autor: Fee
pairing: Bill/Brian Molko
Bill
Po hloubavém a kreativním dni ve studiu jsem se na hotelu osprchoval, vyfiknul, nadopoval se RedBullem a zamířil směr nejlepší místo v L. A. Otevřel mi rozjařený Steve.„Čau! A měj se,“ dodal vzápětí a posadil si na hlavu klobouk.
„Kam jdete?“ usmál jsem se.
„Balit holky.“
„A kluky!“ doplnil jej se zazubením Stef, který se cpal vstupem za ním. „Brian je u sebe. Hezkej večer. A nezapomeňte na lubrikáč,“ zamrkal na mě. Pobaveně jsem mu uštědřil štulec do ramene, zavřel za nimi a sundal si botky. Jen v ponožkách jsem se tiše šoural za zdrojem zvuku.
Potutelně jsem nahlédl pootevřenými dveřmi. Neznámý francouzský šanson. Brian stál u okna za malířským stojanem a s rozjitřelým výrazem cosi kouzlil na plátno. Chvíli jsem jej omámeně pozoroval, než jsem ostýchavě zaškrábal nehty na lakovaný povrch.
„Bille! Pojď dál,“ krásně se na mě usmál. Oplatil jsem mu to, jak nejlépe jsem dokázal.
„Maluješ?“
„Mhm. Po dlouhé době mám na to náladu,“ vděčně na mě pohlédl. I za to můžu já? Přistoupil jsem k němu, přitisknul se, spojené dlaně si opřel o jeho rameno a podíval se na to barevné dílo. Eiffelovka vyvedená v hnědých a růžových odstínech.
„Bože, to je nádherný… Líbí se mi na tom ten nádech imprese. Nevěděl jsem, že jsi v tom až takhle zdatný.“
„Ale vždyť to nic není…“ ošil se. „Dělám to jen pro radost.“
„Ne, věř mi, umím to posoudit. Moje maminka je výtvarnice.“
„A ty sám se tomu věnuješ?“ otočil ke mně hlavu. Byli jsme si vzdálení na milimetry. Příjemně mě z toho zašimralo v podbřišku.
„Ne příliš, maximálně si někdy čmárám nějaké návrhy…“
Roztlouklo se mi srdce, jak mě klouby prstů pohladil, od koutku oka ke rtům.
„Směl bych si tě namalovat?“
Nejistě jsem povytáhnul jedno obočí.
„Mě?“
„Proč ne?“ rozverně se zaculil, popostrčil mě směrem k posteli. Ztěžka jsem dosedl na podušku a rozpačitě si uhladil vlasy. Jistě, byla to pro mě veliká pocta, ale spíš jsem se cítil nepatřičně.
„Použiješ barvy?“
„Ne, něco lepšího, na tebe,“ zašvitořil spiklenecky a vylovil skicák. „Načrtnu si tě uhlem.“
Poposednul jsem si dál, jakmile si přitáhl židli ke mně, a pohrával jsem si prsty s lemem trička.
„Jak mě chceš?“ opatrně jsem se usmál.
„Zapózuj mi nějak.“
Zapřemýšlel jsem, načež jsem si odvážně přetáhnul triko přes hlavu a položil se na břicho potetovaným bokem k němu a i hlavu otočil jeho směrem. Změřil si mě pobaveným, lehce provokativním pohledem.
„Nevadí ti necudnost?“ vydechl jsem zastřeným tónem. Naklonil se ke mně a několik pramínků vlasů mi odsunul na spánky.
„Nejsi necudný. Jsi nevinný,“ pousmál se a uhel poprvé sjel po papíře.
Minuty mlčky plynuly, tak jako se šero začínalo vkrádat skrz závojové závěsy. Panovalo mezi námi ticho, které jsem sice zpočátku rušil několika pokusy o konverzaci, avšak když Brian nereagoval ničím než úsměvem, nechal jsem toho a jen se na něj bez přestání díval. Proto mě vytrhl téměř z tranzu, když skončil, zvednul se a podal mi hotovou podobiznu.
„Podívej se, půjdu si zatím umýt ruce.“
Vyškrábal jsem se do sedu, zimomřivě si objal ramena a sklouzl zrakem na skicák v klíně. Mohl jsem na tom oči nechat. Bylo to tak podmanivé, éterické… Matrace se prohnula.
„Tak co, líbí?“
„Takhle hezky ve skutečnosti nevypadám…“
„Myslíš?“ zašeptal mi do ucha a já na něj pohlédl se stydlivým úsměvem.
