autor: Catherine
Odpověď pro Hanzuu – vážně netuším, kolik dílů povídka bude mít. Dílo je prakticky téměř na začátku, takže to odhadnout nemůžu. 😉
Ostatním chci poděkovat za vážně krásné komentáře, pokud se nepletu, povídka byla pokaždé mezi třemi nejčtenějšími články. Opravdu si toho hodně cením a jsem ráda, že se vám tahle moje povídka líbí. Děkuju. ^^
Z postele jsem vylezl až kolem jedenácté. Celou noc jsem měl bezesný spánek, pořád jsem se převaloval. Jestli mi každá spací poloha vydržela asi tak hodinu… tak je to hodně. Výsledkem toho je, že je sice půl dvanácté, já sedím v kuchyni u snídaně, ale nejsem ani trošku vyspaný. Nejraději bych zalezl zpátky do postele a prospal celý den, ale nemůžu. Musím pokračovat v uklízení domu. V týdnu už nebudu mít tolik času, jako mám dneska.
Zvedl jsem se z barové židličky u pultu, který sloužil například ke snídaním. Navíc zvětšoval kuchyňskou linku. Uklidil jsem hrníček od kávy do myčky, z talíře jsem smetl drobky do dřezu a dal ho tam též. Unaveně jsem zívnul a protáhnul se. Kdybych věděl, že se při práci neušpiním prachem, dal bych si ledovou sprchu, která by mě snad probrala. Takhle bych si ji za hodinu mohl dát ale znova. Únavu budu muset tedy nějak přežít. Odpoledne si buď na chvilku lehnu, nebo půjdu prostě spát brzo. Jiné řešení není.
Po kuchyni jsem se rozhlédl. Tady není nic, co by mi Alexe mělo připomínat. To je fajn, tím pádem jsou už dvě místnosti hotové. Kuchyně a chodba. Už zbývá jenom ložnice, koupelna, obývák a pracovna. V pokoji pro hosty nic není.
Zprvu jsem se ale vydal do ložnice, abych se mohl převléknout z věcí na spaní. Vyměnil jsem staré tričko za volné bílé a pyžamové kalhoty jsem vyměnil za šedivé tepláky. Šátkem jsem si stáhnul copánky tak, aby mi nepadaly přes ramena a na nohy jsem si oblékl pletené ponožky. Je v nich větší teplo než v normálních a nemusím k nim nosit bačkory. Jednoduché, ale stále pěkné. Alespoň mně se takové oblečení na doma líbí. Navíc je to opravdu pohodlné, takže se nebudu muset jít za chvíli převlíkat s tím, že mě oblečení škrtí.
Podíval jsem se na stůl, kde byl otevřený notebook. Polknul jsem. Včera, než začalo všechno s tím Alexem… Neukončil jsem konverzaci s Billem. Znamená to snad, že všechno viděl a slyšel? Nedokážu to nějak odhadnout. Já bych to ale ukončil, kdyby to bylo obráceně. Billa soudit nemůžu, prostě se ho zeptám, až se tady sejdeme. To bude jednodušší řešení, než kdybych dělal nějaké ukvapené závěry. Hlavou mi to ale rozhodně vrtá a ještě to chvíli potrvá. Chvíli… Prostě do doby, než zjistím, na čem skutečně jsem. Není to tak, že bych Billovi nechtěl říct, co se stalo… Samozřejmě, že mu to celé řeknu. Podle mě je ale lepší, když se to dozví takhle přímo ode mě, než co si domyslí z hádky. Z pohledu třetí osoby to totiž muselo vypadat tak, že se navzájem zabijeme. A nechybělo k tomu moc.
Nervózně chodím po pokoji. Ani nedělám to, co dělat mám, prostě chodím z jednoho konce na druhý, pořád dokola. Mám nervy v kýblu. Nedokážu se souvisle soustředit na jednu činnost, když mám místo mozku jenom čtyři písmenka. Správně, z písmenek je poskládané Billovo jméno. Vážně si připadám jako maniak. Mysl mám úplně otupělou, všude vidím překrásného černovláska s hnědýma očima, které jsou orámovány černou tužkou. Ještě krásnější je ale přirozeně. Včera jsem měl tu čest vidět ho tak.
