Slíbávalo je zlatými ústy jednu podruhé, a ony byly až příliš malými a bezbrannými, aby se směly ubránit.
Odtrhl pohled od jitřního jasu, jenž začínal po zlatavých krůčcích vstupovat do nocí ztemnělého pokoje, rozhlédl se po malé místnosti, v níž strávil noc. Jeho svršky, zvlhlé včerejším deštěm, byly stále rozprostřeny na různých místech, stejně jako včera večer.
Kabát, jenž nejvíce utrpěl, ležel na opěradle křesla, vlhko, jež zapříčinily dešťové kapky, vpíjející se do jeho látky, již vymizelo pryč.
Natočil hlavu na stranu, pryč od pokoje, a přivřel víčka, pozorně se zaposlouchal do tichého oddechování vedle něj.
Pousmál se a vložil svoji dlaň do chlapcovy, nechal se vést po schodech vzhůru, k jeho pokoji.
Nebyl zde dnes poprvé. Ba ne, již si pamatoval malou, útulnou místnost, v níž se v minulosti již po dvakráte ocitl. Tento večer měl být třetím, jejž v tomto pokoji stráví.
„Dám ti věci na převlečení. Mohl bys nachladnout.“
Odložil i poslední z několika látek a zanechal ji ležet na malé, mokré hromádce na zemi, přistoupil blíž k posteli a vzal do dlaní šedé, úhledně složené tričko, jež pro něj bylo připraveno.
Malá lampička unaveně svítila do večerem naplněného pokoje, svým chabým světélkem vytvářela příjemné intimní přítmí, okouzlující, tajemnou atmosféru, jež panovala všude kolem.
Nadechl se jí a odtrhl pohled od malého, jediného světla, jeho oči vzhlédly k oříškovým. Jejich pohledy se střetly, vpíjely se do sebe několik dlouhých chvil. Až příliš dlouhých na to, aby je oba mohly zanechat chladnými.
Vzhlédl k chlapcově tváři, pousmál se, jakmile ucítil dvě dlaně, jež jen nesměle spočinuly na jeho hrudi, lehce se o ni opřely.
Nechal se něžně položit do bílých, nadýchaných peřin a omámeně přivřel víčka, nastavil svůj krk prvním, vášnivým polibkům.
Sklopil tvář, nosem pohladil a vdechl tak vůni, jíž byla prosycena látka trička. Jeden z pozůstatků včerejší noci. Bylo na pohled obnošené, několikrát vyprané a trochu roztáhlé a neforemné, přesto pro něj znamenalo víc, mnohem víc, než všechny drahé blůzy, svršky a košile, jimiž měl naplněno několik skříní.
Bylo provoněno tou vůní, jíž se nechal okouzlit, nosil jej někdo, kdo okouzlil jej. Patřilo jemu.
Opustil svoji vzpomínku, pohledem spočinul po svém boku.
Klidná, ničím nerušená tvář symbolizovala spánek. Sbíhala se v ní krása těch nejostřejších kontrastů, jakou kdy směl spatřit. Mužnost se smyslně splétala s nevinností, s půvabem mladého chlapce, vytvářela tu neobyčejnou kombinaci, na níž pohlížel. Rysy jeho tváře byly jemné, dívčí… a přesto v nich nacházel ostrost, tvrdost, jež byla vlastní mužům.
Tmavé obočí. Dlouhé řasy, tvořící hustý, chvějící se závoj. Spánkem sevřená víčka, pod nimiž se skrýval oříškový pohled upřímnosti, něhy a lásky. Pohled, k němuž by dokázal vzhlížet po celé dlouhé hodiny.
Jeho přítel byl krásný. Pohledný, s okouzlujícím půvabem, s nímž se dosud u nikoho nesetkal.
Přítel. Ano, byl víc než milenec, víc, mnohem víc než ti před ním. Dostal se k jeho srdci jako jediný, zničil chladnost a ledovost, jíž si kolem sebe před lety vystavěl. Byl mu blíž, blíž než všichni ostatní.
