autor: Majestrix & Little Muse
Celou pravdu a nic než pravdu
„Bille.“
Jeho otec vypadal zvláštně; i když nevypadal nijak znepokojen tím, že ho vidí, vypadal překvapeně, a jestli se Bill nepletl, tak taky unaveně. Byl to divný výraz, ten který si Bill pamatoval, když svého otce viděl poprvé jako muže a ne jako rodiče. Cítil se pak tak nějak víc jako dítě.
Najednou si přál, aby mu nevolal a neměl na něj žádnou prosbu.
„Jsi nemocný?“ zeptal se Bill a Gordon tázavě nakrčil obočí.
„Ne,“ ujistil ho, promnul si čelist, a pak se usmál. „Ne, náš- můj- můj vordai se mi dnes ozval. Tobi je s ním v kontaktu.“
Bill se zachvěl, byl zmatený. „…Proč?“
„Najednou jim prodlévaní s podepsáním papírů nestojí zato,“ řekl Gordon zahořkle. „Teď si nejspíš toho muže musí chtít i vzít.“
Tobi nebyl nikdo, koho by Bill chtěl zpátky ve svém životě, a věděl, že to tak je i u jeho otce, ale žaludek se mu i tak svíral tím strašným pocitem jako vždy, když přemýšlel, proč od nich musel odejít.
„Je mi to líto.“
Gordon pokrčil rameny s nepobaveným úsměvem. „A proč?“
„Prostě jen tak.“
„Ano, no,“ Gordon si povzdychl a narovnal se, „Proto jsi ale nevolal.“
„Ne.“
Jeho otec stále čekal.
„Naše Šetření bylo předvoláno k soudu.“
Gordon znovu vypadal překvapen. „Konečně,“ řekl. „Někdo se ty muže snaží předvést před spravedlnost a věřím, že ty a Tom můžete uspět. Co Lord Jorg udělal nebo co ho inspirovalo k tomu, aby je donutil k takové akci?“
„No, to…“ Bill se zavrtěl, natáhl se po těžítku na papíry, které leželo na Infonexu, aby zaměstnal své ruce, „proto právě volám.“
„Jak to?“
„Manžel Lorda Raphaela se rozhodl předstoupit.“
Gordon byl ohromen. „Sám od sebe?“
„Ano.“
Jeho otec si odfrkl. „Bille, nemůžeš přece myslet vážně, že byste ho použili.“
„Otče, on sám je takhle ve velikém ohrožení-„
„Kdo říká, že to není sám Raphael, kdo ho poprosil, aby vám vše sabotoval? Nemyslím si, že by o tomhle Lord Jorg nepřemýšlel.“
„Přemýšlel,“ přiznal Bill. „Tom ho ale přesvědčil o tom, že mám dobrý odhad na lidi a že bychom mu měli věřit.“
„Takže mluví s tebou?“
„Ano.“
„Přirozeně.“
Billovi bylo jedno, jakým tónem jeho otec mluví a možná poprvé, i přesto, co o něm Gordon věděl, už netušil, jak Bill vidí sám sebe.
Nebyl blázen, který se nechá obalamutit.
„Vím, co dělám,“ řekl jednoduše.
„To opravdu doufám. Co to má co dělat se mnou?“
„Nemůžeme mu poskytnout azyl; Raphael by přišel na to, co plánujeme,“ vysvětlil Bill.
„Bude vědět dost, až se jeho choť najednou vytratí. Myslíš si, že váš vordai není povinován ho přepustit i obhájci Raphaela?“
„Ještě ne,“ odsekl Bill. „Potřebujeme ho někde schovat. Tady to být nemůže.“
Bill přestal, před sebou tvář svého otce, jenž čekal, až mu Bill řekne víc, kam má v plánu ho poslat. Ujistit ho, že to nebude k němu.
Když jeho syn nic neřekl, Gordon si pouze povzdychl a Bill se usmál.
„Děkuji ti.“
~*~
Jorg zvedl pohled, když se ozvalo zaťukání na dveře. „Dále,“ řekl a záchvěv magie mu napověděl, že je to Tom. Jeho syn vešel s pokývnutím hlavy a zdráhavými kroky. „Ano?“
Tom se podíval na papíry a desky na otcově stole a povzdychl si.
