Vrah 8.

„Díky bohu…“ vydechl Bill.

„Řeknete nám už konečně, co se stalo?“ zeptal se Gustav a vzápětí uviděl i pět policistů za dvojčaty. Pan Ahrends pokynul třem z nich, aby odjeli a vydal se ke klukům jen s jedním dalším kolegou.

„Pojďte dál a řeknete nám to uvnitř,“ pustil Georg všechny dál a s vydechnutím zavřel dveře. Všichni se usadili v obýváku a Géčka nechápavě přejížděla očima po každém přítomném. „Tak?“

„Ten vrah byl u nás doma,“ šeptl Bill.

„Cože? A… a jak to víš tak jistě?“ vytřeštil Gustav oči.

„Byli jsme u mě v pokoji a hráli jsme nějakou hru, a dost jsme se překřikovali. Pak jsme slyšeli bouchnout dveře, tak jsme se šli podívat dolů a na stole byl vzkaz od něj, že stál na našich schodech a slyšel nás. Byl jen kousek od nás…“ vysvětlil tak trochu rozklepaným, ale vážným hlasem Tom. Sice ho štvalo, že musí lhát o tom, co dělali, ale bylo to nezbytné. Klukům by to možná i řekli, ale když jsou tady ti policisté? Ani náhodou. Po pár minutách, ale Tokio Hotel zůstali sami, protože policisté museli odjet k jinému případu. Slíbili, že dopis prozkoumají a zkusí najít nějaké otisky prstů, pokud je na něm pachatel nechal.

„Odkdy hrajete hry?“ zeptal se podezřívavě Georg po chvilce ticha.

„No… totiž…“ koktal Bill.

„Ven s tím. Co se doopravdy stalo?“ zkřížil si Gustav ruce na prsou.

„Tome…?“ zadíval se černovlásek na svého bratra. Ten kývl a ujal se vysvětlovaní, ale ještě než začal, přisunul se blíže k Billovi a sevřel jeho ruku v té své.

„Kluci… nevím, jak to přijmete, ale s Billem se milujeme,“ vydechl, ale neodvažoval se na ně podívat. „Vím, že by se to nemělo, ale tomu prostě nejde zabránit. Nebojte, nechceme to říct na veřejnosti, ale vy jste naši kamarádi, tak byste to měli vědět. A… ne, nehráli jsme hru. Totiž, my jsme dělali to… tamto… vždyť víte, co myslím.“ Silněji stiskl Billovu ruku a zadíval se na něj. Hledal oporu, a také ji našel. Billovy oči a jeho úsměv byly ta největší opora, jakou si kdy mohl přát. Najednou se zadívali na Géčka, kteří na ně ohromeně zírali a mlčeli.

„Vy dva jste spolu?“ zmohl se Georg na pár slov a roztřeseným prstem na ně ukázal.

„Přesně,“ pousmál se nejistě Bill.

„Válečná porada,“ rozhodl Gustav a dali s Georgem hlavy dohromady. Jindy by se tomu asi dvojčata smála, že Géčka chtějí zkusit zapojit mozek, ale teď šlo o hodně. Bill pevně sevřel Tomovu ruku, načež se na kluky pevným pohledem podíval. Po pár minutách se Géčka skutečně dohodla a otočila se ke dvojčatům.

„Je to super,“ vyřkl Gustav ortel.

„F-Fakt? Nevadí vám to?“ divil se Tom.

„Ne. Je to váš život, a když jste šťastní, je to dobře,“ usmál se bubeník a Georg velmi chytře dodal: „Mimo to, je to hustý, mít za kámoše dvojčata – gaye, co spolu chodí.“ Tomu se všichni srdečně zasmáli a napětí opadlo. Georg prostě ví, jak odlehčit situaci.

„Jsem tak rád, že vám to nevadí,“ sesunul se Bill na Tomovo rameno, načež si úlevně povzdechl. Tom ho láskyplně políbil na čelo a pak na rty, přičemž ho Bill hladil po stehnu.

„No, ty vole,“ vydechli kluci.

„Promiňte,“ uculil se Bill, „nebudeme to před vámi dělat.“

„Nenene, to je v poho, klidně pokračujte,“ zavrtěl Georg úchylácky hlavou.

„Geo, tohle není porno,“ rozesmál se Gustav, přátelsky baskytaristu praštil do ramene a navrhl: „Nechcete tu dneska zůstat? Stejně už je po půlnoci. Nemáte se jak dostat domů, jedině pěšky, a to by bylo pěkně o hubu vzhledem k tomu, že se tu někde pohybuje vraždící magor.“

„Jo, tak jo. Bylo by super si zase připomenout to naše víkendové stanování u Georga v pokoji po hororu a s nevyčištěnými zuby, jako, když nám bylo 11,“ usmál se zasněně Bill.

„Ale bez hororu, lásko,“ namítl Tom, „nebo se ke mně zase budeš vyděšeně tulit-“ Vzápětí mu došlo, co vlastně řekl a záludně se usmál: „Za 5 minut dávají Ve 3:15 zemřeš.“

„Tome, ne,“ zaskuhral Bill, ale Tom už vesele běžel zapnout televizi.

No jo, Tom holt umí všeho zneužít ve svůj prospěch. 😀

autor: Rose