„Nechám si ho,“ pokračoval vzápětí rozhodně a skicák si ode mne vzal. „Protože… si chci napořád uchovat tuhle chvíli.“
Byl tak sladký, bože. Poddal jsem se enormně markantnímu přívalu lásky, obejmul jej rukama kolem krku a prudce ho políbil. Okamžitě zareagoval zpátky. Naše jazyky se setkaly v půli cesty, aby zmizely v mých ústech. Brian mě podebral pod stehny a bez problémů si mě vysadil na klín. Přimkl jsem se k němu, jak nejtěsněji jsem mohl. Drancoval mě, dělal tak dokonalé věci s mým piercingem a vůbec mi dával najevo, jak moc po tomhle polibku prahnul. Šílel jsem z něj. Bylo to, jako by pouze nenuceně škrtl zápalkou a já se celý vznítil. Už mi nestačilo se s ním jenom líbat.
Podepřel jsem se jednou rukou a klesl zády do pokrývek, jeho stahujíc s sebou. Nedočkavě jsem rozevřel stehna, aby se na mě mohl položit. Motýlí kmitání jeho jazyka mě nutilo něžně kňourat. Obtočil jsem mu paže kolem pasu a oddal se lenivému laskání. Přejížděl mi po bocích, vítaje rty již známé pihy v mém dekoltu. Přivíral jsem víčka a cítil se tak… jeho. Byl to jen mžik, kdy jsem propnul boky proti těm jeho, a naše zneklidněné klíny k sobě přilnuly. Souhlasně jsem zasténal. Jenže Brianovou reakcí bylo otřesení se a zaklení. A než jsem se nadál, odvalil se ze mě a uchýlil se k oknu, stojíc zády ke mně, mnouc si rozrušeně obličej a mumlajíc cosi ve smyslu „Co to jenom dělám?!“
Nejprve jsem z toho byl popletený. Čím déle jsem se ovšem díval na jeho nahrbená ramena, byl jsem přesvědčenější. Proč nám to dělá těžší? Proč si myslí, že jestliže je nakažený, nemůže se ke mně chovat důvěrně?
Napřímil jsem se a zatahal se za řetízek.
„Make love to me, miluj se se mnou,“ naléhal jsem. Nikdy jsem tohle nikomu nepověděl. Nikdy jsem nemusel žádat. Čekání na jeho odezvu bylo palčivé.
„… nemůžu.“
Natáhnul jsem se po tričku a bleskově se do něj nasoukal.
„Nebudu se tě doprošovat,“ syknul jsem rozhořčeně a vyrazil ke dveřím. Ale nedošel jsem. Brian mě silně zatáhl za ruku a natisknul na zeď.
„Nikam, nikam nejdeš,“ potměšile mi vydechl na rty. Takřka mě hypnotizoval. Váhavě jsem položil chvějící se prsty na jeho hraním vymodelované bicepsy, a zatnul do nich nehty, jakmile ke mně přilnul celým tělem.
„Popletls mi hlavu, Bille, chci tě tak moc, až se za to stydím!“ zvolal a probojoval se mezi mé rty s takovým entuziasmem, až se mi z toho zatočily všechny myšlenky. A zatímco jsem se propadal do obláčku blaženosti nad tím, že mi má životní modla pověděla něco takového, podnikavě mě zbavil trika a strženi vášní jsme doklopýtali zpátky do postele.
„Kašlu na zábrany…“ slyšel jsem jej oddechovat. Mnul v pěstích mé vlasy, jeho vůně byla všude kolem mě. Líbali jsme se tak hladově, nenasytně. Pět minut, deset minut – jak dlouho vůbec?
Brian
Vážně jsem nechtěl být opět nezodpovědný, ale odpíral jsem si ho až příliš dlouho. Na moment jsem přerušil polibek, s delikátním úsměvem sjel dlaněmi po jeho těle a symbolicky rozvláčně jsem počal rozepínat důmyslnou sponu jeho pásku. Zrychleně dýchal.
„Snil jsem o tobě roky, byl jsi tak nedosažitelný. A teď, když tě líbám, mám pocit, že musím vybuchnout,“ zadrmolil. Nakrabatil jsem čelo.
