autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Natáhnu si boxerky a vylezu z postele. S cigaretou v puse přejdu ke stolku, kde leží návrhy, které tu zanechal Bill. Vezmu si jeden blok a rychle jím prolistuji, dokud nenajdu adresu firmy. Lehce se nad tím usměju.
„Pojď zpátky,“ povzdechne Brian. Natočím k němu hlavu, pousměju se a poté blok odložím zpátky.
„Už jsi mu volal, nebo sis našel někoho jinýho?“ zajímám se. Obléknu si triko.
„Komu? Trümperovi?“ povzdechne otráveně. Jen přikývnu na souhlas a seberu ze země kalhoty. „Ne, nevolal. Nechci, aby mi navrhoval byt někdo, s kým jsi něco měl nebo… co to mezi vámi vůbec je,“ řekne.
„Nech ho bejt,“ zasměju se a navléknu se do kalhot. „Svoji práci dělá dobře.“
„Proč se vyhýbáš té části, co jste spolu měli?“ opře se na loktech a s pozvednutým obočím mě z postele sleduje.
„Protože jsme zkrátka a lehce spolu nic neměli,“ pokrčím rameny. Obléknu si zbytek věcí a dojdu k němu. Skloním se nad něj a lehce ho políbím. „Tak já jdu. Měj se.“
„Ahoj. Zítra tě chci vidět na hodině,“ řekne naoko přísně.
„Jasně, pane profesore,“ ušklíbnu se pobaveně. Ještě jednou ho políbím, vezmu si věci a vydám se směrem k firmě Design agency.
„Dobrý den,“ pozdravím celkem milou paní u informací. „Hledám pana Trümpera. Mohla byste mě, prosím, nasměrovat?“
„Samozřejmě. Vyjeďte výtahem do třetího patra. Když půjdete rovně dlouhou hlavní chodbou, dojdete k velkým dveřím s jeho jménem,“ věnuje mi přátelský úsměv.
„Děkuju mnohokrát,“ oplatím jí úsměv a rozejdu se dle jejích instrukcí. Když dojdu k těm dveřím, podívám se na jmenovku, pousměju se a pro jistotu zaklepu. Vezmu za kliku a vejdu. Objevím se v menší kanceláři, kde sedí nějaká mladší žena. Hmm… Proč mám pocit, že už jsem ji někde viděl?
„Dobrý den…“ zapátrám rychle pohledem po stole po její jmenovce, „…Deborah,“ dodám s vřelým úsměvem.
„Dobrý den, mohu vám nějak pomoct?“ nabídne mi ochotně a směle na mě zamrká. Ah, líbím se jí. Skvěle.
„Je v kanceláři pan Trümper?“ optám se naoko nevinně a opřu se o její stůl.
„Uhm… Pan Trümper tam je, ale momentálně si nepřeje být rušen. Jak jinak vám mohu pomoct?“
„Někoho tam má?“ povytáhnu obočí.
„Ne, ale něco dělá,“ odpoví mi s dalším sladkým úsměvem. Bože, ta je děsná.
„No, a opravdu bych za ním nemohl? Jsme dobří přátelé, víte,“ vysvětlím jí.
„Já vám věřím, ale bohužel si přeje být nerušen,“ zopakuje už poněkolikáté. A co kdyby… Hah.
„A už jsem vám řekl, že spolu možná začneme chodit?“ nasadím svůdný úsměv. V tu chvíli pootevře pusu. „Včera jsme byli spolu u něj doma a šukali jsme celou noc jako králíci. Bože, mám natržený zadek ještě teď. Opravdu bych za ním nemohl? Musíme si toho tolik říct.“ Jestli ani tohle nepomůže, jdu se zabít. Pokud to dřív nestihne Bill.
„Já-já… Samozřejmě,“ zvedne se trochu zaraženě a dojde ke dveřím do vedlejší místnosti.
„Bille, máš tu návštěvu,“ řekne mu.
