Genesis 39.

Paul se přesunul z nepohodlného stolku na křeslo, zatímco si Tom došel do ledničky pro pivo, a jedno mu nezapomněl hodit. Ve vzduchu se vznášelo pár nedořešených věcí, ale nebyl čas se zabývat vším, museli probrat to důležité. Bill dostal od Toma svou obvyklou colu a čekali, až se Katův pomocník konečně rozpovídá. Ten se rozhodl, že největší nepříjemnost si odbude hned na začátku, takže spustil.

„Bille, zanedlouho tady budeš mít nejspíš taky kameru, Kat se tě rozhodl sledovat,“ obrátil svůj pohled ke kamarádovi, který se ještě pořád snažil nenápadně pod peřinou dosáhnout bůhvíčeho, a přitom se snažil vypadat jako neviňátko, když si všiml, že je sledován zvídavýma očima. Paul si radši ani nechtěl domýšlet, co pod tou peřinou Bill kutí, sklopil oči a pokračoval. „Vykládal mi o tvém pobytu u nás na oddělení. Někdo byl nejspíš chytřejší než já, a poznal, že se mezi vámi dvěma něco zvláštního děje,“ ušklíbl se své vlastní blbosti. „Nevím, kdo to mohl být, ale prásknul to šéfovi, proto jsi byl dole u výslechu.“

„Co přesně prásknul,“ zeptal se Bill, tohle ho zajímalo.

„Že jsi zamilovaný do Toma,“ odpověděl Paul.

„A Tom do mě?“ následovala otázka černovlasého zpěváka, který konečně mohl odhodit peřinu, jíž byl doteď přikrytý, všechny zoubky zipu do sebe zapadly, jak měly.

„O tom řeč nebyla. Jen o tom, že ty miluješ Toma.“

„Clea,“ vypadlo spontánně z Billa.

„Co?“ ozvalo se synchronně, tentokrát se ale shodli Tom s Paulem.

„Musela to být Clea, potvora jedna,“ zopakoval Bill ještě s rozčíleným přídavkem.

Během pěti minut vysypal na oba celou historku, kterou se svou umíněnou sestřičkou zažil na oslavě u Miry, přičemž schytal pár výčitek od Toma, že mu o tom neřekl. Všichni se shodli, že je to nejspíš přesně tak, jak Bill říká, a hlavní příčinou jeho pobytu na pětce byla do Toma zakoukaná Clea.

„Ježiš, vždyť já jí vlastně potkal na chodbě, asi když šla zrovna bonzovat šéfovi,“ došlo Tomovi. „Mrcha jedna zatracená, ještě si dělala srandičky, že se jí prej nechce rodit, tak si jde vymoct povolení, aby nemusela,“ div si neuplivl zlostí. „Měl jsi mi to říct,“ znovu vyčetl Billovi. „Mohli jsme na ni zahrát nějaký divadýlko, třeba by dala pokoj. O nic přece nejde, v září už tady stejně nikdo z nás nebude,“ logicky uvažoval Tom.

„Nepřipadalo mi to důležité,“ bránil se zpěvák, nechtěl přiznat pomalu ani sám sobě, že byť jen na pár vteřin zapochyboval o Tomově věrnosti, a proto mu o celé situaci s těhotnou Claudií neřekl. Přišlo mu to tehdy jednodušší. „Nenapadlo mě, že jí to došlo, byl jsem rozčílený.“

„Tak pro příště už víš, že mi máš říkat všechno.“

„Takže pánové, kdy to provedem?“ přerušil jejich dohadování Paul, čas běžel a on musel zpátky na ubytovnu.

„Co nejdřív,“ odpověděl Tom. „Jediné bezpečné místo, odkud můžeme zdrhat, je tady od Billa, ale pokud tu bude mít kameru, jsme v háji. Takže navrhuju utéct co nejdřív.“

„Mapu máš?“ zeptal Paul.

„Jo, na papíře i tady,“ ukázal na svou hlavu. „Vyrytou jako do kamene, čuměl jsem na ni pár hodin,“ usmál se Tom. Dobře, takže pozítří?“ navrhl Paul. Ještě potřeboval sehnat pár důležitých věcí pro útěk, a to mu bude chvilku trvat, takže pozítří byl nejbližší možný termín.

„V kolik?“ zeptal se Tom, považoval dohodu za uzavřenou.

„V jednu ráno, to už všichni chrněj; než přijdou na to, že tady nejsme, musíme být dávno venku a zdrhat,“ usmál se Paul, už se na to vyloženě těšil.

„Takže dohodnuto. V jednu tady.“ Plácli si všichni tři.