Dal mu vůli znova vnímat emoce, cítit. Přijímat lásku, již mu s každým polibkem, s každým něžným pohlazením snášel k nohám. A možná znovu milovat…
Cítil se úplný, měl vše, po čem toužil. Jeho nitro bylo konečně naplněno vším, co těch pár dní tolik postrádal.
Naplňoval jej on. Jeho blízkost. Skutečnost, že jej měl po svém boku, přes to všechno, co se muselo stát.
Prsty spočinul na jemné tváři a bříšky opatrně pohladil sametově hebkou pleť, avšak nespustil je, nestáhl je pryč z toho něžného doteku. Naklonil se blíž a spojil jejich rty v malém, drobném polibku, jenž již po nesčetněkráté porušil jeho zákaz.
Avšak záleželo na tom?
Pomalu se poodtáhl a opřel své čelo o chlapcovo, úsměv se vkrádal na jeho tvář, jak pozoroval až do této chvíle klidná víčka, jež se začínala probouzet. Ospalé oříškové oči vyhlédly zpod čarokrásně dlouhých řas, setkaly se s úsměvným pohledem, jenž v nich probudil jejich, do této chvíle spící záři.
„Jak ses vyspal?“
Přerušil ticho mezi nimi, až teď si uvědomil bříška prstů, přejíždějící po své tváři v jemných, opatrných dotecích. Na okamžik znejistěl, jeho tvář se nesměle, plaše sklopila, jakmile ucítil ruměnec vstupující na své líce.
Bylo to tolik neobvyklé, neobyčejné gesto z mladíkovy strany, na něž dosud nebyl zvyklý, do včerejšího večera jej neznal. Odvážil se vzhlédnout k jeho hlubokému pohledu, jen na okamžik pohlédnout do jeho magické uhrančivosti.
Zdálo se mu to… nebo oproti minulosti o tolik zjemněl, zněžněl?
„Úžasně,“ odpověděl, nepřestával mapovat chlapcovu tvář.
Pousmál se červánkovému nádechu, jenž byl symbolem studu, směl cítit vzrůstající horkost na bříškách svých prstů. Nepřestával si jej prohlížet, ani teď, když pohledem utíkal před tím jeho.
Na okamžik od něj odtrhl pohled, rozhlédnul se po pokoji, jejž nyní plně naplnil sluneční svit. Místnost se koupala v kráse paprsků slunce, jež sem pronikalo malým oknem.
Pozvedl pohled a rychle si našel cíl mladíkových očí, jež nyní kmitaly po pokoji.
„Omlouvám se… vím, že jsi zvyklý na něco jiného,“ odvětil, plaše sklopil své oči před těmi, jež se na něj upřely.
Cítil další vlnu studu, jež zalila jeho nitro. Studu, že někomu, jako byl on, stále nabízel jen věci chudobné a prosté, na něž nebyl zvyklý, jež nepatřily jeho úrovni.
Jak moc malý si opět připadal.
„Tome, nezáleží na tom, jak bohatý jsem já a kolik toho vlastníš ty. Nepřemýšlej nad tím, protože to je poslední, na čem mi záleží. Já chci tebe, takového jaký jsi, s tvými poměry, z kterých jsi vyšel, na které jsi zvyklý. Přestaň se podceňovat, prosím,“ odvětil, jemně jeho tvář pozvedl do úrovně své, díval se do oříškových očí, jež mu jeho pohled oplácely.
Co mu záleželo na majetku, honosnosti a luxusu, když měl jeho?
„Tady jsi mě pomiloval,“ zašeptal, dlaní pohladil lůžko, na němž oba leželi.
Jeho slova vykouzlila úsměv na chlapcově tváři, v mysli obou probudila vzpomínky na onu noc.
Drahá, kruhová postel v zrcadlové místnosti jeho domu symbolizovala luxus, přepych. Vystřídaly se na ní desítky mužů, stala se místem hříchu a neřesti pro úlety, živočišný sex a nemravné erotické hrátky. Svou honosností byla ideálním místem pro hodiny a hodiny nespoutaného, tvrdého sexu.
Tomova postel byla obyčejná, nijak rozsáhlá, a přesto pro něj znamenala víc, mnohem víc než ta pamatující tolik slastných chvilek, orgasmů a sexu.
