový smutný. Zajímalo by mě, co se Tomovi stalo. Že by něco s Brianem? Už by se Tomovi mohlo rozsvítit!!
Tenhle díl byl krásný, i když nebyl tak celkem pozitvně naladěný, jako ty předešlé. Je mi jich obou líto :(. Někdy mám chut vkradnout se do příběhu a postrčit je, protože se zřejmě bojí dát jeden druhému najevo to, co cítí :).
I přesto všechno se však moc těším na další díl :), je to skvělá povídka !
Nyáááááá!.. Já jsem napnutá jak kšandýý!.. :DD Prooosím pusu pusu pusu!.. Ale bylo skvělý jak se ho zeptal jestli je Seme (dominantní) nebo Uke (subdominantní) .. =333!… x) Ale jako TOMÍ a UKE!.. WTF?.. =)) Hmmm jestli spolu budou (v což doufám) takhle intimně, tak to bude nanejvýš zajímavé!.. =3 *-* Celý tohle "rande" mělo takovou pochmurnou náladu a myslím si že za to Billy NEMŮUŽE!.. Doufám že se Tomí brzy s gorilákem rozejde.. =) Protože se k tobě absolutně nehodí…!.. 😀 Mohl by si ještě něco načmárat do sešitu.. =)).. =3 To by dostal Brian infarkt..!.. =DDD 🙂 Joo a Moly je naprosto slaďoučká!.. x)) Mám jí hrozně ráda a fakt doufám že jí nějak uzdravíš!.. =3 (Ale ten její barbie pokojíček?!.. doufám že ho Tomí přemaluje!.. :DD =)
Zase úžasný díl, těším se na další :))
Woooow…. No…. škoooda, čekala jsem na konci trochu víc. 😀 Je zvláštní, že Bill je ten dominantní, většinou je to Tom, k němu mi to i víc sedí, ale třeba budu překvapená. 😀