autor: Saline A.
Vítám vás u nového dítka vzešlého z mého pera, které se prodralo až na světlo tohoto blogu. 🙂 Jde o mou prvotinu, jelikož se jedná o Billshido, ve kterém jsem úplný nováček, ale doufám, že mé zkušenosti z předchozích povídek mě podrží nad vodou i tady. Povídku jsem si naprosto zamilovala, což se u mě nestává, a já doufám, že si ji stejně tak zamilujete i vy. Budu ráda, když se vám to bude líbit. 🙂 Přeji krásné počtení a snad se budeme setkávat i u dalších dílů. 😉
Saline A.
pairing Bill/Bushido
Bylo úterý šestnáctého srpna, když se mladý hnědooký chlapec s vlasy černými jako noc procházel Berlínskými postranními ulicemi a snažil se splynout s okolními domy. Slunce svými jasnými paprsky dopadalo na jeho hlavu v marné snaze vyloudit na jeho tváři alespoň náznak úsměvu, ale ač se snažilo, jak chtělo, bylo to zbytečné. Billova tvář sice působila nezvykle křehce a něžně, ale byla sužována úzkostí a smutkem, který se mu tam usadil před několika týdny, v červenci. Ten večer totiž Bill své rodině oznámil, že z jeho strany se vnoučat díky jeho orientaci nedočkají, tudíž že se budou muset spolehnout na jeho o deset minut staršího bratra, což způsobilo značnou vlnu nevole, protože Tom byl sice starší, ale o mnoho nerozvážnější než Bill. Už odmalička jednal velmi spontánně, užíval si života a nepomýšlel na následky, tudíž skutečnost, že se stane otcem, byla víc než pravděpodobná, přičemž nikdo by se nedivil, kdyby už se mu po světě nějaké to dítě pohybovalo.
Nicméně když Bill rodině konečně po utajování přiznal svou homosexualitu, téměř okamžitě mu byl zastaven přístup ke kreditní kartě a zakázán vstup do domu. Jen narychlo si do jedné z největších kabel sbalil co nejvíce svých věcí, vzal si své úspory a po rychlém rozloučení s Tomem, protkaném srdceryvnými slzami, utekl do ulic, které se mu staly domovem.
Samozřejmě, že v prvních chvílích zkoušel obvolat všechny své přátele, ale ukázalo se, že když jeho kreditka zeje prázdnotou, přátelé se ztratili záhadnou rychlostí. Zpráva o jeho vydědění obletěla město rychleji, než čekal. Ze dne na den se tedy stal bezdomovcem, protože se rozhodl peníze uschovat především na jídlo, než na ubytování, jelikož jich moc neměl. Nebyl sice zvyklý týdně utrácet statisíce, ale přeci jen je něco jiného žít s kreditní kartou beze dna, než když máte v kapse pár stovek.
Z upovídaného Billa se najednou stal uzavřený mladý muž skoupý na slovo, zrada rodičů ho nesmírně bolela a bohužel to nezmírnila ani skutečnost, že Tom se Billa nevzdal a stále se s ním setkával. V těch chvílích Bill chodil „domů“, když tam rodiče nebyli, aby se v rychlosti osprchoval a za pomoci Toma získal alespoň na chvíli pocit, že ho má na světě ještě někdo rád.
Ani dnešní den nebyl výjimkou. Když se před ním objevila Tomova láskyplná tvář, okamžitě se mu vrhnul do hřejivého objetí.
„Stýskalo se mi,“ zašeptal Tom do Billových vlasů. „Pojď, určitě chceš do sprchy,“ objal ho kolem ramen a za Billova nesmělého kývnutí ho doprovodil až k jeho soukromé koupelně.