„Jsi vážně idiot, Thomasi. Nemůžeš se nechat takhle oblbovat. Jsi kurva starej na to, aby ses choval jako děcko!“ zakřičel jsem sám na sebe a nakopl pravou nohou skříň. Okamžitě jsem vyjekl bolestí, tón hlasu se mi vyšplhal minimálně o dvě oktávy výš. Posadil jsem se na zem, zády se opřel o tu prokletou skříň a nakopnutou nohu jsem si přitáhl blíž. Sundal jsem si ponožku a na prsty se podíval. Jsou celé fialové.
Úžasné, bravo, Thomasi, tohle zvládneš jedině ty. Zoufale jsem zakňučel. Vážně mě to hodně bolí. A asi jen tak nepřestane. Takže minimálně dneska jsem zdravotně indisponovaný. Vážně nádhera… Zajímalo by mě, co se stane příště.
Dobelhal jsem se do kuchyně, abych si vzal z mrazáku cokoliv zmraženého, co zmírní palčivou bolest prstů na noze. Výsledkem toho je, že ležím na posteli a mám na prstech šátkem přivázanou mraženou zeleninu. Přijde mi, že tenhle víkend nedělám nic jiného, než obývám postel. Dneska mám k tomu ale důvod! Mám nemocnou nožičku. Jó, když jsem tele, nedá se nic dělat.
Volný čas v posteli by se měl ale nějak zužitkovat. Nemyslím tím nějaký prasárny, ale třeba… Třeba můžu zkusit, zda je Bill přítomný. Docela rád bych s ním mluvil a čas s ním uteče rychleji.
Namáhavě jsem se otočil na břicho a sundal jsem notebook ze stolu. Shodil jsem na zem polštář – ten tady teď akorát tak překáží – a postavil tam místo něj přenosný počítač. Zapnul jsem ho a klasicky se přihlásil na skype. Nastavil jsem neviditelný stav, jako pokaždé.
Nepotřebuji nějaké rušitele. Připojil jsem konektor sluchátek, klikl na Billovu ikonku a zahájil jsem hovor. Skousnul jsem si ret.
Jestli je poslední dobou něco, co vážně nesnáším, tak je to čekání na to, zda Bill hovor přijme. Není horší tón než ten, kterej ve sluchátku tůtá před přijetím, případně zrušením hovoru.
„Ahoj,“ ozvalo se ve sluchátkách a na obrazovce se mi zjevil Bill. Dneska namalovaný, s rovnými vlasy… Jako kdyby se chystal někam jít.
Kam? Má být snad tady se mnou, ne? A je to tady, chytá mě žárlivost. Kéž by můj mozek pochopil, že má Bill i svůj život a nechce se vázat na počítač.„Ahoj, princezno,“ pousmál jsem se. Princeznu jsem si odpustit nemohl, alespoň něco. Navíc vážně jako princezna vypadá.
„Jééé,“ zasmál se a zakroutil hlavou, „nejsem princezna, Tome. Jak se máš?“
„Jsi nádherný, budu ti tak říkat. Zakázat mi to nemůžeš,“ vypláznul jsem dětinsky jazyk, „a mám se… Kdybych nebyl blbej a nekopal do věcí, tak by to tak nějak šlo,“ nakrčil jsem nos. Proč se Billovi hned nepochlubit?
Ne, opravdu nechci, aby mě litoval… Jenom považuju za důležité, aby to věděl. Říkáme si téměř všechno, navíc tohle není něco, za co bych se měl stydět. Vlastně asi měl, ale to je jedno.
„Jsi v pořádku? Doufám, že sis moc neublížil,“ vyhrkl vystrašeně. Starost byla znát i na jeho výrazu.