„Mám přijít jindy? Nechci tě rušit při práci.“
Jorg zavrtěl hlavou. „Tohle není práce, ale něco, co mě zaměstnává a brání mi myslet, na to, co se má stát.“
Tom přikývl. „To chápu. Já jsem už několikrát předělával kontrakt s Domem Lutor. Je to perfektní.“
„I když jsem za to rád, nemyslím si, že je to důvod, proč jsi přišel. Co tě trápí, synu?“
Tom zaváhal. „Lord Raphael možná ví o Billově a Bushidově… flirtu,“ dokončil bolestně.
„Jak by mohl něco takového vědět?“
„Na Boubar Ha Raphael a Bill tančili, a on se trochu… rozhněval.“
Jorg zavřel oči a povzdychl si. „Možná bychom neměli tvého chotě brát na Jarní a Podzimní plesy. Pak se nebudeme muset vypořádávat s jeho výbuchy.“
„Řekl jsem Billovi, že na to možná nepřijde. Raphael bude potřebovat pádný důvod, proč o tom mluvit, a ten by nemusel přijít.“
„Tvoje slova utěšují tebe nebo Billa?“ zeptal se Jorg jemně.
„Občas věřím, že jsou pro Billa a občas, že pro mě,“ přiznal Tom. „Ať už jsou pro kohokoliv, myslím, že je chytré ti to říct, abychom nebyli překvapení, a abych tě připravil jako Hlavu Domu na případné útoky proti rodině.“
„Tome, za chvíli se vám narodí dítě, stále víc a víc přemýšlím, kdy jmenuji tebe Hlavou Domu. Rozhodl jsem se nechat to, až skončí Soud.“
Tomovi klesla čelist a sesunul se do jednoho z křesel před Jorgovým stolem. „Ty jsi mě chtěl jmenovat Hlavou?“
Jorg přikývl. „Tvé obchody jsou v pořádku, ty a tvůj choť jste naši pokladnu obohatili skoro o její dvojnásobek velmi dobrými obchody, a především… věřím, že jsi dospěl z horkokrevného mladíka, který trávil většinu svých nocí tím, že hrál Zotar.“ Usmál se.
Tom se pousmál. Ty dny si pamatoval, ale měl pocit, že už k němu nepatří. Spousta jeho života před Billem byla, jako by ho žil cizinec. „Takovou poctu bych přijal se ctí a důstojností,“ zašeptal. „Jestli máš opravdu pocit, že jsem připraven.“
„Tome, k tomu, abych to opravdu věděl, nepotřebuji, aby mě něco praštilo do hlavy, prostě to přišlo. Tvé vedení je kované ohněm v okamžiku, když spolu mluvíme, a já se snažím předávat ti postupně nad vším kontrolu. Ale tvůj merode a já si přejeme trávit čas s Erikem, doufáme, že bude alespoň z poloviny tak silný jako ty.“
Tom sklopil hlavu a začervenal se. „Děkuji, Otče.“
„Teď jdi, vím, že toho máš hodně na práci, teď když jsi mi řekl, cos chtěl,“ popíchl ho Jorg. Tom se začervenal a zvedl se, zavřel za sebou se cvaknutím těžké dřevěné dveře.
Jorg se usmál úlevou, kterou rodič pocítí, když si konečně uvědomí, že jeho dítě si povede dobře.
~*~
„Jsi nervózní.“
Nebyla to otázka, ale Bill věděl, že by to na něm poznal kdokoliv, nejen sluha, který ho dobře znal.
„Jsem,“ přiznal. „Vědí, že za tohle můžu já.“
Andreas přikývl, složil jedno z Billových vypraných oblečení a vyloučil ho jako možnost pro Soud. „Bojíš se, že tě předvolají?“ povzdychl si. „Nemůžu říct, že je to nepravděpodobné, s tvými Vizemi jako jediným důkazem je to dost možné.“
Bill se posunul na posteli, sevřel v dlani peřinu. Ještě Andreasovi neřekl to, co řekl Raphaelovi, což bylo zvláštní. Kdysi dávno, i když ne tak dávno, by byl Andreas první člověk, který by se to dozvěděl.