„Jasně jsem říkal, že nechci, aby mě někdo rušil,“ řekne rozčíleně. Ah, Billík má špatnou náladu. Zlomil si nehet?
„Prý je to tvůj přítel,“ oznámí mu.
„Ale já teď nemám čas, a už jsem ti to říkal,“ sykne.
„Bille, je to ten tvůj milenec. Vyprávěl mi o vaší včerejší noci. Vůbec ses mi nepochlubil. Je to kus,“ zasměje se Deborah. Hah. Já tušil, že se jí líbím. Dojdu ke dveřím.
„Cože?“ zvedne se od stolu. „Tak toho bych velmi rád viděl.“
„Ahoj, lásko!“ protáhnu se kolem Deborah. Věnuji jí milý úsměv, lehce ji vystrčím ze dveří a zavřu za sebou. „Ty máš teda pěkně neoblomný personál,“ postěžuji si pobaveně.
Ale on se na mě naprosto vážně podívá, podzvedne obočí a paže si založí na hrudi. „Žádal jsem, aby mě nikdo neobtěžoval.“
„Nevadí. Počkám, až budeš mít čas,“ usadím se do křesla naproti němu a vlídně se usměju. Jeho kancelář byla pěkná, to musím uznat.
Když budu oprsklý, třeba mě nebude tolik stírat. Pokud se budu chovat aspoň trochu jako on, možná mám šanci, abych mu leccos vysvětlil.
„Až budu mít čas, ty už budeš dávno doma,“ uchechtne se. Čekal jsem, že bude víc nasraný.
„Já počkám. Klidně pokračuj v papírování,“ pobídnu ho klidně a sundám si mikinu na znamení, že nehodlám jen tak odejít.
Zapře se rukama o stůl a podívá se na mě. „Co chceš?“
„Už ti volal Brian?“ začnu naši jednostrannou konverzaci nevinnou otázkou.
„Proč?“ vyhne se odpovědi.
„Jenom mě to zajímá. Koukal jsem na ty katalogy a je to vážně pěkný. Řekl jsem mu, že chci, abys to dělal ty,“ pousměju se. Sice ne doslova, ale nevadí. On si určitě taky leccos přibarvuje. Kdo ne.
„To děkuju. Ne, nevolal,“ odvětí a posadí se.
„…aha. Tak jestli potřebuješ nějaký podpis, tak se toho klidně ujmu. Stejně nakonec udělá to, co chci já,“ zadívám se mu do očí. Ne, že bych jím nějak manipuloval. Zkrátka chce, abych byl šťastný. To mi připadá fajn. Navíc právě Billovi zařizuji kšeft. Jsem jen hodný…
„Úmluvu mám s ním, chci jeho podpis,“ koukne se mi do nich také. „Přišel jsi kvůli tomuhle?“ Shit.
„Ne tak úplně…“ skousnu si ret a zadívám se za něj na polici s dokumenty.
„Tak proč?“
„Přišel jsem kvůli tomu, co se stalo na té ulici,“ přiznám a nejistě na něj pohlédnu zpod řas.
„Nemůžeš zapomenout na to, jak líbám, hm?“ začne se prohrabovat různými papíry. Pitomec.
„Moc si nefandi,“ zavrtím pobaveně hlavou. „Až tak hezký to nebylo. Vlastně možná zbytečně moc vystrkuješ zuby.“ Srážet mu ego mě docela začíná bavit. Snad mě něčím nepřetáhne. Třeba těmi velkými deskami, co má pod rukou. Au.
Koukne se na mě a ušklíbne se. „Snažíš se mě urazit?“
„Ne, to nemám zapotřebí. Jen jsem rád upřímný,“ pokrčím lhostejně rameny. Pravda je taková, že líbat ho, bylo… naprosto dokonalý.