To je tak moc příjemné, když někdo o vás projeví zájem a bojí se o vás. Ne, že bych se v tom vyžíval, to zase ne… Ale potěšilo mě to.„Jsem v pohodě. Jenom mám naražený prsty,“ ušklíbnu se. Uzavřeme sázky, že bude chtít vidět můj mražený zlepšovák?
„Dobře. Nepůjdeš s tím ale raději k doktoru?“
„Ne, nic to není. Chladím si to. Chceš to vidět?“
„Noo… Jo. Ukaž mi to. Není to tak, že ti nevěřím… Jenom si chci být jistý,“ zasmál se a našpulil rty. Mít ho takhle u sebe, dám mu určitě pusu. Nehledě na okolnosti. K zulíbání je normálně, natož takhle. Zajímalo by mě… Jaké má rty? Lesknou se mu, takže určitě je má potřené leskem. Ten ale nezmění chuť rtů úplně. Budu mít někdy šanci ochutnat Billovy rty? Doufám, že ano… Moc bych si to přál.
„Vyfotím ti to, tak moment,“ taky jsem se zasmál. Posadil jsem se, spustil nohy z postele a z šuplíku vzal fotoaparát. Nohu jsem vyfotil a zase si zpátky lehnul. Opravdu by mě nikdy nenapadlo, že si budu fotit nohu, ale co bych neudělal pro Billa.
„Chvilku strpení,“ zamručel jsem. Jakmile se fotka nahrála, poslal jsem ji Billovi, „a nesměj se, protože já nic lepšího nenašel.“
„Cože?“ vytáhnul obočí. Jenom jsem zakroutil hlavou.
Brzy to, Bille, pochopíš.
Jako kdybych to neříkal. Bill se začal smát. Vypadá to, že jsem ho tím opravdu pobavil.
„Hey, nesměj se,“ zamumlal jsem rádoby uraženě a založil ruce na hrudi.
„To nejde,“ zakroutil hlavou. Už to vypadalo, že se snad uklidnil, když se začal smát nanovo, „opravdu jsi nenašel nic lepšího než mraženou zeleninu?“ utřel si slzy smíchu a začal si hryzat ret. Pokud si ho bude kousat celou dobu, než se uklidní, rozkouše si ho na kaši.
„Nenašel. Není to sexy?“ odfrknul jsem si, musím si ze sebe taky udělat srandu. Nic to prostě není.
„Promiň Tome, ale není,“ zavrtěl hlavou.
„Jak myslíš. Zkusíme změnit téma od mojí nohy, co ty na to?“
„Říkám, že je to výbornej nápad,“ kývl mi na souhlas.
***
V podobném duchu jsme spolu konverzovali celý den. Tak, jak jsem se nasmál dneska s Billem, jsem se nesmál nikdy jindy. O pár desítek let jsem si musel prodloužit život, jinak to nevidím. A pokud jsem si smíchem neprodloužil život, minimálně jsem zpevnil svaly na břiše, což je taky v podstatě fajn. Celou dobu jsem nemusel ani chvilku přemýšlet nad novým tématem, pokaždé to přišlo samo. O něčem jsme se bavili, rázem z toho bylo nové téma. Upřímně… Nesnáším, když si s někým povídám a musím si dopředu vymyslet témata, na které jde konverzovat.
„Já… Můžu se tě na něco zeptat?“ nejistě se otázal.
„Samozřejmě, že můžeš,“ přikývnul jsem na souhlas. Ani se nemusel ptát, blázínek. Je to samozřejmé.
„Víš… Ono je možná blbý se tě na to ptát… Ale co se stalo včera u tebe s Alexem? Když jste se začali hádat… Ukončil jsem hovor, protože to není slušný… Ale zajímá mě, co se stalo.“ A je to tady. Na Alexe nepřišla vůbec řeč, vlastně jsem na něj ani nepomyslel, a už vůbec jsem nemyslel na to, že bych měl Billovi včerejší situaci vylíčit. Takže… Jak začít. Nádech, výdech, Tome, to zvládneš. Jsi chlap, ne nějaká baba.