Zatímco Bill se oddával slastné sprše, která laskala jeho ulicí zničené a rozbolavělé tělo, Tom rychle zasunul do Billovy kabely další ruličku bankovek, ostatně jako pokaždé, když Bill přišel. Byla to jejich nepsaná tajná dohoda, malé veřejné tajemství, o kterém ani jeden z nich nechtěl mluvit. Bill moc dobře věděl, že bankovky v jeho tašce s každou návštěvou přibývaly, ale po první nepovedené konverzaci, při které se Tomovi snažil domluvit a zároveň poděkovat, to raději jen mlčky přijímal, a snažil se Tomovi odvděčit tím, že se snažil co nejvíce ušetřit, přičemž si pokaždé napsal přijatou částku, aby věděl, kolik mu má jednou, až se na něj usměje štěstí, vrátit.
„Nepotřebuješ vyprat?“ starostlivě vzhlédl od svého stolu Tom poté, co do pokoje vešel Bill.
„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Byl jsem v prádelně, děkuju,“ zašeptal po dlouhém přemlouvání sebe sama, aby znovu použil svůj hlas. „Jak se máš, Tomi?“
„Jde to,“ pokrčil rameny. „Co ty?“
„Na to, že žiju na ulici, dobře,“ jemně se pousmál Bill a okamžitě přešel k Tomovi, láskyplně otvírajícímu náruč, do které se Bill už podruhé toho dne ochotně stulil. Tom čechral jeho vlasy, které zoufale volaly po rukou kadeřníka, ale i přesto byly jemné stejně jako před měsícem; hebkost byla vždy jejich silnou stránkou.
„Bille, chci ti pomoci.“
„Já vím, Tomi. Ale nemůžu to přijmout, protože kdyby se rodiče dozvěděli, že jsi se mnou v kontaktu, nebo že mi dokonce nějak pomáháš, byl bys v maléru i ty, a to nechci, ano? Je to v pořádku, nějak si poradím.“ Ale už ve chvíli, kdy slova opustila Billovy rty, věděl, že svému bratrovi lže a oba to moc dobře věděli. „Budu muset jít, matka se brzy vrátí z masáží,“ zašeptal.
„Zůstaň.“
Ani tiché prosby nezabránily Billovi, aby se zvedl a rychlým krokem opustil dům, hned po políbení Toma na čelo, způsob, jak vyjadřoval svou lásku k němu. Hned jak zabočil za roh ulice, věděl, že je něco jinak, špatně. Když se otočil, aby zkontroloval situaci, dva urostlí muži za ním upřeli své pohledy na jeho vyhublé tělo. Ve snaze utéct jim zrychlil, ale nebyl sám, kdo přidal do kroku. Po několika sekundách, které mu připadaly jako hodiny, donutil své unavené tělo, aby se dalo do zběsilého úprku. Zdejší ulice znal, vyrostl v nich, takže věděl, kterými uličkami prokličkovat, aby doběhl až ke staré a opuštěné budově, kdysi sloužící jako sklad pro nedalekou školu. Aniž by se zdlouhavě rozmýšlel, po ztrouchnivělých dřevěných přepravkách vylezl těsně pod střechu, kde velké trámy umožňovaly bezpečný úkryt, nejen díky neprostupné tmě. Přesně jak předpokládal, muži byli v neznámém prostředí protkaném temnotou bezmocní, rozrušeně tápali kolem sebe, přičemž předem věděli, že dnešní lov byl zbytečný.
„Bushido nás zabije,“ zabručel jeden z mužů, ten vyšší.
„Ale ne, jen nás sem zítra pošle znovu. Ale nedivím se mu, ten kluk je výstavní kousek, jen co je pravda. Kdybych mohl, vzal bych ho k sobě pod střechu, o tom žádná. S ním se člověk určitě nenudí,“ krátce se zasmál menší z mužů.
„Vol slova, kdyby se to dozvěděl Bushido, letěl bys jak namydlenej blesk a ještě by ses zblízka seznámil s jeho pěstí. Víš, že na svý svěřence nenechá sáhnout, chová si je jako oko v hlavě.“
„Já vím. Tak jdeme, ať máme to oznámení už za sebou,“ zamumlal skrze pevně sevřené rty muž, který přes svou vypracovanou muskulaturu měl stále laskavý pohled. Oba dva muži se nakonec lehce rozladění, ale veselí, znovu vydali na cestu městem, zatímco Bill zůstal jejich směrem zírat s otevřenou pusou.
