autor: B-kay
„Bille!“ Tom nevědomky vydechl úlevou ve chvíli, kdy se mezi ně přiřítil Georg se svým typickým odzbrojujícím úsměvem a veselou jiskrou v očích. Bez sebemenšího zaváhání odsunul Toma stranou a popošel k Billovi blíž, aby si s ním mohl potřást rukou. Bill stisk jeho dlaně s nesmělým úsměvem opětoval a věnoval krátký pohled Tomovi, který se skloněnou hlavou postával u dveří a díval se do země.
„Přišel ses na nás podívat?“ nepustil Billa ke slovu, rychle jej vedl dovnitř, aby si to náhodou nerozmyslel, a při nejbližší příležitosti Toma bolestivě dloubl do zad, aby se vzpamatoval.
„No,“ Bill věnoval Geovi posmutnělý úsměv a roztřeseně si napravil úzkou bílou košili, ze které Tom nedokázal spustit pohled. Byla téměř průsvitná a způsobovala mu mdloby.
„Vlastně jsem vám přišel poděkovat. Dostal jsem tu práci jako číšník a chtěl jsem vám říct, že jsem vám oběma moc zavázán,“ slůvko oběma nevědomky vyslovil hlasitěji, než chtěl, a pohlédl přitom na Toma, který mu také věnoval pohled a vzápětí rychle odvrátil tvář. Billa bodlo u srdce…
Bolest a zklamání se v tu chvíli rozléhalo každým milimetrem jeho těla. Cítil se poněkud nepříjemně a začínalo mu být ze vzniklé situace do pláče. Nerozuměl změně Tomova chování.
V noci jej přeci políbil! Myslel si, že bude rád, když za ním přijde, ale zřejmě se mýlil. Opravdu se v něm spletl.
„Ale prosím tě. To nestojí za řeč. Tomův přítel je i můj přítel, takže jsem to udělal moc rád. Doufám, že se ti tam bude líbit. Vím, že bys potřeboval větší peníze a mrzí mě, že jsem nebyl schopen sehnat nic lepšího,“ rychle přiběhl k malému pultu v rohu místnosti, vzal do dlaní tři skleničky a lahev nějaké limonády.
„Na začátek to úplně stačí. Jsem si jistý, že se mi tam bude líbit,“ Bill si s lehkým úsměvem vzal nabízenou sklenku a rychle se napil, protože by se už déle usmívat nedokázal. V krku měl knedlík, proto se snažil moc nemluvit. Nedokázal by to. Tom byl ve vytahaných špinavých teplácích a bílém tílku až příliš přitažlivý…
Georg upíral svůj pohled střídavě z Billa na Toma a zpět, a měl neuvěřitelnou chuť popadnout něco kovového a pořádně tím praštit Toma po hlavě. Nechtěl věřit tomu, že od chvíle, kdy se ten kluk zjevil mezi dveřmi dílny, na něj ještě ani jednou nepromluvil a sledoval snad všechno kolem sebe kromě Billa, a tomu chlapci tím očividně ubližoval.
„Ehm, měli jsme s Tomem v plánu jít na oběd, tak co kdyby ses přidal, hm?“ Tom prudce zvedl pohled ke svému nejlepšímu příteli a zmateně nakrčil obočí. Netušil, o čem to mluvil.
Bill plaše sklonil tvář a udělal dva nejisté krůčky zpět.
„Děkuju, ale nechci vás rušit. Jistě máte ještě hodně práce a já bych vás jedině zdržoval, a to je to poslední, co bych si přál,“ vydechl a zklamaným pohledem se vpil do Tomových očí, které konečně nalezly ztracenou odvahu a rychlým pohybem prolétly jeho tvář.
„Přišel jsem vlastně jenom poděkovat. Raději už půjdu,“ na krátkou chvilku ztratil veškerá slova a smutně stiskl pootevřená ústa. Opět mu bylo do pláče. V krku měl knedlík ještě větší než do té chvíle a veškerá slova, která měl na srdci, v něm také zůstala. Naposled se na Gea vděčně pousmál, odložil prázdnou skleničku na malý stolek a bez jediného ohlédnutí odešel.
„Ty idiote!“ Georg, ve tváři přímo ohnivě rozpálený, chytil první, co mu přišlo pod ruku a rozběhl se s ruličkou ranních novin po svém nejlepším příteli.
„Neznám nikoho tak hloupého, jako jsi ty,“ třískal jej novinama po hlavě tak prudce, že se Tom nedokázal bránit a schytal několik skutečně bolestivých pohlavků.
„Já vím… já vím, omlouvám se,“ rezignoval a přestal se bránit. Gea však jeho nečinnost rozčilila ještě více a opět jej třeskl po hlavě.
„Proč se sakra omlouváš mně?! Viděls jeho tvář, když sem přišel?! A viděls ji také, když odcházel?! Jsi zbabělec, Tome Kaulitzi! Zbabělý zbabělec, kterému nezůstane nic jiného než vzpomínky, o které jsi ještě před chvilkou nestál.“ Tom smutně stiskl rty a dosedl na nejbližší židli. Složil hlavu do dlaní a teprve v té chvíli pochopil, co se stalo. Choval se jako idiot. Měl nádhernou možnost sblížit se s ním, a on ji nejenže promrhal, ale také zničil všechno hezké, co si o něm Bill do té chvíle zřejmě myslel.