„Pohádali jsme se, protože je to vážně idiot. Rozešel jsem se s ním, protože už to nechci dál snášet,“ pokrčil jsem rameny, jako kdybych mluvil o počasí. Opravdu je to zvláštní… Tenhle stav. Rozchod vůbec neprožívám.
Bill zalapal po dechu. Překvapilo ho to opravdu tak moc?
„Ježkovy zraky,“ zamrkal a dal si ruku před ústa, „omlouvám se ti, to mě nenapadlo. Každopádně… Moc mě to mrzí. Opravdu. Kdybys něco potřeboval… Jsem tady pro tebe, ano? Nebuď kvůli tomu smutný, nemůžeš za to, on si tě nezasloužil,“ začal povídat jedno přes druhé, chvílemi jsem mu ani nestačil, jak mluvil rychle. Byl jako kolovrátek. Zakroutil jsem hlavou, myslím, že tuhle péči potřebovat opravdu nebudu. I když by byla určitě příjemná.
„Rozešel jsem se já s ním, říkal jsem to. Neboj, já jsem v pohodě, vlastně… Ani necítím žádnou vnitřní bolest, nechybí mi,“ usmál jsem se na něj. Nechci, aby si o mě dělal zbytečné starosti. Vážně ne, „ale děkuju, cením si toho.“
„Dobře,“ kývnul, vypadá pořád tak nějak… nejistě?
„Jsi vážně hodný…“
Skousnul jsem si ret, jako už dneska několikrát. Nakrčil jsem čelo tak, že se mi na něm vytvořila podlouhlá vráska. Možná je teď ten pravý čas, abych si s Billem domluvil schůzku. Musím rychle, než mi odejde. Je šest hodin, určitě se bude ještě potřebovat podívat na nějaké věci do školy. Což znamená, že si musím máknout.
„Billy, napadlo mě, že bychom si mohli domluvit schůzku, co ty na to?“ podíval jsem se mu přes kameru do očí. Prosím, ať neodmítne, – modlil jsem se v duchu.
„Konkrétní datum?“
„Konkrétní datum,“ přitakal jsem, „řekni nějakej, přizpůsobím svůj čas.“
„Dobře… Osmnáctého je sobota, to mám ten maturák… Takže co dvacátého v pondělí? Vyhovuje?“ uculil se. Páni, ani jsem nepočítal s tím, že řekne datum takhle brzy. Je to za týden.
„To je super, dvacátého, píšu si to,“ šťastně jsem se usmál. Vážně… Ani si nedovede představit, jakou radost mi tím udělal.
„Těším se. Já už dneska budu muset jít… Potřebuju se podívat na věci do školy, umejt se a půjdu spát. Sejdeme se zítra?“
„Zítra,“ kývnul jsem, „těším se. Tak… Ahoj.“
„Ahoj,“ mávnul mi a hovor ukončil.
Takže za týden uvidím Billa. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Ten týden… Doufám, že uteče co nejrychleji, protože se toho dne vážně nemůžu dočkat. Bude to krásný vánoční dárek. Dovoluji si tvrdit, že ten nejkrásnější, co letos dostanu.
autor: Catherine
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Tak to byl vážně krásný díl! <3 Tak moc jim fandim! =) těšim se až se setkají <3
Stejnak mám pořád dojem, že se potkají ještě dřív, než v domluvený termín xD
No, jestli si Tom prodloužil život, já jsem v tom případě nesmrtelná =D Protože nakopnutí skříně a mražená zelenina… xD nemohla jsem se nesmát. =)
Já jsem strašně zvědvá, jak pak Tom bude reagovat na to, že je Bill na vozíčku. Těším se na další díl :))
tak to bylo nečekané!myslela jsem, že mu spíš řekne o tom vozejčku…no jsem zvědavá jak to dopadne:)
nádhernej díl:)
Opravdu skvělý díl, už se těším, až se s Billem setká a snad nebude nějak vyvádět, že je Bill na vozíku.