„Prosím, přestaň s tímhle, já si doopravdy připadám divně, když ze mě někdo dělá poloboha,“ zaševelil jsem. „Jsem stejnej sráč jako všichni ostatní.“
„Nejsi sráč…“ zakňoural a horce mě políbil. Pomaličku jsem rozdělal knoflík, zip a vysvlékl jeho nekonečné nohy z nohavic. Počkal jsem, až překoná zapínání na mé vestě a spolu s tričkem mě jí zbaví, načež jsem si vyplnil svou trýznivou dlouhodobou představu – totiž šel jsem se seznámit s jeho hvězdičkou.
„Jak se řekne ‚hvězdička‘ v němčině?“ brouknul jsem a otřel se rty o její nejspodnější cíp. Bill uličnicky povytáhnul obočí nad mým počínáním.
„Sternchen,“ zašvitořil. Potom na mě zakýval prstem, abych se vrátil zpátky k němu nahoru. A se zlotřilým zachichotáním mě nečekaně autoritativně převalil pod sebe.
„Dlužíš mi to,“ zamručel, spokojen sám se sebou, a jak jsem se podepřel předloktími, vábivě mě políbil pod ucho. „Už se nemůžu dočkat, až zjistím, co máš rád.“
„Na to nebude příliš obtížné přijít,“ povzdechl jsem si napjatě, a už to začalo. Jakmile se poprvé dotkl mojí šíje, neovládl jsem zachvění. Byl jsem prostě extrémně citlivý na krku. Kdokoliv mě tam dráždil, nedokázal jsem vydržet v klidu. Bill se tlumeně zasmál a zamihotal mi řasami proti ohryzku. Než se konečně posunul níž, džíny mě pořádně tísnily.
Nervozita mi neumožňovala užívat si to tak, jak bych mohl, když poznával místa, kterými jsem si nebyl tak jistý a měl z nich trochu mindráky. Chvilkami jsem si připadal, jako by tohle mělo být moje poprvé. A Bill mi každých pár vteřin kníkal do kůže, jak jsem perfektní a sexy.
„Můžu?“ zaváhal, když jeho mrštné prstíky doputovaly k opasku mých kalhot. Byla na něm vidět bázeň, zda si něco takového skutečně smí ke mně dovolit. Odolal jsem pokušení netrpělivě protočit panenky.
„Samozřejmě,“ zazubil jsem se nedočkavě. On se s úsměvem kousnul do rtu a začal se ke mně dobývat, aniž by přerušil náš elektrizující oční kontakt. Pomohl jsem mu s tím. Zrovna z téhle části svého těla jsem mindrák neměl. Jakmile byly džíny pryč, odvážně se mi vkradl do boxerek. Nenápadně vytřeštil oči překvapením. Stáhl ten poslední kus látky pryč a zahodil jej. Měl výraz dítěte, které přijde k vánočnímu stromku.
„Máš krásný penis,“ pošeptal mi stydlivě a zároveň rošťácky. Slabě jsem se zasmál.
„To nemůžu nechat jen tak,“ uculil se a já v příjemném očekávání zatlačil ruce do pokrývky, když mi jeho horký dech přeběhl přes podbřišek. Sklonil hlavu. Jeho hedvábné vlasy překryly celý povrch mého klína.
„Vždycky jsem tě toužil slyšet sténat. A ještě víc jsem toužil, abys sténal kvůli mně,“ vášnivě na mě pohlédl a se silným stiskem mě uchopil černobíle manikúrovanými prsty. Nemohl jsem od něho odtrhnout zrak, byl tak úchvatný. Myslím, že nic takhle dokonalého jsem mezi svýma nohama nikdy neviděl. Špičkou jazyka obkroužil vrcholek. Usyknul jsem. Jeho piercing… všechno s ním bylo mnohem intenzivnější. Nenechal mě dlouho čekat a pohltil mě do sebe. Všechny mé poslední pochyby, jestli dělám dobře, když se s ním hodlám pomilovat, se rozplynuly v onom měkkém potěšení. Měl nebesky jemná ústa a dováděl mě jimi do tak vzdálených dimenzí, že i na to pomyslné sedmé nebe jsem se díval z výšky. Ne že bych měl v úmyslu znevažovat ten početný zástup svých milenců, ale dosud žádný z nich mě nepřinutil pateticky sténat jejich jméno a lascivně se prohýbat v zádech.
Nakonec mě ze svých tenat propustil sám, a to bylo jen dobře, jelikož já bych ho zastavit nedokázal. Posunul se nahoru za mnou a hřbetem ruky mi hravě setřel slané krůpěje ze skrání. S těžkým výdechem jsem se zmoženě zasmál a položil mu dlaň na bedra. Škádlivě zavrtěl zadečkem.