„Jsem idiot,“ připustil.
„To jsi, a hodně velký.“
„Nemůžu za to. Nechci cítit nic z toho, co k němu cítím. Ty víš, že jsem chodící smůla. Nechci, aby si mě připustil k tělu, protože to místo patří někomu úplně jinému. Někomu, kdo si jej zaslouží a neubližuje mu tak jako já.“ Georg prolétl Tomovu nešťastnou tvář a odložil srolované noviny stranou. Pomalu popošel k Tomovi a posadil se vedle něj.
„Tobě se líbí, viď?“ promluvil klidným hlasem a ve chvíli, kdy Tom poraženě svěsil hlavu a připustil si pravdu přikývnutím, mu pomohl vstát a řekl mu to jediné, čím mu mohl skutečně pomoct.
„Běž za ním,“ zašeptal a svým odhodlaným pohledem dodal Tomovi sílu…
Bill byl sice rozhodnutý vrátit se domů, ale kdyby se měl vrátit na místo, které skutečně nazýval domovem, odešel by z tohohle města. Daleko od lidí, kteří mu jenom ubližovali. Daleko od Toma, který mu ublížil snad ze všech nejvíce.
Seděl na rozkvetlém trávníku hned vedle jezera a drobky z oběda, který si koupil cestou do parku, krmil rodinku kachen a jejich mláďat. Ve tváři měl smutný výraz, na líci stopy po slzách. Měl Toma tolik rád… nerozuměl tomu, proč byl k němu náhle tak odtažitý.
„Jsou roztomilé, nemyslíš?“ Billovo srdce udělalo několik kotrmelců ve chvíli, kdy vedle sebe ucítil blízkost Tomova těla. Se zatajeným dechem i nadále hleděl před sebe a Tomova slova úplně ignoroval. Byl uplakaný a odmítal prozradit svou slabost.
Jeho slabost však vyšla na povrch i bez toho, aby na Toma vůbec pohlédl. Ve chvíli, kdy Tomovy prsty zlehka dopadly na ty jeho, sevřené v pěst, nemohl reagovat jinak. Smutně zasténal, rozevřel dlaň a dovolil, aby se jejich prsty zlehka propletly…
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Bože, ten Tom je vážně idiot, chuďátko Bill.. Tome, teď se mu koukej omluvit! 😀 Moc, moc pěkné 😉
aww ten konec…nádhera!:)úžasná povídka..honem další díly:)
Já tuhle povídku vážně, vážně miluju… a miluju B-kay, jednu z nejlepších autorek, které jsem kdy četla. Bože, tahle povídka je stejně dokonalá, ostatně jako všechny jiné od Tebe. Bože… to je geniální. Je to napsané tak krásně… nemám vůbec problém s vciťováním se do Billovy situace. Můžu cítit, jak moc ho to v tu chvíli bolelo, protože jsi to napsala tak krásně… jsi prostě skvělá, jako tvoje povídky 😉
Bože.. já se z toho Tomova chování rozbrečela.. 🙁 Bill je malinkej brouček.. :o) snad to bude brzo OK.. 😀
Tomi… jak já tě v téhle povídce miluju. Je opravdu krásné, jak se spolu sbližují, sice pomalu ale ano, přes všechny ty překážky. Ještěže tam Georg je, bez něj by bylo všechno těžší a všechno by trvalo stokrát déle, viď Tome 😉
Děkuji za tuhle povídku, opravdu se ti daří a já se na pondělky těším stále víc a víc 😉
nepopisatelne krasna poviedka!!…si proste uzasna autorka!!
Mám pred očami Billa v bielom a chápem, že Tom sa nezmohol na nič iné, len pozerať ako vyoraná myš. Ale vďaka za Georga a jeho ranu novinami :DDD a hlavne za jeho slová, ktoré akoby osvietili Toma a šiel za Billom. Chúďatko bolo mi ho tak ľúto. A tá posledná veta… Nádherné.
Paně bože….!!! To ne…..Jsem na to opravdu zvědavá,jak to teď bude dál.
*Love on first sight<3!
tohle me malem rozbrecelo. Nebejt v praci a nedrzet se zuby nehty, tak brecim opravdu jak zelvicka. Jsem ale rada ze si to Tom uvedomil a priznal si ze ma pro Billa slabost. Dekuju Georgu!!!! postavim ti svatyni. TEd by mel Tom jeste sebrat vic odvahy a rict to Billovi. Ze ho ma rad a polibit ho normalne a ne tajne. Nebo by to mohl udelat Bill. Oh ja se rozplynu
ten Tom je (byl) opravdu idiot !! 😀 ještě že mu to Georg řekl a otevřel mu oči !! jsem hrozně zvědavá na další díl 🙂 krásná povídka.
fakt super,chci pochválit autorku 🙂