„Hm…“ kývne jen hlavou, „tak proč jsi přišel?“
„No…“ přejedu si nervózně prsty po koleně, „jestli si vzpomínáš, o něčem jsme se bavili. Něco jsi chtěl vědět. Tak… mě zajímá, jestli tě to pořád zajímá. Ale jestli ne, tak ti to samozřejmě nebudu cpát. Jen jsem si uvědomil, že máš právo to vědět… jak jsi sám řekl.“
„Vybral sis skvělý čas,“ uklidí nějaké papíry do šanonů a zase se posadí. Miluju jeho ironii.
Unaveně povzdechnu. „Tak fajn, dobře. Přijdu jindy,“ zvednu se. „Jen jsem se zrovna cítil na to, že bych ti to dokázal říct, tak jsem za tebou přišel. Nemám na tebe číslo, takže jsem ti nemohl brnknout jako nějaký kámoš, jestli si na mě náhodou najdeš čas. Prostě jsem přišel. A jak vidím, asi to byla chyba.“ Chtěl jsem ho i vidět, ale to mu vykládat nebudu. Akorát by se mi vysmál.
„Chybami se člověk učí,“ poznamená, ale nakonec se usadí, opře si ruce o opěradla koženého křesla a koukne se na mě. „Povídej, poslouchám,“ přehodí si nohu přes druhou. Chvíli pozoruji jeho arogantní výraz. Kdyby ho to opravdu nezajímalo, přece by mi řekl, abych vypadl. Nezáleží na tom, jak lhostejně se tváří. Zajímá ho to. Proto chce, abych mu to řekl.
Nakonec se usadím zpátky. „Všechno to začalo, když jsem minulé prázdniny byl s přáteli někde… už nevím kde. Byli jsme opilí a skákali do jezera. Rozrazil jsem si hlavu. Měl jsem několik operací, ale… neměl jsem sny, nemohl jsem snít, takže… jsem vlastně nebyl odpočatý a tak. Musel jsem na další operaci. Trochu se mi pohrabali v hlavě, ale operace dopadla dobře…“ odmlčím se na chvíli. Začnu si hrát s prsty, abych se mu nemusel dívat do očí. Co mu mám říct teď? Že jsem o něm začal mít sny? Proboha, budu vypadat jako totální idiot, který utekl z psychiatrie.
„Takže jsi okay?“ zapře se nohou o stůl.
„Okay jsem, ale moje sny… ne tak úplně,“ ujasním mu. „Někdy mívám černobílé sny, někdy naopak jenom ležím ve tmě nebo sleduji oblohu někde na louce. Já vím, že to zní fakt šíleně.“ Zavrtím nad tím posměšně hlavou.
„Co s tím mám já společného?“ Jsem mu docela vděčný, že se ptá. Ptá se na správné otázky, které mi pomáhají.
„Začalo se mi zdát o tobě,“ pošeptám. Chvíli se přemáhám, až se přinutím odtrhnout pohled od svých rukou a podívám se mu do očí. Určitě ho teď vyděsím. Zavolá na mě ochranku a už mu nic víc nepovím.
„Jen tak z ničeho nic? Nebo my jsme se snad někde už viděli?“ nakrčí nos. Není až tak hloupý…
„Právě v tom to celé je. Museli jsme se někde potkat a mně utkvěl tvůj obličej v hlavě. Pak se mi promítl do snů. Jenomže k tvému obličeji jsem si vysnil vlastnosti, které by se mně na tobě líbily. Ať to zní sebevíc pateticky, je to bohužel tak. Do toho jiného Billa jsem se vážně zabouchl. Byl… dokonalej. Ale to jenom díky tomu, že jsem ho přesně takového chtěl,“ zavrtím nad sebou hlavou. „A v jednom z těch snů mi sundal z nebe hvězdu a já si přál, abys byl skutečný… tedy on, aby byl skutečný. Byl jsem tak… dětinský, směšný a naivní. Když jsem tě potkal na té ulici, opravdu jsem věřil tomu, že to je on.“ Schovám si obličej do dlaní, protože se cítím trapně.