„Bille,“ řekl Andreas, žádal o pozornost a Bill zvedl pohled, „Tvoje Vize nejsou klamné. I kdyby se na to snažili poukazovat, tak jim to neprojde, protože se zmýlí.“
Bill znovu svůj pohled sklopil. Naneštěstí to nebyly lži, čeho se bál. Byla to pravda.
„Tvůj Dům tě bude potřebovat silného.“ Andreas s nadějí zvedl modrou róbu. „Co tahle?“
„Ta je přijatelná,“ zamumlal Bill nesoustředěně. Andreas ji znovu položil.
„Bille, jediné, co musíš udělat je, abys jim řekl, co víš.“
„Ano, ale-“ Bill zahučel, „co když se zeptají na otázky, na které nejsem připravený odpovědět?“
Andreas pokrčil rameny, položil modrou róbu na stranu od ostatních, kde se nezmačká. „Jako třeba?“
„No, je tu…“ bylo to divné říkat, i když to byla pravda, protože Bill spíš býval zvyklý na to, že to pravda nebyla „Nejsem zrovna… ten nejnevinnější člověk.“
„No, to je jen stěží relevantní, skoro nikdo nic neví.“
Bill se díval na své ruce. Andreas mlčel.
„Ty se bojíš, že to vědí?“ zeptal se po chvíli.
„Bojím se, že to Raphaelovi došlo,“ odhalil se Bill.
„To je směšné,“ řekl Andreas a Bill si přál, aby tomu taky tak dokázal věřit. „I kdyby ano, domněnka v soudní síni nic neznamená. A jaký důvod by měl, aby o tom začal mluvit?“
Tom mu řekl něco podobného, ale za jeho očima viděl pochyby. Bill ho miloval za to, že se to snažil skrýt, a zároveň ho i nenáviděl, že se mu to nepodařilo.
Bill si nedokázal pomoci, bál se, že si Raphael důvod najde.
~*~
Tom se díval, jak si Bill roztřesenou rukou rozčesává vlasy a povzdychl si. „Lásko, musíš se uklidnit.“
Bill se na něj podíval skrz zrcadlo a zhluboka se nadechl. „Je těžké být v klidu. Bojím se zítřejšího dne,“ řekl jednoduše.
„Nesmíš, pravda konečně vyjde na povrch,“ připomněl mu Tom jemně. Zvedl se a stoupl si za Billa, položil mu dlaně na ramena. „Jsi tak ztuhlý,“ zamumlal a jemně ho začal masírovat.
Bill přivřel oči, a i když jím probíhala úzkost a před očima viděl vše nevyhnutelné, zamručel a položil kartáč. Ten dotyk byl nebeský, zachvěl se, když Tomův hrubý palec přejel přes jeho krční tepnu. Opřel se o svého manžela a cítil jeho pobavení. „Tvé ruce jsou úžasné,“ vydral ze sebe.
„Jsem rád, že tě nějak dokážu potěšit. Pojď do postele; tvoje mysl si neodpočine, pokud nebude odpočívat i tvé tělo.“
„Bojím se, aby tomu nebylo právě naopak,“ řekl Bill, když otevřel oči. Tom ho objal a jemně ho pohladil po bradě, než se naklonil a políbil ho na čelo.
„Pojď do postele,“ řekl znovu a Bill poslechl.
Sundal svou róbu a jemně se začervenal, když na svém těle cítil Tomův pohled. Bylo to naprosto normální; Tom ho při svlékání sledoval velmi často. Zalezl si pod peřiny a usmál se, když si ho k sobě jeho manžel přitáhl blíž, natiskl si ho na své tělo. „Ukolébáš mě ke spánku?“ zeptal se Bill žertovným tónem.
Tom se na něj podíval a políbil ho nejdřív jemně, pak hluboce. Billa to zaskočilo, ale bez námitek odpovídal, nabízel se chvějivým dotekům Tomovy ruky, jež putovala po jeho krku a napříč hrudníkem. Když se Tom odtáhl, Bill k němu vzhlédl, vzrušený a zmatený. „To abych si myslel, že mě chceš spíše probudit,“ zašeptal.