„Tak co, sundáš to ze mě, nebo ti mám pomoct?“ hubatě se uchichtnul.
„Minutku vydrž,“ líbnul jsem ho na rty a jal se zvedat z postele.
„Hej, kam ten spěch?“ posadil se na paty a zmateně se zamračil.
„Pro kondom přeci.“
Rozmrzele si pročísnul havraní kštici.
„A nemohli bychom ho vynechat? Totiž, používám ho pokaždé, ale s tebou bych byl raději bez něj…“
To mě donutilo se nevěřícně zapřít o futra koupelny.
„To nemyslíš vážně, že ne? Jsem s velkou pravděpodobností nakažený, a proto tě v žádném případě nebudu vystavovat nebezpečí!“
„Briane, jestli něco to máš, tak já už taky.“
„… třeba ne.“
Našpulil pusu.
„Nemůžeme,“ zopakoval jsem nenadšeně, ale pevně.
„Ok, tak toho latexovýho neřáda přines, ale hned zítra tě odtáhnu na testy, i kdybys nechtěl!“
Pobaveně jsem se zaculil, a konečně tedy využil značných zásob toaletního šuplíku. Dle Billových instrukcí jsem ještě vzal gel z jeho kabelky.
„Vem to sem a použij to na mě,“ pobízel mě mezitím.
„Ty jsi mi ale natěšený,“ laškoval jsem s ním.
„A divíš se? Na tuhle chvíli čekám od prvního září. Vlastně když se to tak vezme, tak v podstatě už od puberty, kdy jsem se do tebe platonicky zamiloval,“ spokojeně zamručel, jak jsem se na něj položil.
Zanechal jsem to bez odpovědi a pouze mu trošku pozvedl bradu, když mi ovinul své gazelí nožky kolem boků. S výmluvným zábleskem v očích na okamžik polapil do úst můj ukazovák a prostředník. Navlhčenými prsty jsem mu přejel po bříšku a opřel si čelo o jeho. Díval se na mě s nesmírnou něhou a oddaností. Políbil jsem jej. Vtlačil jsem do něj ukazováček až po poslední kloub a ústy zachytil první z řady jeho procítěných stenů. Věděl jsem, že tisknu to správné místo. Přece jenom jsem až příliš dobře znal, kde přesně se nachází a jak s ním manipulovat.
„Ah, víc,“ zapředl a pohladil mě kotníkem po stehně. „Dotýkáš se mě přímo tam!“
„Já vím,“ sebevědomě jsem se usmál. Přidal jsem i druhý prst a snažil se odolat jeho sykání, že je přichystaný na něco mnohem většího, a připravit ho, aby neměl žádnou bolest. Šlo to těžko, svíjel se pode mnou jako hádě a následně i žadonil. Zuby jsem roztrhl obal prezervativu, pečlivě si ho nasadil a uchopil tubičku gelu, kterou měl tak důmyslně uloženou v tašce.
„Co že jsi ho měl u sebe?“ prohodil jsem zvědavě, aby řeč nestála. Chystal se na mě snad?
„Já jsem vždycky připravený. Nikdy nevíš, kde narazíš na žhavýho chlapa,“ zakřenil se a bedlivě pozoroval, jak na sebe důsledně natírám chladivou hmotu. Musel jsem se zasmát, tohle byl přístup mně vlastní.
Hodil jsem lubrikáč pryč, Bill dal kolena od sebe a já jeho útlé slonovinové tělo zakryl svým. Šarmantně se pousmál a zatěkal očima po mé tváři.
„Jsem nervózní,“ přiznal a ostýchavě nahnul hlavu k rameni. Odhrnul jsem mu několik pramínků z obličeje.
„Proč?“
„Protože jsi to ty,“ bezelstně ke mně vzhlédl.
„Tak… si zkus představovat, že tady vůbec nejsem,“ navrhnul jsem nevinně. Odměnil mě zachichotáním a drobným polibkem. Důvěrně ochutnávajíc jeho ústa, uchopil jsem se do dlaně a nasměroval se k tomu sladkému místu. Toužebně jsem začal vstupovat dovnitř. Pronikal jsem do něj zvolna. Užíval jsem si tu podívanou, kdy mu zčervenaly rty a řasy se v opojení rozevíraly a přivíraly jako motýlí křidélka. To tření bylo neúnosné. Zahoupal se se mnou svět a zachraptil jsem.