„Takže tys mě někdy už viděl, a teď sis mě takhle vysnil? Aha,“ pokrčí rameny. „Jsi do mě zamilovaný? Spíš, do tamtoho ze snu?“
„Tohle je přesně ono. Tu aroganci nenávidím,“ zakroutím hlavou. „Když jsi s Molly, jsi úplně jiný. Viděl jsem v tobě to dobré. Přál jsem si, aby se to probudilo, a ty jsi byl stejný jako v těch snech. Jenomže… to tak nejde. Pamatuju si, že ve všech snech byl strašně studený a já se tomu divil. Teď už ale nemusím. Vím, že takový ty jsi. Ale neboj se… Už tě nebudu líbat, ani na tebe někde skákat. Už se ti nikdy nepřipletu do cesty. Protože vím, že ty nejsi ten, koho bych byl schopný milovat. Jsi někdo sobecký, arogantní, egoistický a… To je fuk. Nepřišel jsem ti sem nic vyčítat. Jsi takový, jaký jsi, a já to beru. Nikdo tě nezmění, ani já, i když bych si to někde uvnitř děsně přál. No… to je jedno. To je asi všechno, co jsem ti chtěl říct,“ zakončím svůj dlouhý monolog. Povzdechnu a zvednu se. Vlastně ani nečekám, že by mi na to něco chtěl říct. Potřeboval jsem mu sdělit, co si o něm myslím. To už jsem udělal.
„Ne, není to jedno. Mluv, když jsi to načal,“ narovná se. „Vůbec mě neznáš, mluvil jsi se mnou párkrát, ale dobře.“
„Ano? A proč jsem s tebou mluvil jen párkrát?“ pozvednu s úsměvem obočí. Ne, nemám absolutně chuť se smát, ani se na něj usmívat. Jen mu neukážu, jak jsem slabý. Neodhalím svůj zranitelný bod.
„Na to by sis měl odpovědět ty sám,“ upraví si vlasy. Jasně.
„No jo, já sám. Já vím, proč. Protože jsi sebestředný egoistický blbec. Proto,“ vyčtu mu. „A vlastně mi to ani nevadí. Je mi tě ve skutečnosti docela líto. Nemáš za kým jít domů, nemáš s kým vyrazit do baru na nějakou zábavu. A to proto, že jsi sám. A já se nedivím, že jsi sám. Možná, že kdyby ses změnil, mělo by tě plno lidí rádo. Ale proč ty by ses měnil. Ty si vystačíš sám,“ zakroutím sarkasticky hlavou. Obléknu si mikinu.
„Někdy si polož otázku proč,“ pousměje se ironicky. Jak se mám sakra bavit s někým, kdo mě snad ani nevnímá? Pořád si všímá jen svého ega a vzhledu. Pitomec.
„Nemám důvod. Nezajímá mě to,“ uchechtnu se.
„Tak kde je problém? Kašli na mě,“ pokrčí rameny, „a dál si sni aspoň ten svůj sen.“
Já mu jednu…! „Seš idiot,“ seberu se a jdu pryč. Na tohle opravdu nemám nervy. Že já idiot za ním vůbec chodil a snažil se mu něco vysvětlovat.
„Díky,“ broukne ještě. Prásknu mu dveřmi a projdu kanceláří, kde sedí Deborah.
„Nashledanou,“ zaslechnu ji ještě. Na to nic neřeknu.
Tome, no tak, uklidni se. Kvůli tomuhle jsi nepřišel. Nesmíš se nechat takhle vytáčet. Sice to není dítě, – ačkoli se chová ještě hůř – ale i tak se nesmím nechat takhle lehce vytočit. Otočím se na patě a vrazím mu zpátky do kanceláře. Hned ke mně zvedne pohled.
„Víš co, ty nemístný hovado?“ oslovím ho schválně s úsměvem. „I přesto, jaký seš kretén, tě má moje malá ségra ráda. A ptala se na tebe. Neříkám, že by tě to snad mělo zajímat…“ dojdu k jeho stolu a vymaním mu z ruky propisku dřív, než stačí něco říct. Seberu první papír z jeho stolu, co mi přijde pod ruku a začnu mu na něj psát adresu. „Ale kdyby ses náhodou chtěl zachovat jako docela milej člověk, můžeš přijít. Ráda tě uvidí. Nazdar.“ Hodím mu ten papír pod obličej a odejdu z jeho kanceláře.