„V jakém světě bychom to žili, kdybych si nemohl užít svého překrásného chotě?“ zeptal se Tom. Už to byla nějaký doba, alespoň jemu to tak přišlo, co měl Billa v náručí, tak povolného a hledajícího pohodlí… vzrušovalo ho to a nemohl si pomoct. „Byl bys radši, kdybych to nedělal?“ zeptal se, najednou si nebyl jistý, jestli je chtěný.
„Byl bych opravdu zklamán, kdybys přestal,“ řekl Bill vážně a stáhl si Toma se smíchem k sobě.
Tom se usmíval do polibku, a usmíval se až do okamžiku, dokud to nepřestalo být vtipné. Usadil se Billovi mezi stehny a třel si jeho erekci o svou, chvěl se pod tím pocitem. Bill byl pod ním jako ve snu, zrychlené, zajíkavé výdechy formovaly útržky Tomova jména, tahal ho za dredy, a nehty se mu zarýval do nahých zad. Kůže na kůži rozňala spalující žár, oblečení si svlékli tak rychle, jen aby si mohli být co nejblíže.
Líbal Billa na hrudníku, užíval si to, jak se jeho choti zadrhával dech, když se posouval níž, přes ploché bříško až k jeho viditelné erekci. Tom ho políbil rychle na žalud a dostalo se mu zanaříkání. Ale když Billa pohladil po dírce a jemně ho pak otvíral svou magií, nářek byl nahrazen hlubokým stenem, což Toma ještě víc vzrušilo. „Líbí se ti to, lásko?“ zeptal se zastřeně, zatímco prsty zajel pomalu dovnitř Billa. Billova stehna sevřela Tomovu hlavu a penis mu samovolně nadskočil, jak se snažil dostat do sebe co nejhlouběji jeho prsty. Tom pomalu pohyboval rukou a krčil své prsty ve snaze najít ten bod uvnitř něj. Bill se prohnul v zádech tak, až se zvedl z postele a chraplavě vykřikl. „Chceš to, lásko,“ škádlil ho a rukou při tom přirážel do něj.
„Ano, prosím,“ žadonil Bill, díval se dolů na své tělo roztouženým pohledem. Tom se uvnitř něj dotýkal opakovaně a s důrazem jeho bodu a Billova noha v křečovitých záchvěvech nadskakovala, jak sám přirážel na Tomovu ruku. Z jeho těla vyvěraly krůpěje potu, všechno jako by bylo až moc těžké a těsné. „Prosím, Tomi, potřebuji tě uvnitř sebe,“ zanaříkal.
Tom se zajíkal svou vlastní vášní a neochotně z něj vyndal prsty. Dá Billovi to, co chce, ale až uzná sám za vhodné. Přetočil svého chotě, usmál se nad nechápavým výrazem v Billově obličeji, pak mu roztáhl půlky a vjel do něj zprudka svým jazykem tak hluboko, jak jen mohl. Bill zaúpěl, prohnul se v zádech, tlačil se na Tomův obličej a pevně se držel peřin.
„Oh, u všech Bohů,“ řekl roztřeseně. Schopnost mluvit ho ale brzy opustila, a tak ze sebe vydával jen steny a vzdechy a třel se o matraci. Způsobovalo mu to takovou rozkoš, že ho to až skoro bolelo, a v okamžiku, kdy se to stalo téměř nesnesitelným, Tom se rozhodl dát mu chvíli na vydýchanou. Dopadl vyčerpaně na matraci, zhluboka vydechoval, zatímco před očima viděl pouze hvězdy. Něco se dotklo jeho vstupu a Bill znovu zaúpěl; tohle bylo to, co opravdu chtěl. Tom mu připadal větší než kdykoliv předtím, když do něj bez přestávky rovnoměrně zajížděl, dlaněmi mu držel boky. Nepřestával, dokud nebyl úplně uvnitř a natlačil se mu na záda.
Polkl, z čela mu odkapával pot a dal Billovi chvíli na to, aby si na něj zvykl. Nepatrné záškuby Billových svalů, které ho svíraly, a erotické výkřiky z Billových sladkých rtů mu nepomáhaly v tom, aby se zdržel instinktivní potřeby svého těla a nechtěně do Billa přirazil.
