Vrah 9.

Tak, opět bych mockrát chtěla poděkovat za všechny komentáře. Samozřejmě děkuju za všechny pochvaly, ale také za rady, které jste mi daly. Snažím se podle nich řídit, aby se vám moje povídky líbily ještě víc. 😀

Pomalu otevřel oči a otočil se směrem k Billovi. Tedy spíš k místu, kde Bill v noci ležel. Teď tam totiž byla jen rozválená deka.

„Asi si dělá snídani,“ pomyslel si Tom klidně, vklouzl do pantoflí a pomalým krokem šel do kuchyně. Tam ale vládlo hrobové ticho.

„Bille, jsi tady?“ zvýšil hlas. Nic. Žádná odpověď. Toma se pomalu začínala zmocňovat nervozita. Vytáhl mobil a zkusil Billovi zavolat. O pár vteřin později se ozvalo vyzvánění z obýváku, ale jeho bratr tam nebyl. Ani v koupelně. A ani nikde jinde v domě.

„Ale Billi, co takový nepříjemný tón? A proč se mračíš?“

„Tak ty nevíš?“ prskl Bill, načež dostal od neznámého facku.

„Nemluv se mnou tímhle tónem.“ Pak Billa chytil za bradu, natočil si ho zarudlou tváří od facky k sobě a na poraněné místo ho políbil. „Ty víš, kdo jsem. Jsem Dicky.“ Černovlásek nevědomky zacukal spoutanýma rukama za zády a zavrtěl se na židli, na které seděl. Dicky stál nad ním jako bůh pomsty. I v šeru, které v místnosti panovalo, si ho mohl prohlédnout. Blonďaté vlasy sestřihané na patku, piercing ve rtu a ocelově šedé oči. Štíhlá postava asi tak vysoká jako ta jeho.

„Jsi tak nádherný, jako ve všech klipech. Jako na koncertech. Jako při rozhovorech. Tak dokonalý…“ Dicky si Billa zálibně prohlížel jako božské stvoření. Dával mu jemné polibky na krk, ušní lalůčky, tváře, ale rtům se vyhýbal. Černovlásek zavřel oči, jako by se chtěl myslí dostat někam úplně jinam, a tak trochu se mu to skutečně povedlo. Vracely se mu vzpomínky na včerejší noc a brzké ráno.

Černovlásek rozespale vešel do kuchyně a natočil si do sklenice vodu. Prohrábl si vlasy, načež zívl, a pak se napil. Nepopíral, že se po tom hororu bál, ale teplo Tomova těla, které stále cítil na své kůži, odvádělo jeho pozornost jinam než k nočním příšerám. Dredáč ho celou dobu ochraňoval, aby k němu žádné strašidlo nemohlo. Hladil ho po zádech a Bill se několik dlouhých hodin ztrácel v jeho polibcích a dotycích.

Zavrtěl hlavou, aby se probral a odložil sklenici. Opřel se o linku a zavřel oči.

Ticho prořízl chladný šepot: „Ahoj, Bille.“ Černovlásek se polekaně otočil, ale nikdo za ním nestál. Nebo alespoň dotyčného nezahlédl, zřejmě kvůli tmě, která v kuchyni vládla. Pak ho někdo chytil pevným stiskem za paži, přitáhl si ho k sobě a zakryl mu ústa, aby nemohl křičet.

„Přišel jsem si pro tebe,“ zaslechl u ucha neznámý chlapecký, no, spíš mužský hlas, který zněl tak na 20 let, a byl odtáhnut do auta. Sice se bránil, ale přes ruku ze sebe nedostal jediný hlasitý zvuk, aby ho někdo slyšel…

„Nech mě,“ šeptl Bill. Dicky se zarazil, nechápavě se na černovláska zadíval, pak se ale ušklíbl.

„Víš, Bille, mohl bych tě jednoduše zabít, ale já nechci. Nechci tě zabít, rozumíš? Nenuť mě k tomu. Chci tě rozmazlovat, líbat, hladit, šeptat ti do ouška sladké věci, dávat ti dárky, chci, abys mi zpíval, abys mě miloval tak jako já tebe. Víš, jak mi rvalo srdce, když jsem slyšel tebe a Toma? Chtěl jsem tam vrazit a zabít vás. Oba. Byl jsem od toho jen krůček, ale neudělal jsem to. Nechtěj, abych toho litoval.“ S těmito slovy odešel, a nechal Billa o samotě. Černovlásek sklopil hlavu a zmocnila se ho beznaděj. Neví, kde je, nemá mobil, aby se někam dovolal, a ten kluk tu s ním chce být napořád.

Jak se to všechno vlastně stalo…?

Ano, Dicky je konečně na scéně. Jak se vám zamlouvá? Já samotná si ho představuju jako takového toho moc pěkného, mladého vraha, který je tak trochu blázen. 😀

autor: Rose