„A zamykejte se, blbouni,“ otočil se ještě Paul, než za ním zaklaply dveře.

~*~

Sascha měl tentokrát konečně před sebou místo studeného piva příjemně horký čaj. Grog si dovolit nemohl, na to neměl finance, mohl jen naproti sedícímu detektivovi závidět, ale byl rád, že si může hřát zmrzlé prsty o hrnek. Do rána napadlo dvacet centimetrů sněhu, celý Berlín se zahalil do bílé pokrývky, silničáři jako obvykle nestíhali odhrnovat, solit ani sypat, doprava kolabovala, a oni dva popíjeli svůj horký nápoj v oblíbené páteční Karlově hospůdce a snažili se vymyslet, jak se dostat do podzemí solární elektrárny.

„Co takhle jako obchodní cestující?“ navrhl nesměle Sascha.

„A co jim chceš jako nabízet? Vždyť ani nic nemáš,“ povytáhl obočí Karl. „Krom toho, vyhoděj tě dřív, než otevřeš pusu,“ konstatoval. Sám tyhle týpky, co mu zvonili za dveřma, přímo nenáviděl. Většina z nich byla ráda, když odešla od jeho dveří po svých. Poslední dobou nějak prořídli, asi si to už mezi sebou řekli, napadlo Karla.

„Hmm,“ uznal Sascha. „A co se tvářit, že hledám práci?“

„Jako co?“

„No… jako dělník, přece, musej tam mít dělnický profese, ne? Je to elektrárna.“ Pokrčil rameny mladý novinář.

„To je fešácká elektrárna, tam se uhlím neháže, chlapče, topí se tam sluncem, nepotkal jsem tam jedinýho chlápka v montérkách. Nahoře je hospodářská budova a v tý jen samý cifršpióni. Umíš účetnictví?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou mladý muž. „Ale umím rychle psát,“ zvedl oči, aby se setkal s téměř pohrdavým pohledem. „Měli jsme na fakultě těsnopis,“ dodal na svou obranu, když zaregistroval Karlovy oči v sloup.

„To je ti víš na co,“ poznamenal tlusťoch a srkl si grogu. „Ten píše,“ zhodnotil nápoj a postavil ho s cinknutím zpátky na stůl, hostinský na něm opravdu nešetřil. „Ještě dva tři a potáhneš mě domů na zádech,“ poznamenal.

„To bych asi nepřežil,“ zazubil se Sascha.

„Takže co budeme dělat?“ zeptal se po chvilce mlčení detektiva.

„Myslím, že na to budeme muset jít klasickým policejním postupem. Zkratka přes drogy nám nevyšla, nic pořádnýho, na co by nám skočili, jsme holt nevymysleli, takže vyberu tým a budeme sledovat elektrárnu zpovzdálí, dokud nezjistíme něco, kvůli čemu tam budeme moct vlítnout. To může trvat týden, ale taky měsíc. A bůhví, jestli mi to šéf vůbec schválí.“

„Měsíc?“ zaštkal skoro Sascha. Představa, jak na něj piští jeho protivný šéf ještě celý měsíc, ho vyloženě vyděsila. „To ne, to nemůžeme, vždyť jde přece o čas,“ zopakoval to, co oba moc dobře věděli.

„Vím, ale nedá se nic dělat. Nemáme nic, co by se dalo použít jako důvod pro zásah. Nelegální sklep s větráním není věc, pro kterou by na to někdo z ředitelství nasadil zásahovou jednotku, takže to budeme muset holt vyšlapat.“

„Bože, to nevydržím,“ vydechl zmučeně Sascha. „Vždyť mě ten debil utrápí, detektive,“ úpěl.

„Ten upištěnej prcek?“ zvedl obočí Karl.

„Jo, přesně ten.“

„Mám mu trochu šlápnout do úsměvu?“ zeptal se stručně, neměl rád mrňavé pisklavé chlápky, přišli mu jako drzá myš, co se mu motá pod nohama.

„Ne, radši ne,“ rezignoval Sascha na chvilkovou slastnou představu, potřeboval peníze, nemohl si dovolit tam jen tak skončit, když neměl jiné vyhlídky.

„Kdyby něco, tak zavolej, já už mu domluvím,“ sebevědomě prohlásil detektiv, dopil jedním douškem grog a mávl na hostinského, že budou platit.

~*~

„Myslíš, že byl hodně v šoku?“ zeptal se potichu Bill, když se za Paulem zavřely dveře a oni pečlivě zamkli. Leželi vedle sebe na posteli, pořád ještě napůl paralyzovaní z toho, co se mohlo stát. Co kdyby místo Paula vrazil do dveří David? Sice byl zvyklý klepat, ale člověk nikdy neví.