„Oh, Bohové,“ vykoktal Bill. „Už něco přece dělej, Tomi.“
Tom s povděkem zavřel oči a znovu pomalu přirazil. Tohle nebylo o rychlosti, chtíči nebo vášni. Chtěl svému choti ukázat, že ať se děje cokoliv, budou spolu, budou stát při sobě. To, že je pro něj stále nádherný a že je stále rád za to, že ho našel.
Tom si k sobě Billa přitáhl, houpavě se pohyboval v jeho nitru a v dlani mnul Billovy koule. Bill pootočil hlavu, aby mohl přerývavě oddechovat Tomovi do ucha, ponoukat jej. Horko mezi nimi je hřálo a jiskřilo v jejich svalech, zatímco se posouvali k vyvrcholení.
Padli na bok na postel a Tom Billa jemně líbal, zatímco jeho přirážení ztratilo divokost a nabralo hloubky. V této poloze každým svým pohybem přejížděl přes to místo a ždímal z Billova těla jen ty nejlepší pocity. „Ano,“ zašeptal s Tomovýma rukama kolem svého pasu. Ne dlouho poté přišel orgasmus, když mu Tom pokládat na krk jemné polibky. Cítil se plný, a milován, a konečně to nechal jít.
Teď to bylo v rukou Božích.
Tom si zabořil obličej Billovi do ramene, svalové svěrače kolem jeho penisu se stáhly skoro až k bolesti, a on vyvrcholil do křehkého těla svého chotě. „Oh, Bohové,“ řekl, když se uvolnil. Nechtěl se hýbat, a tak se nehýbal, ale zvedl pohled, když cítil, jak se Bill chvěje. Tom si pomyslel, že to jsou možná slzy, ale pak, když otočil Billovu hlavu, aby na něj viděl, nenašel nic jiného než smích. „Copak?“ zeptal se nejistě.
„Nic,“ odpověděl Bill lehce. „Jen jsi přesně věděl, co potřebuji. Děkuju.“ Políbil Toma a odtáhl se o něj, aby se mohl otočit a obejmout ho rukama i nohama. „Věřím, že teď budu spát opravdu hluboce.“
„Musím říct to samé.“ Tom ho políbil na nos, zavřel oči a oba okamžitě usnuli.
~*~
„Promiň, že jsem tě nechal čekat.“
Tom palcem pohladil Billa přes kloubky, když vordai vstoupil do pokoje a Bill se chytl konečků prstů svého manžela, byl vděčný za možnost ukotvení. Věděl, že je složitý člověk, když nemůže nic skrývat, a už vůbec ne své Vize, ale když věděl, co udělal, bylo to pro něj skoro nesnesitelným. Ruka, kterou se nedržel Toma, se mu nekontrolovatelně chvěla a ta druhá od toho byla zachráněna pouze tím, že se držela.
„To je v pořádku,“ řekl Tom, když se muž posadil před ně. Byl to starší pán, kterého Bill neznal, protože to nebyl poradce z tohoto Domu. Pro Soudy takové velikosti, jak se nedávno dozvěděl, se vordai vybíral samotnými soudci. Další kus stále se rozvíjejících poznatků o Pentapoli.
„To je v pořádku,“ řekl Tom, když se muž posadil před ně. Byl to starší pán, kterého Bill neznal, protože to nebyl poradce z tohoto Domu. Pro Soudy takové velikosti, jak se nedávno dozvěděl, se vordai vybíral samotnými soudci. Další kus stále se rozvíjejících poznatků o Pentapoli.
Bill si poposedl na místě, když se muž podíval na datapad, co ležel před ním.
Vordai odložil přístroj a podíval se na ně oba, pousmál se. „Jsem Lord Linus z Domu Lebb. Po celý týden jsem procházel váš případ, od té doby, co mi byl předložen.“
„A to se s vámi setkáváme až teď?“ zeptal se Bill dřív, než se dokázal zastavit. Tom mu varovně stiskl ruku, ale Lord Linus vypadal pobaveně.