Kdo je kruci Bushido a proč by zrovna on měl patřit k jeho svěřencům?
Několik minut poté, co muži odešli, se Bill pomalu plazil dolů po přepravkách hrozících spadnutím každou vteřinou. Moc dobře věděl, že by se to doopravdy stalo, kdyby se na ně ještě někdy jen
pokusil postavit – už teď mu bolestí sténaly pod nohama. Zároveň ale moc dobře věděl, že ti muži, ať už to byli kdokoli, se ho jen tak nevzdají, dokud ho nedostanou. A on nikdy nepatřil k nejsilnějším bojovníkům. On totiž nepatřil ani k těm slabým.
*
„Děláte si ze mě srandu? Jak vám mohl utéct devatenáctiletý kluk, který váží patnáct kilo i s postelí?!“ hlasitě zaburácel Bushido, když před ním dva svalnatí muži vyslovili fakt, že nesplnili zadaný úkol. Toho chlapce svěřil těmto dvěma mužům jen kvůli tomu, že oni NIKDY nezklamali. V den, kdy dostali úkol, ho také splnili, a právě z toho důvodu se mu nechtělo věřit, že tentokrát zklamali.
„Divil byste se, jak je mrštnej, šéfe. Sice vypadá, jak kdyby ho roky nikdo nekrmil, ale v nohou má takový rychlosti!“ odfrkl si Michael.
„To mě nezajímá,“ zavrčel Bushido. „Pokud ho zítra večer nebudu mít v domě, končíte, pánové. Nedovolím, aby se někdo jako on trmácel na ulici. A teď vypadněte,“ unaveně mávnul rukou, zklamán jejich výsledkem.
Posadil se na kraj stolu, pohodlně pokrčil nohu a vyhlédl ven z okna. Právě odcházel Mathius, který si během pár týdnů zajistil slušnou práci a bydlení, Bushido byl pyšný, že se dokázal postavit na vlastní nohy tak rychle, protože u sebe měl chlapce, kteří práci nesehnali ani po měsících. Ale Bushidovi to nevadilo, považoval to za své poslání a chlapci mu to vraceli pomocí v kuchyni, při úklidu nebo jiných činnostech, na které jinak najímal profesionály.
Osobnost Billa Kaulitze mu v domě ale chyběla. Na ulicích sice vždy sbírá jen skvosty něčím výjimečné, ale tenhle chlapec… ten byl největším skvostem mezi ostatními a on ho chtěl u sebe doma. A to nejen kvůli jeho uhrančivým očím.
autor: Saline A.
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
🙂 zatim to vypadá na skvelou povídku 🙂
[1]: Jsem ráda, že se líbí, děkuji. :))
Tyjo to vypadá úžasně. Moc se mi to líbí. Billa mi je líto….jak mu tohle jeho rodiče mohli udělat..je to tak hnusný:/ Aspoň,že Tom na něj kvůli tomu nezanevřel. Je to od něj krásné,jak mu pomáhá. No wau,tak jestli jsem to správně pochopila,tak Bushido pomáhá lidem bez domova se postavit na vlastní nohy,najít si práci,bydlení..to je dobrý! Mno..jsem na to fakt zvědavá,ale musim říct,že se mi to takhle už po prvnim dílu moc líbí. 🙂
[3]: Pochopila jsi všechno naprosto správně, za což jsem ráda. 🙂
A děkuji :))
Víš, že to miluju nejvíc. I když mě teď mrzí, že už to z poloviny znám a tudíž mám za sebou všechny dojmy. Beztak to bude moje nejoblíbenější Billshido (přirozeně po mých vlastních povídkách :D). ♥
Doufám, že k tomu vznikne nějaká montáž – jsem ochotná ti s radostí přenechat nějaký Billshido obrázek z mojí rozsáhlý sbírky. :))
[5]: ♥
Miluju Billshido, takže určitě budu číst dál. Děj je opravdu zajímavý, jen mi sakra nesedí, že Anis bude "ten hodnej" :DDD Těším se na další díl 🙂
[7]: Wow, jsem ráda. 🙂 Neboj, po skončení této už plánuju Billshido, kde Bushido bude "ten zlej", protože i na mě jsou ty něžnůstky kolikrát až moc, a to jsem romantik od paty po vlasy. 😀 Takže každopádně jedna zlá bude :))
Bill má naozaj hnusných rodičov, nemám rada, netolerantných ľudí. Tom je úžasný ako sa snaži a aako Billovy pomáha.