„Měj se, Deborah,“ věnuji jí úsměv a zavřu dveře její kanceláře. Rozejdu se s potěšeným úsměvem dlouhou chodbou. Přijde. Vím to.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
no nečekala jsem, že mu takhle vyklopí ten sen…spíš jsem čekala, že potom bude Bill víc přátelštější, ale tak třeba příště:D jinak pěkně si mu to Tome natřel…chudák, musí tam sedět a čumět jak péro z gauče:D
úžasnej díl:)těšim se na pokračování:))
ou….. no tlemila jsem se tomu Tomovu popisovani ty noci to jsem nemohla ale pekne mu to natrel….. 😀
Páni, tak ten mu to teda natřel. Je dobře, že se nenechal zastrašit a taky mu pořádně ukázal, že umí být ostrej. Možná, že si nakonec Bill něco uvědomí a možná mu v mozku přepne na klidnější režim.
No nechám se překvapit, ale díl to byl opravdu skvělý, stejně jako celá povídka 🙂
Sakra, to byl suprový díl! 😀 já se tak tlemila, když to tam povídal tý Deborah 😀 😀 Tom má fakt dobrý smysl pro humor 😀
Dobře mu tak, Billovi… takový nafoukanec, doufejme jen zatím =) 😀 Myslím, že se bude trápit tím, co mu Tom řekl, i když to asi nedá najevo a snad za ním přijde =)
Páni Tom se nezdá =oD no jen Bill by mohl být trochu víc přátelštější =o)
Podlě mě taky přijde… I kdyby jen kvůli Molly. Teda… ale jak to ti kluci dělaj, že pokaždý, když se viděj, tak si (obrazně) vjedou do vlasů… Zajímalo by mě, jaké důvody má Bill ke svému ne příliš přátelskému chování. Snad se to brzo dozvíme.
je mi lito, ze Bill je takovy arogantni .. I kdyz Tom ho k tomu, tak trochu nuti, ale i tka by mohl byt milejsi .. 😀
No to je jedno 😀
ale snad tam Bill dojde 😀
😀 hah ♥
Bill se tady choval jako blb .. ale co naděláme.. A jsem ráda co tom udělal… je to borec 😀
Nooo tak to Bill je pěknej Hamoun 😀 , Nepochopím , Sem zvědavá na další dílek
Toman se nám rozčílil.. xDD
Who ho ho wau :D!!! No tak to byla síla :D!!!! Musim říct,že teď jsem z toho zmatená….myslim to tak,že po dnešnim dílu se mi vyvrací to,co jsem si myslela,že Bill z reality je stejný,jako ze snu. Nevím…možná to tak je,ale..po dnešnim dílu si opět nejsem jistá..Možná se schovává jenom za masku…,ale proč by to dělal…Hm….uvidíme. Každopádně to s tou adresou 😀 😀 tvl! 😀
A Tomovi na něm záleží…:D =to je super 😀 Prostě…neni mu ukradenej.
Moc se těšim na další díl.
Bill určitě přijde, taky si to myslím.. Úžasný díl. Tom to Billovi natřel 😀
Parádní povídka…:-) začánám si jí zamilovávat s každým dílkme čím dál tím víc…:-);-) Těším se na další díl….-)
Těsně před koncem mě málem kleplo. :DDDD Já si fakt myslela, že odejde. :DD Naštěstí se vrátil a Bill má aspoň tu adresu. 🙂 A je dobře, že ví o těch snech. :))
woow 😀 😀 od Toma bylo docela hnusný, že mu řekl to, co měl na srdci, ale.. nandal mu to!:D no nic.. 😀 těšim se na další díl! 🙂