„Pracovní postup,“ informoval Billa. „Starší Lordi z vašeho Domu mě informovali, že se mám připravit na váš občas neposlušný jazyk, Lorde Bille.“ Bill už chtěl protestovat a cítil, že Tom taky, ale Lord Linus se zasmál, mávl rukou. „Nemyslel jsem to zle,“ ujistil je. „Chci se o tom jen zmínit jako o něčem, na co si musíme dávat pozor. Budou toho z vás tahat spoustu, ale my jim nemusíme nabízet víc, než by mohli chtít, že?“
Bill s nechutí přikývl.
„Dobře.“ Lord Linus si povzdychl, hloubavě si pohrával s prsty. „Nejdřív povolám Lorda Jorga, jelikož to on oficiálně spustil Vyšetřování.“ Bill viděl, jak Tom přikývl na souhlas. „A pak, Lorde Bille, budu chtít mluvit s vámi.“
Bill polkl a také přikývl.
„Nebudu lhát, vy jste klíčový svědek, společně s vaším manželem,“ pokračoval Lord Linus, a Tom propletl prsty s Billem, který sklopil hlavu. „Vaše Vize jsou v tomto případě ten nejpádnější důkaz. Lord Jorg bude pověřen… legitimizováním vašeho Zraku, jelikož viděl následky, ale musím vám říct, nebude viděn jako objektivní svědek. A vordai Lorda Brandona a Lorda Raphaela udělá vše pro to, aby to zdůraznil. Bude vás nazývat ignorantským bláznem.“
Bill se držel Tomovy ruky, jako by na ní závisel jeho život. „Rozumím,“ řekl.
„Teď, protistrana požaduje lao mir. Naštěstí, co se týká vašich Vizí, bude to vaše výhoda stejně jako jejich. Nemůžou pochybovat, že říkáte pravdu o minulých Vizích, které zřejmě bude mít Soud předložené přímo před sebou.“
Ani jeden z nich se nepohnul, nijak nedokázali přijít na výhodu, kterou v tom Lord viděl. Tomův stisk byl teď až bolestivý.
„Lao mir,“ zopakoval a Billovo srdce se rozbušilo dvakrát tak rychle než předtím.
„Přesně tak,“ potvrdil Lord Linus. „Bojím se, že nemáme na výběr, snad jen kdybyste řekl, že odmítáte podstoupit svědeckou lavici, což, a to snad nemusím vysvětlovat, by ve vašem případě bylo devastující.“
Bill se ani nepohnul.
„Rozumím, že je to metoda žinantní a ponižující-„
„Extrémně ponižující,“ souhlasil Tom, podrážděn. „Chtějí naše vzpomínky promítat na obrazovku před celou soudní síní, aby viděli-„
„Lorde Tome, vzhledem k mentálním schopnostem vašeho chotě nemůžu říct, že bych tuto žádost nečekal. Budete muset přijmout lektvar, který potlačí vaše vyšší funkce, obzvlášť-„
„Obranu mé mysli,“ dokončil Bill tiše.
„Ano,“ souhlasil Lord Linus. „Soudní zaměstnanec to za malý moment přinese, zatímco se budu připravovat, a pak půjdeme všichni dovnitř. Říkám vám to teď, abyste na to mohli připravit dopředu i mě.“
Tom vypadal zaraženě a Billovy nehty se zaryly do kůže na jeho dlani.
„Takže,“ řekl Lord Linus, kmitajíc mezi nimi pohledem. „Je tu něco, co bych měl vědět?“
~*~
Bill se snažil více soustředit na poklid v pokoji, naplněný jeho a Tomovou rodinou po jeho boku, než na samotné jednání, které bylo před nimi.
Ka’va dej mu sílu.
„Lituješ toho, že jsi neměl čas jít do trahd lah.“ Řekl jeho manžel a Bill mu stiskl ruku.
„Měl jsem čas, bojím se, že jsem ho přehlížel,“ přiznal. „Nechal jsem to vyklouznout z mé mysli, kterou zahltil strach.“
„Jsem si jistý, že Bohové přehlídnout tvé provinění.“ Tom si zvedl Billovy ruce ke rtům a jemně je políbil. Bill se podíval na Davida a Jorga; David se opíral o svého manžela a díval se před sebe, určitě se soustředil na nadcházející slyšení. Jorg bezmyšlenkovitě hladil jeho rameno, zřejmě mu chtěl uvolnit ztuhlé svaly. Všichni budou muset projít něčím, čemu by se mohli vyhnout, kdyby Bill… kdyby…
Si nestál za tím, čemu věřil.