„No… nevypadal, že by se mu to moc líbilo,“ ušklíbl se Tom a otočil se na bok. „Jen ať si zvyká,“ dodal ještě a lehce políbil Billa. „Jsem rád, že to moc nekomentoval, a hlavně že nás nenachytal o deset minut později. To už by nejspíš rovnou omdlel,“ usmál se a pohladil při těch slovech Billa po stehně, přičemž rukou pomalu vyjížděl nahoru. „Tady,“ přejel prstem po vroubcích zipu jeho džínů, „je něco, co patří jen mně,“ sehnul se k Billovým rtům, aby je políbil, a pomalu začal zip rozepínat.

„Co to děláš?“ vydechl překvapeně Bill, nenapadlo ho, že se na něj bude Tom znovu vrhat hned, jak za Paulem zapadnou dveře. Ne, že by neměl chuť, měl, a velkou, ale co kdyby…

Ruka, která zajela pod jeho boxerky, přerušila všechny jeho myšlenky, a on jen bezmocně zasténal. Byl to tak úžasný pocit, když dlouhé kytaristovy prsty obemkly jeho opět tvrdé přirození, a on mohl pomalu začít pohybovat boky, aby se slast v pevné pěsti postupně zvyšovala. Už ho netrápilo nic, myslel jen na to, co se stane za pár vteřin.

„Chci tě,“ zašeptal Tom blízko jeho ucha, lehce ho na něj líbnul, a rty jemně postupoval dál až na citlivý krk. „Možná máme poslední možnost. Až budeme na povrchu, bůhvíjak to s námi bude. Chci si tě užít, dokud můžu,“ líbal vzdychajícího Billa dál na krku, zatímco rukou zpracovával jeho rozkrok. Přitiskl se tím svým, už neméně napjatým, na Billovo stehno, které se, ve snaze udělat jeho ruce pod těsnými džínami větší prostor, natlačilo na něj. Bill instinktivně roztahoval nohy od sebe, očekával, že si mezi ně Tom za chvilku přeskočí, nemohl se toho dočkat. Tom nezklamal a za okamžik už mu stahoval džíny včetně boxerek, a poté zálibně zíral na nádherně vztyčený a připravený penis, který na něj zpod spodního prádla doslova vyskočil nedočkavostí.

Zatímco si Bill Tomův viditelný obdiv svého rozkroku užíval, posadil se, aby z něj stáhl triko, chtěl cítit jeho hebkou kůži, napjaté svaly na pažích a břišáky, jak říkal kytarista svalům, které tak často posiloval, aby vypadal jako ti modelové v Billových časopisech, kteří předváděli značkové spodní prádlo. Odhodil Tomovo triko a rovnou se vrhl na jeho poklopec, ačkoliv kdyby jen trochu víc zabral, o hodně větší kalhoty by z vysportovaného těla sjely skoro samy. Ale Bill si užíval ty chvíle, kdy se vzájemně svlékali, byla to předehra, která slibovala úžasné zážitky. Tom z něj mezitím taky doslova serval triko, div mu ho neroztrhl, za což by určitě jindy býval dostal vynadáno, ale momentálně to Bill neřešil. Nutně potřeboval, aby se ho Tom dotýkal, jeho potřeba byla šílená, takovou nikdy předtím nezažil.

Za moment už byli oba nazí, Tom se tyčil nad Billem jako krásně vytesaná socha, svaly na jeho těle hrály s každým malým pohybem symfonii, kterou jeho protějšek v intimním šeru rád obdivoval. Svalnaté ruce byly zabořené v úrovni Billovy hlavy a podpíraly tak štíhlé tělo, jehož napjatou kůži hladily zpěvákovy prsty. Tom téměř tančil nad Billem, jak mezi jeho doširoka roztaženýma nohama přirážel svůj penis proti Billovu, jejich tvrdé zbraně se o sebe třely, vzájemně tak způsobovaly svým majitelům potěšení. Dívali se jeden druhému upřeně do očí, propojeni pohledem potichu vzdychali a sténali téměř současně.

„Pojď blíž,“ zašeptal Bill, a přitáhl si svého milence za krk, toužil po polibku, neměl rád, když byli od sebe tak daleko. Tom se podvolil jeho přání a povolil ruce v loktech, aby tak dolehl na štíhlé tělo pod sebou, nepřestával ovšem přirážet na Billův klín, zatímco líbal hladová zpěvákova ústa.