„Uvolni se, jsi strašně stažený…“ staral jsem se. Soucitně se na mě usmál.
„Briane, nesexuju poprvé. Jsem uvolněný, jak nejvíc to jde. Takhle těsný jsem normálně,“ ušklíbl se a prostořece mi přejel jazykem přes spodní ret. Nasucho jsem polknul. Tak to netuším, jestli to vydržím déle než minule…
„Pokračuj,“ špitnul cituplně a otřel se svým nosem o můj. Vším, co dělal, byl tak rozkošný a delikátní a podmanivý. Byl silně návykový. Už jsem si nedovedl představit, že bych ho více neviděl…
~*~
Dvě postavy, mezi nimiž byl veliký výškový rozdíl, vpadly do vchodu a lehce klátivou chůzí se vydaly do schodů. Tiše mezi sebou rozmlouvaly a potměšile se špičkovaly. Jedna z nich v mezipatře ztratila klobouk, ovšem ani si toho nevšimla. Stefanovi dělalo poměrně menší potíže ovládat motoriku, a tak odemkl sám. Ve vstupu mu zabránila spoluhráčova paže.
„Počkej ještě, neměl by ses radši nejdřív přesvědčit, že nejdeme nějak… nevhod?“ vykoktal a poslední slovo doprovodil trylkem smíchu.
„No… to bych radši měl, viď,“ zvážněl basák a lehce zbledl. Takového faux pas by se skutečně dopustit nechtěl.
„Počkej tady,“ řekl tedy a potichu se vkradl do bytu. Potmě došel po paměti až do obývacího pokoje a už už se chtěl obrátit a dojít pro Steva, když zaregistroval slabé výmluvné zvuky, vycházející ze značně pootevřených dveří Brianovy ložnice. Automaticky udělal několik kroků blíž. Měsíční světlo ozařovalo jejich do sebe zaklesnutá zmítající se těla. Bill byl pod ním, podpíral se rukou a druhou ho objímal kolem krku. Po jednom extra rázném přírazu zvrátil hlavu, vlasy se mu roztekly po ramenou.
„Lieber Himmel!“ zanaříkal. Brian mu vyjel jazykem po krku až k bradě a divoce jej políbil.
Stef klopýtl dozadu. Kdepak, tohle rozhodně vidět neměl. Obrátil se na podpatku a odporoučel se ven. Steva se slovy „Jdeme přenocovat do hotelu“ drapnul za flígr. Sám pro sebe se usmál, jakmile na něm sluníčkový blonďák začal pubertálně vyzvídat, čeho byl svědkem.
~*~
Bill
„Nepřestávej,“ zajíknul jsem se a snaživě sevřel svoje záhyby. Hrál na mě jako na hudební nástroj, každým svým přírazem doloval z mého hrdla zvuky, o kterých jsem dosud neměl potuchy, že je dokážu vydávat. Přesně tak jako na začátku, kdy mě teprve připravoval, každičký jeho pohyb zasáhnul cíl. Bylo pro mě záhadou, jaký zázrakem to zvládal. Zatím nikdo to se mnou takhle neuměl.Nebýt vší té rozkoše, nevěřil bych tomu, že o tomhle pouze nesním. Až se to ve mně svíralo, jak se všechny mé pocity míchaly. Cítil jsem se tak šťastný, tak naplněný. Ne fyzicky tím, že byl ve mně, ale duševně naplněný. Tím, jak jeho vlhká pokožka klouzala po mé, jak majetnicky držel moje boky, naléhavým proplétáním našich jazyků… jeho blízkostí. Znamenalo to pro mě tolik… možná víc, než jsem si byl ochoten připustit.
Vzhlédnul jsem, zajel mu prsty do vlasů a utopil zakňučení v jeho ústech, když sevřel v dlani můj penis. Pulzovalo mi ve slabinách. Přál jsem si, aby byl on první. Propínal jsem kyčle proti němu. Samou snahou jsem si zřejmě prokousnul ret, neboť jsem na patře zaznamenal železitou příchuť. Brnění, které mi přebíhalo po páteři, dávalo tušit, že jsem už skoro na hraně. A potom jsem rozeznal výraz v jeho tváři. Zoufale jsem se k němu přimknul. Stalo se to nejhezčí, co mohlo – vyvrcholili jsme společně. Pod semknutými víčky jsem měl bílo.