Velké dřevěné dveře se pomalu otevřely a vstoupil Soudní úředník s lahvičkou v rukou. Přišel k Billovi, který se zvedl a odmítavě si ji vzal.
„Musíme to dělat?“ zeptal se Tom uraženě.
„Je to nutné vzhledem ke schopnostem Lorda Billa. Aby byla procedura spravedlivá, nesmíme ho nechat řídit své vzpomínky, které potřebujeme znát pro podrobení testu. Právní zástupci žádali o krátkou pauzu, aby mohl nápoj začít účinkovat. Musím vás poprosit, abyste to vypil teď.“
Bill potlačil svou nechuť a odšpuntoval malou lahvičku. Vonělo to hezky, ale byla to podvodná vůně; uvolňovala všechno, dokud mu pravda nevypadne z úst. Bill chtěl ze své vlastní vůle říct pravdu, a říkat opak ho opravdu bolelo. Polkl vše, co bylo uvnitř, a podal prázdnou lahvičku úředníkovi, aby ho ujistil, že tam už nic není. Spokojeně přikývl a odešel se stejným spěchem, se kterým přišel.
„Jak se cítíš?“ zeptal s Tom a znovu Billa nasměroval k odchodu do čekací lóže. Bill ho pohladil po ruce. „Trochu se mi bude motat hlava a možná budu potřebovat pomoct s chůzí, ale jsem v pořádku,“ ujistil Toma.
Co dělalo Billovi starosti víc, bylo, že byl o krok blíž k Soudu a svědecké lavici.
~*~
Bill se nepustil Tomovy ruky od té doby, co vstoupili do soudní síně, a bál se chvíle, kdy bude muset, kdy bude přinucen předstoupit.
Brendon a Raphael seděli na druhém konci místnosti, přímo naproti Vave, a Raphael si šeptal s mužem, který zřejmě byl jejich vordai. Zdálo se, že Raphael často pokukuje po Billovi nebo Tomovi, dokud se neozval hlas, který se odrážel od vysokých mramorových stropů.
„Povstaňte.“
„Dům Vave proti Lordu Brendonovi z Domu Xet a Lordu Raphaelovi z Domu Flebt,“ pokračoval hlas. „Všichni, kteří pracují s tímto Soudem, nechť jsou vyslyšeni.“
Soudce, který se posadil mezi další dva, se podíval po síni. „Můžete se posadit,“ řekl a místnost poslechla. „Lorde Brendone z Domu Xet,“ začal a Bill ztuhl stejně jako Brendon. „Jste obviněn ze spoluviny na vraždě, rozkrádání majetku, konspirace a zrady vůči Císařské Koruně.“
Tom povolil stisk jeho ruky a Bill přemýšlel, jestli ho nesvírá moc pevně.
„Lorde Raphaeli z Domu Flebt,“ pokračoval soudce, otočil se k druhému obviněnému. „Jste obviněn ze spoluviny na vraždě, rozkrádání majetku, konspirace a zrady vůči Císařské Koruně, a zneužívání pravomoci státního úředníka.“ Jeho pohled přejel k jeho vordaiovi. „Nějaké námitky?“
Muž povstal, urovnal si róbu. „Nevinni.“
Soudce přikývl a otočil se na Lorda Lina. „Je Dům Vave připraven předvolat prvního svědka?“
Lord Linus přikývl, také se postavil. „Ano.“
„Předstupte tedy,“ nařídil soudce a posadil se.
Lord Linus se na ně otočil a Bill se pod jeho pohledem nakrčil, i když teď nebyl na řadě. „Žádám Lorda Jorga, aby předstoupil před soud.“
Jorg se poslušně zvedl, přešel doprostřed místnosti ke stupínku pro svědky a usadil se tam.