Myslím si, že čo robí bučido je pekné, teda zatial sa to tak javý.
[9]: Také je nemám ráda a možná i z toho popudu jsem napsala jednu takovou povídku, abych v tom nějak vybila svou zlost na takové lidi. 🙂 Ano, Tom je úžasný. :))
Bushido je zlatý člověk. 🙂 Alespoň v téhle povídce. 😀
[8]: Juhůůů tak tu povídku,kde Bushido bude "ten zlej" si určitě přečtu 😀 😀
[11]: Jsem ráda, že mám čtenáře předem! 😀
hohóó! Anis záchranář! jůůů! 😀
to jsem zvědavá, jak dlouho bude Bill odolávat, než se k němu nechá dostrkat. 🙂 já bych tam šla hned a dobrovolně. 😀
[13]: Ááá 😀 Taková krásně pozitivní reakce ^^ 😀
Já bych šla taky. 😀 😀 Kor kdyby se Anis svléknul. 😀
wow, určitě to budu muset číst! 😀 taky mám tenhle typ povídek moc ráda
woooow to bylo úžasný na začátek..určo budu věrná čtenářka..moc tu Billshida není :))
[15]: To jsem ráda! :))
[16]: Jéé to jsem ráda, děkuji :))
Uáááááááá neuvěřitelně se těším na další díl =)) Tohle vypadá hrozně zajímavě =)) Určitě můžeš čekat komentáře i u dalších dílů, tohle si nemůžu nechat ujít 😀 Jinak tohle je moje asi první povídka od tebe (myslím :D) a musím říct, že naprosto úžasně píšeš =))
Na začátek skvělý, líbí se mi to, těším se na další díl 🙂
[18]: Jé, děkuju hrozně moc! :)) Budu se na další kontakt těšit. :))
[19]: Děkuji, jsem ráda. 🙂
WAAAA…Billshido super!!…..zaujímavý dej skutočne…a to, že plánuješ ďalšiu je skvelé a to, že Bushido tam nebude zrovna najlepší je ešte lepšie…pretože predsa len Billshido a nežnosti mi moc dohromady nepasujú :DD….rozhodne budem čitať ďalej!
[21]: Wow, to jsem moc ráda! ^^ Děkuji! :))
Pááááááááni!!! Musím říct, že na první dílek se toho tam stalo opravdu hodně a jenom jsem nestačila zírat! 🙂 Moc se mi to líbilo a bylo mi Billa líto, jak se k němu zachovali jeho rodiče, že neakceptují jeho sexuální orientaci:-( a chudák Bill musí žít na ulici…:-( Opravdu to je smutný příběh, ale že by Bushido zatoužil po Billovi??? 🙂 Jedině sem s tím…:-) Mám ráda Billshido…:-)
Na to, že je to tvoje první povídka, jak jsi psala, tak je to opravdu zatím dobré a věřím, že to bude opravdu hodně dobrá povídka!!! 🙂
Rozhodně budu číst i další díly!! 🙂 Hodně dobré a jsem z toho unešená!!!! :-)))
ach ježiš jdu číst dál!!!
[23]: Moc děkuji! ♥
[24]: To jsem ráda! :))
Krásna povídka,jdu pokračovat.