Dezorientovaně jsem otevřel oči, jakmile ze mě vystoupil a odvalil se ze mě. Viděl jsem, jak se zbavuje prezervativu, aby se vzápětí hned vrátil zpátky ke mně. Hodili jsme přes sebe deku a já se k němu spokojeně přitulil. Tvář jsem zavrtal do krásně voňavého ohybu jeho krku a paži mu položil přes bříško. Tentokrát jsem tuhle krásnou chvíli mlčení nekazil zbytečným žvatláním. Láskyplně mě políbil.
Myslím, že kdyby teď přišel konec světa, bylo by mi to úplně jedno.
autor: Fee
betaread: J. :o)
Krásný dílek…:-):-) Je to hezká povídka a zároveň je i hodně neobvyklá svým párováním a proto je jedinečná, orpavdku krááásný dílek…:-) Nějak Stefanovi zmizel úsměv…:-D
Tuhle povídku miluju.
Tak krásný, procítěný… a ten šanson na začátku… porstě nádhera. Moje představivost jela na plné obrátky, celou dobu jsem se tady zamilovaně culila na monitor. Mě teď někdo vidět, nezachápe.
Toto bola poézia, aj s krásnym hudobným podmazom. Maľovanie Billa a ich nádherný priateľský rozhovor, potom to ostatné… Úžasne krásne. Na chvíľu ma mrazilo, keď Bill odmietol kondóm, ale vyriešili to krásne vtipne :)dúfam, že Bill Briana na tie testy vážne dotiahne, lebo tá neistota je hrozná, ale aj tak som na ňu zabudla, keď som si s nimi užívala 🙂
Ja som totálne namäkko, zase.
Ďakujem za nádhernú kapitolu.
na to se vyplatilo počkat. 🙂 přenádherný díl a tak skvěle jsi nás navnadila tím šansonem.. to byla idylka. a neříkej mi, že ten obraz je opravdu od Briana! je perfektní, ten bych hrozně moc chtěla vlastnit. 🙂 nemohla jsem se vynadívat.
docela mě překvapilo, že k jejich druhému "poprvé" (to první se s tímhle nedá ani omylem srovnávat) došlo ještě dřív, než si budou oba stoprocentně jisti výsledky. úplně mě Bill vylekal, když nechtěl použít kondom. to bych mu asi nafackovala, aby se probral. :/
ale i přes to, jsem si to s nimi pěkně užila. 😀
ježíš… to bylo dokonalý ♥
Povídku jsem začala číst sice až včera, ale to vůbec nevadí. Zaujala mě hned po prvním díle, už jenom pro svoje jedinečný párování, díky kterému je opravdu jedinečná.
Dnešní díl byl vážně nádherný, od začátku do konce. Takový… Něžný, nevinný, roztomilý. Hltala jsem každé písmenko, usmívala jsem se jako blbeček 😀 vážně se mi moc líbí, jak se jejich vztah pořád víc a víc prohlubuje a jak po sobě touží čím dál, tím víc – a teď to nemyslím po stránce sexu.
Tohle jejich poprvé (to co se stalo předtím… To asi ani nemá cenu počítat, protože tutomu se to rozhodně nemůže rovnat) bylo tak nádherně napsaný a prociteny, že jsem měla chvílema pocit, že jsem tam s nima 😀 vážně nádhera… Celkem mě překvapil Bill tím, že si nepřál kondom. Ale jeho věta, že to je už jedno, že pokud je nakažený Brian, tak on taky… Ta se mi líbila, nevím proč 😀 a já doufám, že Bill Briana na ty testy vážně dotáhne, protože takhle v nejistotě být… Musí to být strašný.
Ještě v závěru xD myslím si, že Stefan možná nějakým způsobem zarli, nevím, je to jenom moje domněnka 🙂
Asi nevydržím do středy, protože tohle je vážně úžasná povídka <3
Pecka, tleskám 🙂
Awww…naprosto kouzelný! 🙂
..nejsem si zcela jistá, že do příští středy vydržim! ^^
bože tak dlouho jsme cekali a konecne..uzasne to bylo..jdu si to precist podruhe 😀
Byla jsem hodně skeptik. Bála jsem se, co mi z Briana uděláš.. a zatím to zvládám!
Jedinné co mi vadí jsou zdrobněliny typu pěstičky..
Je pěkné, že Brian je prostě Brian. Je to děvka a přitom krasavečerk, který potřebuje lásku..
Těším se na další díly 🙂