„Lorde Jorgu,“ začal Lord Linus. „Požádal jste o šetření proti Lordu Brendonovi a Lordu Raphaelovi, je to pravda?“
„Ano.“
„Proč?“
„Kvůli Vizím chotě mého syna, Lorda Billa. Jeho podezření bylo dost pádné na to, aby mě přinutilo něco udělat. To, co jsem zjistil, mě znepokojilo, a tak jsem navrhl Šetření.“
Lord Linus přistoupil blíž ke stupínku.
„Znepokojilo,“ zopakoval. „Jak?“
„Lord Bill se zmínil o několika lidech, kteří byli nedotknutelní,“ odpověděl Jorg klidně. „Vyhledal jsem ta jména, která mi dal, a objevily se velice zvláštní spojitosti, které souhlasily s jeho Vizemi.“
„Které souvislosti?“
„Lord Brendan, Lord Raphael a poslední Senátor Kraol se zdáli být finančně… propletení. Lord Brendan i Lord Raphael ze svých účtů přenesli spoustu kreditů, ale neexistuje žádný doklad o tom, že si za ně něco koupili.“
„Takže jste udělal co? Uvědomil jste si svou občanskou povinnost chránit Císaře Pěti Měst?“
„Ano, přesně tak.“
Lord Linus přikývl, otočil se ke druhé půlce místnosti. „Svědek je váš,“ řekl.
Bill sledoval jak se jejich vordai zvedl na nohy a rychle se podíval na Raphaela, který se už ale opět díval na něj. Odvrátil pohled, když muž došel k Jorgovi.
Vordai se usmál na jeho tchána.
„Lorde Jorgu, jste věřící?“
Jorg si poposedl. „Ne, nejsem.“
„Řekl byste o sobě, že jste Nevěřící?“
„…Ano, řekl.“
„Jste si vědom, že není žádný vědecký důkaz, který potvrzuje to, čemu Věřící říkají Zrak?“ zeptal se verdai.
Jorg se zarazil. „Viděl jsem, co dokáže. Také vím, že předpovědi, které Bill provedl, byly pravdivé a v Císařské Knihovně Lore bylo potvrzeno, že Zrak má. Prověřil jsem si obě strany.“
„Svaté Knihy jsou také v Císařských Knihovnách, Lorde Jorgu, protože jsou součástí naší historie, ať už jsou všechny pravdivé nebo ne,“ namítal vordai a Bill usykl. „Viděl jste nějaký silný důkaz, že váš zeť je opravdu jasnovidec?“
Jorgův pohled se odvrátil k Billovi a polkl. „Ano, viděl,“ řekl tiše.
„Kdy?“
„Když se mě snažil přesvědčit, že jeho Vize jsou víc než jen… sny.“
„Pokoušel,“ řekl vordai, jako by ho to překvapilo, jako by to mělo překvapit všechny ostatní. „Co vám tak mohl předložit za informaci, aby přesvědčil někoho z Nevěřících, že dokáže vidět budoucnost?“
Jorg se zhluboka nadechl. „Řekl mi o zpronevěře jednoho z mých zaměstnanců. Následoval jsem jeho rady a všechno se stalo přesně tak, jak říkal.“
„Souhlasil byste, že jsou ještě jiné možnosti, jak získat podobnou informaci, a bez věšteckých schopností?“
„Ano. Ale nepochybuji o tom, že se Bill nepletl.“
pokračování
sakra já se bojim co z Billa vytáhnou za vzpomínky….. snad to bude všechno v pořádku….. už se těším nap říští nedeli….
gratuluji Tomovi, že bude brzy titulován hlavou rodiny. nejspíš už si to opravdu zaslouží. 🙂 hlavně že jeho vztah s Billem konečně urovnal. 🙂
jakmile začal soud, zvýšil se mi rapidně tep. srdce mi tu bubnuje, jak kdyby na něm řádil Gustav. 😀 tohle bude velký, jsem napnutá a nevím, jestli se těšit nebo bát toho, co z Billa všechno vytáhnou a co bude na té obrazovce vidět..
děkuji za překlad, korekce, betaread.. 🙂 na všechny modrozelenčiny překlady i zásahy do překladů aby si člověk bral slovník cizích slov. 😀