Bill instinktivně zvedl nohy, aby je obtočil kolem Tomova pasu, chtěl si ho tak přitáhnout co nejblíž k sobě, užíval si, když jejich potem zvlhlá těla po sobě klouzala.

„Mám rád, když mě líbáš a miluju, když se mě dotýkáš,“ šeptal Bill, zatímco se Tom nadechoval, věděl, že mluvením o tom, po čem touží, svého partnera vzruší.

„Chci tě v puse,“ byla další z Billových vět, která zavinila o stupínek větší ztvrdnutí Tomova penisu, jenž se bořil v pravidelných přírazech do slabin svého protějšku a klouzal po jeho zpocené kůži.

„Já tebe taky,“ vyhrkl spontánně Tom, nelhal, opravdu chtěl znovu olizovat sametově jemnou pokožku Billova mužství, přejíždět špičkou jazyka přes jeho žalud, roztírat po něm slaný důkaz jeho vzrušení, tisknout rty kolem jeho hráze, přes niž pravidelně přejížděl, poškládlit jazykem citlivou uzdičku a občas lehce připojit i zuby. Úplně slyšel Billovo sténání, když mu tohle dělal, a teď je zatoužil slyšet znovu.

S námahou se odtrhl od Billových nenasytných rtů, jež ho navzdory jeho přání nechtěly pustit, a začal se posouvat směrem dolů, kde se tyčil objekt jeho touhy, viditelně bolavý napětím a očekáváním. Pomalu se začal sunout dolů, stále sledujíc Billův upřený pohled, jazyk připravený olíznout vrcholek Billova penisu, jakmile na něj narazí. Čím blíž byl svému cíli, tím tmavší se Billovy oči zdály, jeho řasy se chvěly očekáváním, a uzavřely hnědé duhovky pod víčky přesně v okamžiku, když se špička Tomova jazyka dostala do prohlubně, jež byla naplněna lehce slaným důkazem Billova vzrušení. Když byla kapka důkladně rozetřena po celém povrchu tmavě rudého žaludu, zmizel skoro celý penis v Tomových ústech, doprovázen sténáním Billa, jenž zarýval prsty do prostěradla kolem sebe, aby nekřičel. Jeho boky mimoděk lehce přirážely do Tomovy pusy, nemohl plně ovládat svou touhu do nich co nejdříve vyvrcholit, ale přitom toužil oplácet mu stejným dílem.

„Chci tě taky… v puse,“ vyhrkl s námahou mezi dvěma steny, „chci to,“ ještě zdůraznil svůj požadavek, aby si byl Tom jistý, že to myslí vážně.

„To nejde,“ vydechl Tom, zatímco vyjel jazykem nahoru, aby mohl mluvit. „Později,“ olízl znovu tmavě rudý žalud, zmáčkl Billův penis u kořene, aby donutil svého milence zasténat znovu a hlasitěji. Bylo mu jedno, jestli někdo šmíruje za dveřmi, nezáleželo mu teď na ničem jiném, než aby se Billovi jeho péče líbila co nejvíc.

„Ale jde,“ odporoval Bill, „pojď ke mně nahoru,“ zasténal. „Otoč se,“ napovídal Tomovi, co má dělat, „lehni si na bok co nejblíž.“ Tom po malém váhání konečně pochopil polohu, kterou měl Bill na mysli, a ochotně se natočil přesně tak, jak jeho milenec požadoval. Leželi teď oba na boku, hlavy zabořené v rozkroku toho druhého, vzájemně si způsobujíc slast, což Tom dával najevo hlasitějším sténáním, než bylo podle jejich nepsaných pravidel přípustné. Billův jazyk byl dokonalý ďábelský nástroj, svým piercingem způsoboval Tomovi mrazení a žár v těle zároveň. Jejich těla se pohybovala ve stejném rytmu, oba si užívali péči svého protějšku, a když po pár minutách Bill, daleko vydrážděnější než Tom, za hlasitého sténání vyvrcholil do jeho úst, na chvilku oba přestali, aby mohl Bill svůj orgasmus prožít bez jakéhokoliv vyrušování.

Zatímco Bill prožíval dozvuky svého vyvrcholení, Tom se znovu vrátil nahoru k jeho tváři, aby ho mohl líbat, a zatím se třel o jeho stehno, jež bylo stejně horké jako celé Billovo tělo. Toužil už být znovu v Billových ústech, v teple, jež mu způsobovalo ty nejlepší pocity, jaké kdy zažil, a když se jejich majitel viditelně vydýchal, už jen sledoval, jak se černovlasá hlava sklání nad jeho klínem. Hladil Billova záda, zatímco si znovu užíval tepla jeho úst, sjížděl prsty nahoru a dolů po vlhké páteři a způsoboval mu tak lehkou husí kůži.