Musí být tolerantní, aby byly spolu.
Jůůů už se těším na dalíš díl 😉
No tak snad nebude dělat vědu z toho, jak je na tom Bill. Ale snad ne. Tom je určitě rozumný a něco takového by neudělal. Snad. 🙂
Hurá =)) 😀 Ty bláho, díl od dílu lepší 😀 Alex pryč, teď ta schůzka… uááááááá chci další díl xDDD
Jo jo jooo schůůůzka , sem zvědavá jak bude reagovat až zjistí ,že je na vozíčku ,ale snad ne tak špatně , JInak krásný a těším se na další díl!
A co když dřív než za týden Tome?:D 😀 Uvidíme.:) Bože já doufám,že mu Bill řekne,že je na vozíčku. Měl by mu to říct ještě před tim maturákem…kdyby to náhodou byla ta škola,kam Tom ten den jde. Bože já z toho mám nervy. Docela se totiž bojim Tomovi reakce,pokud to zjistí jinak ,než že mu to Bill řekne. Jsem na to zvědavá! Jinak jsem moc ráda,že si skvěle rozumí. Tom se kvůli Billovi už i mrzačí 😀 :D…skvělé:D! No a je vidět,že má Billa prostě plnou hlavu=boží!!!<333 Je super,že po Alexovi se mu nestýská…,že necítí nic ….JO! 😀 Jupííí 😀
Těšim se na další díl.
No….. Doufejme, ze se Bill dokope mu to rict jeste pred tim nez se uvidi. Stejne si ale myslim, ze tu nehodu, diky ktere je Bill na voziku zpusobil Tom
Jůůůůů zbožnuju to :-* už se nemůžu dočkat až se setkají tváří v tvář. Tom určitě není svině, aby mu vadilo, že je Bill na vozíčku 😀
Bill mu to měl říct, pokuď mu to neřekne a Tom ho na tom maturáku uvidí a pozná.. To asi nebude zrovna nejlepší.. Honem další díl, nemůžu se dočkat!! 😀
Opravdu sem zvedava jak bude Tom reagovat na Billuv handycap. Bojim se ze spatne … Jestli se vubec sejdou – pripada mi to desne narychlo.
Hmm podle 'odpovedi pro Hanzuu soudiim ze to bude dlouha povidka… Takze si myslim ze jejich pondelni 'rande' vybouchne…no nechame se prekvapit. Tesim se na pokrackoooo 🙂
a ja si dovoluji rikat ze dostanes darek uz 18 v podobe poradnyho soku Tome. Vsadim svoje brejle ze Tom bude prave na tom jeho maturaku a tam se uvidej. A fakt si neumim predstavit jak budou reagovat. Nemyslim si ze by byl Tom nejaky necita nebo tak neco, ale ja byt na jeho miste tak jsem hodne v soku a asi bych to jen tak nezvladla. Je to proste vaznej handycap na to aby se to tak dlouho tajilo. Bille ty troubo…mel jsi mu to ted rict. Jen to odkladas a nakonec na to dojedes. Me trochu mrzi ze Tom neciti ani malickou litost vuci Alexovi. prijde mi to jako by mu fakt preskocilo z neznamyho kluka o kterym nic nevi. ani tu zakladni vec. A za nej vymenil svyho pritele. Proste nejsem proti Alexovi. Chapu ho. Sice trochu i Toma ale hlavne to posral cely Tom…to me proste nepresvedci jen tak ze ne. Prijde mi fakt nepravdepodobny aby necitil vubec nic po rozchodu s nekym s kym byl tak dlouho. V tom pripade ho Tom proste nemohl milovat a o to vetsi chudak Alex je. No ale to uz je ted jedno. Ostatni se radujou….ja trochu truchlim. 🙂 TAk honem na dalsi dil.