Tady prožil víc. Spojení plné citů, jemuž se nemohlo rovnat nic z toho, co prožil tam v zrcadlech. Zde se poprvé setkal s něčím jiným, zde poznal něhu, lásku, krásu milování, jež mu byla tok dlouho odpírána.
Toto místo pro něj bylo výjimečným, znamenalo živou vzpomínku na onu noc, na niž nikdy nechtěl zapomenout. Postel, na níž právě ležel, se v penězích nedala srovnávat s jeho předraženou, a přesto její hodnota byla o tolik větší.
Pomalu se nadzvedl na loktech a přetočil se, prsty něžně pohladil mladíkovu tvář.
„Počkej chvíli, jen zajdu dolů do kuchyně. Připravím ti něco moc dobrého,“ pousmál se, cítil štíhlé paže, jež se mazlivě začínaly ovíjet kolem jeho krku.
Úsměv přelétl jeho tvář a on obtočil paže kolem chlapcova krku, stáhnul jej na sebe a zajal jeho rty v dlouhém, procítěném polibku.
Porušovat zákazy bylo tak sladké.
autor: Rachel
Celou dobu co jsem to četla jsem se přiblbě usmívala a culila na monitor 🙂
Je to hrozně sladké 🙂 Úplně z toho čiší ten cit který Bill nalezl..a mě se to hrozně líbí 🙂 Tím že mu nevadí, že je Tom chudý, si mě získal =D Diva se nám změnila před očima na "prostého" Billa a mě se ta proměna zamlouvá 🙂 Ještě aby byla v pořádku Tomova maminka a všechno bude pohádkové 🙂
Krásný díl jako vždy 🙂
Bože……to je tak nádherné…tak něžné a ..dojemné.=´) ♥ LÁSKA…..Čistá láska…<33 Je úžasné,jak si Bill uvědomuje,co všechno pro něj Tom znamená,že je to jeho přítel,že se milovali a nebyl to pouze dravý sex s jediným cílem ukojit svoje potřeby. Tohle všechno mě dostává. Nehorázně se těšim na další díl!
Je to tak nádherné ♥
Jůůůůůůů :-* vůbec nevím jak vyjádřit jako moc tuhle povídku zbožnuju ♥ a jak úžasnej každej díl je, za to stojí si ten týden počkat 😀
Od prvího dílku čekám, kdy konečně Bill přestane bejt ta namyšlená ledová královna a dočkala jsem se :-*
Miluju ty odstavce, kde dokážeš tak dokonale vystihnout jak se Bill na Toma díval ♥
zbožnuju tu povídku 😀
To bylo krásné. Přímo jako to ráno do kterého se tam probudili. A Tom byl nejvíc roztomilý, jak mu tam dal to tričko na převlečení, aby diva nenachladla… hezky se o ni staral… Ale nelíbí se mi, jak se pořád podceňuje. I když je to pochopitelné, zvlášť když jsou mezi nimi tak velké majetkové rozdíly, ale Tom má jiné bohatství, mnohem cenější, než je nějaký luxus. No a vidím, že k té snídani se asi ještě nějakou chvíli nedostanou… ale tak co, láska je zasytí 😀 i když se říká, že lásky se člověk nenažere 😀 excelentní díl drahá 😉
u tohoto dílu se musel přiblble usmívat určitě každý čtenář. 🙂 byl tak roztomilý a něžný. jsem tak ráda, že už jsou konečně spolu, tak snad se nic nepokazí a i s Tomovou maminkou to (musí!) dopadne dobře. moc se těším, až ho Tom mamince představí, to bude asi koukat. 😀
a Tom už by se měl přestat podceňovat. sice je moc hezký číst, jak ho diva stále přesvědčuje a skládá mu sem tam nějaký ten kompliment, ale zase nebudeme z Toma dělat nějakýho ufňukánka. 😀
Na konci tejto kapitoly som si vydýchla akoby som bežala maratón. Som tak rada, že sa nič nepokazilo. Ešte stále som neverila, že Bill sa tak zmenil. Všetko to zlo z neho zmizlo a vrátil sa ten chlapec, ktorý v 18-tke utiekol za láskou. Nádherná kapitola a krásna poviedka.