Tomovo vzrušení začínalo být po chvilce Billovy pečlivé snahy téměř k nesnesení, jak bylo intenzivní. Cítil, že se jeho orgasmus rychle přibližuje, ale on si chtěl ještě chvíli užívat, než všechno to krásné rychle skončí. Zaťal proto prsty do hebké kůže Billova zadku, aby za tu troufalost byl během okamžiku potrestán stisknutím jeho zubů. V duchu se usmál Billově reakci a zopakoval škádlivě svůj stisk, přičemž prostředníčkem zajel do žlábku mezi Billovými půlkami. Doufal, že touhle troufalou invazí vyprovokuje svého milence k ještě větší reakci, líbilo se mu, když donutil Billa být vůči jeho mužství trochu tvrdší, měl rád kombinaci vzrušení a snesitelné bolesti. Bill reagoval přesně podle očekávání, a nejenže stiskl Tomův penis zuby o trochu důrazněji, ale navíc jeho zvědavý prst uvěznil mezi svými půlkami, když pevně stiskl svaly. Mohli by v téhle malé škádlivé hře klidně pokračovat dál, Tomovi se to líbilo, kdyby ovšem Bill nezačal používat svá talentovaná ústa jako vakuový vysavač, a díky tomu ho nedonutil totálně kapitulovat na jakékoliv další protahování. Bill měl za chvíli co dělat, aby stihl spolykat všechno, co se mu podařilo z Toma vysát. Neváhal a rychle spěchal, aby ho ještě v doznívání jeho vyvrcholení mohl políbit a sdílet s ním všechny pocity, které sám před chvilkou prožil.

„Potvoro,“ vzdychl Bill do Tomova ucha, když se přestali líbat, „provokuješ,“ lehce ho kousl do lalůčku, „příště ti ho ukousnu,“ usmál se, a bylo jasné, že nemluví o uchu, které právě žmoulal mezi rty.

„A co bys pak olizoval, ty kecko?“ zeptal se ještě zadýchaně Tom s úsměvem na tváři, otočil se na bok a pohladil prstem Billovy rty. Lehkým tlakem ho donutil je znovu pootevřít a vjel do vlhkého tepla. „Tenhle je na to moc malej,“ zasmál se, když ucítil, že byl jeho prst vtažen a zpracováván podobně jako před chvílí jeho momentálně vyždímaný kámoš. Na to už Tom odpověď nedostal, bylo jasné, že by podobnou bláhovost Bill nikdy neudělal a jen planě vyhrožoval v reakci na jeho provokace.

Nikdy spolu ještě o jiném způsobu milování nemluvili, ačkoliv oba tušili, že je tu ještě další, možná lepší možnost, jak jejich těla spojit, bylo to však příliš ošemetné. Tomovy nesmělé výpady směrem k tomu zakázanému místu Bill odměňoval přesně tak jako dnes. Prozatím tahle možnost musela počkat, oba měli příliš málo informací, aby si na tak zásadní věc troufli. Jejich těla se k sobě tiskla pod peřinou, kterou přes ně Tom přetáhl, nohy spolu zapletli do pevného uzlu, rukama se objímali a společně mlčeli.

„Nechci, abys šel pryč,“ zaškemral po chvilce Bill, byli už ospalí a zmožení.

„Taky se mi nikam nechce, ale víš, že musím,“ odpověděl jako vždy Tom s úsměvem na rtech, tenhle rozhovor už se stával malým rituálem pokaždé, když se měli na noc rozdělit.

„Tak rád bych spal obtočený kolem tebe,“ vzdychl ještě z polospánku Bill, už jen stěží vnímal hlazení ve vlasech, které si Tom vždycky užíval.

„Já vím,“ zašeptal ještě Tom, než se pomalinku vymanil z Billova rozespalého objetí, aby neusnul a nezpůsobil tak průšvih. Musel jít, nedalo se nic dělat. Pozítří už se budou touhle dobou chystat na útěk, a on potřeboval být připravený, bdělý a vyspaný. Těšil se. Neskutečně se na to těšil, vidina svobody ho úplně pohltila, usmíval se sám pro sebe, a myslel na ženu, která v jeho snech vypadala krásně, a nepochybně byla jeho matkou. Nemohl se dočkat, až ji znovu uvidí a představí jí lásku svého života. Teď už ale musel jít. Byl čas.

autor: Janule